ČlánkyCreepypasty

KageKao Creepypasta CZ

KageKao
Creepypasta Česky

Část 1.

Mark si povzdechl a díval se na noční oblohu. Stál na střeše budovy, kde se jeho byt nacházel ve 4. patře. Občas zde Mark rád jen tak zůstal a přemýšlel, bylo tu mírumilovné ticho. Díval se dolu, aby mohl vidět běžný provoz a ruch života města. Ale pohled, kdy můžete vidět krásnou oblohu, a někdy i měsíc v úplňku nebo nějaké hvězdy.

Mark se procházel kolem okraje střechy tak, že ho pomohl udržet od jeho smrti pádem. Bylo pěkně pozdě, takže se vrátil dolů do svého bytu. Pak viděl, jak se něco vlní pár metrů od něj. Mark k tomu šel a zvedl to. Viděl, že to jsou dnešní noviny a tak začal číst jejich titulní stranu:

MLADÝ MUŽ BYL NALEZEN MRTVÝ BLÍZKO LESA

V průběhu dnešního dne byl nalezen mrtev John Parker, věk 20, blízko lesa na severu. Jeho rodina se vyjádřila, že nikdy neměl žádné opravdové nepřátele, ale že byl trošku průšvihář. Přesto netuší, kdo by ho chtěl mrtvého. Jeho smrt se zdá být způsobena ztrátou krve. Jizvy se zdály být od velkého zvířete, ale později se zjistilo, že to způsobil nalezený symbol, který byl vyrytý na mužově čele. Symbol byl –

Mark položil noviny tam, kde je předtím našel; nechtěl číst dál ten titulek, když mu takhle před nosem utíká noc. Šel dál k okraji, jeho ruka byla na něm položená. Díval se na nebe. Dvacet let, tak mladý. Bylo mu líto toho kluka, jemu samému bylo skoro 30. Přemýšlel o všech věcech, co ten kluk už nikdy nebude moct udělat, když je jeho život pryč. Mark se to snažil dostat z hlavy. Nechtěl se dostat do deprese.

Aniž by si toho všiml, narazila jeho ruka do prázdné kartonové krabice, která byla na okraji střechy. Snažil se jí chytit, ale načasování bylo příliš pomalé; padala směrem k ulici. Bylo to divné, neviděl žádné auta, jen jedna osamocená postava šla dál přes chodník.

„Hej! Bacha!“ zavolal, ale to bylo už příliš pozdě.

Krabice spadla na hlavu té procházející osoby. Naštěstí, to byla jen prázdná kartonová krabice. Zavolal dolů, aby se omluvil. Když to, co se stalo dál, ho vyděsilo. Osoba, která šla po chodníku se na něj podívala směrem nahoru. Měla na sobě černou mikinu a černo-bíle pruhovanou šálu. To samozřejmě nebylo to, co ho vyděsilo.

Ta osoba měla také zvláštní masku; napůl černočernou a napůl světle bílou.

Když se mu podařilo získat zpět svůj hlas, chystal se zakřičet dotyčnému svou omluvu;

Možná se tento chlapík jen vracel z nějaké divné párty nebo shromáždění?

když tu znovu ztuhl poté, co viděl. Muž řekl něco, co Mark nemohl dobře slyšet, a pak jen skočil na zeď. Mark ztuhl, s ústy dokořán otevřenými, se snažil najít smysl toho, co právě viděl.

Divný muž – ne, spíš monstrum

se dostalo na vrchol budovy a plazilo se na okraji okraje.

Mark teď viděl, jak způsobem dokáže šplhat po budově tak snadno. Měl na sobě bílé rukavice, které byly dlouhé, jako kočičí drápy a které se táhly od konce každého prstu přes rukavice. Viděl, že ta maska měla na sobě tvář, ale byla to jen její půlka. Na bíle půlce masky byla tvar naštvaně tvářícího se oka a ústa byla zakřivená do zamračené grimasy.

Jen na sebe zírali. Bylo to jen pár vteřin, ale Markovi se to zdálo jako věčnost. Něco divného se pak stalo. Maska monstra se změnila, naštvané ústa a oči zmizely. Na černé straně masky se objevilo šťastné oko a divný úsměv.

Monstrum naklonilo svou hlavu na jednu stranu a řeklo:

“遊びたいか? => Asobitai ka?” (Chceš si hrát?)

Mark zakřičel a běžel směrem k malým dveřím vedoucím dovnitř budovy. Modlil se, aby ho to monstrum nenásledovalo. Došel ke dveřím a otevřel je, a za sebou je zabouchl. Zadýchaný, ležel u dveří, aby je udržel zavřené.

Po chvilce přemýšlel, jestli to monstrum tam ještě je, a proč nezkouší otevřít dveře. Neměl ponětí, co mu to řeklo, ale muselo to být něco divného, vzhledem k tomu, jakým způsobem to řeklo. Zdálo se to být šťastné a hravé, ale také naštvané a zlomyslné. Sebral kuráž a rozhodl se otevřít dveře. Pokládající jednu ruku na kliku, se zhluboka nadechl a pomalu dveře otevřel; připravený na cokoliv, co bylo na druhé straně.

Mark očekával, že se střetne tváří v tvář s tou divnou maskou. Místo toho viděl, že to monstrum bylo stále tam, kde ho zanechal; sedící na okraji střechy a usmívající se takovým zvláštním a poněkud zlomyslným úsměvem.

Monstrum znovu řeklo:

“遊びたいか, おまえ?ケケケ!私はあなたがあそびしたい! => Asobitai ka, omae? Kekeke! Watashi wa anata ga asobi shitai ” (Chceš si hrát? – smích!* Chci si s tebou hrát!)

Mark zabouchnutím znovu zavřel dveře. Podlomily se mu nohy a tak seděl na podlaze. Neměl rád způsob, jakým k němu to monstrum o těch věcech mluvilo. Seděl tam chvíli, snažil se přijít na smysl toho, co se stalo. Dobře, bylo pozdě; možná usnul na střeše a má noční můru. Rozhodl se to ještě jednou zkontrolovat.

Mark vstal a pomalu otevíral dveře. Část jeho mu říkala, že to monstrum by mohlo být na stejném místě a řekne mu tu samou věc; jiná část jeho mu řekla, že to monstrum by mohlo být přímo vedle dveří, s drápy vytaženými a připravenými udeřit. Mýlil se, to monstrum bylo pryč. Nic tam nebylo. Jen světla města a zvuk projíždějících aut. S úlevou si povzdechl, všechno to bylo jen sen.

Dveře se mu zavřely před očima. Kovové dveře ho zasáhly do čela, což mu způsobilo bolest. Mark si třel hlavu a spadl na zem.

„Co to sakra bylo!?“ Zakřičel jen tak do prázdna na nic konkrétního.

Nezavřel dveře,  i kdyby to udělal, nebyl nemotorný; a vítr nebyl ani zdaleka tak silný, aby to zavřel. Řekl si pro sebe, že to možná byl jen divný závan větru, ale jeho mysl s ním lehce nesouhlasila, když znovu uslyšel smích.

“ケケケ!” (kekeke! – Smích!)

Hluk přicházel přímo od dveří, trochu nad nimi. To monstrum muselo stát nahoře.

Mark se probudil celý zmatený

Byl ve svém vlastním bytě, ve své posteli. Rozhlížel se okolo, aby se ujistil, že to je jeho byt. Byl. Znovu si povzdechl; všechno to musel být jen sen. Jeden z těch divných snů, že by jste si mohli klidně mohli myslet, že to bylo jako doopravdy, protože si to tak vnímáte; ale pak zjistíte, že to všechno musel být sen, protože to bylo tak divné.

Mark se sám sobě musel zasmát;

„Jako kdyby monstra skutečně existovala.“

Najednou se objevila bolest jeho čela, která ho donutila se nad tím pozastavit. Možná se to stalo doopravdy a on si jen nepamatuje, jak se dostal zpátky dolů. Mark rychle zahnal tu myšlenku; možná jen spadl dolů ve spánku a pak se dostal znovu zpátky; takové věci se stávají.

Mark vstal a šel si do lednice pro něco k pití. Vzal si cestou sklenici, otevřel si krabici s pomerančovým džusem k snídaní. Naklonil krabici tak, aby si z ní trochu nalil do sklenice, když se v tu chvíli trochu džusu vylilo na pult. Přestal a zíral na to, celý zmatený.  Pak zjistil, že na jedné straně krabice je malá dírka, takže když byla krabice nakloněná, džus se nedostal ani nahoru a místo toho se vylil.

“ケケケ!” (kekeke! – Smích!)

Bylo tam znova

Dostalo se dovnitř. Rychle se otočil, rozhlížel se v pokoji po monstru. Pak se zastavil, se zjištěním, jak paranoidní a hloupý on byl; pravděpodobně si to vymyslel. Tu díru v krabici mohla klidně udělat jeho přítelkyně; často se dostali do konfliktu.

Mark nepořádek uklidil a rozhodl se, že si nebude dělat nic ke snídaní; neměl hlad. Trápilo ho, jak to urovná se svou přítelkyní Beatrice. Miloval ji a chtěl, aby pochopila, jak moc jí miluje. Pustil si televizi a sledoval ji pár hodin; zapomínající na své problémy.

Bylo poledne

Vstal a šel do kuchyně, nechávaje televizi zapnutou. Otevřel skřínku ve které byl alkohol. Vzal si láhev piva, trochu si nalil do sklenice a pak málem pustil lahev, když viděl, že to není pivo; byla to jen obyčejná voda. Zamračil se a trochu se napil; byla to jen obyčejná voda. Zíral na to naštvaně a vzal si další láhev, pak další a další. U všech byl jejich obsah nahrazen jen normální vodou. Vzdychl naštvaně, a pak to tam bylo znovu.

“ケケケ!” (kekeke! – Smích!)

Mark malinko uskočil, byl to zase jen ten smích. Říkal sobě znovu a znovu, že si to jen představuje. Jen začíná být paranoidní kvůli tomu snu, který se mu zdál jako opravdový. Beatrice by to mohla udělat taky, nebylo tam žádné monstrum.

Přehraboval se ve skříni, aby zjistil, jestli tam něco nezůstalo. Vzadu byly dvě láhve a jedna láhev šampanského, ale ty chtěla zachránit pro Blaženu, aby mu odpustila. Díval se na láhve a byl blízko skřínky, když dvakrát zkontroloval, jedna z lahví vína byla pryč. Mark se podíval tam, kde nechal skleničky na víno a jedna z nich chyběla taky.

„Beatrice to mohla udělat taky. Byla dost naštvaná,“ řekl si Mark potichu pro sebe.

Přísahal si, že by to s ní měl urovnat, i kdyby to měla být ta poslední věc, kterou udělá. Pak to uslyšel znovu.

“ケケケ!” (kekeke! – Smích!)

Šlo to z obýváku, kde nechal zapnutou televizi. Věděl, že tentokrát si to nepřestavuje, že ten smích byl opravdový. Zavřel skřínku a běžel do pokoje.

Byl si dost jistý, že to bylo to monstrum. Sedělo na křesle, pijící z sklenice víno, sledovalo televizi, kterou nechal zapnutou. Monstrum přestalo a podívalo se na Marka, smějící se. Zvedlo otevřenou láhev vína v jedné ruce a zatřásl s ní trochu směrem k němu.

“ワイン?” (Wain? – Víno?)

Mark se zastavil, zíral na monstrum. Rychle ho popadl a utíkal zpátky do kuchyně tak rychle jak mohl; bylo to opravdové. Myslel si, že monstrum vstane a půjde ho zabít a sníst, protože to je to co monstra dělají. Ale monstrum tam zůstalo; mohl to slyšet jak se mu směje.

Mark se bál; měl by se odtud dostat a zachránit si život. Rozhlédl se v kuchyni po něčem užitečným. Panikaříc, vzal nejbližší nůž, co mohl najít a utíkal zpátky do obýváku, připravený bojovat.

Monstrum bylo pryč. Nebylo po něm ani stopy; důkazem byla chybějící láhev vína a sklenice na víno. Ztuhl, možná se jen zbláznil kvůli tomu snu.

„Ne, ne, ne, nejsem blázen, to se nemohlo stát. To se nestane. Nedovolím to!“

Mluvil nesouvisle k sobě. Šel zpátky do kuchyně a vrátil zpátky nůž. Šel zpátky do obýváku a sedl si na gauč. Zvedl ovladač, aby vypl televizi a mohl přemýšlet.

„Možná mám jen halucinace. Možná jsem se zbláznil kvůli tomu, že mám deprese protože je Beatrice na mě naštvaná! Ten divný sen se mi s tím jen smíchal dohromady!“ Mark vstal a vzal telefon, aby jí zavolal. Vytočil její číslo a čekal, jestli to zvedne. Mark byl tak nadšený z toho, jak to s ní jde urovnat, že si nevšiml ani toho, co mu proklouzlo oknem a sledovalo ho.

„Ahoj! Beatrice?To jsem já! Omlouvám se ohledně toho, jak jsme se hádali, měli bysme – já-!…Ne, opravdu mě to mrzí!…Slibuji, že to s tebou urovnám! Přísahám, že…“

Položil telefon dolů, zavěsila. Teprve pak zahlédl něco v koutku svého oka, ale když se otočil, zmizelo to.

„Půjdu to s ní urovnat!“ Řekl si pro sebe, vzal si svou bundu a oblékl si ji. „Půjdu se jí omluvit osobně!“

Mark kráčel okolo bytu, přemýšlel, co by jí mohl dát. Pak si uvědomil a tak šel otevřít skřínku, aby z ní vzal láhev šampaňského, ale když jí otevřel, láhev byla pryč. Zamyslel se, že by jeho upřímná omluva mohla stačit a šel pryč, aby se s ní viděl.

Mark šel rychle, v duchu si připravoval, co jí řekne. Celý čas, co šel, se pořád cítil, jako kdyby ho někdo sledoval. Řekl si, že to jen tím, jak je nervozní.

Došel k jejímu domu a postavil se před vchod. Bál se; bál se toho, že by mu neodpustila a rozešla se s ním. Svou pěstí zaklepal na dveře, ale rychle se vrátil zpět. Bál se.

Povzdechl si a nadával si polohlasně, říkal si jaký je to idiot: otočil se a šel pryč, nevšiml si, že přímo za ním se něco smálo, následovaný pak otevřením okna.

“ケケケ!” (kekeke! – Smích)

 

Část 2.

Mark odešel do baru, kde byl. Chodil do tohoto baru trochu se napít předtím, než potkal Beatrice, Ale neměl pocit, že by vůbec pil a téměř se nedotkl ani toho, co si koupil. Říkal si, že měl jít a omluvit se muži, který se dostal do jejího domu. Zaklepal na dveře hlasitě. Čekal. Bez odpovědi.

Zmáčkl zvonek několikrát, mohl ho slyšet v domě. Stále nikdo neodpověděl. Začal mít obavy. zaklepal na dveře a křičel její jméno, stále nikdo neodpověděl. Chytl kliku od dveří a otevřely se. To bylo divné; obvykle nechávala dveře zavřené.

První věci, co si všiml, když vstoupil, bylo otevřené okno

Na dřevěném rámu se zdály být po stranách stopy pařátů, jako kdyby tam byla kočka. Vstoupil do jídelny, volal její jméno. Zastavil se, když v tu chvíli uviděl láhev šampaňského na stole. Byla to ta lahev, která měla být ve skřínce. Byla otevřená. Zvedl ji a prozkoumal. Na jejím boku byl přiložený vzkaz. Přečetl si vzkaz:

„Beatrice, omlouvám se ohledně toho, jak jsme se pohádali! Opravdu to chci se tebou urovnat, protože tě miluji celým svým srdcem a duší!“ ~ Mark

Mark zíral na vzkaz, díval se na to maličké srdíčko následované slovem „duše“, nepamatoval si, že by jí posílal tohle. „Beatrice!? křičel. Šel kolem stolu. Ztuhla mu krev. Viděl ji, svou drahou Beatrice, na podlaze. Nehýbala se a kousky rozbitého skla byly okolo ní.

„Beatrice!“ Mark zakřičel a padl na podlahu,aby jí zvedl, ignoroval řezy, které mu způsobovaly kousky skla; viděl kousky z nich. Byly ze sklenice na víno. Slzy se mu ronily z očí a objal ji, věděl, že je mrtvá.

♥ „To je od něj tak hezké!“ ♥

Mark se zastavil a podíval se. Bylo tam; monstrum. Sedělo na parapetu, imitovalo její hlas.

„Omlouvám se, že jsme se dokonce pohádali.

Mark na to zíral, uvnitř se mu vařil hněv.

“それがのんだ。死んだ!ケケケ! 毒だよ!ケケケ!” ⇒ Sore ga nonda. Shinda! Kekeke! Dokuda yo! Kekeke (Pak to vypila. Pak umřela! – Smích! – Byl to jed! – Smích!-)

Smálo se to tak silně, že si to pokládalo ruku na obličej, aby to zastavilo.

„Myslíš si, že tohle je vtipné!? Zabil si ji! Zabiju tě!“ Mark se postavil a vzal láhev.
„おまえ 怒ってるかい~?“ ⇒ Omae okotteru kai (Jsi naštvaný?)

Mark hodil lahev, ale monstrum skočilo oknem pryč, než na něj dosáhla. Chystal se to zabít. Mělo by za to zaplatit. Mark přešel kolem Beatričinýho toaletního stolku; věděl, že tam má schovanou pistoli pro sebeobranu.  Vytáhl ji a zkontroloval zásobník, se zjištění, že tam zůstaly 4 kulky; to bylo v pořádku/pohodě, chtěl jen jednu.

Mark vyběhl ze dveří, nikde nebyla žádná známka po monstru. Věděl, že se musí vrátit zpátky do svého bytu. Mark bežel tak rychle jak to šlo, ignorující semafory a jiné lidi; jen běžel. Dostal se do budovy, kde byl jeho byt a běžel do svého podlaží. Prásknutím otevřel dveře svého bytu. Měl pravdu, to monstrum tam bylo. Leželo na vrcholku police, držící sklenici vína, flašku s vínem měl v druhé ruce.

“ワイン がもない!” ⇒  Wain ga mo nai (Víno už došlo!)

Mark, který byl plný vzteku, zamířil zbran směrem k tomu, vytřelil kulku. To vyskočilo směrem ke zdi, nechalo sklenici od vína a přitisklo se drápy tak, že tam zanechalo stopu. Střelili po druhé, ono se to převrátilo a nyní čelilo Markovi, jeho levá ruka a noha se pohybovala dál než u normálního člověka.

Střelil znovu, spadlo to na podlahu, teď na všech čtyřech. Mark znovu střelil a ono se to vyhlo kutálením, pak to skočilo zpátky na zeď, zůstalo tam a zíralo na něj. Mark přecházel kolem toho naštvaně a mířil pistolí směrem k jeho čelu. Monstrum se začalo šíleně smát.

“フェイル!” ⇒ Feiru  („Selhání!“)

Mark byl naštvaný a namířil zbran směrem k tomu, aby provedl útok zblízka, ale monstrum se odplazilo na stranu, zvedlo sklenici od vína, kterou nechalo na polici. Hodil sklenici na Marka, ale Mark se jí vyhnul, pak vzalo láhev od vína a trefil ho do místa mezi očima. Mark omdlel.

Mark znovu nabydl vědomí; byl tváří v tváří monstru.Visel na stropě, jeho ruce a nohy se mu ohýbaly  okolo 90 stupnů směrem k němu. Jeho maska se znovu změnila. Úsměv na temné straně masky zmizel, a naštavný se znovu vrátil na bílé straně masky. Pak k němu promluvilo temným hlasem, plným štastné hravosti jako předtím:

“おまえは面白くない。“ ⇒ Omae wa omoshirokunai (Jsi nudný.)

Slabě zavrčelo a skočilo.

Později toho dne přijela k Markovu bytu policie. Sousedi je zavolali, protože slyšeli výstřely. Mark byl nalezen mrtvý, otisky drápu byly po celém jeho těle a krk zardousen. Zabíti bylo způsobeno zvířetem, otisky drápu byly nalezeny po stěnách a stropu. Krvavé otisky byly nalezené směrem k oknu a tak určili, že to udělal člověk. Po další prohlídce těla našli něco vyryté do kůže na hlavě.

“退屈な。”⇒ Taikutsuna. (Nuda.)…

 

Originál (EN): KageKao
Další Creepypasta: The Sandman Creepypasta Česky

5/5 (2)

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Kirushina

Mé jméno je Kirushina, můžeš říkat zkráceně Kiruš nebo Kira. Je mi 20 let, studovala jsem na gymnáziu, mám ráda hudbu, vtipy a jsem milovník anime. Jsem překladatelka začátečnice ale neustále se učím něco nového. S překládáním jsem začala před rokem. Odjakživa mě baví čtení a tak jsem začala s překládáním. Na mém Youtube kanále se kromě překladu, věnuji i tvorbou audioknih či herních videí. Nechť vás všechny provází síla Darktownu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Don`t copy text!
Close
Close