Žádný Valentýn!
Nenávidím Valentýn! Je všude! Samé páry, přátelé a nehynoucí láska! A co já? No, ja jsem prosím ten jeden, kterého už dvakrát opustila přítelkyně. Jednou protože jsme si prý „přestali rozumět.“ A já ji přitom tak hýčkal, s úkoly jí pomáhal, dary jí nosil. Je to obyčejná kurva. Zjistil jsem totiž, že si hned po mě začala s jiným.
Druhá holka byla přesně stejná. A já už šanci nedostal. To je tak nefér! Věřte mi, já zkoušel nějakou dívku okouzlit, vážně jsem se snažil. Ale nakonec jsem prostě zůstal sám. Smířil jsem se s tím, ale když vidím těch šťastných párů, tak začínám žárlit. Mohl jsem být taky šťastný! Ale letos, letos už to nevydržím. V našem městě zničím Valentýn!
Naše město je poměrně velké. A bylo vytvořeno na Valentýn. Dovedete si tudíž představit jak velké jsou naše oslavy. Valentine valley je ale také velmi nebezpečné. O Halloweenu zmizelo nějaký děcko a na Vánoce zabil jiný kluk celou svou rodinu a holku z další. Jo, jsme divní.
Slavnosti
Oslavy Valentýna jsou ale největší událostí za celý rok. Na náměstí a v uličkách kolem jsou trhy. V obytných zónách jsou soutěže, hry a poutě. Prostě úplně nádherný. Já musím v jedné z těchto zón provozovat soutěž. Máma s tátou vytvořili velice jednoduchou hru. Za 2 dolary jdete se mnou do ringu. Je to hlavně pro holky, abych si prý nějakou našel. Mají za úkol mi do minuty dát pusu kamkoliv na obličej. Ale nesmí mě chytat. Já budu mít ruce svázané za zády.
Je to hrozná blbost, ale táta mi zabavil počítač a dá mi ho, až jim s tímhle pomůžu. Stál jsem venku a stavěl malý prostor pro své bitevní pole. Dřevěná konstrukce, pár měkkých dek a polštářů na zemi. A to celé ohraničeno okny a jedněmi skleněnými dveřmi. Červené a růžové barvy zářily z každého okna a stejně barevné praporky byly přibity ke stánkům.
,,Čus, Thomasi!“ zaslechl jsem náhle povědomý hlas. Otočil jsem se. Byl to Filip, spolužák a trochu otravnější kámoš. Ale i tak jsem ho měl rád. ,,No nazdar,“ zvolal jsem, ,,nechtěl bys mi pomoct?“ ,,Ne.“ zasmál se, ale přesto se chopil kladiva.
Kráska za pultem
Po další asi hodině a půl jsme byli hotovi. ,,Nezajdem do KFC?“ usmál se na mě. ,,Jako klidně. Hlavně ať se najim, rodiče nejsou doma, jeli dnes za dědou, alzhajmr mu přikročil.“ odpověděl. Položil mi ruku na rameno na znamení útěchy, ale já jí hned shodil. ,,Bude v pohodě.“ zamručel jsem a vydal se s ním pěšky do města.
Když jsme přišli do KFC, přišel jsem k pultu a vytáhl peněženku. ,,Dobrý den, co byste si přál?“ zaslechl jsem. Chtěl jsem nahlásit menu, ale strnul jsem při pohledu na dívku za pultem. Neměla na sobě obvyklou uniformu, byla oděna v bílých šatech s potiskem spousty růží.
,,Dvakrát strips menu prosím.“ vysoukal jsem ze zebe po chvíli. ,,A bezednej kelímek.“ Culík blonďatých vlasů sebou mrskal ze strany na stranu, jak nám šla připravit jídlo. ,,A…? Někdo se nám tu zamiloval!“ spustil za mnou Filip. ,,Neser, stejně by to skončilo stejně!“ sykl jsem na něj a převzal si od krásky objednávku.
Oběd
Posadili jsme se a dali se do jídla. ,,Náhodou, já bych do ní jel. Viděls ten nárazník? A co ta prdelka!“ huhlal Filip s plnou pusou. ,,Samozřejmě, ale já si nechci jen užít, já chci s nějakou holkou zůstat!“ odpověděl jsem mu. ,,Vždyť já vím, myslíš, že bych to udělal?! Ani nápad, my dva budeme nejlepší!“ mrkl na mě.
,,Hele, stejně když dáš holce na výběr, tak si vybere toho hajzla, co se s ní vyspí a pak ji pošle do prdele. Fakt by mě zajímalo, proč jedou holky po hajzlech, když ví, že je nepotká nic dobrého.“ otočil jsem oči v sloup. Když jsme dojedli odnesl jsem tác a šli jsme zpět domů. ,,A co vlastně budeš zítra dělat, když nechceš slavit?“ zeptal se po chvíli.
,,No rodiče mě zatáhli do jedné ze soutěží, je to hrozná kravina.“ zamračil jsem se. ,,Vůbec se mi tam nechce. K čemu to je?! Proč maj ty holky dávat pusu, žádnou nechci!“ Filip mi položil ruku na rameno. ,,Mám ti přijít dát hubana?“ ,,To abych ti já nedal po hubě!“ zasmáli jsme se a šli domů.
Volný čas
Sedl jsem si doma za počítač a spustil Roblox. No co, je tam spousta herních módů a já nemám peníze k utrácení na Steamu nebo X-zone. A hacknutý verze? Ha, ani náhodou! Začal jsem hrát Scary elevator, když mi discord oznámil, že si se mnou chce volat spolužák. Byl to pařmen každým coulem. Dostával dobrý kapesný, tudíž si mohl hry dovolit. Většinou kupoval nějaký s multiplayer módem a zval mě.
,,Zdar borče!“ pravil jsem, když jsem přijal hovor. ,,Nazdar, koukám, že hraješ Roblox, tak se přidám jo?“ ozvalo se mi ze sluchátek. ,,Ne, ne, jdeme na Csko!“ zavelel jsem a společně jsme následně kropili pleby.
Bohužel každá legrace musí jednou skončit. Rodiče mě zavolali k večeři. Rozloučil jsem se, nastavil na kompu režim spánku a šel se najíst.
Rodinná chvíle
,,Tak co bitevní pole, synu?“ zeptal se táta s nadšením. ,,Co asi? Postavil jsem to, jak jste chtěli.“ odpověděl jsem mu. ,,Thomasi, nebuď tak negativní, vždyť je zítra Valentýn!“ napomenula mě mamka. ,,A to má bejt jako důvod k radosti?“ zamračil jsem se. ,,Thomasi, takhle se svojí matkou nemluv!“ zamračil se můj táta.
,,A jak s ní mám mluvit, hm?! Zatáhli jste mě do nějaký pitomý hry! Zeptali jste se mě? Ne! Nenávidím Valentýn a vy mě nebudete tahat do nějakých blbostí!“ Abych podnítil svůj hněv, rozbil jsem talíř. Rodiče to silně zaskočilo. Vzal jsem si bundu, klíče a telefon a vyběhl z bytu. Výtahem jsem sjel do přízemí a zmizel kamsi do noci.
Destruktivní plán
Posadil jsem se na lavičku v parku. Na jedné nedaleké seděl opět nějaký pár. Nemohl jsem tam zůstat, potřeboval jsem se uklidnit a to se mi u šťastnějších lidí nepovede. Šel parkem, když jsem botou o cosi zavadil. Pohlédl jsem dolů. Bylo to velké kladivo. Vzal jsem si ho do ruky. Bylo poměrně těžké. Jo, asi jsem měl kapku posilovat, ale na tom už nezáleželo.
Agrese směřovala jen jedním cílem. Nemůžu být šťastný? Tak nebude nikdo. Já zničím Valentýn! S kladivem v obou rukou jsem šel městem. Kudy jsem šel, tam jsen strhal plakáty a vlaječky, dokonce rozbil stánky! Nic za mnou nezůstalo stát!
Došel jsem až k ringu, který jsem celé dopoledne stavěl. Napřáhl jsem se. ,,Zastav!“ vykřikl ženský hlas za mnou. Okamžitě jsem se otočil, kladivo uchopujíc pevněji. Stála tam ona, ta dívka z KFC. ,,Proč to děláš?“ zeptala se. ,,Jelikož nemohu být šťastný. Valentýn mě týrá!“ prskl jsem směrem k ní.
Šance
,,Ale to neznamená, že zničíš ten svátek ostatním, ne?“ pomalu se ke mně přibližovala. ,,Nedostanu šanci, jsem jen pro smích, nebudu už nikdy!“ Agresivita v mém těle rostla. Ta dívka stála už přímo u mě. Chytila moje ruce a odložila kladivo stranou. ,,Já jsem taky sama.“ pošeptala mi do ucha, když mě vtáhla do objetí.
Nemohl jsem tomu věřit. Holky mě zradily už tolikrát. Co když si i tahle vymýšlí? Dumal jsme nad tím převelice, když mě políbila. Ona mě políbila! Proč? Jak? Ona mě miluje? Neřešil jsem to. Byl jsem rád, že opět neco cítím, že už nejsem sám. Jsme teď dva.
Epilog
Thomas se svou novou přítelkyní zašel na policii, kde se ke svému činu přiznal. Díky tomuto dostal pouze podmíněný trest a domácí vězení. Se svou novou přítelkyní pak zůstal spoustu let. Ale přesto mám dojem, že jednou zůstal zase sám…
Další Creepypasta: Prastarý
