Templář
Já, starý zrazený Templář jsem seděl v hospodě a pojídal porci své oblíbené pochoutky. Byl to těžký den. Den pln zvratů, zrady, dobrodružství a nečekaných zápletek. Mně moc nelíbivsa dnešek, avšak byl jsem živ. Ukousa další sousto z kuřete přede mnou, polkl jsem. Pozvedl jsem dřevěný hrnek a napil se chladné vody. Nebyl jsem jako mí starší bratři Templáři, já dokázal být nenápadný.
A tak živ jsem, stoje před vámi. Tedy, ze své skupiny. Jak bych vám jen vysvětlil, co já zřel, co se dnes stalo. To všechno církev. Papež hlavně. Ten, který byl otcem, obrátiv se proti nám, obvinil nás z uctívání Aláha. Také nás obvinil z nepřípustných praktik sodomie (anální a orální pohlavní styk). Jak jen mohl ten ničema? Obrátit se proti věrným jemu služebníkům? My Templáři sa jali vždy věrní býti. A nyní nás takto zraditi musel?! Jak ohavné!
Ukousl jsem další sousto a zapil ho. Měl jsem neukojitelný hlad. Papež obviniv nás, ihned vydal rozkaz k našemu stíhání, nalezení a popravě! Moje skupina se zrovna tehdy z mise vracela a jakmile přišli jsme, do katakomb nás zavřeje. Jednoho po jednom si odváděli a my jen mohli poslouchati jeho křik srdceryvný.
Únik
Věda jsem, že se musím ihned pryč dostati. Zbývali jsme už jen dva. Z naší skupiny samozřejmě. Rozdrtiv okovy pomocí kamene, utíkali jsme s Bratrem ze svobodou. Utíkali jsme, ale dva rytíři nám zkřížili cestu. Můj společník po nich ihned skočiv a já utíkal dál. Bohužel už mě nedohnal. Ukryl jsem se do komory s oblečením.
Oblékav se v mnišské roucho, s kápí staženou hluboko do obličeje, jsem opustil hrad, kde nás věznili. Za mnou nesly se řevy a světlo šlehajících plamenů. Nechtěl jsem vědět, co tam se jalo. Musel jsem rychle uprchnouti, než mě najdou. Cestou jsem musel porušiti učení svého mistra a domů pár o majetek připravit. Nestihl jsem více z hradu vzít.
V městečku pod hradem jsem, ukryv v krčmě, přespal. Brzy před slunce východem, sebrav jsem se a odešel. Cestou jsem opět něco odcizil. Tentokráte prostý šat s kápí. Kéž mi Bůh odpustí mé hříchy! Během dne prošly mé nohy nesčetně vesnic a k noci opět v krčmu jaly se ulehnout. A tu jsem i nyní.
Lovec lidí
Bohužel, jak zaslechaje já na cestě, Papež za mnou vyslal lovce lidí. Tak hluboko se opovážil klesnout! Bože, očisti jeho mysl i duši a pomoz mi přežít tyto kruté časy! Měsíc již plul ve středu oblohy a krčmu ozařovaje plamen krbu. Sedav tu jen já a krčmář. A tu do hospody vkročil on. Muž oděn v zbroji kovové, lukem na zádech a dvěma meči u opasku. Muže jako horu vysokého hyzdila jen jizva přes pravé jeho oko.
,,Neviděl jste tu nějakého templáře?“ spustiv hned na krčmáře. ,,Co na mě povyšuješ svůj hlas, ty bídáku?“ ohradiv se krčmář, ,,Já nic neviděl. Ale tamten vzadu, ten je tu už dlouho. Třeba on něco ví.“ Lovec na zem plivaje prošel krčmou k mému stolu. Napil jsem se. ,,Přeci nebudeš pít tak laciný mok!“ usmál se, ,,Krčmář nalej nám víno, dnes já platím.“ Posadiv se naproti mě, prohlížel mou osobu.
Krčmář dva korbely přinevsa, načež lovec jeden pozvedaje napil se. ,,Takže,“ pravil, ,,viděl jsi tu nějakýho templáře?“ ,,Proč bych se měl zajímat o templáře?“ zeptav jsem se. ,,Jelikož ten Templář urazili Boha a musí být potrestán.“ napil se znovu vína Lovec.Krčmář zatím zbytky mého krmu uklidil. Byl jsem rád, že mi lovec neviděl do tváře kvůli mé kápi. Mohl by mě poznati.
Výslech
,,Templáře jsem nikde neviděl, ale zvěsti o nich panují. To je pravda.“ napil jsem se vína, ,,Ale jak říkám, nikde jsem ho neviděl.“ ,,Opravdu?“ kroutěja lovec hlavou. ,,Jo, opravdu.“ trvav jsem na svém. Lovec dopil svůj mok a položil na stůl dva zlaťáky. ,,Ať si to jídlo vůbec může dovolit.“ mrkl na krčmáře. ,,Pozdrav Pánbůh.“ pravil jsem suše a lovec vyprovodiv sa ze dveří.
,,Hospodský, můj dobrý starý přítel, okamžitě sbalil mi nějaké jídlo na cestu a dal mi svůj starý meč. ,,Myslim, že to tuší. Musíš vypadnout. Běž zadem!“ pravil. Byl jsem rád, že se alespoň na někoho mohu se v chvíli této spolehnouti. Jak mi poručil, opustiv jsem okamžitě krčmu vchodem zadním. Cesta vedla do lesa a já se v tmě noci ztratil, pokoušev se dělat co nejmenší hluk.
Marné bylo mé snažení. Jelikož lovec objeviv sa přede mnou. ,,Úctyhodné krytí, templáři.“ pravil, ,,Dalo mi ti práci, než jsem to prokoukl.“ Vytáhl své dva meče z pochev. Já tedy vytáhl meč svého přítele. ,,Odejdi,“ pravil jsem, ,,a nepřijdeš k újmě.“ ,,S tím nezmůžeš nic!“ prskav kolem sebe křičel. ,,Dobrá tedy. Nuže… Do konce našich dní!“ zvolav odvážil jsem sa! ,,Do konce našich dní.“ zopakoval a zaútočil.
Boj
Jeho útok shora jalo se snadné ubrániti. Ale druhým mečem zaútočiv mi na bok bylo vskutku obdivuhodné. Málem zraňující. Shora pokoušeje opět útočit, tak jsem uskočil jsem a do nohy sekal ho. Bohužel ne tak vážně. Skákal kolem mě, točiv se, dělal výpady. Já jen blokoval, odrážel, dělal protiútoky. Bojoval obdivuhodně, nemohl to být prachobyčejný lovec lidí. Ale nemohl jsem přijíti na to, kde naučiti se mohl umění tomuto.
Znovu zaútočil, tentokrát zespoda mečem levým a ze shora pravým. Odkutálev se dozadu, obratem jsem zaútočil ze shora sám. Avšak můj útok byl odražen a naše meče se zkřížily. „Proč stále bojuješ?“ zeptajiv se lovec, „Je jisté, že nemůžeš vyhrát!“ „Proč že bojuji? Protože Bůh pravdu zná a tu já chráním! Jsem templář a očistím jména naše!“ křikl jsem bídákovi do tváře. Rozhodl jsem se ukončaje boj.
Ustoupaje krok dozadu jsem přestav odporovat síle lovcově. Jak opíral se o můj meč svým, ztrativ rovnováhu. Ustoupaje stranou, sťal jsem hlavu lovcovu, když kolem mne padalo tělo jeho. Bezhlavé tělo na trávu dopadlo a počalo ho polévat teplou krví. Poklekl jsem vedle těla a na hruď vyryl slovo jediné. Templář. Už jsem nebyl bojovník Boha, nyní jsem byl jeho rukou na zemi. Byl jsem jeho vůlí, mstitelem. Přísahal jsem v to, že očistím naše jména, ale kdo ví zda podaří se takový úkol.
Bože, Otče všemohoucí, veď mou ruku, ať nemine zkažené srdce, prodluž můj život, abych mohl svět očistit. Jsem poslední Templář, mstitel padlých a přísahám, že pomstím tvé nevinné děti…
Další Creepypasta: Chata
