ČlánkyCreepypasty

Projekt: Creepypasta 7

Projekt: Creepypasta 7

Předchozí část: Projekt: Creepypasta 6

Nepřítel mého přítele…

Shrbená postava odhrnovala sutiny a hledala jakékoliv známky života. Se zapadajícím sluncem přijely jednotky Korporace s Lokátorem a Jacobem v popředí. Všechny jednotky odklízely sutiny až do přesné půlnoci. Až tehdy našli zesláblého Slendermana, jak drží probodnuté tělo Michala.

. . .

,,Vojto nemůžeš na to myslet neustále.“ hladila Týna Vojtu po zádech. Oba vzpomínali na pohřeb, který se odehrál jen před několika dny. ,,Stále nechápu proč mě dostal pryč.“ šeptal Vojta. ,,Chtěl tě zachránit. To je to tak těžké?“ pohladila ho Týna po obličeji. ,,Ale to mě mohl nechat dál bojovat.

Je to jako kdyby věděl že zemřu…“ Vojta pozvedl hlavu. Před ním stál téměř průhledný Michal. Zkrz jeho brnění zela díra, helma byla podpaží a přes obličej černé čáry. ,,Občas, jako bych ho viděl před sebou.“ řekl Vojta a schival hlavu do dlaní.

V tu ránu se rozezněl signál k nástupu. Vojta s Týnou vyskočili na nohy a pelášili do velkého sálu. Ten byl doopravdy velký. Byla to desetipatrová kruhová stavba tvaru válce. Po obvodu bylo sposta balkónů a plošin. Uprostřed stavby úplně dole, stál Jacob. ,,Všechny vás tu srdečně vítám.

Jak víte, dnes budeme slavit. Michalovu smrt!“ Celým sálem se ozívalo hvízdání, jásání a tleskání. Vojta se chytil zábradlí na své plošině a zaraženě pohlédl na Týnu. Ta jen zavrtěla hlavou. ,,Michal nám nechal Creepypasty, které mí Výzkumníci studovali. Nyní máme možnost podmanit si tento svět!“

Zrada

Sál se znovu otřásl a za Vojtou a Týnou se kdosi objevil. Oboum jim přikryl ústa a vyvedl je na chodbu. Než stihl Vojta zareagovat, Lokátor, který viděl Michala jako poslední z Korporace, začal mluvit. ,,Drž hubu a poslouchej, byl jsem s Michalem a jeho asistentkou v týmu. Zjistili jsme co chtějí provést ale to teď nemohu vysvětlit.

Michal řekl ať ti vyřídím toto: Tam kde to začalo, to stařec vše vysvětlí. Teď běž, jdou po vás! Ale slib, že se pro mě a tu holku vrátíte!“ Vojta přikývl a s Týnou proběhli Korporací. Vyběhli ven a běželi zpět do svého města, za burácení a jásotu Jacobových zaměstnanců.

Vojta seděl sám v laboratoři pod panelákem hlavu skrýval v dlaních. Na Týnu už toho bylo moc. Nedivil se jí. Vždyť zjistili, že po nich Korporace nyní jde. Myslí si, že znají způsob vytvoření creepypast. To věděli pouze Michal s Edwardem.

Vojta stále přemýšlel nad větou, kterou mu řekl ten chlapec. Usilovně si mnul spánky, ve snaze si rozvzpomenout na cokoliv. Na něco o čem Michal mluvil, co zažil, bohužel neúspěšně.

Tam, kde to začalo…

Vstal, vzal svou bundu a vyšel z paneláku ven. Došel na autobusovou zastávku a nechal se odvést na kraj města, kde vešel do lesa. Bloudil až došel k dřevěným ruinám. Spousty budov bylo rozpadlých vinou dřevokazných hub, termitů a požáru, který se tu dávno odehrál.

Lidé říkají, že se zde scházeli dávní hrdinové, jenž zachránili svět před temným dvojčetem jejich vůdce. Prý se tu jejich potomci schází pod zemí.  Ale toto místo tu bylo víc jak tisíci lety, není možnost, že by cokoliv vydrželo

Vojta se otočil k odchodu, když v koutku oka zahlédl postavu. Modrou jako Michal v jeho halucinacích. Otočil se za ní. Na první pohled poznal, že jednu ruku má ocelovou a na ní prazvláštní rukavici se sedmi kameny… Vojta zavrtěl hlavou a když se otočil zpět, postava už tam nebyla.

V tu chvíli mu to docvaklo. Tam kde to začalo, Michal tak nazýval místo, kde se s Vojtou spřátelil. V malém parku za školou. Vojta doběhl až do parku a rozhlédl se kolem sebe. Nic než stromy a keře. Stromy… S Michalem se seznámil pod starým smrkem v rohu parku.

Přišel tam a pohlédl na vyrytá jména do kůry stromu. Vzpomněl si, jak do dutého vnitřku dávali vzkazy pro toho druhého. Strčil ruku dovnitř a nahmatal malou krabičku. Když ji vytáhl ven, zjistil, že se jedná o kazetu. ,,No ovšem…“ špitl si Vojta pro sebe. Michal miloval staré kazety.

V naší době už je vše digitalizované a kazety používali dávno. To musel myslet tím starcem, kazetu. Vojta urychleně běžel zpět do laboratoře, kde našel Michalův starý přehrávač a strčil do něj kazetu. Přetočil nahrávku na začátek a na obrazovce se objevil Michal.

Posmrtný boj

,,Ahoj, já jsem Michal, ale to už dávno víš, říkám to jen pro případ, že bys to nebyl ty, Vojto.“ pravil Michal z nahrávky. ,,Jestli to pozoruješ, tak jsem již po smrti, že? To, co je AW Korporace doopravdy zač, už jsi zjistil. Je mi líto, že jsem ti o tom neřekl. Ale k tomu později. Mám pro tebe spousty věcí na vysvětlení.

Ale nyní potřebuju aby sis připravil následující věci.“ Vojta začal pobíhat po laboratoři a sháněl vše co Michal diktoval. Když měl vše u sebe, Michal se na chvíli zastavil a poté opět pokračoval. Povídal o tom, že s Vojtovou pomocí sestrojí jakousi specifickou formu zbraně, která může zničit AW Korporaci jednou pro vždy.

,,Víš jak vznikly creepypasty?“ Ne tak že by je někdo psal, u nás, v oblasti našeho nynějšího města byl kdysi les, ze kterého zbyla teď jen jeho severní část. V tom lese prováděl jistý kult takzvanou šedou magii. To je magie jak bílá, tak černá. Je mocná, destruktivní, hrozivá. Ale také divukrásná. Svým následovníkům dávala schopnosti.

To je část zbraně kterou potřebujeme. V mé skříni najdeš další kazety. Ale nejdřív musíš jít do toho lesa a najít starý oltář. O půlnoci se tam zjeví energie, kterou musíš lapit do nádoby tamhle v rohu.“ Michal ukázal za sebe a vskutku v tom rohu nechal zvláštní nádobu. Byla pokryta spoustou kontrolek a drátků. Vypadalo to jako něco, co byste smontovali na koleni za dvě minuty. Přehrávač se vypnul a Vojta se ocitl v naprostém tichu.

Odešel k sobě do bytu a když přišel čas, oblékl se a vydal se do lesa. O oltáři, věděl snad každý z města, takže nebylo těžké ho najít. Uprostřed malé mítinky stálo spousta kamenů dokola kolem vysokého sloupu. Vojta se schoval se do nejbližšího křoví a čekal.

Zima ho obklopovala a bodala jako tisíce nožů. Z jeho úst se linuly obláčky páry. Nastala půlnoc. Okolo oltáře, se spustil silný vítr, jenž bičoval rostliny a Vojtu okolo sebe. Jak se vítr objevil tak rázem ustal a na vrcholku sloupu se objevilo to, pro co měl Vojtěch přijít.

Starší než…

Šedá proměnlivá koule hmoty se vznášela přímo uprostřed oltáře. Vojta vyšel ze svého úkrytu, když se celou mýtinou prohnal hluboký hlas. ,,Kdo se opovažuje vstoupit na posvátné místo?!“ Lehký vítr s opět prohnal mýtinou. ,,Já jsem Vojta, poslal mě sem Kámoš.“ zvolal a ihned byl ovanut silným poryvem.

,,Kdo byl tento tvůj přítel?“ zaduněl znovu hlas. ,,Michal…“ bral Vojtovi vítr hlas. ,,Takže on tě poslal. Jeho rodina byla jedna z nejvěrnějších. O tom, co potřebuje, mi řekl několik dní zpět. Vojta vytáhl z keře nádobu a otevřel ji. Z šedé koule vystoupil svazek vláken a vletěl do nádoby. Ta se uzavřela a na straně se otevřelo malé okno. Vojta se uctivě poklonil a běžel zpět do laboratoře, kde ihned zapnul další kazetu.

. . .

,,Jasně mami.“ odešel Vojta do školy, prázdniny skončili a on musel jít opět studovat. Cesta autobusem nebyla příjemná. Všude se na něj někdo tlačil. Na televizní obrazovce se míhala jedna reklama za druhou. Když tu náhle, se vysílání přerušilo a na obrazovce se objevil Jacob. ,,Vážení občané města,“ pravil, ,,jmenuji se Jacob Ali a jsem výkonným ředitelem AW Corporation.

Hledaný

Nechci vás ničím zatěžovat, jediné co hledáme, je tento chlapec.“ Na obrazovce se objevila Vojtova fotografie. Jakmile autobus dojel na zastávku, Vojta urychleně vystoupil a stáhl si čepici víc do čela. Schoval se za nejbližší keř a vytáhl telefon. Na něm byl ale Jacob taky. ,,A proto ho musíme dostat! Apeluji na vás, braňte své město před lidmi jako je on! Děkuji.“

Obrazovka se vypnula a Vojta jen stál na místě a čekal. V celém městě po něm jdou. Opatrně se zkratkou skrz les dostal ke škole. Zrovna ve chvíli kdy zvonilo. ,,Ale notak!“ procedil Vojta skrz zuby. Co nejrychleji vběhl dovnitř a běžel až ke své třídě. Zaklepal na dveře a otevřel je.

,,Dobrý den, omlouvám se ujel mi…“ Vojta se zarazil. Vedle jeho třídní učitelky stála osoba, kterou by tu čekal nejméně. Jacob. Vojta s Jacobem hleděli druhému do očí, než Jacob zavelel. ,,Chyťte ho!“ Dva vojáci, schovaní v rohu, vytasili kulomety a vystřelili po Vojtovi. Ten však rychle ustoupil dozadu a ven ze třídy. Zabouchl dveře a začal utíkat.

Na útěku

Vojáci vykopli dveře a zatímco jeden začal střílet, druhý zavolal o posily. Vojta zaběhl ze nejbližší roh, tak tak ho střely minuly. Našel nejbližší dveře a zaběhl do nich. Shodou okolností našel hernu, tudíž se mohl schovat do jedné ze skříní, které byly u jedné ze zdí. Bývaly v nich hry ale pár jich bylo ještě prázdných.

Jednu si vybral a vlezl do ní. Škvírou mezi křídly, se díval ven. Do herny vtrhl jeden z vojáků. Díval se pod každý stůl, až začal otevírat skříně. Pomalu se blížil k Vojtovi. Když otevřel skříň ve které se Vojta schovával, nakopl ho Vojta do hrudi. Voják spadl na zem. Vojta k němu přiskočil, vytáhl z pouzdra na jeho stáhni nůž a zabodl ho.

Venku slyšel kroky. A křik žáků. Musel se dostat ven. Oblékl si vojákovu uniformu a vzal si do rukou jeho pušku. Hledí, kterým šlo vidět jen jedním směrem, stáhl do obličeje. Ukryl tělo v jedné ze skříní a vyšel ven.Když Vojta vyšel ven, všude pobíhali vojáci Korporace. Žáci se hrnuli do šaten a ven ze školy. Zahlédl ale, jak jedna skupinka o třech lidech zalezla na dívčí toalety. Vydal se tím směrem, když mu do cesty vstoupil Jacob.

,,Kam jdete?“ zeptal se. ,,Prohledat tyto záchodky, pane!“ pokynul kulometem na toalety za Jacobem. ,,A co tamta klubovna?“ ukázal Jacob na dveře, ze kterých Vojta vyšel. ,,Tam byl, pane.“ pravil jeden z procházejících vojáků. ,,Zrovna odtamtud vyšel.“ ,,A nic jsi nenašel?“ zeptal se zase Jacob a zamračil se. ,,Ne pane!“ řekl opět Vojta, načež mu Jacob položil ruku na rameno a s mručivým: ,,Hledejte tedy dál!“ odešel.

Skryj se

Vojta zalezl na záchodky, kde se na něj vrhla ta skupinka. Měl bojový výcvik, tudíž je zpacifikoval rychle. Strhl masku a agresivně zašeptal: ,,Kurva, lidi, to jsem já, Vojta!“ Skupinka jeho spolužáků ho objala. ,,Je pravda, to co říkají?“ zeptal se Daniel, tlustší kluk s černými kudrnatýma vlasama. ,,Já ani nevím, co říkají!“ zamračil se Vojta.

,,Že jsi prý atentátník a ukradl jsi přísně tajné dokumenty.“ vypískla Terka, bruneta, která měla vždy úsměv na tváři. Vojtovi tekl pot z čela. ,,Fajn hele musíte odejít.“ šeptal Vojta. ,,Ne, půjdeme s tebou!“ pravil další kluk, Viktor, šprýmař tříd. ,,Ne tím vás neprotáhnu, nemáme dost obleků.“ ,,Tak nějaký vojáky omráčíme, ne?“ trval na svém Viktor

Vojta sklopil hlavu a dlouze vydechl. Zahnal kamarády do kabinek a zavolal zvenčí jednoho vojáka. ,,A co že tu má být?“ zeptal se, když mu Vojta v tu ránu strhl masku a přiložil mu k hrdlu nůž. Voják zvedl ruce a Vojta ho jednou ranou do zátylku omráčil. ,,Jsem myslel, že to funguje jen ve filmech.“ říkal Dan, když si oblékal uniformu.

,,Ne, ono to fakt funguje, protože nějaká mícha asi, co já vím…“ zabručel Vojta a zpacifikoval další dva vojáky. Když byly všichni převlečení, ukryly mrtvoly do kabinek a vyšli na chodbu. Pamatujte, našim hlavním cílem je Jacob. To on prakticky zabil Michala.“ pravil Vojta a jako jednotka postupovala skupinka dál.

Další část: Projekt: Creepypasta 8
Všechny části příběhu najdete na Projekt Creepypasta

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close