Smile Dog – Creepypasta Česky

Poprvé jsem Mary E. potkal v létě 2007

Domluvil jsem se s ní a jejím manželem Terencem, se kterým byla už 15 let, že s ní udělám rozhovor. Mary zprvu souhlasila, protože věděla, že nejsem žádný novinář, ale pouze amatérský sběratel informací pro studentské projekty, a podobně.

Domluvili jsme se na rozhovoru na víkend, kdy jsem byl v Chicagu kvůli jiné práci, ale na poslední chvíli si Mary rozhovor rozmyslela a zamkla se v ložnici a odmítala se semnou setkat. Asi půl hodiny jsme s Terencem seděli přede dveřmi, já jsem si psal poznámky a on se snažil neúspěšně uklidnit svou ženu.

Věci, které Mary řekla, nedávaly moc smysl, ale utvrzovala mé očekávaní

I když jsem ji neviděl, dokázal jsem poznat z jejího hlasu, že brečela, a nesouvisle mluvila o svých nočních můrách. Terenc se po mnohokrát omlouval, že rozhovor nešel podle plánu a odešel jsem. Navíc, jsem si tehdy myslel, že bych mohl najít i další podobný případ, kdybych více hledal.

Smile.jpg

Mary E. byla systémová operátorka malého Chicagského Bulletin Board Systému v roce 1992, když se poprvé setkala s obrázkem smile.jpg, který jí změnil celý život. Tehdy byla s Terencem  manželství pouhých pět měsíců. Mary byla jedna z odhadem 400 lidí, kteří obrázek viděli, když byl poslán jako hyperlink na chatovací místnost v BBS.

Je bohužel jediná, kdo o tom kdy otevřeně mluvil

Zbytek lidí buď zůstali anonymní, nebo zemřeli. V roce 2005, jsem byl v deváté třídě. Na smile.jpg jsem narazil díky tomu, že jsem se začal zajímat o různé internetové fenomény.

Mary byla označována jako oběť něčeho zvaného „Smile.dog“, bytosti vyfocené na obrázku smile.jpg. Co mne zaujalo, byl naprostý nedostatek informací. Lidé tomu mohli věřit pouze jako povídačce nebo hoaxu.

Je to velmi unikátní případ

Protože se fenomén soustřeďuje na jeden obrázkový soubor, který se na internetu běžně nedal dohledat. Internet zaplnila spousta fotomontáží, které se rozšířily na weby jako imageboard, 4chan a zejména na weby, které se zaměřují na paranormální jevy.

Všechny ty soubory jsou však považovány za falešné, protože nemají efekt jako pravý smile.jpg. Což jsou ve zkratce náhlé krátkodobé návaly epilepsie a úzkosti.

Tato domnělá informace od oběti je jeden z důvodů, proč je smile.jpg tak zesměšňován a je shledáván absurdním, avšak neochota přiznat si jeho existenci je vyvolána strachem, nebo zkrátka nevěření v něj.

Smile.jpg, ani Smile.dog nejsou nikde zmíňky na Wikipedii

Stránka obsahuje články o mnohem skandálnějších případech jako třeba hello.jpg nebo 2girls1cup. Jakýkoli pokus o napsání stránky, která obsahuje smile.jpg je automaticky mazána jedním z mnoha administrátorů wikipedie.

Setkání se smile.jpg se na internetu stala legendou

Příběh Mary E. není tak unikátní. jsou zde nepotvrzené příběhy o tom, že se smile.jpg objevil už na začátcích Usenetu (diskusních skupin). Je tu dokonce příběh o tom, že v roce 2002 zaplavil hacker obrázky Smile.dog jedno humoristické a satirické fórum, takže epilepsie postihla více než polovinu uživatelů.

Dokonce se tvrdilo, že na konci 90 let koloval po Usenetu řetězový email s přílohou:

„USMÍVEJ SE!! BŮH TĚ MILUJE!“

Bylo tomu vystaveno spousta lidí, a je jen málo z nich, kdo setkání s tímto emailem přiznali, a nikdy už tento email ani soubor nebyl objeven. Ti, kteří tvrdí, že smile.jpg viděli, se vymlouvají, že byli moc zaneprázdnění, než aby si kopii obrázku stáhli na disk.

Všechny oběti podali naprosto stejný popis obrázku smile.jpg

Bytost podobnou psovi (Popisovali ji jako sibiřského huskyho) osvětlenou bleskem fotoaparátu a umístěnou v temné místnosti. Byla tam jediná rozpoznatelná věc v pozadí. Byla to lidská ruka napřahující se z temnoty v levém okraji fotky.

Ruka je prázdná a často popisovaná jako „mávající“. Největší pozornost ale byla věnována psovi nebo té bytosti, jak některé oběti tvrdí, že určitě viděly. Čenich šelmy byl roztažený do širokého úsměvu, odhalujíc tak dvě řady velmi bílých, velmi rovných, velmi ostrých a velmi lidsky vypadajících zubů.

Celý obrázek působil opravdu velmi děsivě

Toto není popis okamžitě po prohlédnutí obrázku, ale spíše poskládání obrázků od obětí, které tvrdili, že se jim obrázek stále objevoval v hlavě v době jejich epileptického záchvatu. Záchvat se vždy neurčitelně vracely, hlavě ve spánku oběti, což vedlo k velmi živým a znepokojujícím nočním můrám. Ty se sice dají léčit prášky, ale na některé nepůsobí tolik, jako na jiné.

Mary E. podle mě nabrala moc efektivní léky

Ona byla důvod, proč jsem po návštěvě u ní v roce 2007 napsal na několik stránek zabývajících se folklorem a městskými legendami v naději, že mi pomohou najít někoho, kdo smile.jpg viděl a byl by se mnou ochotný mluvit o svých zkušenostech.

Chvíli se nic nedělo a nakonec jsem na tento případ zapomněl, jelikož jsem začal studovat univerzitu, která mě zaměstnávala více než dost.

Mary mě však v březnu 2008 kontaktovala přes email:

Pro: jml@****.com
Od: marye@****.net
Předmět: Rozhovor z minulého léta

Vážený pane L.,

Neskutečně se omlouvám za to, jak jsem se chovala minulé léto, když jste za mnou přijel udělat rozhovor. Doufám, že je vám jasné, že to co se stalo nebyla vaše chyba, ale spíše to byly mé osobní problémy, které mne vedli k tomu, jak jsem se chovala. Uvědomila jsem si, že jsem mohla situaci zvládnout daleko lépe a tak doufám, že mi odpustíte. Měla jsem tehdy strach.

Už je to patnáct let, co mne smile.jpg pronásleduje. Smile.dog mě každou noc pronásleduje ve snu. Vím, že to zní divně, ale je to tak. Tyto noční můry, mají tak nevýslovnou reálnost, že je to odlišuje od jakýchkoli jiných snů, které jsem kdy měla. Nehýbu se, ani nemluvím. Prostě jen koukám dopředu a přede mnou se zobrazuje hrůzostrašná scéna z obrázku. Vidím mávající ruku a Smile.doga. Mluví na mě.

Samozřejmě, že to není pes, ale zároveň ani nevím, co to je. Říká mi to, že mě to nechá na pokoji jenom, když udělám, co chce. Vše, co musím udělat, říká „šiř slovo“. Takto frázuje svůj požadavek. A já vím přesně, co chce:

chce, abych to ukázala někomu dalšímu

A mohla jsem. O týden později poštou přišla papírová obálka bez adresy odesílatele. Uvnitř byla 3 ½ palcová disketa. Aniž bych se na ni musela kouknout, věděla jsem, co na ní bylo.

Dlouho jsem o svých možnostech přemýšlela. Mohla jsem to ukázat někomu cizímu, nebo svým spolupracovníkům. Mohla jsem to dokonce ukázat Terencovi, ale ten nápad mě neskutečně znechucoval. A co by se stalo pak? No, kdyby Smile.dog dodržel své slovo, nechal by mě spát. Ale kdyby lhal, co bych potom dělala? A kdo ví, že by se nestalo ještě něco horšího potom, co bych udělala to, co po mě smile.dog chtěl?

Takže jsem 15 let nedělala vůbec nic a disketu jsem si nechala. Každou noc ke mně smile.dog přicházel ve snu a požadoval, abych šířila slovo. Po patnáct let jsem zůstávala silná, ačkoli to bylo velmi těžké. Hodně z mých spolupracovníků z BBS, kteří viděli smile.jpg, najednou přestali pracovat. Slyšela jsem, že někteří z nich spáchali sebevraždu. Ostatní zůstali naprosto neviditelní a prostě jen zmizeli z internetu. O ty se bojím nejvíce.

Opravdu doufám, že mi odpustíte. Minulé léto, když jste k nám přijel na rozhovor, tak mě to skoro přemohlo. Rozhodla jsem se, že vám disketu dám. Bylo mi jedno, jestli Smile.dog lhal, nebo ne, ale prostě jsem chtěla, aby to skončilo. Byl jste někdo cizí, někdo, s kým jsem neměla nic společného a někdo, u koho bych poté nepociťovala takový smutek, kdybyste si jí vzal, koukl se, co je na ní a zpečetil tak svůj osud.

Než jste dorazil, uvědomila jsem si, co jsem měla v plánu. Chtěla jsem vám zničit život. Tu myšlenku jsem nemohla vystát, a upřímně, nemohu ji vystát doteď a stydím za ni. Doufám, že toto upozornění vás odradí po dalším pátrání po smile.jpg. Možná časem narazíte na někoho, kdo je slabý, ne-li ještě slabší než já. Někoho, kdo nebude mít problém Smile.dogovy příkazy uposlechnout.

Přestaňte, dokud ještě můžete.

S pozdravem,
Mary E.

Terenc mi později ten měsíc volal, že se jeho žena zabila

Zatímco zařizovali některé věci, které zanechala, rušili emailové účty, tak narazili na jednu zprávu. Ten muž byl úplně zničený, brečel, když mi říkal, abych se držel jejích rad. Říkal, že našel disketu a spálil jí, dokud z ní nezbylo nic než páchnoucí hromádka roztaveného plastu. Co ho prý znepokojilo nejvíce, bylo jak disketa syčela, když tála. Jako by to bylo syčení nějakého zvířete, popisoval.

Musím přiznat, že mě tato situace trochu rozházela

Prvně jsem si myslel, že jde pouze o vtip a pár si ze mě chtěl jenom vystřelit. Když jsem si však prohlédnul několik Chicagských internetových zpravodajství, zjistil jsem, že Mary E. je opravdu mrtvá. Samozřejmě, že v článcích nebyla ani zmínka o tom, že to byla sebevražda. Rozhodl jsem se, že od případu smile.jpg upustím už jenom z toho důvodu, že mi na konci května začínaly zkoušky.

Ale svět má své cesty, jak nás pokoušet

Téměř rok poté, co jsem se neúspěšně pokusil o rozhovor s Mary E., mi přišel další email:

Pro: jml@****.com
Od: elzahir82@****.com

Zdravím

Našel jsem tvou adresu díky jednomu webu, kde píšeš že se zajímáš o smile.doga. Já jsem ho viděl. Není to tak strašné, jak všichni říkají. Dokonce jsem ti ho poslal. Jenom šířím slovo.
🙂

Poslední řádek mě zamrazilo

Podle mého e-mailového klienta tam byl jeden přiložený soubor s názvem: smile.jpg. Obrázek jsem si stáhl do počítače.  To, co mi lidé v minulosti posílali byli falešné obrázky. Nyní jsem si představoval, co kdyby tento nebyl falešný? Nikdy jsem ale nebyl zcela přesvědčen o zvláštní moci smile.jpg. To, co se stalo Mary E. účtu mnou otřáslo, ale ona byla pravděpodobně duševně nevyrovnaná.

Jak by mohl mít obyčejný obrázek takovou moc? 

Pokud tyto věci byly, tak absurdní, proč tato legenda vůbec existuje?

Když jsem si stáhl obrázek, tak jsem se na něj podíval. Nic se nedělo. Jestli se ale Mary zjevoval smile.dog ve snech a přišel by i ke mně, byl bych schopný šířit slovo a ohrozit ostatní?

Nebo bych byl mohl žít svůj život jako Marie nebo ostatní, kteří se smile.dogem bojovali a nakonec se zabili? Pokud bych si vybral první možnost, jak jsem to mohl udělat? Jak bych mohl někoho ohrozit? A kolikátý jsem vlastně v pořadí, kdo šíří slovo?

Napadlo mě napsat článek o smile.jpg a rozhodl jsem se přidat i obrázek jako důkaz

Každý, kdo si článek přečte by mohl být v ohrožení. Tedy za předpokladu, že příloha smile.jpg k e-mailu byl originální, mohl jsem být tak sobecký, abych zachránil sám sebe tímto způsobem?

Mohl jsem šířit slovo?

Ano, jsem mohl.

Další obrázky: Smile.jpg – Fotka, která vraždí