Šílený zabiják – Vánoční Speciál
Stál jsem na střeše vysokého domu a sledoval lidi pode mnou. Na náměstí stál vysoký vánoční strom ověšený ozdobnými baňkami a řetězy. Byla už tma a padal sníh. Přišlo mi že nahoře je zima menší, než tam dole. Klekl jsem si na koleno a sledoval lidi, jak se hemží mezi stánky, kupují si teplý čaj, smějí se a užívají si veselé chvíle s ratolestí.
Pokaždé, když jsem očima přejel po nějakém dítěti, chvíli jsem ho sledoval a přemýšlel.
„Proč ne já?“
Když jsem tu byl naposledy se Smiley, zabili jsme jeden manželský pár. Uvažoval jsem o tom, že se jednou společně usadíme a založíme rodinu. Bohužel jsme to nestihly. Je to už dlouho, co je po smrti. Stále mi chybí.
,,Co to děláš Miku?“
,,Co myslíš? Lituji toho, že je… že není… Nech to bejt.“
Vstal jsem, dal si batoh na záda a zamířil dolů na ulici. Vyšel jsem z uličky na ulici a zamířil na trh. Neměl jsem šátek, jenom šálu. Ale nepoužil jsem ji na zakrytí tváře. To by spíš pozornost upoutalo. Lidi se tlačili kolem, ozýval se dětský výskot a hlasité klapání bot.
Věděl jsem co chci
Zamířil jsem ke stánku s teplými nápoji a koupil si skořicový čaj v kelímku. Poděkoval jsem a rozešel se pryč, když do mě narazil procházející muž s taškami. Obsah kelímku nárazem vyletěl do vzduchu a přistál na mé bundě a tváři. Když jsem se vzpamatoval, už jsem se chystal muže chytit za rameno a vrazit mu nůž přímo do žaludku směrem vzhůru.
Už jsem sevřel jílec nože a začal ho vytahovat z pochvy, když najednou z davu vyplula mladá žena a s ní dvě malé blonďaté holčičky. Nemohlo jim být víc než 8 let. Ty jejich upřené pohledy mi připomněly tu bolestnou vzpomínku, kterou jsem se tak snažil potlačit. Zasunul jsem povytažený nůž zpět do pochvy a snažil se co nejrychleji zmizet.
,,Co to děláš Miku? Proč jsi ho nezabil? Protože měl ženu a děti?“
,,ANO! Právě proto jsem ho nezabil. Se zabíjením rodin s dětmi je konec Jamesi! Nadobro, už je s tím konec.“
,,O né. Někdo nám tu začíná měknout. Budeš mít i sentimentální kecy vánocích, svátku pohody a klidu?“
,,Sklapni Jamesi!“
Byl jsem naštvaný
James měl pravdu, to že má rodinu neznamená, že by měl zůstat naživu. Chtěl jsem si ale užít tyhle svátky v klidu. Dát si dobré jídlo, opít se a zaspat Štědrý večer. Zamířil jsem do malé hospody a poručil si jedno pivo. Chtěl jsem prostě vysadit a zapomenout na to, že jsem na vánoce sám.
Vrátit se domů? Není kam. Sestra? Pravděpodobně by ihned zavolala policii. Rozhlížel jsem se po lidech kolem a pozoroval je. Jak 3 muži nalevo společně pijí pivo a smějí se. Byli tak hlasití, až je servírka musela okřiknout. Ohlédl jsem se napravo a uviděl sedět u okna mladý pár, muž a žena.
Popíjeli víno a viditelně se bavili. Vždyť jsou taky vánoce. Otočil jsem se zpět ke svému pivu a zadíval se na pěnu, která pomalu opadala. Zvedl jsem džbánek a napil se. Současně se ozval zvuk otevírajících se dveří a taky stoupla hlasitost zvuků z ulice. Podíval jsem se do zrcadla nad regálem a spatřil muže v šále, jak odupává sníh z bot a oprašuje si kabát. Na první pohled nebyl nijak zvláštní, a takže jsem se znovu zadíval na pult a džbánek před sebou.
Najednou se ozvalo skřípání židle po podlaze
Podíval jsem se a ten muž co přišel, si sedl přímo vedle mě. Ten muž byl něčím zvláštní. Ne tím, že to byl armen. Spíš tím, že si přisedl zrovna ke mně. Lidi se mi spíše vyhýbají, zřejmě proto jak vypadám. Ale on si sedl přímo tam. Asi 20 centimetrů ode mě. Chystal jsem se opět pozvednout džbánek a napít se, když najednou udělal pohyb, kterým upoutal moji pozornost.
Sáhl pro něco do kabátu a pak ruku rychle vytáhl. Podíval jsem se právě včas, abych viděl, jak muž vytahuje pistoli, namíří na muže vedle střílí prvního do hlavy. Na nic jsem nečekal a vstal od piva. Když padli všichni 3 muži k zemi, otočil se ke mně. To už jsem mezitím vytáhl z pochvy nůž a sekl útočníka do předloktí.
Muž se chytil za zraněnou ruku a podíval se mi do očí. Opět namířil svou zbraň a chystal se vystřelit, ale já popadl muže za ruku. Odklonil jsem pistoli, která vystřelila na bar a zabodl mu nůž do krku. Muž klopýtl o těla mrtvých a chytal se baru, ale pád nezastavil. Potom, co jsme společně dopadli na mrtvá těla mužů, jsem se díval muži stále do očí
Chvíli poté se muž přestal hýbat a já vysunul svůj nůž z jeho krku
Postavil jsem se a vydýchával souboj, když jsem se ohlédl po lidech kolem. Sledovali mě s vyděšenými výrazy. Věděl jsem co ty pohledy znamenají, co vyjadřují. Strach, zmatek, nejistotu… Sehnul jsem se k muži a otřel čepel od krve do jeho kalhot. Pak jsem mu sundal kabát, vzal džbánek a vyšel ven.
Po celou dobu hosté zůstali nehybně v poloze kterou právě drželi. Pohnuli se až po mém odchodu. To už na místo běžela policie. Napil jsem se trochu piva a pak se rozběhl pryč. V běhu jsem džbánek otřel a pak pustil na zem, kde se rozletěl na kousky. Vzadu se najednou ozvala mohutná exploze. Otočil jsem se a viděl plameny.
Ta hospoda vybuchla. Divnější už to být nemohlo. Ihned jsem pokračoval v útěku před policií rušnou ulicí. Pak jsem před sebou uviděl dalšího teroristu. Držel kalašnikov a střílel do davu. Vytáhl jsem nůž a mířil k němu. Asi si mě nevšiml, protože když jsem kolem něj probíhal, vyrazil jsem mu zbraň z ruky a podřízl mu krk. A jakoby nic jsem běžel dál, dokud jsem nezmizel v nočních ulicích Berlína.
Další Creepypasta: Šílený Zabiják
