ČlánkyCreepypastyVidea

Šílený Zabiják

Šílený zabiják – Creepypasta

Zdravím. Jmenuji se Mike Emper. Ale lidi mi začali říkat šílený zabiják. A někdy i psychopat. Teď bych vám chtěl říct svůj příběh, aby jste pochopili mou situaci ve které jsem. Tehdy, když jsem začal zabíjet, mi bylo 15. V té době jsem neměl žádné přátele a tak jsem byl celkem dost osamělý. Vlastně ani teď nemám žádné přátele.

Byl to poslední den letních prázdnin. Seděl jsem u stolu, a kreslil další kresbu padlého anděla. Často jsem přemýšlel jaké by to bylo být volný. Zodpovídat se sám sobě a nikomu jinému. Najednou někdo otevřel dveře. Rychle, a bez varování. Byla to moje matka. ,, Miku běž se nachystat do školy „.

Přikývl jsem, a šel se učit. Když jsem se vrátil ke kreslení, už nebyl čas a tak jsem vyrazil k otci. Další den byl nudný a pomalý jako vždycky. Co se dalo čekat od 1. dne školy. Zvlášť když zase uvidíte ty lidi které nesnášíte a oni zase nesnáší vás. Hodně pršelo. Když jsem šel ze školy domů, narazil jsem na David s Thomasem, kteří mi ztrpčovali život.

Oba byli starší než já

Nerozlučná dvojka samozřejmě. David byl vysoký s černými vlasy a jeho hnědé oči dodávaly důraz jeho vzhledu. Měl na sobě modro-bílou mikinu a černé jeany s řetízkem na boku. Thomas měl naopak blond vlasy a zářivě modré oči. A na sobě měl už tak často nošenou zelenou mikinu a šedé rifle.

Vždycky jsem je oba nesnášel. ,,Ahoj Empere“ Nasadil jsem si sluchátka a šel domů. Když jsem byl kousek od mého domu, někdo mě plácl po rameni. Byl to David a Thomas. Čekal jsem že budou mít zase otravné poznámky o mých vlasech. Tak jsem jim řekl ať jdou do prdele. Oni řekli něco ve stylu toho že jsem na ně zlý.

Nerozuměl jsem jim přes hudbu co mi hrála do sluchátek. Moje oblíbená Paranoid od Black Sabbath. Když do mě strčili, otočil jsem se a kopl Davida do nohy. Při čemž jsem mu zamazal kalhoty blátem. Shodili mě na zem tak, že jsem si odřel část obličeje. Sundal jsem sluchátka a batoh, připravený k boji. David mě praštil do nosu.

Ucítil jsem známý pach krve

Rozmáchl jsem se a praštil Davida do hlavy když se nedíval. Thomas, který stál opodál zareagoval a vrhl se na mě. Přišpendlil mě k zemi a držel mě dokud nepřišel David. Ten si na mě klekl a začal mě mlátit do obličeje. Když mu ruka začala trochu krvácet přestal a řekl. ,, Příště to nebude jen obličej Empere.“

Plivl na mě a pak se zvedl a chystal se odejít. Dostal jsem nevysvětlitelný záchvat vzteku. A kromě toho jsem cítil, jak se něco ve mně trochu zavrtělo. ,,Zbabělče“ řekl jsem. Postavil jsem se, a rozběhl se k Davidovi. Shodil jsem ho na zem a kopal ho do břicha. Thomas mě shodil a kopal mě do hlavy. Když si byl jistý že už nevstanu přešel k Davidovi.

Postavil jsem se a shodil ho na zem. Klekl jsem si a vší silou jsem ho praštil do tváře. Tak silně až upadl do bezvědomí. Když jsem se otočil, David mě praštil do brady a já šel k zemi. Začal mě kopat do břicha. Převalil jsem se na druhý bok a pokusil se vstát, i když mě David kopal do břicha. Přesto jsem se postavil a přešel do útoku. Povalil jsem ho to trávy a začal mlátit do obličeje. Přitom jsem postřehl tiché křupnutí jeho nosní přepážky.

Když jsem si uvědomil co dělám, přestal jsem a běžel rychle domů

Doběhl jsem ke dveřím, rychle vešel dovnitř a zabouchl za sebou dveře. Nikdo ještě nebyl doma a tak jsem měl čas uklidnit jak svou mysl tak i srdce. Nikomu jsem nemohl říct co se stalo, protože by mi to stejně nepomohlo. Ale problémy tím nekončily. Rodiče obou kluků si pro mě přišly ještě ten den.

Když moje matka zjistila co se stalo, byla naštvaná. Při rozhovoru s jejich rodiči máma navrhovala různé věci. Polepšovna, odškodnění, nebo léčebna. Můj strýc Kárl a zároveň i otčím všechno schvaloval. Nabídl že bych k nim chodil, abych si odpracoval to co jsem provedl. Davida s Thomasem jsem sice nesnášel.

Ale strýce Kárla jsem nenáviděl. Nikdy nebyl milý, ani shovívavý. Jejich rodiče nejvíc souhlasili s léčebnou. Ale stačilo jim, kdybych se omluvil a tím to i uzavřeli. Když jejich rodiče odjeli, snažil jsem se matce vysvětlit, že to oni mě napadli. Ale matka byla natolik naštvaná, že mě neposlouchala.

Strýc se jako vždy ztratil někam pryč

Tak jako vždycky když už neměl co dělat. Práce na domě nebo pro firmu byly důležitější. Večer když jsem šel spát, jsem přemýšlel, proč jsem to vlastně udělal. Mohl jsem jít prostě domů nechat to být. Co se to vůbec se mnou stalo Ten náhlý hněv jsem si prostě, nemohl vysvětlit.

Vždycky když jsem je potkal, tak jsem svůj hněv zvládal, ale tohle bylo jiné. Tehdy jsem odhalil zvíře ve mně. Monstrum kterému se líbila bolest a utrpení. Příští den jsem se jim musel omluvit. Před jejich rodiči. Dny se táhly neskutečně pomalu. Pondělí, Úterý, Středa… A najednou tu byl Pátek.

Když jsem pak šel ze školních obědů, našel jsem ve své skříňce vzkaz. „Přijď v 6 ke skládce.“ I když tam nebyl podpis, tušil jsem, od koho to může být. Ale nebyl jsem si úplně jistý. Celou dobu jsem nemyslel na nic jiného. Když jsem pak doma seděl na posteli, rozhodl jsem se že tam přesto půjdu.

Šel jsem do kuchyně a vzal si z šuplíku sedmi palcový nůž

Pro jistotu. Při tom se zase objevila ta věc. To samé co jsem měl v mysli, když jsem je mlátil. Nijak jsem to nepotlačoval. Myslel jsem že to samo zmizí. Vytáhl jsem kolo a vyjel ke skládce. Mé tušení se potvrdilo. Nečekalo na mě příjemné překvapení v podobě pěkné zrzky, ale ta horší možnost. David, a Thomas.

Když jsem je uviděl, ta věc ve mně se začala usmívat. Slezl jsem z kola, a sledoval je, zatím co se ke mně přibližovali. ,,Tohle je za to co jsi provedl mně a Thomasovi.“ Vše následující pak probíhalo zrychleně. Thomas byl vybavený kovovou trubkou a David hybridem boxera a nože.
šílený zabijík creepypasta česky příběh mike-k darktown.cz příběh

Rozešel jsem se k Davidovi a pomalu vytáhl nůž. David se přitom rozmáchl boxerem. Nestihl jsem uhnout a tak jsem se setkal s tvrdou srážkou Davidova boxera. Než jsem stihl cokoliv udělat, kopl mě do břicha. Začal jsem se zvedat, když se ke mě přiřítil Thomas, a praštil mě trubkou do zad. V tu chvíli jsem měl pocit, že mi praskla žebra.

Klekl jsem si na koleno, abych popadl dech

Měl jsem štěstí, žebra byla v pořádku. Sevřel jsem nůž a zabodl jsem ho Thomasovi do břicha. Potom se svalil na zem. Stačil jsem vysunout nůž z již krvácející rány, když mě David shodil na zem a zarazil mi nůž do levého ramene. Když si byl jistý, že už nebudu bojovat, vysunul nůž a obrátil se k Thomasovi.

Já se zvedl a zabodl Davidovi nůž zezadu do ramene. Když se svalil na bok a vyklidil mi tak cestu, klekl jsem se na Thomase. On se mě snažil shodit. Ale jenom tím ztrácel víc krve. Zabodl jsem mu nůž do hrudi a začal řezat. Pak jsem se mu jen díval do očí, dokud nezemřel.

Vysunul jsem nůž z mrtvého těla a ohlédl se na Davida, který už klečel. Když se podíval na rozřezané tělo svého nejlepšího kamaráda a pak do očí, pozvedl ruce v zoufalé snaze se zachránit. ,, Prosím, nezabíjej mě.“ Sehnul jsem se k němu, položil ho na záda a řekl jsem s trochou veselí v hlase. ,,Pozdě“.

David se rozbrečel, ale už nic neudělal

Zarazil jsem mu nůž do srdce. To mi ale nestačilo, a tak jsem ho ještě zabodl do oka a nechal ho jen tak trčet. Když jsem se postavil, abych se vydýchal. Uvědomil jsem si, co jsem právě provedl. Svalil jsem se na zem a pozvracel se nad tou krutostí před mýma očima.

Po chvíli přemýšlení a vykašlávání zvratků jsem rychle odtáhl těla i jejich kola do blízkého křoví a zahrabal je listím. Nůž jsem si vzal zpět. Potom jsem se vydýchal, vzal kolo a s bolestmi v rameni odjel domů. Nevěděl jsem co dělat. Pak jsem se rozhodl vyřešit tu bolest. Vytáhl jsem ze skříňky obvazy, a obvázal si ránu.

Bylo to trochu bolestivější než jsem čekal. Když jsem obvázal ránu, měl jsem pocit, jakoby mě bodl znovu. Vytáhl jsem z lednice láhev vodky abych přebil tu bolest. Z očí my vyhrkly slzy když jsem se nadechl a vodka mě štípala v nose.

Začala se mi točit hlava a já věděl že omdlím

Snažil jsem se ustát to na nohou ale bolest byla tak silná že mi povolily. Asi jsem se při pádu praštil do hlavy o pult, protože pak si jen pamatuji, že se máma vrátila domů, a viděla v jakém stavu jsem. Pak už jsem jen sledoval, jak ke mně běží. Když jsem byl v bezvědomí, dostal jsem se do jakéhosi snu.

Byl jsem u sebe doma ale bylo podivně šero. Hledal jsem matku nebo sestru, ale nikdo tam nebyl. Ani strýc Kárl ne. Šel jsem do sklepa a do garáže. Auto stálo zaparkované na stejném místě jako vždycky. Dostal jsem se do Kárlovy dílny. Něco tam bylo špatně. Něco nebylo v pořádku.

Chvíli jsem se rozhlížel po místnosti a pak jsem se otočil ke dveřím, když jsem strnul. Stálo to ve dveřích a dívalo se to na mě. Hustá černá substance, která zaplňovala vstup do garáže. Ať se mi to líbilo nebo ne, stál jsem tam a sledoval to. První věc které jsem si všiml hned, byly ty velké lesklé oči.

Pak se to zformovala do postavy člověka

Měl na sobě černý oblek s rudou kravatou a pláštěm. Jeho obličej byl čistě bledý a měl dlouhé černé vlasy. Nejdřív tam jen tak stál. Pak ale najednou promluvil. ,, Vítej“ při čemž rozpřáhl ruce jako gesto přátelství. Znepokojovalo mě to, ale přesto jsem zůstával klidný. ,,Kdo jsi?“

Můj protějšek se začal šklebit. Vypadal to jako blázen ,, Mé jméno je James.“
,,Proč tu jsi Jamesi? A kde je má rodina?“
,, Jsem tu protože sis to přál. Zavolal jsi mě. Chtěl jsi abych ti pomohl. A tvá rodina tu není. Jsme totiž v tvé mysli.“
,,Co jsi zač? Ty nejsi člověk.“
I hned se začal smát.

,, Ne já opravdu nejsem člověk.“
,,Řekni mi co jsi!“
,,Myslel jsem že to víš, když jsi mně sám stvořil.“
,,O čem to mluvíš? Jak jsem tě mohl stvořit? Řekni mi co jsi zač Jamesi!“
,,Ty to vážně nevíš, co?“ Pomalu přišel ke mně a položil mi ruku na rameno.
,,Jsem ztělesnění tvého hněvu Miku. Jsem to co jsi vždycky potřeboval. A teď ti dám takový malý dárek na přivítanou.“
Chytil mě za zápěstí a odtáhl mě ven z dílny, nahoru po schodech a do mého pokoje.
,,Co jsi mi chtěl ukázat?“

Přistoupil ke mně s malou dřevěnou truhličkou na zámek

Potom mi došlo že tu truhlu znám.
,,Co je to?“
,,Otevři to.“
Sáhl jsem do kapsy od kalhot kde byl malý mosazný klíček. I když jsem měl pocit, že toho budu později litovat, odemkl jsem a pomalu ji otevřel. Na dně té truhly ležel keramický přívěsek srdce s rytinou písmene „M“. Když jsem ho vytáhl a prohlížel si ho, z paměti se vynořila vzpomínka.

Moje matka ho vzala a dala ho do té truhly. Pak ji odnesla někam pryč do prázdnoty. V tu chvíli jsem se cítil sám. Pak najednou promluvil James. ,,To byla jedna ze tvých potlačených vzpomínek z dětství. Měl bys už vstávat. Je čas.“ Zavřel truhlu a odešel ven z pokoje. ,,Počkej! Mám ještě tolik otázek. Prosím Jamesi.“ On se zastavil a podíval se mi přímo do očí.

Pak se široce usmál a vrátil se ke mně. V ruce držel nůž. ,,Vezmi si ho, a konej co musíš.“ Podíval jsem se na nůž a zase na něj. ,,Sbohem příteli.“ Probudil jsem se na lůžku v nemocnici. Díval jsem se kolem a hledal známé tváře. Přišla sestra a přinesla mi snídani. ,,Dobré ráno pane Empere. Víte kde jste?“ ,,V nemocnici?“ ,,Byl jste tady přes noc. Vaši rodiče brzy příjdou.“ A s tím odešla z pokoje.

Ležel jsem na posteli, a čekal co bude dál

Dokud jsem za sklem neuviděl matku a Veroniku. Jen strýc Kárl nepřišel. Asi měl zase nějakou práci. Na první pohled na Veroniku jsem cítil její starost o mě. U matky se ale pocity lišily. Neviděl jsem starost nebo zájem. Jen únavu a stres. I když nic nedali najevo. Pak vešli dovnitř. ,, Miku, jak se ti to stalo?“ Nemohl jsem sestře odpovědět.

Protože jsem nevěděl co odpovědět. A tak jsem lhal. Pak mě přišla vyslechnout policie, ohledně zmizení Davida a Thomase. Údajně mě s nimi viděli. Chvíli jsem myslel že mě zatknou. Ale pak odešli se slovy že se ještě ozvou. Matka se sestrou mě navštívili ještě jednou poté.

Když jsem měl být propuštěn, moje rodina stála u dveří. Moje matka mi dala oblečení a já se převlékl. Matka se sestrou mi trochu pomáhali. Veronika sledovala mou tvář. Když jsem si uvědomil jak se na mě dívá, chtěl jsem vidět jak moc je to vážné. Probíhaly mi hlavou různé představy o tom, jak jsem na tom. Když jsme dorazili domů, šel jsem se poprvé za těch pár dní podívat do zrcadla.

Až tehdy jsem si to uvědomil

Mou tvář zdobily hluboké jizvy, ale to nebylo nejhorší. Postupoval jsem dál. Hrudník jsem měl posetý spoustami už zahojených odřenin a modřin. Ruce dopadly o trochu lépe. Když jsem hodnotil celkový stav, řekl jsem si „měl jsem štěstí“, ale to až do chvíle, než jsem se podíval na bodnou ránu pod klíční kostí.

Až tehdy jsem zjistil, že bodnutí nebylo směřováno vodorovně. Ale svisle, jak jsem si původně myslel. Když jsem se podíval do očí, v nátlaku vzpomínek a hněvu jsem udeřil pěstí do zrcadla a to se rozbilo. Později večer, když jsem si prohlížel rameno jsem poslouchal, jak se matka hádá s Kárlem.

Nenáviděl jsem ho za to jak se k nám choval. Jistě, co jiného jsem mohl čekat od vorkoholika. Ale má matka taky nebyla bez viny. Taky musela zaplatit. A pak se vrátil ten divný pocit. To byl James. Poznal jsem ho hned. Chvíli se mi ho dařilo krotit, ale už jsem se nezvládal. Ne v poslední době. A tak jsem ho pustil dál.

Nechal jsem ho vejít na svět a dělat co chtěl

Když vešel, začal mi našeptávat přesně tak, jak jsem čekal. Netušil jsem však, co má v plánu. Na místo toho, aby mi jen pomohl zabít Kárla, udeřil do mé mysli. Bylo to podobné jako bolest hlavy. Narážel do ní tak dlouho, dokud se nerozpadla. Samozřejmě něco zbylo z mé psychiky. Ale v tu chvíli to nestačilo, aby to zastavilo Jamese.šílený zabijík creepypasta česky příběh mike-k darktown.cz příběh

Když se tak stalo cítil jsem, že jsem se změnil. Můj vzorec chování neodpovídal běžnému normálu. Vzal jsem z kuchyně nůž a vrátil se do svého pokoje. Čekal jsem, až půjdou spát. Mohl za to hlavně on. On mohl za to, jak jsem dopadl. To on mě nabízel jako otroka na dražbě. Pořád jenom práce.

Žádné my, ani máma. Když jsem si byl jistý, že opravdu spí, vešel jsem do ložnice a postavil se na Kárlovu stranu. Omylem jsem do něj strčil a když najednou otevřel oči, praštil jsem ho do hlavy, čímž upadl do bezvědomí. Pak, když jsem se ujistil, že matka stále spí, jsem ho pomalu odtáhl do sklepa do dílny a připoutal k židli.

Taky jsem mu zavázal pusu aby nemohl křičet, a vzbudit tím mámu

Když se po chvíli probral, měl jsem už připravené nářadí na stole. Pak následoval pocit nezvyklého nadšení ,,Vida. Konečně ses probral. Upřímně jsem už myslel že přijdeš o předehru. Hned ti povím co je na programu.“ Vzal jsem hřebík a dal ho před něj tak, aby ho dobře viděl.

,, Jako první tě připravím o kolena, pak ti rozdrtím prsty u nohou, pak ti zlomím nohy, utrhnu ti nehty na rukou, a pak ochrnutí. Ne hned. Nejdřív od pasu, a pak od krku. Teprve pak tě zabiju.“ Škoda jen, že nemám provaz. Mohlo být i lynčování. Sehnul jsem se a přiložil mu hřebík ke kolenu.

Rozmáchl jsem se a s doprovodem hlasitého cinknutí kladiva o hlavičku hřebíku, mu hřebík projel skrz. Samozřejmě, se bolestný řev ozval takřka okamžitě po cinknutí. Pak jsem mu probodl i druhé koleno. ,, Víš, máš vlastně velkou výhodu. Když totiž ochrneš na nohy, nebudeš si stěžovat na bolest v kolenou.“

Usmál jsem se na něj a pak jsem se sehnul k jeho nohám

Kladivem jsem mu rozdrtil prsty. Pak jsem se přemístil k prstům na rukou. Vzal jsem si kombinačky a strhl mu nehty. Zajímalo mě, jestli budou vyset na kusu masa. Pak jsem si přitáhl stoličku a nohy mu položil na ni. Podíval jsem se mu do očí a široce jsem se usmál. Rychle jsem zvedl nohu a prudce dupnul na levé koleno. A pak ještě několikrát.

Jelikož jsem mu do kolen zatloukl hřebíky, nohy se skoro odlomily. Vysely jen na zbytcích šlach a svalů. Taky jsem si všiml, že mu z nohy vylézá kost. Vzal jsem ji a prudce s ní trhnul do strany. Jeho levá noha se pomalu odlomila a zůstala mi v rukách. Tu jsem pak položil na stůl vedle nářadí. Stejný postup jsem opakoval i se zbytkem jeho končetin.

Pokaždé, když jsem mu odtrhl jednu končetinu, tak omdlel. Když potom ochrnul, vytáhl jsem nůž. Sehnul jsem se k němu a pošeptal mu do ucha větu, kterou mi řekl James ve snu. ,,Sbohem můj příteli. “ Když jsem mu zabodl jsem mu nůž do hrudi, vypadal jakoby chtěl zvracet. Ale v tom mu zabránil roubík. Pak už jen sklonil hlavu a zemřel.

Následovala vlna euforie

To mi však nestačilo. A tak jsem vzal nůž, položil ho na záda a uřízl mu hlavu. Tu jsem pak položil do regálu jako trofej.
Když bylo dokonáno otočil jsem se a vrátil se do pokoje, kde jsem si oblékl tmavou mikinu s kapucí, tmavý šátek a cyklistické rukavice. Také jsem si zabalil několik mých nožů, potřebné věci, a odešel jsem z domu.

Věděl jsem že i matka musí zaplatit, ale pouhá smrt nestačí. Jak by mohl člověk trpět když je mrtvý? Přemýšlel jsem o svobodě, o které jsem zatím jen snil. Když jsem vyšel na ulici před dům, naposledy jsem se pohledem rozloučil se svým domovem, a zmizel do tmy.

Tohle je vše. Teď víte co jste chtěli. Teď znáte můj příběh. A pokud vám to nebude vadit, už musím odejít. Blíží se policie. Zdržel bych se ale, mám ještě nějakou nevyřízenou práci v Polsku. A pokud jsi má další oběť.

Dávej si v noci pozor, kdo tě sleduje…

Autor Textu: Mike-KMike-K
Autor Videa: Survivors Of Insanity
Creepypasta Zdroj: Šílený zabiják

Další Článek: Šílený Zabiják 2

4.67/5 (3)

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Mike-K

Zdravím vás přátelé. Mé pravé jméno není podstatné. Mám novou přezdívku Mike K. Jsem ročník 02. Baví mě kreslení/malování a hraní na klavír. Píšu příběhy o zabíjení a šílenství protože jen tak dávám průchod svým myšlenkám a úvahám.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Don`t copy text!
Close
Close