Nejsilnější Duo
„Vidíš je?“ zeptal jsem své kolegyně a shodou okolností i milované přítelkyně. My, ohromně známé Duo jsme byli zrovna na misi. Měli jsme zlikvidovat bandu lapků. Byla velmi zkušenou čarodějkou. „Jsou tam čtyři, dva velmi rychlí, jeden těžkooděný a ten poslední je alchymista.“ odpověděla. Odfrkl jsem si. Alchymisti jsou mí nejméně oblíbení lidé. Napil jsem se lektvaru rychlosti a kývl na Katherine vedle mě. Ta mě jemně políbila. Já vytasil svůj meč a skočil střechou do vnitřku budovy.
Díky šoku, kterým jsem lapkům způsobil, jsem alchimistu dokázal okamžitě připravit o hlavu. Moje přítelkyně zpražila blesky dva rychlé lapky. Zbýval chlap jako hora. Tomu jsem ale hbitě podjel pod nohama a zezadu mu probodl plíci. Krev mě postříkala od hlavy k patě. Ale dílo bylo dokonáno. „Tak jsi jdeme pro odměnu, ne?“ zasmála se Katherine. Já jen přikývl. Pro dnešek jsem úkolů měl dost.
Když jsme došli do vísky, kde nám jeden z vesničanů tento úkol zadal, vyzvedli jsme si odměnu a odešli do hospody. Potřebovali jsem někde složit hlavy. Než jsme ale stačili požádat o pokoj, hospodský už nás žádal o pomoc. „Co se děje? zeptala se, „My, velké Duo, to jistě vyřešíme.“ „Slyšeli jste už o Guorotovi?“ zeptal se hospodský. „Ne, kdo to je?“ zeptal jsem se nazpět. „Je to starý voják, který terorizuje všechno okolo. A prý míří sem do vesnice! prosím vás, zbavte nás ho! Dám vám sto zlatých a dnes přespání k tomu!“
Nový úkol
Prosbu o pomoc jsme samozřejmě přijali. Co by naše Duo neudělalo pro nevinné lidi. Ten večer jsme málem zůstali vzhůru, když jsme probírali různé taktiky. Nevěděli jsme, jak silný ten Guorot je, museli jsme se připravit na jakkoliv silného nepřítele. brzo ráno jsme vyrazili na výpravu. Od hospodského jsme se dozvěděli, že se naposledy nacházel v Lese Modré laguny. Byl to les, v jehož středu se nacházely léčivé prameny. Prý tam hledá sílu. Ačkoliv jsme netušili co to znamená, nebojácně jsme se vydali do tohoto lesa.
Už se stmívalo, když jsme dorazili k laguně. Postavili jsme stan a rozhodli se jít spát. Katherine vytvořila kruh neviditelnosti, kolem našeho stanu. Nikdo by nás neměl najít. Ale to jsme se spletli. Zrovna když jsme se těsně před usnutím líbali, roztrhl náš stan velký a svalnatý voják. Můj a jeho meč se zkřížily a Katherine na něj seslala omračovací kouzlo. Ale ono se nic nestalo.
Sesílali jsme na něj rány a kouzla o sto šest. Bohužel to s ním téměř nic nedělalo. Rány mu nekrvácely, tak moc. Když už jsem ho po dlouhém boji bodl do srdce a on se skácel do vod laguny, zjistili jsme, že to nebude zas tak jednoduchý boj. Duo muselo poprvé ve své historii prchat. Z laguny vylézaly mrtvoly. Mrtvoly lidí, které se v laguně utopily. Byly odolné a extrémně agresivní. V té vodě musela sídlit velice silná magie.
Smrt z rukou Laguny
Bránili jsme se! Stínal jsem hlavy a probodával těla, zatím co kolem mě lítaly blesky a ohnivé koule. Ale ani tak jsme nebyli dost silní. To co měl být jen úkol o zabití, se rázem proměnilo v noční můru. Pochybuju, že o tomhle někdo někdy věděl. Oživlé mrtvoly nás chytily a vlekly zpět k laguně. Nejdříve do ní vtáhly mou Katherine. Vtáhli ji pod hladinu a drželi ji. Zmizeli a zbylo po nich jen pár bublin na hladině.
Zanedlouho ale vylezla opět ven. Bylo vidět že je taky jedna z nich. Jen obyčejná mrtvola. Podlomila se mi kolena a slzy se rozutekly po mých tvářích. Pomalým krokem se přesunula až ke mě a chytla mi hlavu do svých rukou. Drtila mě a tak moc to bolelo. Svíjel jsem se a řval. Tu náhle se mnou mrštila do hlubin vody a počala mě škrtit. Ten den jsem ztratil svou lásku a i život. Ten den Duo padlo a svět byl zničen magií z laguny…
Další Creepypasta: Templář
