Č.I.C.H.
Č.I.C.H. je čtvrtá z pěti organizací takzvaného Šestého smyslu. Jak už jistě můžete očekávat, tato frakce zdokonaluje u subjektů jejich čich.
Poloha: Nemusíte to ani číst. Opět neexistují žádné prokazatelné stopy o jakémkoliv umístěni Korporace na světě. Internetem se vůbec nic nešíří, neexistují žádní svědci.
Specializace: Č.I.C.H. nutí své subjekty takzvaně Cítit. Stejně jako u korporace H.M.A.T. Subjekty které dokončí výcvik na maximální úrovni, oplývají velice citlivým čichem. Mohou rozeznat více než 100 000 různých pachů. Jednodušeji, jsou lepší než vytrénovaní policejní psi.
Využití: Stále probíhá vyšetřování, jelikož opět nemáme jakékoliv tušení, k čemu by se tento „super-čich“ dal využít. Panují zde sarkastické teorie, jako například: Možnost kariéry profesionálního kuchaře.
Příběh: Část čtvrtá
Kluk, kterého jsem zachránil, se jmenuje Tobias. Chudák. Prošel si toho mnoho. Naštěstí není jako já. Perfektní zbraní na ovládnutí lidí, celého světa, obchodu…připadá mi to jako trapné klišé. On měl vypracovaný pouze hmat a zrak. Naštěstí. On se ještě bude moct vrátit do společnosti, ale já bohužel ne. Pro mě už he až moc pozdě. Moje rodina byla informována o tom, že jsem „zemřel.“
Když jsme chtěli provést stejný postup i u Č.I.C.H.u, nevyšlo to. Poslední dvě korporace jsou jistě dobře oznámeny o pádu předchozích tří. Obranné složky byly trojnásobné! Museli jsme vymyslet jiný způsob, jak se dostat dovnitř i ven. Tobiase napadlo potrubí. Kanalizace. Nebyl to vůbec špatný nápad, ale tou byly odváděly velmi aromatické látky. Mohou nás omámit. Zašli jsme proto do armyshopu a pořídili si pár plynových masek. Až tehdy jsme se vydali do stok.
Nebylo to nic vábného. Byl jsem rád, když jsne se konečně vynořili asi v prádelně. Ihned jsme se dostali do rozvodny elektřiny. Zatímco jsem instaloval bombu Tobias měl dlaně na zemi a snažil se vycítit, jakýkoliv pohyb. Bomba byla téměř nainstalována, když tu Tobias řekl: ,,Bacha, někdo jsem jde!“ Oba jsme se ukryli a zhasli světlo. Dveře se otevřely a dovnitř se kdosi podíval. Odfrkl si a dveře hned zavřel.
Past
Dokončil jsem instalaci bomby. Teď se už stačilo, jako obvykle, dostat pryč. To ale bylo těžší než se na první pohled zdálo. Hned jak jsme vyšli ze dveří, zmerčil nás člen ostrahy. A okamžitě spustil alarm. A tak jsme udělali co? No začali jsme utíkat, co asi? Když už jsme byli několik uliček před východem, stiskl jsem tlačítko na svém ovladači a bomba explodovala. Koridory se začal linou hustý šedý mrak, ve kterém se vše hroutilo.
Jen tak tak jsme stačili uniknout hroudě padající suti. Rychle a nenápadně jsme se vrátili do našeho úkrytu a tam přečkali dva dny. Když jsme měli odcházet, řekl jsem mu: ,,Tobiasi, ty odtud můžeš jít domů.“ Zarazil se. ,,Ale co náš plán?“ zeptal se. ,,Je to moc nebezpečné a příště už to nemusíme zvládnout.“ namítl jsem, ,,Běž domů. Máš to odsud kousek. Běž a žij, ty ještě můžeš.“ Než stačil zareagovat, utekl jsem. Schoval jsem se a počkal, než mě přestane hledat.
Bylo mi ze mě špatně. Zahodit tak milého společníka, neměl jsem to dělat. Ale byla to oběť, která za to stála. Alespoň někdo si na mě vzpomene. Vyšel jsem ze svého úkrytu a pod rouškou blížící se noci jsem opustil město a svého posledního přítele…
Další Creepypasta: Ledová hora
Kompletní sbírka: Šestý smysl
