Nástup Temnoty 16

Předchozí kapitola: Nástup Temnoty 15

Nové aliance

Dny ubíhaly. Hledali jsme ve městech přeživší, kteří by také měli schopnosti, jenže čím víc jsme hledali, tím se zdálo, že je to zbytečné. Všichni už byli v našem táboře, nebo byli mrtví. Jednoho dne jsem si všechny mágy svolal. ,,Nebudu vám lhát. Všichni stejně víte co chci říct.“ začal jsem, když tu náhle mi Lucka vpadla do řeči. ,,No jasně, zas si něco posral co?“ Lucčina schopnost byla nejzvláštnější kterou jsem doposud viděl. Mohla jakémukoliv člověku dát pozitivní, nebo negativní vlastnost na jak dlouho chtěla.

Už jsem jí chtěl uštědřit lekci, když mě zarazil zvláštní zvuk. Znělo to jako když velké ostré věci prolétávají vzduchem. Honza, kluk bez schopností, za námi přiběhl a řekl: ,,Z dálky se k nám blíží helikoptéra. Jaké jsou rozkazy?“ ,,Všichni se skryjte! A-týme, popadněte někdo bazuku! Ale nestřílejte, dokud neřeknu!“ zakřičel jsem a schoval se pod nedávno opravené hradby.

A-tým: Já, Vojta, David, Matěj, Adam a Štěpán, až vyroste.

Zanedlouho doopravdy přiletěla helikoptéra. Pomalu se snesla před hradby a vypnula motor. Z kokpitu vylezla postava, oděna do kožené bundy, plandavých kalhot, s bílou helmou a brýlemi na hlavě. Oblast úst zakrývala plynová maska, od ní vedla trubka ke kyslíkové bombě, zavěšené na zádech.

Starý nepřítel

Osoba se pomalu přiblížila k bráně, zvedla ruku a zaklepala na ni. Když nikdo z nás bránu neotevřel, vstoupila do tábora. To už jsme vyběhli s připravenými zbraněmi a obklíčili ji. ,,Myslím, že to nebude potřeba.“ ozval se mužský hlas z pod té masky. David sklopil zbraň, přišel ke mně a řekl: ,,Zná nás a my známe jeho. Osoba si sundala masku a odhalila se tak. Stál před námi člověk s upravenými vlasy. ,,Ahoj Michale.“ řekl ten kluk. ,,Ahoj Tome.“ odpověděl jsem.

Stáli jsme proti sobě, nikdo nepromluvil. Byla to taková zvláštnost. Starý nepřítel stál naproti mně, za ním se schovávala helikoptéra. ,,Kdes ji sebral?“ zeptal jsem se, zatímco ostatní vylézali ze skrýší. ,,Otec toho měl spousty. Přežívali jsme ještě s pár lidmi u nás ve vile. Bohužel nás jeden z otcových přátel zradil a když jsme byli v pohotovostním režimu, všechny postřílel. Sám pak zahynul.“ ,,Zabils ho?“ ,,Ne! To ne. Pohotovostní režim znamená, že útočili nemrtví. Neudržel barikády. Já utekl.“ ,,Proč jsi přišel sem?“ ,,Neměl jsem kam jinam jíti. Chtěl bych se k vám přidat.“ ,,Co když to nedovolím?“ zamračil jsem se. Na to si sáhl do kapsy a hodil mi kámen se slovy: ,,Tohle je od táty, prý tak změníš názor.

Kolik nás ještě je?

Chytil jsem kámen a prohlédl si ho. Mramor a Tomův obličej se na něm vyjímali. Přistoupil jsem blíž k němu. ,,Ty máš schopnosti?“ zeptal jsem se. Vypadal zareženě, nechápal mě. Zvolal jsem na B-tým ať se předvedou.

B-tým: všichni, co čarují.

Byl ohromen a zděšen zároveň, měl tolik otázek. Rád jsem mu na ně odpověděl. Provedl jsem ho po táboře, udělal mu místo v jedné z chatek, se všemi ho seznámil. Bylo to jako by se vrátil kamarád z dětství. To vše se změnilo když na Toma skočil zmutovaný Adam a začal ho škrtit drápy. ,,Ty parchante!“ zavrčel skrz ostré zuby, propalujíc ho rudýma očima. ,,Adame!“ zakřičeli jsme společně s Luckou. Přiběhli jsme k němu, chytili ho za ruce a chtěli ho odtrhnou. Přestal se věnovat Tomovi a odstrčil Lucku. Využil jsem jeho nepozornost a odhodil ho k bráně. Překutálel se na všechny čtyři a vyběhl opět proti Tomovi. Teleportoval jsem se za něj, hodíc po něm provaz. Ten se kolem něj omotal a pevně ho svázal. Odnesl jsem ho do vězení a zamkl ho.

Tvá schopnost

,,Takže,“ zahájil jsem poradu B-týmu, ,,jak nám tady Tomáš řekl, v jejich sídle mají těhle mašin tam mají ještě dost.“ pokynul jsem směrem k nově postavenému hangáru. ,,Matěji vezmeš…“ ,,Patnáct lidí.“ doplnil mě Tom. ,,Patnáct lidí a vycvičíš je v pilotování. Až budou hotovi, vezme je Kuba do sídla.“ Porada skončila a já se otočil k Tomášovi. Vytáhl jsem jeho desku a řekl ať mě následuje.

Vešli jsme do mramorové svatyně, kterou jsem vystavěl na povrchu, a došli k deskovému zámku. Vložil jsem mi desku do ruky. ,,Běž a vsaď ji na její místo.“ Na to desku vsadil mezi ostatní. ,,Tak teď ty.“ pobídl mě. ,,Nevím, jestli to chci otevřít už teďka. Co když je to past?“ Opustili jsme svatyni a já se vydal za Míšou. Před chvílí mi řekli, že už se probrala. ,,Ahoj.“ pozdravil jsem ji, když jsem vešel do jejího pokoje. Byla pořád jako v mátohách, ale byla už vzhůru. Řekl jsem jí, že už zítra všechny pozná a odešel jsem. Stoupl jsem si venku a teleportoval Toma k sobě. Teleportoval se i s čajem, který se skoro celý vylil. ,,Díky Michale.“ zamračil se.

,,Nejsem tu kvůli čaji, ale tvým schopnostem.“ přenesl jsem nás na mýtinu. Zkoušeli jsme snad celý den ale nic nevycházelo. Plný vyčerpání a vzteku se Tom předklonil a zařval. Bez zlepšených smyslů bych si toho nevšiml, ale nad Tomem se vařil vzduch.

,,Tome, ovládáš elementy.“ řekl jsem mu a od té chvíle nám výcvik šel. Vzduch, voda, krev, země, kov, oheň a blesky. Všechno ovládal. Dokonce dokázal měnit materiály země a barvu ohně. Z hlíny například vytvořil zlato. Jednou snob, vždycky snob, zasmál jsem se. Vrátili jsme se do tábora a já ho přijal do B-týmu.

Adam v rukou agrese

Vše vypadalo tak jak má, než za mnou přiběhla Lucka, že se Adam zbláznil, dostal se z klece a zaútočil na Vojtěcha. Rychle jsem přiběhl k vězení. Adam tam lítal kolem Vojty. Různě ho kousal, drápal, ale Vojtovi to nevadilo. Opět jsem po Adamovi hodil provaz. Tentokrát jsem ho ale nezavřel do vazby, nýbrž do ošetřovny. ,,Je naočkovaný silnou agresí.“ řekla mi Terka, ,,Vypláchli jsme mu celý oběhový systém, takže by měl být zítra v pořádku.

Odebral jsem se za Vojtou zda mu něco není. ,,Ne, ne, jsem v pohodě.“ ujistil mě, ,,koukej na tu novou ruku, co mi Matěj udělal.“ Byla to tvarem ta stejná jakou dostal od Matěje prvně, ale nyní byla složená z jednotlivých ocelových pásů. Mezi škvírami jednotlivých částí to rudě zářilo. I Vojtovy očí a obojek byly rudé.

Odstoupil jsem od Vojtěcha: ,,Nenech ho aby tě znovu ovládl!“ ,,O čem to mluvíš?“ podivil se. Jeho ruka, oči a obojek začali měnit barvy. Byl v tom specifický pořádek. Bílá, červená, světle modrá, tmavě modrá, zelená, oranžová, fialová, žlutá. Barvy nakonec zmizely a byl to opět jen Vojta.

Undertale

,,Vojtěchu,“ přišel jsem zpět k němu, ,,ty jsi hrál hodně Undertale že jo?“ ,,No jasně, dyť je to moje nej hra kámo, že váháš.“ zasmál se. ,,No, mám takový dojem, že když tě Lachim držel, něco s tebou provedl.“ ,,Cože?“ podivil se Vojta. ,,Neboj, hned ti to ukážu. Zapni se!“ Vojtovi zbělely mezery, oči a obojek. ,,Pokácej támhleten strom.“ Přišel k němu zrudnul a jednou ranou poslal strom k zemi. Zoranžověl a začal mechanickou rukou nakrájel strom na klády. Potom zbělal.

Jeho schopnosti byly následující:
Bílá – nic

Červená – když byl zraněn sám se vyléčil, pokud byl zabit znovu povstal.

Světle modrá – pokud útočil a oběť se nehýbala, nic se jí nestalo.

Tmavě modrá – když vyskočil a dopadl na zem, udělal rázovou vlnu.

Zelená – mohl si vytvořit štít. S tím pak mohl různě pohybovat a měnit jeho tvar.

Oranžová – pokud útočil a oběť se hýbala, nic se jí nestalo.

Díky fialové se dokázal teleportovat.

Žlutá – při té nastal problém. Ačkoliv dokázal ovládat veškeré barvy, žlutá, u které měl střílet, mu jaksi nefungovala.

Dokonce mohl přenášet tyto síly na ostatní, ale mohl je i pozměnit, aby fungovaly jako v Undertalu. Mohl dokonce vlastnit jakoukoliv zbraň, měnit gravitaci, na které byla vaše duše závislá. Jen střílení žluté duše mu prostě jaksi nešlo.

,,Musíš na to tlačit, je to jako zátka, musíš ji vytlačit!“ povzbuzoval jsem ho. Ale ať jsme se snažili, jak jsem se snažili, Vojtova ruka jen lehce zežloutla a pohasla. ,,Hele necháme toho pro dnešek.“ poklepal jsem mu na rameno, na čež začal vztekle mlátit do země, až se otřásala. Mávnul rukou, explodovala mu v ní žlutá střela a Vojta odletěl až zpět do tábora. Přiběhl jsem k němu když se vztekal. ,,Proč to kurva nefunguje! Teď se to povedlo, proč to nejde!“ Uklidnil jsem ho, odvedl do chaty a vydal se za Matějem.

Nezničitelný

,,Všech patnáct lidí je připraveno.“ nahlásil se mi Matěj a patnáct vybraných z C-týmu.

C-tým, ti co nečarují.

,,Výtečně,“ zaradoval jsem se, ,,Jakube!“ Kuba se teleportoval přímo přede mě, až jsem se málem lekl. Všichni jsme se navzájem chytili a já se chytil Jakuba. Tělem mi projel ten známý pocit teleportace a než jsem se nadál, byl jsem před sídlem rodiny Novákových. Třípatrové bílé rozpadlé sídlo se před námi vypínalo do závratných výšek. ,,Kde jsi říkal že máte ten hangár?“ zeptal jsem se Tomáše. ,,Za sídlem. Jediná cesta je skrz.“ Mávnul jsem rukou a otevřel dveře. Ihned na mě skočil zombie a povalil mě na zem. Do hlavy se mu zabodla dýka a Ondra, kterému patřila, ze mě mrtvolu odtáhl. Poděkoval jsem a s magickými ostny po boku vkročil dovnitř.

Vzduchem poletoval pach krve a hniloby. Procházeli jsme ohořelé, rozbité, rozstřílené místnosti a likvidovali zombie co zde zůstali. Nakonec jsme se dostali do hangáru a tam potkali zrádce. Toho zrádce, o němž mluvil Tom v táboře. Jeho tělo bylo samý obrovský sval, některé kusy prolezlé hnilobou z něj padaly na zem. Proti nám stál obrovský zombie, který měl hlad. Ta zvláštní potvora se proti nám rozběhla. Teleportoval jsem ji za nás a rozkázal ostatním ať nastartují veškeré mašiny co tam byly. Sám se pak otočil na tu obludu. Matěj si stoupl vedle mě říkajíc: ,,Zrádce nám jaksi zmutoval.“ ,,To není nic, proti čemu bych měl prohrát.“ zasmál jsem se. Přičaroval jsem si meče a vyskočil na tu příšeru. Rozmáchl se a…odstrčil sám sebe, nezanechal jsem na kůži Zrádce ani škrábanec. ,,C-co to j-je?“ podivil jsem se, zatímco ho Tomáš začal bombardovat ohnivými koulemi.

Ústup

Zkoušeli jsme ho bodat, spálit, nic nezabíralo. Ta potvora prostě nemohla chcípnout. ,,Hej, Michale!“ zavolal na mě Tom, ,,hráls někdy Undertale?“ ,,Jo, ale co to má dělat s tímhle.“ odpálil jsem stěnu garáže a nechal ostatní odletět. ,,Je to jako Mettaton Ex. Jeho jediná slabina je jeho duše!“ ,,Ale to ovládám jen já a Vojtěch. A já za vás nemůžu furt chránit.“ odpověděl jsem mu. ,,Doprdele udělej něco!“ uzavřel Tom Zrádce do ocelových okovů.

Měl pravdu, ale zároveň neměl. Nemohl jsem za ne vše dělat! Ale dnes se tomu zřejmě nevyhnu. Vznesl jsem se, rozzářil a vytvořil černou díru přímo před Zrádcem. Následně jsem potom chytil Toma a vznesl se i s ním nad jeho staré sídlo. Celé se v základech sesypaly a sídlo se vypařilo.

Jakmile jsme se vrátili, opět jsem se s Vojtou snažil trénovat. Stále nic. Objevili jsme že když mlátil do země, tak jednotlivé mezery jeho mechanické ruky postupně žloutly. Nedokázal však vystřelit. Musím přijít na způsob, jak ho k tomu přimět. A taky musím najít osobu, jenž naočkovala Adama. Všechno se mi hroutilo pod nohama.

Další kapitola: Nástup Temnoty 17
Další Creepypasta: Oni