Projekt: Creepypasta 6
Předchozí část: Projekt: Creepypasta 5
Konec?
Čtyři přátelé jeli autem zpět do města. Michal řídil, ze sedadla spolujezdce ho navigovala Nikola. Na zadních sedadlech se Týna marně snažila dostat z Vojtova pevného objetí. ,,Jsem tak rád, že jsi zase s námi. Bylas statečná.“ říkal jí Vojta. ,,Jak to můžeš vědět?“ protočila Týna oči v sloup. ,,Tak dost už vy dva!“ vystěkl Michal a prudce zabrzdil vozidlo.
,,Co děláš do píči?!“ rozkřikla se Týna. ,,Co já dělám?“ zasmál se Michal, ,,Já se snažím zachránit své přátele, Týno! Nic z tohohle by se nastalo, kdybych zjistil dřív o co Edwardovi jde. Vás už nemůžu dále ohrožovat…“ Nastalo trapné ticho. Nikdo se neodvažoval ani dýchat. Až po asi třech minutách se ozvala Týna. ,,Michale…“ ,,Drž hubu!“ rozjel se Michal šílenou rychlostí po silnici. ,,Do hajzlu, dyť nás zabi…ááá!“ chytil se Vojtěch za hlavu. ,,Vojto co se děje?“ zhrozila se Týna.
Vojtěch neodpověděl, namísto toho si extrémně prodloužil ruku, která se mu ale ihned ohla do nepřirozených úhlu. ,,Ani to nezkoušej!“ otočil se Michal s hněvem v očích. Oči měl zbarvené do nebesky modré, ale pravé bylo protkáno rudými čarami. ,,Michale, dost!“ ozvalo se v autě plesknutí.
To Nikola dala Michalovi facku. Michal pomalu zabrzdil. Dveře auta se prudce otevřely. Vojta, Týna a Nikola byli vyhozeni ven. Dveře se zavřely a auto bleskově zmizelo. ,,Co to máš kurva za přítele?!“ rozzlobila se Týna, ,,Neumí prohrát a teď jsme tu kvůli němu bůhví kde!“ ,,Týno, klid, půjdeme pěšky.“ snažil se ji uklidnit Vojta. Položil jí ruku na tvář, ale Týna ihned ucukla. Otočila se na patě a vydala se směrem do města. Vojta ji následoval, ale Nikola zašla do lesa vedle silnice…
Nemocný
Michal odemkl byt a vběhl dovnitř, ignorujíc tátův pozdrav. Zabouchl dveře svého pokoje a svalil se na zem. Doplazil se ke své skříni a postavil se. Otevřel ji a vytáhl malou krabičku. V ní byly nádobky s modrou tekutinou a injekce. Nabral malé množství a vpíchl si to do žíly. Posadil se a utřel si pot z čela. Když se podíval na svou ruku všiml si pár vlasů.
Prohrábl se účes a zjistil, že mu jich v ruce zůstalo víc. Vstal, omyl injekci, uklidil krabičku a zašel do koupelny. Pohlédl do zrcadla a všiml si svého oka, které mu zůstalo modré s rudými čárkami. Umyl se a vrátil zpět do pokoje. Přešel ke svému sejfu a odemkl ho. Ven vytáhl složenou rudou látku, ocelovou placku jako náhrdelník a velký kovový kruh.
Všechno si na sebe nasadil, a pak uhodil do placky. Celý set se složil v jedno obrovské černé brnění s pláštěm. Jeho obličej pokryla maska, jenž vypadala jako něco mezi maskou sparťana a Darth Vadera. Do pokoje opatrně vstoupil Michalův táta.
,,Rakovina postoupila?“ zeptal se. ,,Ano.“ rozezněl se z brnění hluboký kovový hlas. ,,Víš, že můžeš nosit normální oblečení, že jo?“ nahodil táta smutný výraz. ,,Ano, vím.“ pravil Michal, ,,ale tohle bude pro mé potřeby způsobilejší.“
Změny
Bylo poměrně brzo ráno, když Nikole začal vyzvánět telefon. Zamžourala do tmy, nahmatala ho a přijala hovor. ,,Haló?“ řekla rozespale. ,,Nikolo, tady Týna, chci se omluvit za ten včerejšek, ale to není to hlavní, jde o to že nikdo z nás tří nemůže do Korporace!“ vyšel z telefonu hlas. Tato slova Nikolu vymrštila do sedu. ,,Jak to myslíš?“ zeptala se.
,,No, šli jsme s Vojtou do Korporace jako každý den, jenomže u toho terminálu, jak se tam hlásíš, to mě i Vojtovi řeklo, že účty byly zablokovány. Tak jsme se šli zeptat toho sekuriťáka, jak tam vždycky stojí, a ten nám řekl že někdo z vyšších míst nás prostě odstranil.“ řekla Týna a v telefonu byl rázem Vojtěch. ,,Hele, nemyslíš, že by to prosadil Michal?“ ,,Opravdu netuším, nesejdeme se?“ podrbala se Nikola na hlavě. ,,Ok.“ pravil Vojtěch a zavěsil.
. . .
Do potemnělé místnosti vešla zrzavá slečna a stoupla si vedle velkého koženého křesla. ,,To vy jste můj nadřízený?“ rozklepal se jí hlas. Postava v křesle mlčky zírala na monitory před sebou a zapisovala si poznámky ve zvláštním jazyce.
Po chvilce se otočila a pravila: ,,Ano jsem tvůj nadřízený, ale neboj se, nebudu po tobě chtít sexuální služby, to jsou jen hlouposti filmů, můžeš se přestat bát, Valerie.“ Valerie nevěděla, jak může znát její jméno, či jak může vědět že zrovna na ty “služby“ myslela.
Nedala však najevo znepokojení. ,,Co pro vás mohu udělat?“ ,,Napřed mi tykejte.“ pravil nadřízený a stoupl si. Jeho výška a mohutnost Valerii překvapila. ,,Jsem Michal, ehm, tedy, byl jsem…“ pravil nadřízený a podal Valerii ruku. Valerie měla na chvíli šanci prohlédnout si Michala.
Celé tělo pokrýval rudý plášť, který v oblasti hlavy tvořil kápi, kvůli níž nebylo vidět do obličeje. ,,Mohla bys mi přinést mléčnou čokoládu z automatu?“ zeptal se jí a do ruky vtiskl pár mincí. Valerie a kývla a chtěla odejít, když tu Michal ještě dodal: ,,A pak mi přiveď nějakého „nového“ Lokátora.“ Valerie odešla a Michal se posadil zpět ke svým poznámkám.
Nevolám o pomoc!
Bylo kolem desáté večer, když do Michalovy místnosti vtrhli jeho přátelé. Vojtěch zamkl dveře a Týna s Nikolou se vrhli na postavu v kápi. ,,Kde je Michal!“ zeptal se Vojta a na postavu se zamračil. ,,Tak mi třeba sundej masku Vojtěchu.“ zasmála se ta postava a vymanila se ze sevření dívek. ,,Nevím jak jste se sem přes ostrahu dostali, ale tady nemáte co dělat!“ Všichni tři se vznesli, jakmile Michal pozvedl ruku.
Vynesl je až s ochrance a ta je vyvedla ven. Michal se vrátil do své pracovny a přešel do rohu, kde se u tabletu krčil Lokátor. ,,Promiň za to co se stalo, mohu ti nabídnout sušenky?“ zasmušil se Michal, což ale přes masku nebylo vidět. Lokátor se usmál a přikývl, načež mu Michal podal sušenky vysypané na talíři.
,,No takže Korporace už odchytla Jeffa.“ pravil. ,,Tudíž nám chybí jen Slenderman.“ ,,A ten se drží u Edwarda. Zase to zbývá na mě. Kurva!“ odplivl si Michal a chytil Lokátora za rameno. ,,Za dvě hodiny jdi přímo za ředitelem, neber ohledy na to, zda tam někdo bude, či bude sám něco řešit.
Řekni mu že Edward je v textilaně. Ale rekneš mu to až za dvě hodiny, slibuješ?“ Lokátor pokýval hlavou a Michal se odebral k autu. Už chtěl nastartovat, když mu na okénko zaklepal ten Lokátor. ,,Pane vážně je nemám poslat hned? Je to riskantní.“ ,,Ano vím, ale chci to zvládnout sám, díky za zájem.“ Pravil Michal, nastartoval a odjel.
. . .
Michal zastavil auto před textilanou a vystoupil. Už chtěl vejít dovnitř, když tu zaslechl známý hlas. ,,Nechtěl bys pomocnou ruku?“ zavolal na něj Vojtěch a přiběhl až k němu. ,,Co tu děláš?“ pravil Michal a vzal Vojtu kolem ramen. ,,Sledoval jsem tě z Korporace.
Jel jsem na tvém kufru.“ ,,Bože,“ plácl se Michal do čela, ,,ty ses hroznej, ale máš schopnosti což se bude hodit. Ale Slenderman je pro tebe moc velké sousto a on půjde jen po tobě…“ ,,Neboj Michale,“ poplácal ho Vojta po brnění na zádech, ,,budu v pořádku.“
Vzestup a pád
Michal s Vojtěchem stanuli ve velké prázdné hale staré textilany. Zdi byly místy holé, někdy posprejované. Místo oken dveří a schodišť tu stály jen díry a propasti. ,,Jak víš, že bude tady?“ zeptal se Vojta. ,,Cokoliv se stane, uvidíš či uslyšíš, nehýbej se a nemluv rozumíš?!“ odsekl Michal a pohlédl na černý oblak, který se zhmotnil na druhém konci haly.
Slenderman nasadil neutrální výraz a z kokonu před sebou, který tvořila jeho svinutá chapadla, propustil Edwarda. Ten vytáhl z poza zad hůl a pousmál se. ,,Tak jsi vážně přišel. A vzal sis kamaráda.“
,,Vzdej se, Edwarde. Už nemůžeš bojovat, tvé creepypasty byly uvězněny.“ zvolal Michal. ,,Seru ti na nějaké creepypasty!“ rozkřikl se a zatáhl za dračí hlavu na své holi. Z hole vytáhl dlouhý kord a namířil ho na kluky. ,,Máš poslední šanci se ke mě přidat!“ Michal vytáhl svůj kord a špitl k Vojtovi: ,,Nedívej se Slendymu do očí.“ V tu ránu Michal vyběhl proti Edwardovi.
Na to, že nesl tak mohutné brnění, byl hodně rychlý. Slenderman se teleportoval s Vojtovi a pokusil se ho chytit do svých chapadel. Vojta ale hbitě uskočil a natáhl ruce, tudíž se Vojta a Slenderman začali navzájem zamotávat do chapadel a natažených rukou.
Michal neustále napadal Edwarda, který každý jeho výpad odklonil. Náhle zaútočil, ale Michal chytil jeho kord a dal mu pěstí do tváře. Edward proletěl sloupem a přistál na zemi. Michal byl v mžiku u něj, chytil ho pod krkem a prohodil ho dalším sloupem. ,,Myslíš, že můžeš svět ochránit?“ zasmál se Edward,
,,Já dostal zprávu od Boha, Michale, já jsem vyvolený!“ smál se na celé kolo. ,,Nechci ti nic říkat, ale Bůh neexistuje.“ pronesl se hluboký kovový hlas halou. ,,To není pravda!“ zkřížil Edward kordy, ,,Dokážu ti, že se mýlíš, ty pořádný hajzle!“ Michal odhodil Edwardův kord, chytil ho za kabát a odhodil stranou.
Nejvyšší obět
Krátce se podíval na Vojtěcha a zhrozil se. Slenderman měl tvář přímo u té jeho. Vojtovi tekla krev z nosu a škubal sebou. Slenderman natahoval chapadlo, zřejmě aby Vojtěcha probodl. ,,Teď, dělej!“ zařval Edward. Slendermanovo chapadlo se zabořilo do těla, až se dostalo skrz.
Vojtěch se zhrozil ještě víc, když zjistil, že tělo nepatří jemu. Vojtěch byl uvolněn ze sevření chapadel a pohlédl na Michalovo tělo, které pomalu skrz naskrz padalo k zemi. Slederman ovinul chapadla kolem Michala a vytáhl jedno které ho probodlo.
,,Ano!“ jásal Edward který byl rázovou vlnou zvednut a poslán skrz podlahy až na střechu. ,,Michale…“ špitl Vojtěch, který byl ale také vyhozen oknem ven. Slenderman se s Michalem teleportoval na střechu, kde následně lapil Edwarda. ,,Už mi nebudeš poroučet!“ pravil, což Edwarda překvapilo až vyděsilo.
Michal se dobelhal k němu, krve z něho lilo. Sundal si masku a odhalil tak svou holou hlavu. Oči byly proměněné a kde se rudé čárky ztrácely pod kůži, tam byly čáry černé. Celá jeho hlava byla pokryta těmito černými čarami.
Michal zabodl svůj kord hluboko do Edwarda, po kterém se začaly šířit rudé praskliny. ,,Jsi nedokonalý.“ pravil Michal, ,,Musíš být odstraněn! Soud usnesl na rozsudku smrti!“ Starou budovou otřásl výbuch a struktura se s Michalem a Slendermanem zřítila.
Další část: Projekt: Creepypasta 7
Všechny části příběhu najdete na Projekt Creepypasta
