Problémy spolubydlících
Tohle se mi doopravdy stalo několik let nazpět, když jsem studovala na univerzitě umění ve Filadelfii.
Během mého druhého roku na škole jsem byla ubytována s dívkou jménem Kara. Byla to jazzová vokalistka, ale chtěla to dotáhnout do opery. Měla menší pokoj v šestém poschodí koleje jménem Jupiter Hall. Stěny byly tenčí a její zpěv a hlasová cvičení mě drželo vzhůru dlouho do noci. Asi po měsíci ztraceného spánku jsem jí přesvědčila, aby své pozdní trénování přesunula do hudebního studia Divadlo Merriam, které bylo jen jeden jediný blok daleko.
Jednoho večera mi Kara asi kolem osmé hodiny večer oznámila, že bude ve studiu cvičit na svůj recitál, takže se domů nevrátí dřív než někdy o půlnoci. Skvělé, pomyslela jsem si, to znamená, že budu moct jít do postele dřív (byla jsem zničená…dnešek v hereckém studiu byl obzvláště náročný, a byla jsem připravena lehnout, jen co bych si dala večeři). Kara mi popřála dobrou noc, sladké sny a ty další věci okolo a odešla, popadajíc do ruky kelímek s kávou a noty.
Udělala jsem si trochu grilovaného sýra a polévku, rychle obojí zhltla a šla se před spánkem lehce zkulturnit. Když jsem vylézala ze sprchy moje víčka byla tak těžká, že jsem si jen s obtížemi vyčistila zuby. Natáhla jsem si pyžamo a vylezla na horní palandu. Usnula jsem hned jak moje hlav dopadla na měkký polštář.
Asi bych vám měla lehce popsat rozvržení našeho příbytku. Když vejdete dovnitř, ložnice jsou hned první dveře nalevo. Koupelna byla v naší ložnici, hned vedle palandy (tato Univerzita je skvělá v tom že vás nenutí používat společnou koupelnu, ale každý má na pokoji vlastní).
Každopádně, v noci jsem se probudila kvůli zvuku zavírajících se dveří. Otevřela jsem oči a podívala se na telefon. Byla půlnoc. Na minutu přesně. Převalila jsem se a znovu zavřela oči. Slyšela jsem, jak Kara vstoupila do místnosti a stoupla si před palandu. Asi se ujišťovala, jestli mě nevzbudila. Hned na to si lehla na dolní palandu. Zvláštní, na čištění zubů byla extrémně háklivá. Ale zkouškové bylo za rohem a všichni jsme byli v této době extra unavení. matrace pode mnou zaskřípala a pak vše utichlo. nemohla jsem slyšet ani její dýchání.
Pomalu jsem se znovu ubírala do říše spánku. Už jsem málem usnula, když mě znovu probudil nějaký hluk.
V zámku zachrastil klíč a dveře se otevřely.
A Kara vešla dovnitř, broukajíc si melodii z opery.
Matrace pod mnou znovu zaskřípala…
Autor: Jessi Cosgrove
Originál: Creepypasta.com
Další Creepypasta: Okno
