ČlánkyCreepypasty

Jacob a Vánoce

Jacob a Vánoce

Vánoce, svátek kdy je rodina pospolu, kdy se mají všichni rádi, to mají být vánoční dny. Já ovšem nikdy nepoznal. Abyste mě pochopili, pocházím z velmi bohaté rodiny, tudíž mohu mít co se mi zlíbí. Špatně! Už od mala jsem byl vychováván k tomu, abych si to zasloužil.

Bohužel to bylo těžší, než jsem si myslel. Otec se poslední dobou utápěl v alkoholu a moji matku bil. To nebylo prostředí, ve kterém by mělo dítě vyrůstat. Já se s tím naučil žít, ale pro mého malého bratra to byla živá noční můra.

Bylo odpoledne štědrého dne. Už zítra ráno si Miles otevře své dárky. Jeho nadšení bylo neutišitelné. Vždyť mu bylo teprve osm let, nemohl jsem se divit. Já už dávno ztratil kouzlo Vánoc ve svém srdci, ale on ho ztratit nesměl! Zrovna jsem ho vedl na hřiště, Nadšeně povídal o tom, že jim učitel přál spousty dárků.

„Jacobe, tohle jsou kolikáté tvoje Vánoce?“ „Sedmnácté.“ odpověděl jsem a usmál se na něj. Jeho modré oči plné radosti na mě hleděly zpod hnědých vlasů, které byly pevně přitisknuté k čelu huňatou čepicí. Klekl jsem si na koleno a pořádně mu zapnul bundu, než jsem ho poslal mezi jeho kamarády, kteří ze hřiště udělali bitevní pole na koulovanou. Zaběhl mezi kopce sněhu a začal se koulovat s ostatními.

„Ahoj Jacobe!“ zaslechl jsem známý hlas. Ohlédl jsem se a zahlédl ji. Valerie, milá zrzka, do které jsem byl zamilovaný od první chvíle, kdy jsem ji potkal. Byla jedna z nejchytřejších holek na škole. Bohužel jsem jí nikdy neřekl, co k ní cítím, takže si našla kluka.

Staré city…

„Co tu děláš?“ zeptala se mě medovým hlasem. Vysvětlil jsem jí, že jsem tu se svým mladším bratrem, aby nemusel být v tom chaosu doma. „To je mi líto, že to máš takhle těžký.“ dala mi ruku na rameno. „Ale, já to nějak zvládnu, už jsem si zvykl, ale pro malého Milese to zatím není.

Ale dost o mě, co je nového u tebe?“ zeptal jsem jí. „Pamatuješ si Briana? No zjistila jsem, že šikanoval děti. Takže ta jeho smrt je vlastně jen pomsta.“ pravila a zkřížila ruce na prsou. „To je mi…“ „Nemusí ti to být líto, Brian byl pitomec, choval se ke mě jak ke kusu hadru.

Nechci říkat že bych mu to přála, ale trest si zasloužil, jen ne takhle brutální.“ skočila mi do řeči. „A co ten kluk, Jack?“ otázal jsem se. „Nikdo neví, říká se, že se kolem jeho domu pohybovala nějaká ohnivá dýně, ale to je jasná blbost.“ pokrčila rameny.

„Ježiš, já se zapomněl zeptat, co tu vlastně děláš ty?“ plácl jsem se do čela a Valerie se zachichotala. „Chtěla jsem se prostě projít a popovídat si s někým.“ usmála se na mě. Řeknu vám, že jsem tál. „Máš nějaké plány na podvečer?“ zeptala se po chvíli.

Zavrtěl jsem hlavou a ona pokračovala: „A nezašel bys se mnou do té nové kavárny pár bloků odsud? Všichni už něco mají.“ „Jo, proč ne…“ pravil jsem a ona mě pevně objala. „Tak v půl šesté na náměstí.“ řekla a zmizela.

Příjemné překvapení

Uběhla nějaká doba, a tak jsem musel odvést Milese domů. Chvíli se vzpouzel, že ještě chce zůstat a hrát si. „Přijdeme sem zase zítra a budeme tu klidně déle, ale teď je čas jít domů.“ slíbil jsem mu. Usmál se a my jsme tak vyrazili na cestu domů. Procházeli jsme městem a já obdivoval tu krásu.

Pouliční lampy měli barevná skla, o domu na dům se táhly provazy se jmelím, ozdobami a světelnými řetězy, v oknech visely světélkující obrazce a postavičky, dveře zdobily vavřínové věnce. Měl jsem tuhle roční dobu hodně rád.

Došli jsme k našemu domu a já odemkl dubové dveře. Ihned nás přivítala vůně cukroví a teplo. „Chlapci moji!“ přiřítila se k nám zavalitá postava a objala nás. To byl náš otec. Býval svalnatý, ale když se zapletl s alkoholem jeho síla ho více méně opustila. Ale teď mi na něm něco nesedělo.

On…on nebyl cítit alkoholem. Náš otec byl plně střízlivý. Objal jsem ho, málem nechal slzu stéci po mé tváři. „Promiň mi mou závislost…“ chvěl se mu jeho tichý hlas. „Rád tati, rád…“

Co se stalo?

Seděl jsem s mámou a tátou v obyváku a poslouchal jejich vyprávění. „Vpráci u pásu bylo dnes parno tudíž ze mě jaksi ta opilost vyprchala. No, začal jsem si uvědomovat všechno, co jsem dělal a to mě zamrzelo.“ povídal táta. Mluvil o tom, že si vzal tento den volno a běžel na setkání alkoholiků.

Povídal o tom, že to chce řešit a že chce být lepším otcem, než jakým byl. „Na poslední chvíli jsem koupil i pár dárků.“ pochlubil se, „Snad se vám budou líbit.“

Když jsem dostal možnost promluvit, řekl jsem o tom pozvání, které mi dala Valerie. „To je ta holka, kterou máš rád?“ zeptala se mamka a já přikývl. Očekávatelně se na ní začali vyptávat, odpovídal jsem, ale pomalu se bližil čas mého odchodu. Omluvil jsem se a vyšel do druhého patra do svého pokoje. Oblékl jsem se, navoněl a vyrazil jsem na náměstí za Valerií.

Rande

Bylo 17:47 a Valerie tu stále ještě nebyla. Co jí mohlo zdržet? Zanedlouho však přiběhla a omlouvala se, že měla doma jisté povinnosti. „To je jedno, půjdeme?“ pousmál jsem se na ní. Došli jsme k té kavárně a zatajil se mi dech. Nedokážu ani popsat, jak krásné to bylo.

Posadili jsme se  k jednomu ze stolů a objednali si zákusek. „Jako, jo mají to tu hustý.“ usmál jsem se na Valerii, která zrovna zívala. Když si uvědomila, že se na ní dívám, vyděsila se a začala se omlouvat. Jenom jsem se zasmál a přisedl si k ní.

Opřel jsem si její hlavu o své rameno a řekl: „Nechceš jít spíš domů spát?“ „Ne, to je v pohodě, takhle mi to stačí…“ zívla opět Valerie a usmála se. Zrovna v tu chvíli přinesla číšnice dva zákusky. Já si objednal klasický čokoládový a Valerie si přála jahodový s extra porcí šlehačky.

Vzal jsem si lžíci a nabral na ni kus zákusku. V mých ústech explodovala úžasná chuť, přímo božská! Nemohl jsem se neusmát. „Dáte si něco k pití?“ zeptala se ta číšnice. „Latéčko prosím.“ řekla Valerie s pusou plnou zákusku. „Dvakrát.“ doplnil jsem, číšnice kývla a odešla.

Jsi v pořádku?

Když nám přinesli kávu, Valerie pomalu usínala. Musel jsem tak vypít obě. „Vali, notak vstávej, půjdeme domů…“ hladil jsem jí přes vlasy. Byl jsem šťastný, holka kterou jsem měl tak rád, mi spala na rameni. Nebylo to ideální, ale alespoň něco. Opatrně jsem Valerii podepřel a vydal se na cestu k jejímu domu. Nebojte, neodešel jsem bez zaplacení. Už bylo velmi pozdě, takže mě do obličeje šlehaly vločky. Ale nakonec jsem Valerii předal do rukou jejích rodičů.

Vracel jsem se domů a přehrával si v hlavě vše, co se za dnešek stalo. Litoval jsem, že tohle rande nevyšlo, ale musel jsem zůstat pozitivní. Dneska musím ještě zahrát Santu svému bratrovi. Matka si přála abych udělal Milesovi hezký večer, musím připravit dárky, sníst sušenky, vypít mléko, obléct se do santova kostýmu a popovídat si s ním.

Bude to náročná noc. Byl jsem už jen ulici od svého domu, když mě bodlo u srdce. Zatočila se mi hlava a zatemnělo před očima. Nemohl jsem nic dělat! Když jsem nad sebou opět získal kontrolu, šel jsem co nejrychleji domů.

Noční služba

Oblékal jsem se zrovna do kostýmu. Bylo kolem jedné ráno a sušenky s mlékem už přede mnou nebyly. Musím uznat, že si na nich mamka s Milesem dali záležet. Když jsem byl nevlečen v kostýmu, začal jsem ho vycpávat polštáři, dokud jsem nebyl dostatečně tlustý. Vstal jsem a potichu vešel do Milesova pokoje.

Posadil jsem se na postel a opatrně ho probudil. „Santo?!“ šeptl nevěřícně. „Ano, Milesi, jsem to já.“ řekl jsem hlubokým hlasem, „Přišel jsem se rychle podívat na nejhodnější dítko tento rok.“ Koukal na mě nevěřícně, a tak jsem se zvedl.

„Ještě nechoď dolů, dárky se rozbalují až zítra ráno!“ připomněl jsem mu a měl se k odchodu, když mě zarazil. „Santo a přijdeš ještě někdy?“ „Pokud budeš hodný, tak ano.“ kývl jsem a otevřel dveře. V tu chvíli se mě ale znovu zmocnila ta ukrutná bolest. Padl jsem k zemi a svíjel se v křeči. Opět jsem ztrácel schopnost vidět. Poslední, co jsem slyšel, byl Miles volají rodiče o pomoc.

Co se stalo?

Když jsem opět nabral vědomí, rozhlédl se kolem a zjistil, že ležím v obývacím pokoji před krbem. Oheň už dávno uhasl a jen žhavé uhlíky poblikávaly. Chytil jsem se za hlavu a ucítil vlhkost na dlani. Podíval jsem se na dlaň a uviděl krev. Ne trochu. Bylo jí tolik, až jsem se vyděsil. Snažil jsem se rychle postavit na nohy a podívat se do zrcadla abych viděl ránu. V tom jsem si ale všiml, že mám krev i na kostýmu Santy.

Přejel jsem rukou po jemné látce, ujišťujíc se, že je to skutečné. Pak mě zachvátily ty nejhorší obavy. Rozběhl jsem se po schodech nahoru do ložnice rodičů. Na chodbě byl velký nepořádek. Věci položené na skříňce teď ležely buď rozbité nebo poničené na zemi. Nikdo tam nebyl.

Jedinou stopou byly odkryté přikrývky na posteli. Nečekal jsem a ihned zvedl telefon a vytočil číslo 911. ,,Haló, prosím, potřebuji pomoc. Nemůžu najít svou rodinu a všude je tu krev.“ ,,Prosím pane, odkud voláte?“ ,,Ulice Greenview 19, Dolní město…“

,,Rozumím, pošleme vám tam jednu hlídku.“ Vydal jsem se do bratrova pokoje. Ale ani bratr nebyl ve svém pokoji. Bloudil jsem pohledem po pokoji a zadíval se na podlahu v chodbě. Byly tam kapky krve, které vedli ke schodům dolů. Pomalu jsem sešel dolů po schodech a zamířil do sklepa.

U stropu visela žárovka se šňůrkou. Když jsem konečně rozsvítil, to co jsem viděl mě vyděsilo. Ten pohled, který se mi naskytl šokující. Byla tam moje rodina. I když jsem nemohl, nebo spíš nechtěl uvěřit tomu, že to skutečně byla má rodina.

Řeznictví

Moje matka, zavěšená u stropu, byla v pase roztržená vejpůl a střeva jí visely z břišní dutiny. Její nohy byly rozkouskované. Všechny klouby, od kolen až po klouby prstů na nohou, byly od sebe oddělené a srovnané u sebe, jakoby ji někdo rozložil na součástky. Můj otec seděl na židli. Přesnější však bylo, že byl na židli položený. Jeho všechny končetiny byly odděleny od těla a stažené z kůže.

Ta kůže pak ležela roztažena na zemi vedle něj. Aby byla opravdu rovná, byla zatížena dřevěnými poleny. Měl probodaný hrudník a jeho tvář… Měl odříznutý nos se rty a vyražené přední zuby. Nejhorší rána nastala, když jsem se podíval na Milese…

Do smrti na ten pohled nezapomenu. Stál u zdi, v dlaních měl zatlučené hřebíky. Jeho ruce byly zcela zbaveny kůže a svaloviny. Jediné co zůstalo pokryté masem a kůží, byly jen ty dlaně. Celé břicho měl vyříznuté a všechny jeho orgány byly pryč. Úplně všechny. Jedna ze zvráceností spáchané na jeho těle, bylo sněžítko vložené do jeho břicha. Celé nohy měl pořezané, dokonce bylo z jeho stehen vykousnuto trochu masa.

Jeho chodidla byla useknuta sekerou, která stála opřená hned vedle. Na co však nerad vzpomínám, byl jeho znetvořený obličej. Jeho oči byly vydloubnuté, jedno dokonce chybělo. Tváře měl rozříznuté do širokého úsměvu a chyběl mu jazyk. A nakonec… měl odříznuté uši a na hlavě měl santovu čepici s bambulkou. Nemohl jsem tomu uvěřit. Nechtěl jsem tomu věřit! Otočil jsem se, a pozvracel se.

Proč jsi to udělal…

Když jsem pozvedl hlavu o kousek víš, uviděl jsem neznámý pár bot položený na srovnaném oblečení. Vzhlédl jsem a uviděl Valerii. Přesněji to, co z ní zbylo. Byla řetězy zavěšená na trámu. Pořezané žíly na zápěstí a podříznutý krk byly rudé od krve. Na zemi pod ní ležel kýbl a byl skoro plný.

Měla sešitá ústa a zalepené oči. Její odříznutá ňadra byla pohozená na zemi v rohu pod schody. Ta zrůda, co to udělala, jí vrazila nůž do dělohy a rozpárala ji směrem nahoru. Když jsem však uviděl mašli jako na vánočním dárku, padl jsem na kolena a rozbrečel jsem se.

Když policie dorazila, našla ve sklepě plačícího Jacoba. Odvezli ho na stanici a vyslechli ho. Podle otisků prstů na tělech obětí, jejich oblečení a sekeře bylo usouzeno, že vrahem byl sám „duševně nemocný“ Jacob. Byl odsouzen k patnácti letům vězení, během nichž trpěl nočními můrami a depresemi.

Během jeho pobytu ve vězení, podával číšník v nové restauraci kávu. Nikdo nevěděl, že číšník je právě propuštěným vězněm, jemuž do jedné z objednávek spadlo trochu drog. Tato droga byla už dávno zakázána kvůli jejímu vedlejšímu účinku. Neovladatelné agresi a šílenství…

Příběh byl napsán ve spolupráci s Mike-K
Osobně doporučuji, přečíst si jeho příspěvky
Další sváteční příběh: Jackův Halloween

Veselé Vánoce!

5/5 (2)

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close