Vizor – Mrtvý svět 1/2
Zdravím tě. Já jsem Vizor a rád bych se ti představil a pověděl svůj příběh. Je to příběh o mé zvláštní schopnosti. Vlastně by to pro někoho mohlo být prokletí. Já už si pomalu začínám zvykat. Bohužel nedokážu vymazat z hlavy, co jsem udělal.
Říkám si Vizor, protože mám jednu zvláštní schopnost, kterou mnoho lidí nechápe. Nedivím se tomu, protože Já taky ne. Všechno to začalo před třemi lety. Žil jsem ve velkém domě na vesnici s mojí rodinou. Bylo mi tehdy 22 let a žil jsem úplně obyčejný život. Měl jsem psa, úžasnou přítelkyni Kláru, se kterou jsem byl už 5 let a normální práci v továrně na ozubená kola.
Moje schopnost přišla ve chvíli, kdy jsem měl umřít
Ano mám být mrtvý. Jednoho deštivého dne jsem byl v práci, kde vybuchla velká kalící pec plná rozžhavených, kovových součástek. Z pece vylétly střepiny, které mě zasáhly do noh, břicha a do hlavy. V okolí té pece bylo 12 mých kolegů a kamarádů. Nikdo z nich výbuch pece nepřežil.
Skončil jsem na několik měsíců v bezvědomí v okresní nemocnici s vážným poraněním mozku. Byl naprostý zázrak, že jsem výbuch přežil. Podle doktora jsem měl být mrtvý, protože střepina zasáhla mou pravou část mozku. Po měsíci v bezvědomí mě doktoři chtěli odpojit od hadiček, protože neviděli žádné zlepšení.
Jak funguje mozek?
Nejsem žádný vědec, ani doktor ale rád vám popíšu, jak funguje mozek. Levá strana mozku ovládá logické činnosti jako je analýza, logika, čtení, psaní, čísla, učení, organizování a podobně. Pravá strana mozku ovládá vaši fantazii, kreativitu, vize, hudbu, představy, energii a celkové vnímání věcí okolo sebe.
Já měl střepinu o velikosti hrášku zaseknutou v pravé části mozku. Doktoři střepinu chtěli vyoperovat ale celá operace by byla opravdu riskantní a měl bych pouze 1% šanci na přežití. Raději mě udržovali na přístrojích. Možná mě měli nechat umřít. Po dvou měsících jsem se probudil a cítil se úplně jinak.
Můj mozek nefungoval správně
Když jsem se probudil, bylo vše jinak. Nevěděl jsem jestli žiju nebo jsem mrtvý. Vše bylo temné. První okamžik jsem myslel, že jsem v samotném pekle ale poznával jsem některé předměty v nemocnici. Jenže všechno bylo staré, ohořelé, špinavé nebo rezavé. Celá místnost vypadala jakoby byla 50 let opuštěná.
Když do pokoje vstoupila sestřička, vyděsil jsem se k smrti. Byla celá bledá jakoby byla mrtvá a měla na hlavě velkou krvavou ránu. Viděl jsem kus mozku a krev na její hlavě. Lekl jsem se ještě víc když na mě promluvila. Nerozuměl jsem jejím slovům, znělo to spíše jako výkřiky.
Když sestřička zavolala mé rodiče, tak vypadali staře
Oba vypadali na 80 let. Měli vrásčité tváře, šedivé vlasy a na sobě měli noční košile. Když promluvili, tak jsem slyšel pouze tichý šepot. Když jsem na ně zkusil promluvit, tak vypadali, že mě slyší ale nerozumí mé řeči. Nechápal jsem, co se stalo, a jak dlouho jsem byl v bezvědomí.
Další měsíc mě vozili po celé nemocnici na různé testy, rentgeny, analýzy mozku a rozbory. Celá nemocnice vypadala staře a opuštěně, ale personál tam normálně pracoval. Bylo zvláštní, že většina doktorů a sestřiček vypadala staře. Většinou na sobě měli noční košile nebo pižama.
Také mě napadlo jestli jsem nebyl v nějakém domově seniorů ale budova vypadala jako nemocnice. Stará ale nemocnice. Jedna sestřička vypadala mladě ale měla na krku otisky rukou, jakoby se jí snažili uškrtit. Jeden asistent doktora měl na krku zase otisk lana, jako od oprátky. Chvíli jsem si připadal jako na Halloween.
Chtěl jsem vidět svou Kláru. Moc mi chyběla. Byl jsem zvyklí vídat její tvář když jsem se probouzel a usínal. Nemohl jsem na ni přestat myslet. Nevím, proč se zamnou nepřišla podívat. Občas jsem v nemocnici probrečel i celé noci.
Nechápal jsem, co se to se mnou děje. Všichni jsou staří, divně oblečení nebo mají na svém těle nějaké zranění ale vypadají, jakoby jim to nevadilo. Nikomu jsem nerozuměl a nikdo nerozuměl mě. Jsem divný já nebo svět okolo mě? Pomalu si na to začínám zvykat.
Nejhorší vzpomínka z nemocnice
Po týdnu, co jsem procházel celou nemocnicí mě sestřička dovezla do jedné laboratoře, která byla celá od krve. Na podlaze a stěnách byli otisky krvavých rukou. Zděsil jsem se ještě víc, když do laboratoře vstoupili 2 doktoři a oba měli obrovská zranění. Jeden měl dvě krvácející rány na rukách a obrovskou krvavou díru v hrudníku.
Druhý doktor měl podobnou ránu na hlavě jako sestřička, která se o mě v nemocnici starala. Byl jsem v místnosti, která byla pokrytá krví a okolo mě chodili 3 lidé, kteří vypadali jako žijící mrtvoly. Po tom testu jsem byl rád, že jsem se vrátil na pokoj.
S mým mozkem bylo opravdu něco hodně špatně
Pokračování : Vizor – Mrtvý svět 2/2
