ČlánkyCreepypastyVidea

Šílenec 1/2

Jsem šílenec a tenhle příběh se Vám bude zdát šílený. Přísahám ale, že všechno se to do posledního detailu stalo. Za dva dny mě čeká křeslo a ředitelem věznice mi byl dán papír a tužka na rozloučenou. Já se ale nemám s kým loučit, tak to alespoň využiji a třeba někdo pochopí. Třeba to zrovna vy pochopíte.

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak jednoduché by bylo obrátit svůj život na ruby? Že to jediné, co nás dělí od naprosto jiné budoucnosti, záleží na činech, které vykonáme právě teď? Jak jednoduché je, aby se nám naše kariéry a životy rozplynuly v jediném okamžiku? Já nad tím přemýšlel každý den. Každý den mě napadaly různé šílené scénáře a taky to, jak bych se v daných situacích zachoval.

Bylo mi 26 let a začalo to už v mém útlém věku okolo osmáctin. Nejdřív to bylo nevinné a vlastně docela normální… Navazoval jsem na ulici kontakt s děvčaty, flirtoval s nimi, nebo si jen tak šel popovídat s někým cizím jen proto, abych se vyhnul dennímu stereotypu a zažil něco nového.

A ano, to na tom bylo nejhorší…

Já vlastně ani neměl žádný motiv dělat to, co dělám, kromě toho že jsem chtěl zjistit, jaké to bude. Chci říct, když fyzicky někoho napadnu, asi vím, jaký bude následek, ale nevíte, co se bude odehrávat ve Vás a jak v danou situaci budete reagovat. A to mě lákalo. Neskutečně mě to lákalo.

Když mi přestalo stačit si s cizími lidmi jen povídat, začal jsem to dělat jinak. Konverzace jsem sice navazoval stejně, ale uprostřed hovoru jsem „oběti“ nějak urazil nebo zesměšnil. Ženy například tak, že mají hrozný účes, nebo že jejich voňavka je laciný šmejd. Muže zase, že by měli víc chodit cvičit nebo dbát o svůj zevnějšek. Díky tomu jsem se velice často pral a to se mi začalo líbit. Bylo to něco nového, co mě přitahovalo a užíval jsem si, když jsem byl v tom stavu, kdy ve mně proudily vlny adrenalinu.

Potom mě přestalo bavit, trávit čas předehrami ve smyslu bavit se s lidmi a začal jsem je po nocích rovnou napadat. Jen tak, bez soucitu. Samozřejmě jsem si vybíral pouze muže a to i několikrát ty, kteří byli v přesile. Nebylo pro mě důležité jestli dostanu namláceno, bylo pro mě důležité, že čím šílenější to bylo, tím víc se mi to líbilo. Bolest jako bych necítil a jakoby mi naopak byla benzínem, který ve mě podněcoval ještě víc šíleného chování.

Standardně se tak stávalo,

že jsem šel ve dvě ráno městem domů a přede mnou stála skupinka tří opilých mužů povídajících si u zastávky. Nejdřív jsem na sebe upozornil třeba tím, že jsem začal štěkat jejich směrem a přitom se k nim rychle blížil a za jejich hlasitého smíchu a spousty nadávek na mou adresu jsem se do nich nečekaně pustil. Několikrát se i stalo, že díky momentu překvapení jsem podobné nefér potyčky vyhrával.

Pak, když mi bylo 21 mě poprvé chytli a díky tomu, že v mém městě bylo těchto případů hlášeno několik, spojili si to policisté logicky se mnou a dostal jsem podmínku. Tehdy jsem se vrátil do svého bytu a došlo mi, že musím něco změnit. Mlácení se s lidmi už mi nestačilo. Chtěl jsem opět víc. Naplánoval jsem tak o týden později svoje první přepadení. Šlo o trafiku, která byla nejvzdálenější centru města. Věděl jsem v kolik hodin tam musím přijít, aby v kase bylo co nejvíc peněz a zároveň aby bylo v blízkosti co nejméně lidí.

Nebylo těžké pro mě sehnat skutečnou zbraň. Než můj otec tragicky zahynul, nejednu mi tu zanechal. Další den jsem už stál s namířenou zbraní u trafiky. Jak jsem předpokládal, v okolí nikdo nebyl a paní za okýnkem – stará důchodkyně – byla tak zaskočená a vystrašená, že mi ochotně dala celý dnešní výdělek. Zároveň mě nemohla poznat, protože jsem měl šálu přes pusu, čepici hluboko do čela a velké sluneční brýle. Odnesl jsem si ten den přes šest tisíc korun. A to se mi líbilo. Stejně jako nový, neobjevený pocit, který mě po dobu přepadení provázel.

Takto to šlo další dva měsíce,

jezdil jsem po trafikách po celém Libereckém kraji a vydělal si bezmála dvěstěticíc korun. Nejsem ale hloupý a cítil jsem, že se kolem mě stahuje smyčka. Policisté stejně jako majitelé trafik mi byli na stopě. Musel jsem změnit pole působení. Přestěhoval jsem se do Prahy, kde jsem hned první noc navštívil známý klub Retro Music Hall a seznámil se s pár lidmi co zde prodávali drogy.

Jelikož jsem měl v kapse ještě stopadesáttisíc, rozhodl jsem se je všechny riskantně investovat. Za týden jsem se s jedním s dealerů sešel a za celou částku nakoupil několik gramů kokainu za zvýhodněnou cenu. Jelikož jsem do klubů chodil každý den, velmi rychle jsem se seznámil s různými lidmi a ti se dozvěděli, co poskytuju. Rychle se to rozkřiklo a do měsíce jsem u sebe neměl již nic, kromě třísettisíc doma ve skříni.

Cítil jsem, že můj život nabral neskutečné a šílené tempo a stejně tak mi došlo, že chci víc. Že mi to nestačí. Že ten risk nejen miluju, ale i potřebuju. To jsem ještě netušil na jak tenký led jsem se dostal. V ten samý den mě kontaktoval Marek. Člověk, který mi předtím poskytl kokain, že se mnou chce někdo mluvit.

Neváhal jsem a ještě tu noc se sešel v nóbl restauraci v centru Prahy s Markem a jeho jak jsem pochopil nadřízeným, který se představil jako Reas. Tu noc mi nabídli něco, co se neodmítá…

Další část: Šílenec 2/2
Autor: Phate
Další Creepypasta: Zvláštní sen

5/5 (2)

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Phate

Ahoj. Kdysi jsem si z DarkTownu povídky jen půjčoval a dával je na svůj kanál. (Vždy se souhlasem!) Nyní chci být plnohodnotnou součástí města. Snad se Vám mé počínání zde bude líbit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close