Zpověď
Jak bych měl začít?
To je na tobě, synu.
Ale pokud skutečně nevíš, začni jako každý.
„Otče, zhřešil jsem.“
Aha…
Takže…otče?
Zhřešil jsem.
Co za hřích jsi spáchal, synu boží?
Neslušně k bratru svému jsi hovořil?
Či jsi snad zradil někoho?
Kéž by otče.
Kéž by…
Udělal jsem něco mnohem horšího.
Tak povídej, synu.
Co trápí tvou duši?
Jaký čin tě rmoutí?
Vražda.
Vražda?
Prosím, otče, nelekejte se!
Nechte mě to vysvětlit.
Dobře, povídej.
Je to docela jednoduché.
Jeden by řekl, ok, třeba ho podvedla žena.
Nebo ho někdo napadl.
Tak to ale není.
Zabil jsem jen tak, z rozmaru.
Chtěl jsem vědět jaké to bude…
To…To je…
Ehm, to je vskutku otřesný zločin.
Já vím.
A taky vím, že mi Bůh neodpustí.
Ale potřeboval jsem to někomu říct.
Asi bych se na to jako kněz neměl ptát.
Ale…Jak to přesně bylo?
No, začalo to už když jsem byl na střední škole.
V tu dobu mi zemřel můj táta.
Ani nevíte, jak moc to bolelo.
Ano, ztráta je vždy těžká.
Ale je nyní na lepším místě, v to věř!
Věřím, otče.
Pevně v to věřím.
Inu, pokračuj prosím.
Jo, jasně.
No, začal jsem přemýšlet o smrti.
Tedy, spíš o životě po ní.
Samozřejmě, že jsem nedošel k nějakému zajímavému výsledku.
Avšak věřím, že jsi se skutečně snažil.
A již tuším, že toto byly ty chvíle, kdy tě napadla myšlenka ohledně vraždy, nemám pravdu?
Jo, je to tak.
Bohužel.
Nevyslovuj boží jméno jen z rozmaru!
I to je hřích!
Už tak jsem hříšníkem.
Ale omlouvám se.
Takže tě ta myšlenka pohltila a ty jsi zabil…
Přesně tak.
To je všechno…
Inu, jistě víš, že nyní budu povinen zavolat policii a ohlásit tě.
I když tím poruším zpovědní tajemství.
Jsem si toho vědom.
A jsem připravený.
Ale byla to poměrně příjemná zpověď, že?
Ano, byla synu, byla.
Nuže, Bůh ti tvé hříchy odpouští…
Další Creepypasta: Stav bezcitnosti
