ČlánkyCreepypasty

Stav Bezcitnosti

Stav bezcitnosti

Žiji ve světě, kde city jsou vším. Bez nich, by nebylo asi vůbec nic. Vedení nade mnou potřebuje udržet tento systém. K tomu používají nás. Prošli jsme speciálním výcvikem, kde jsme kompletně utlumili, až téměř vypudili, veškeré naše emoce. Lidé věří, že když si tímto drastickým způsobem vynutíme poslušnost vlastního já, budeme pak schopni splnit úkoly s ďábelskou přesností.

Stav bezcitnosti se aktivuje jen velice těžko, proto je nás jen malá hrstka „agentů.“ Jakmile do stavu vstoupíme, nejenže se dokážeme více a lépe soustředit, ale zdá se, že i smysly jsou lepší. Dokážeme vypočítat, kudy povede nepřítel útok. Dovedeme v okamžiku promyslet nespočet taktik. Jen jedna věc se mi na stavu bezcitnosti nelíbí. Proměna.

Jelikož byl trénink moc obtížný, pumpovali do nás různé látky. A ty začaly podivně reagovat s lidskou DNA. Proměny byly různé, od zbarvení kůže po růst svalů, a jiné. U mě se aktivace stavu bezcitnosti projevuje dvěma věcmi. Moje zornice se zformují do vertikální čárky a nehty na rukou mi narostou v drápy. Jsem v tom stavu velice velice nebezpečný.

Mise

Byl jsem povolán jako špeh k jedné velmi pohledné slečně. Nenechte se zmýlit, byla to dcera jednoho z mafiánů, které jsme sledovali už déle. Byl jsem členem její čtyřčlenné ochranky. Právě dnes se ze svého nynějšího sídla, dvouhvězdičkového hotelu, měla přesunout do nové lokace. Nikdo z ochranky nevěděl, kam se jede. Věděla to pouze slečna Vuilli a řidič. Když auto začalo zpomalovat, věděl jsem na co se připravit.

S policií jsem domluvil přepadení. Celou dobu nás sledovali vrtulníkem a agenti v civilu. Jakmile auto zastavilo, sklem proletěla kulka a jednoho z bodyguardů usmrtila. Byl to přímý zásah do středu čela. Chtěl jsem se pousmát, ale musel jsem se držet plánu. Vykopl jsem dveře a vystrčil slečnu ven. „Kryjte nás!“ křikl jsem ke zbylým dvou ochráncům. Ti už s pistolemi v rukou opětovali palbu. Přikrčil jsem se a pomohl slečně na nohy.

Dovedl jsem jí do zřejmě dalšího hotelu. Byla to vysoká budova s honosným zdobením. Zabarikádoval jsem hlavní vchod a utíkal se slečnou do druhého patra. Tam jsme se ukryli v jednom z pokojů. Tyto instrukce jsem naštěstí obdržel. Tu do místnosti vběhl jeden ze dvou zbývajících bodyguardů. Sakra! Policie měla zabít všechny tři! No, je to jen malý zádrhel. Ten lehce vyřeším.

Plán

  1. Stát se členem ochranky Ester Vuilli
  2. S pomocí policie ji dostat do obléhání
  3. Zbavit se všech ostatních ochránců
  4. Povolat posily a otce Ester – Frencesca Vuilli
  5. Zadržet Francesca a jeho dceru

Plán jako takový vypadal jednoduše. Ale věřte mi, že v realitě byl komplikovanější než se zdálo. Nyní bylo hlavní zbavit se toho posledního bodyguarda. Ale neměl jsem žádný nápad. Budu ho muset dostat od slečny Vuilli. Z venčí se ozývaly výstřely. ,,Hej, pojď se mnou!“ nakázal jsem bodyguardovi. Slečnu jsem ubezpečil, že jdem zabezpečit perimetr.

Procházeli jsme chodbami. Bylo to tam kompletně opuštěné. Co to bylo za panelový dům? Když jsme byli dostatečně daleko, otočil jsem se na bodyguarda. ,,Sorry kámo.“ řekl jsem. Aktivoval jsem stav bezcitnosti. V mžiku mi narostly drápy a já švihnutím oddělil jeho hlavu od těla. Krev mě postříkala od hlavy k patě. A já měl ten oblek tak rád.

Francesco Vuilli

Tělo s hlavou jsem zamkl v jakési místnosti pro údržbu. Stav bezcitnosti jsem dávno zrušil. Nyní jsem upaloval zpátky ke slečně Vuilli. Když jsem vpadl do pokoje, ihned jsem spustil: ,,Zastřelili ho!“ ,,Musíme zavolat tátu a posily!“ odvětila ihned. Bingo! To jsem potřeboval. Pobídl jsem ji a ona hned zavolala. Francesko slíbil, že tu hned bude. Když jsem opět šel „zabezpečit perimetr,“ dal jsem policii signál.

Nyní vyšlou dovnitř pár agentů, kteří zatknou Franceska i jeho dceru. Já měl zlikvidovat jeho lidi. Není to jednoduché, ale myslím že to zvládnu. Přeci jen to už dělám nějakou dobu, ne? Pomohl jsem agentům se ukrýt a pak jsem se slečnou Vuilli tiše vyčkával. Bohužel mě prohlédla.

Zaútočila na mě, když jsme v pokoji sedeli už nejakou dobu. Střelba už dávno pominula. Pokusila se mě podrápat na obličeji. Ale neuspěla, jednoduše jsem ji zpacifikoval. Svázal jsem jí za zády ruce a položil ji na postel. ,,Parchante! Zmrde!“ křičela. Ale nebylo jí to nic platné. Tu se otevřely dveře a tucet mužů mě přimáčkl k zemi. Francesko dorazil!

V pasti

,,Tak ty sis myslel, že MĚ oblafneš?“ pousmál se Francesko. ,,Už dlouho vím, že si jeden z Chlupatých! Chtěl jsem jen vědět kam až zajdeš.“ poplácal mě po hlavě. Neměl jsem už moc energie, ale nezbývalo mi nic jiného. Musel jsem aktivovat Stav. Ale ne teď hned. Franceskovi muži mě vlekli hned za dcerou tajným průchodem.

Potichu jsem doufal, že nás viděl alespoň jeden z agentů. Nevypadalo to, že by si Francesko nebo jeho lidi někoho všimli. Tunel, kterým jsme procházeli, byl vykopán narychlo. Kámen nás obklopoval opravdu úzce. Téměř jsem se nemohl hýbat. Vedli nás poměrně dlouho, ale nakonec jsme stanuli v honosné dřevěné síni. Byla opravdu krásná, rád bych se tam ubytoval.

Naneštěstí mě zavedli do jakési kobky a připoutali mě tak ke zdi. Dva Francescovi muži se na mě zazubili a odešli. Nastal čas! Aktivoval jsem stav bezcitnosti. Díky proměněným očím jsem lépe viděl v temnotě kobky. Zabral jsem za řetězy, které mě poutaly, a naneštěstí jsem je vyrval ze zdí. Stále mi visely na rukou. Nebylo ale času nazbyt! Vyskočil jsem, prorazil mříže a běžel nahoru.

Bitka

Vpadl jsem do hlavní síně už mimo Stav. Francescovi muži na mě ihned namířili zbraně. Ve tváři samotného Francesca Vuilli zářil čistý hněv. Jakmile mě spatřil, prskal kolem sebe nadávky. Tu se zpoza jeho lidí vynořili agenti a zpacifikovali pár z jeho mužů. Využil jsem nastoleného zmatku a opět vstoupil do Stavu. Staupl jsem si na všechny čtyři a vrhl se do davu!

Přistál jsem na zádech jednoho z gangsterů a zabodl mu drápy do obličeje. Ze zad jsem mu rychle seskočil a mrštil jím do dalších. Jeden z dalších po mně začal střílet. Vyhnul jsem se jedné kulce, druhé, třetí a pak jsem ho drápy setnul do krku. Krev ošplíchla jeho kolegu, který ode mě ihned dostal rychlý kopanec do obličeje. Agenti policie už stihli zastřelit slečnu Ester. A Francesco? Ten byl zatčen. Moje mise byla opět jednou dokonána.

Další Creepypasta: Mistr Taijutsu
Více záhad: Paraweb

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close