seeing red první den ve škole creepypasta darktown.cz děsivé příběhy eyeless jackie smrt

Všichni milují první dny ve škole, že ano?

Nový rok, noví spolužáci, noví přátelé. Je to den plný potenciálu a naděje, před tím, než udeří drsná realita s velkou dávkou deprese a zničí všechnu zábavu. Já tyhle dny měl rád z jiného důvodu. Víte, mám jednu zvláštní schopnost.

Když se podívám na lidi, vidím jejich auru. Barevný pruh světla okolo jejich těla, ukazující, jak dlouho bude jistý člověk žít. Většina lidí mého věku má okolo sebe zelenou barvu, což znamená, že budou ještě dlouho žít. Celkem slušná část z nich má žluto-oranžovou auru, což znamená, že si brzy projdou nějakou tragédií, třeba bouračkou.

Ta pravá zábava začíná, když vidím, jak jejich aura začíná červenat. Po několika dnech se z těchto lidí stávají doslova chodící majáčky. Znamená to, že se blíží den, kdy budou zavražděni, nebo spáchají sebevraždu.

Je tak zvláštní vědět a sledovat, jak se jim krátí čas

Právě proto chodím prvního dne školy brzy a dorážím do třídy jako první, abych se podíval na osudy mých spolužáků. První člověk, který vešel dovnitř, měl auru sytě rudou. Jen jsem pokýval hlavou, máš pech chlape..

A jak tak lidé přicházeli, všiml jsem si, že všichni vyzařovali červenou barvou. Koutkem oka jsem v okně zachytil svůj odraz, okolo kterého svítila rychle rudnoucí aura. Do třídy vešel náš profesor a zamkl dveře.

Jeho aura byla sytě zelená.

Seeing red – První den ve škole
3.7 (73.33%) 3 votes
Sdílejte
Předchozí článekDeník Abigail
Další článekPenpal – 2. část: Balloons
Eyeless Jackie
Má přezdívka je Eyeless Jackie, ale říkejte mi jen Jackie. Psaní a překladu se věnuji už něco přes 4-5 let a veřejně své „práce“ publikuji už tři roky. Spolupracovala jsem na knize 13 děsivých těstovin od Marka Veverky, kterého čeští milovníci hororu znají spíše jako Prézu z kanálu Bamuel Seckett, také se hromady mých překladů a originálních prací objevila na Youtubu, kupříkladu Irina u Stay Steaka. Má vášeň je horor a všechno okolo monster pod naší postelí, které díky bohu nemůžeme vidět, ale můžeme o nich číst. A od toho jsem tady.

Napsat komentář

Přidejte komentář
Vložte vaše jméno