ČlánkyCreepypasty

Samotné zlo

Samotné zlo

Samotné zlo, to bylo to, co jsem chtěl vždycky odstranit ze světa. Ale jak jen to provést? To byla otázka, která mi v mém hrdinském činu bránila. Musel bych vytvořit něco, co by udrželo veškerou temnotu, tu agresi, strach. Ale co je na tolik silné? Netušil jsem kde hledat věc s takovým objemem. A to jsem dokázal zkrotit živly, genetiku…nebylo téměř nic, co bych nedokázal!

Mé subjekty byly mými mistrovskými díly. Krom „Elementálů,“ kteří ovládali již zmíněné elementy, jsem měl při sobě i lidi měnící svůj tvar, telekinezisty a podobné „hříčky přírody“ jak byste je asi nazvali. Ale zpět k věci. Kluk který ovládá dřevo je velice citlivý. A jednou se mě zeptal, proč jsou lidé tak zlí. Nedokázal jsem mu odpovědět. Jedno jedna z těch záhad, které asi nikdy neobjasníme.

Díky němu mě ale trkl nápad o spoutání samotného zla. Ale, jak vůbec začít? Inu, určitě budeme potřebovat člověka citlivého na negativní emoce. Ten by je potom mohl k sobě přitahovat, takže bych vytvořil dalšího člověka s telekinezí? Ale jak by přitáhl emoce, něco nehmatatelného? Teoreticky, kdybych ho v jednu chvíli zbavil všech pozitivních emocí a zároveň jej udělal vůči nim imunním, nedovolil bych mu je znovu pocítit, tak by to prázdné místo vyplnily ty emoce negativní, že?

Zahájení pokusů

Už dávno vím, že emoce negativní mají tendenci se šířit a nabývat na síle. Takže člověk jen s negativními emocemi by jich přitahoval stále víc a víc? Je to šílená otázka a ještě šílenější nápad na tvorbu, na pokus, ale už i mně samotnému to hlodá mysl. Jde to? Nejde to? Za jakých podmínek? A už jsme na horské dráze. Tak či tak jsem se ale pustil do práce.

Nebudu vám zde popisovat postup vytvoření takovéto bytosti. Už jen kvůli tomu výsledku, který jsem vytvořil. Nesmí to být nikdy zopakováno! Rozumíte mi? Nikdy! Asi by bylo vhodné přímo jít k věci a říct, čeho jsem byl svědkem, že? Ale to neudělám, není to můj styl. Řeknu jen, že kvůli „očištění světa“ zemřela spousta lidí. Spousta subjektů.

Každý měl nějakou chybu. Jeden zmutoval, druhý se zbláznil. Další a další selhávali a začínal jsem si tak myslet, že je to zbytečné, že nic takového nejde vytvořit. Ale pak náhle jsem to zvládl. Asi…nevím ani kolikátý pokus to byl. Ale bylo to opravdu velké číslo.

Počátek přeměny

Jednoho dne jsem adoptoval velice nezbedné dítě, tak nezbedné, že se mi dostalo do laboratoře a vypilo tam látku na které jsem pracoval. Dalo mu to neuvěřitelné schopnosti senzibila. Bylo to dítě které jsem potřeboval! Hned další den jsem mu začal aplikovat speciální látku na obranu proti pozitivním emocím.

Bohužel to chtělo i to, aby se dobrých emocí zbavil. Zavřel jsem ho do sklepa, týral ho hladem, zavrhl ho. A ono se to opravdu vydařilo! Ale za jakou cenu? Nenáviděl mě, chtěl mě snad i zabít. Viděl jsem mu to na očích. Kdybych se byl býval nerozhodl a nezačal s tímto projektem, mohl to být tak úžasný chlapec. Ale já musel být posedlý touto myšlenkou…

Jednou jsem mu po dlouhé době nesl jídlo. Přisunul jsem mu ho, pustil se do toho jako zvíře. Chtěl jsem se už otočit, když jsem si povšiml dvou zvláštních věcí. Přestože to byl ponurý, starý a špinavý sklep, ale vládla tu velice příjemná atmosféra. To byla jedna věc. Ta druhá byla černá nepravidelná skvrna na levé straně jeho krku. Opatrně jsem se ho zeptal odkud to má. Hodil na mě vražedný pohled a pokračoval v jídle. Počkal jsem proto až dojí svou porci jídla, uspal jsem ho a odnesl na operační sál.

Živá noční můra

Testy prokázaly, že ta černá skvrna není špína ale ani odumřelá tkáň. Nemá to žádnou, opakuji, žádnou buněčnou strukturu! A přesto se to rozšířilo asi o píď v poloměru (pokud budeme počítat s tím, že se ta skvrna snaží dostat do tvaru kruhu), jakmile jsem ho vynesl sem nahoru. Možná je to ono. Možná je to to co jsem celou tu dobu hledal. Zítra ho vezmu ven do reálného světa. Elementálové se přihlásili, že mi pomůžou, a tak jsem souhlasil.

Nebyl to dobrý nápad. Vzali jsme ho ven a podle očekávání se skvrna začala rapidně šířit. Ten kluk neudělal vůbec nic. Žádný jekot ani křik. Ta skvrna kompletně obalila jeho tělo a obalovala ho. Elementálové kolem něj vytvořili éterickou kouli. Spojili své elementy a pokusili se ho spoutat, ale byl moc silný. Všechny ty negativní emoce které nasál, ho změnily na nemyslící vražedný stroj. Dostal se z toho spoutání a zabil je. Zabil je všechny čtyři. A pak se podíval na mě. Ty rudé oči mi vypálil do mozku, uvidím je vždy když zavřu oči.

Přes dva metry vysoký mě chytil pod krkem a zvedl do výšky. Jeho hlas byl jako ozvěna rezonující jen v mé hlavě. Serval ze mě mou mikinu a odhodil mě stranou. Řekl jen pár slov: „Jednou si pro tebe přijdu.“ Od té doby ho vídám v koutku oka. Nevím co za schopnosti dostal, pokud vůbec nějaké dostal, ale vždy rychle zmizí. Nevím jestli je to jen paranoia ale jedno vím jistě. Když tam je, v tom koutku oka, cítím se šťastnější…

Další creepypasta: Nahrávka

4/5 (1)

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close