Vizor mozek brain creepypasta darktown.cz starosta schopnost prokletí dead smrt poškození vražda

Toto je druhá část příběhu: Vizor – Mrtvý svět. Přečti si prosím první část, aby ti celý příběh dával smysl. Celý příběh najdeš na: Vizor – Mrtvý svět 1/2

Pryč z nemocnice

Po měsíci veškerého testování se nic nezměnilo a můj stav byl pořád stejný. Rodiče mě dovezli domů, když doktoři usoudili, že mi nemůžou nijak pomoci. Jeli jsme domů starým rezavým vrakem, který sotva vypadal jako auto. Cestou jsem viděl umírající krajinu, zchátralé domy a ruiny. Klára mě za celou tu dlouhou dobu v nemocnici ani nenavštívila.

Když jsem ležel na lůžku, tak jsem na ní myslel den co den a vzpomínal na ty úžasné chvíle. Výlety do Zoo, projížďky na koních nebo chvíle, kdy jsme spolu leželi v posteli a šeptali si do ucha „Miluju tě!“. Nevím, co se stalo, že nepřišla ale celou dobu jsem na ní myslel.

Pořádně jsem ještě nemohl chodit

Byl jsem zatím odkázaný na vozík. Tak jsem koukal na naší čtvrť z okna. Klára bydlela o pár domů dál, tak jsem doufal, že jí uvidím. A také ano. Hned druhý den jsem jí viděl, jak odjíždí autobusem směrem do vedlejšího města. Byla stejně krásná jako si jí pamatuju ale na krku měla velkou krvavou ránu.

Snažil jsem se ťukat na okno, aby mě slyšela ale vypadalo to, že mě neslyší. Každý den jezdila autobusem do města a zpátky. Vždy jsem na ní ťukal a někdy to vypadalo, že mě slyší ale ignorovala to. Jednou se na mě dokonce podívala ale pak mávla rukou a šla dál. Když jsem na ni ťukal další den, tak přišla k našim dveřím a hodila něco do schránky.

Než jsem stihl dojít ke dveřím, tak byla pryč. Podíval jsem se do schránky, byla tam obálka, ve které byla fotka. Na fotce byla ona a nějaký člověk, který ji líbal na tvář. Ten člověk mi byl povědomý. Po chvíli jsem si vzpomněl, že vypadá stejně jako doktor z laboratoře, když jsem byl v nemocnici.

Popadl mě vztek

Nemohl jsem myslet na nic jiného, než, že mě podvedla. Vždycky jsme si říkali, že se milujeme ale teď vidím, že to byla lež. Ona mi celou tu dobu lhala a já jí tak miloval. Celou noc jsem nemohl spát a myslel jsem jenom na ni a její zradu.

Když jsem jí druhý den viděl jít na autobus, tak se ve mě něco zlomilo. Vykřikl jsem:

„Když tě nemůžu mít já, tak nikdo!“

Vstal jsem z vozíku, na kterém byly moje nohy závislé několik měsíců. Chůze pro mě byla utrpením, protože mé nohy nebyli ještě úplně v pořádku. Vstal jsem a vzal sekeru, která ležela u dveří. Opíral jsem se o ní, tak jsem mohl chodit lépe.

Vyšel jsem za ní z domu a když si mě všimla, že kulhám, tak šla kemně, abych nespadl. Vždycky byla hodná. Když se přiblížila, tak jsem vzal sekeru a zasekl jí přímo do jejího krku, kde měla tu krvavou ránu. Ani nestihla zakřičet. V tu chvíli jsem měl v mozku úplně prázdno a chtěl jsem zabít i toho hajzla na té fotce.

Její mrtvolu jsem odtáhl do keře poblíž našeho domu

Otřel jsem sekeru od krve a nastoupil na autobus, kterým jezdila každý den do města. Autobus zastavil na zastávce přímo před nemocnicí. V tu chvíli jsem si v duchu řekl:

Nemusela si chodit daleko ty laciná kurvo co?

Vešel jsem do nemocnice se sekerou a všichni se na mě snažili mluvit ale já jsem jim nerozuměl. Tu nemocnici jsem znal, a tak jsem šel přímo do laboratoře, ve které mi dělali testy. Chtěl jsem zabít toho zmrda, který mi vzal mou milovanou.

Vešel jsem do laboratoře a zamkl dveře. V místnosti byli dva doktoři a sestřička. Sestřička se rozeběhla proti mě, aby mě zastavila. Zasekl jsem jí sekeru do hlavy. Pak jsem zabil jednoho doktora, abych si toho hajzla vychutnal nakonec.

Ležel na zemi a třásl se strachy. Určitě věděl, co ho čeká. Useknul jsem mu obě ruce, aby trpěl. Prosil, abych ho nechal žít. Prosil jako malá holka o bonbón. Myslím, že měl dost, tak jsem se napřáhl a zasekl mu sekeru do hrudníku.

Bylo hodně lidí a hlasů, které jsem slyšel za dveřmi ale nikdo se nedostal dovnitř. Vylezl jsem oknem a celý od krve utekl do lesa. Pořád jsem měl v hlavě prázdno a myslel jsem jenom na ty vraždy.

Utekl jsem do lesa

Když jsem se uklidnil, tak jsem si vzpomněl na den v nemocnici v té laboratoři. Vybavil jsem si všechny ty otevřené rány a zranění doktorů, sestřičky a mé bývalé. Vzpomněl jsem si i na to, jak byla celá laboratoř od krve. Pak se mi vybavilo, že to všechno jsem udělal já. Jsem vrah.

Když jsem nějakou hodinu kulhavou chůzí procházel les, tak jsem si uvědomil 2 věci. Vidím lidi přesně tak, jak vypadají v poslední vteřině svého života a věci, které byli vyhozené, zničené, staré nebo opuštěné. Druhá věc, kterou jsem si uvědomil je, že musím zůstat v lese. Protože les vypadal stále stejný a opuštěný.

Můj dar je prokletí

Ta nehoda v práci mi změnila život. Možná bych raději umřel. Teď vidím všechny lidi před jejich smrtí. Vidím, jak staří umřou, vidím jejich smrtelné rány. Pro všechny bude lepší když nebudu žít mezi lidmi ale sám mimo normální civilizaci. Moje vize se stanou skutečností.

Jsem Vizor a vidím svět jinak než ostatní
Ani ty se nevyhneš smrti a já vidím, jak zemřeš
Vizor – Mrtvý svět 2/2
4.7 (93.33%) 3 votes

2 KOMENTÁŘE

Napsat komentář

Přidejte komentář
Vložte vaše jméno