Amanda’s Tree / Amandin Strom
Zvenčí byla slyšet meluzína,
ze které šel mráz po zádech, a kapky deště dopadaly na okno, po němž sjížděly dolů stejným stylem, jako padá zraněný pták. Zírala na okno a poslouchala mlácení deště na sklo, jež znělo jako bomba snažící se zasáhnout ji. Blesky ozařovaly celá nebesa a světlo z nich se odráželo v jejích hnědých očích.
„Amando…“
zašeptala si sama pro sebe, přitáhla si kolena k hrudi a položila na ně bradu. „Ano,“ pomyslela si, „to je mé jméno.“ Během toho, co přemýšlela nad nějakými nepříjemnými věcmi, se její dveře pootevřely a ona zahlédla pruh světla. „Našlo mě to,“ pomyslela si Amanda. Musela polknout aspoň třikrát, aby dostala z krku ten „knedlík“.
Svým pohledem probodávala dveře a následně i okno. Poté se rozhodla potichu se zvednout. Přistoupila ke svému oknu, pomalu přejela rukou zespoda nahoru, aby ho pomocí páčky otevřela, pak se postavila na rám a koukla se dolů. Byla tři patra vysoko. Podívala se před sebe, a i když byla bombardována kapkami deště a vítr skučel v jejích uších, tak byla schopna rozpoznat slabý obrys stromu.
Okamžitě si vzpomněla na to, jak si na něm hrála.
Vzpomínala i na to, jak ji její bratr dříve honil a ona dělala kolečka okolo toho stromu, aby mu utekla. Její dveře se pootevřely ještě více. Všechny vzpomínky se jí přerušily a začala přemýšlet nad tím, jak se dostat na onen strom. Amanda zírala na dveře a u toho vzpomínala na to, jak dříve s bratrem hrávala na schovávanou. Zvykla otevřít okno v jejím pokoji a úplně jednoduše skočit na jednu z mnoha větví toho stromu, který má naproti němu.
Sbírala odvahu na to skočit.
Zavřela své oči a říkala si: „Osm let. Opět mi je osm let.“ Dveře již byly napůl otevřené. Amanda otevřela své oči. Už nebyla vyděšená a zmatená puberťačka jako před pár sekundami. Opět z ní byla ta osmiletá veselá holčička s motýly v břiše a díky tomu se odhodlala skočit na jednu z větví onoho abnormálně vysokého stromu.
Pokud by to měla odhadnout, tak by se vyrovnal čtrnáctipatrovému domu. Úspěšně přistála na jedné z větví. Zavrávorala a skoro spadla, ale opět se chytla a vytáhla se zpět na větev. Poté se rozhodla podívat do okna svého pokoje. Viděla tam škubající se figuru, která se nelidsky ohýbala s každým pohybem.
Vůbec nevěděla, že kdyby se koukla dolů, tak by viděla kámen s jejím jménem vytesaným do něj společně s datem jejího narození a datem dne, kdy se „to“ k ní dostalo. Datem dne, kdy Amanda spadla ze svého stromu.
Originální Creepypasta (EN): Amanda’s Tree
Další článek: Angikuni Lake / Jezero Anjikuni
