Slib

Slib

Jednou pozdě v noci byl mladý pár na projížďce lesem po úzké silnici obklopené vysokými stromy. Přítel byl za volantem, když náhle začal vypadat znepokojeně a zastavil auto na kraji cesty. Odepnul si pás a podíval se na svou přítelkyni.

,,Musím něco udělat a potřebuji, abys mi slíbila, že ať se stane cokoliv, tak nevystoupíš z auta,” řekl.

,,Co tím myslíš!?” zpanikařila. ,,Proč vystupuješ? Proč s tebou nemůžu jít?”

Nejdřív neodpověděl, zkrátka otevřel své dveře a vystoupil, poté se zastavil a naposled se na ni dlouze podíval. ,,Hele, neměj obavy, není se čeho bát, jen mi prostě slib, že nevystoupíš z auta.”

,,Slibuji,” polknula.

,,Ale jak dlouho -” Zavřel dveře, nechávajíc ji samotnou v temnotě.

Po 10 minutách se stále nevracel. Začala být netrpělivá a začala se vrtět, když se snažila racionalizovat své myšlenky. V poslední době se choval divně, jako by něco skrýval… vždycky kontroloval, jestli jsou sami, vždycky se ptal, kam přesně šla, a teď jde a udělá tohle?! Začala přemýšlet, jestli mu může věřit.

Uběhlo dalších 15 minut a stále se nevracel. Snažila se mu dovolat, ale neodpovídal. Začaly ji naplňovat obavy. Odepnula si pás a stáhla okno, aby se dovnitř dostal chladný vánek a zmírnil tak její úzkost. Najednou slyšela slabý kňučivý zvuk, přicházející z hlouby temných lesů. Znělo to jako někdo v bolesti…

Na okamžik pomyslela na to, co slíbila svému příteli,

ale rozhodla se poslechnout instinkt. Koneckonců mohl být zraněný a potřeboval pomoc, a ona nemohla jen tak zůstat sedět a nechat ho zemřít. Vystoupila a pomalu nabrala odvahu vplížit se mezi kmeny prvních dvou velkých stromů a do lesa. ,,Haló?” stále volala, modlila se, aby slyšela odpověď jejího přítele.

Několik minut sledovala kňučivý zvuk, dokud už na silnici neviděla světla auta. Byla zcela pohlcena temnotou lesa, když konečně viděla zdroj toho zvuku. Byl tam muž přivázaný ke kořenu stromu a kňučel. Ten muž vypadal nějak povědomě. Uviděl děvče, vzrušením se posadil a začal ji prosit . ,,Váš přítel je v nebezpečí! Prosím, rozvažte mě! Dostali nás do pasti. Díky bohu, že tu jste, pusťte mě, ať ho můžu jít zachránit!”

Slyšet, že její přítel je v nebezpečí, stačilo na to, aby váhavě rozvázala muže, který pomalu vstal a podíval se na ni hrozivýma očima. Věděla, že toho muže už někde viděla, když se mu obličej zkřivil šílenstvím, na tváři mu vyrostl zlý úsměv a utekl do tmy.

Zmatená tím, co se právě stalo, a rostoucím hlasem, ustoupila směrem k autu. Kde byl její přítel? Kdo byl ten muž? Vydal se pomoct jejímu příteli? Proč vypadal tak zle?

Najednou jí zazvonil mobil.

Byl to její přítel, zdál se trochu vydýchaný, ale zněl v pořádku a živý. ,,“Podívej, zlato, všechno už bude v pořádku.” zalapal po dechu, ,,Nemohl jsem ti o tom říct dřív, protože by tě to mohlo příliš vystrašit. Víš, všiml jsem si, že tě ten muž stalkoval několik posledních týdnů, a tím myslím naprosto obsedantního šílence. Sledoval tě, ať už jsi šla kamkoliv, rostlo mu sebevědomí a přibližoval se čím dal blíž, bál jsem se toho, co by mohl udělat. Takže dneska jsem tady v lese schoval lano a nůž. Věděl jsem, že když s tebou půjdu ven, tak tě bude sledovat. A opravdu jsem ho zahlédl, jak běží ve tmě za naším autem. Ale je to v pořádku! Chytil jsem ho a svázal.”

Pomalu otupěla, když její mysl nevěřícně zpracovala slova, která jí tekla do ucha.

Pokračoval, “Myslím že se tě snažil dostat celé týdny, ale nikdy neměl šanci. Proto jsem se ujišťoval, že zůstaneš v bezpečí na veřejném místě. Hádám, že myslel, že dnes večer to vyjde, ale přechytračil jsem ho, zlato! Budeme v pořádku! Jen jsem šel schovat nůž, než zavoláme policii, aby pro něj přijela . Promiň, že to tak dlouho trvalo, je v autě zima?”

Nic necítila. Nehybně tam stála, neschopná pohybu či slov.

,,Zlato? Už se vracím. Jsi pořád v autě, že?”

Její dech se zrychlil. ,,Já se omlouvám, já-” ale už bylo pozdě. Byla přerušena rychlým zvukem nože rozřezávající kůži na druhé straně linky a lapáním po dechu někoho, kdo se bolestivě dusí k smrti. Poté následoval cákavý zvuk, který dlouho pokračoval. Právě slyšela vraždu svého přítele .

Byla v slzách a hysterických myšlenkách, když upustila telefon a zběsile klopýtla zpět k autu jako dezorientovaná zombie. Když se doplazila do bezpečí vozu, podařilo se jí třesoucíma se rukama otevřít dveře, které následně zamkla. Tehdy si uvědomila, že neměla klíče.

Originál: Creepypasta.com
Další creepypasta: Nech mě jít