An Egg / Vejce
Byla to autohavárie. Nic zvláště pozoruhodného, ale přesto fatálního. Zbyla po tobě žena a dvě děti. Byla to bezbolestná smrt. Záchranáři se snažili ze všech sil, aby tě zachránili, ale marně. Tvé tělo bylo naprosto rozdrceno, bylo lepší, že jsi tu už nebyl, věř mi.
A v tu chvíli jsi mě potkal
,,Co… Co se stalo?“ zeptal jsi se. ,,Kde to jsem?“
,,Zemřel jsi,“ řekl jsem ti. Žádná afektovaná slova.
,,Byl tam… náklaďák a přibližoval se.“
,,Jo,“ odpověděl jsem.
,,Já… Já zemřel?“
,,Yup. Netrap se tím. Všichni zemřou,“ řekl jsem.
Rozhlédl jsi se. Nebylo tu nic. Jen já a ty.
,,Co je tohle za místo?“ zeptal jsi se. ,,Je tohle posmrtný život?“
,,Víceméně.“
,,Jsi Bůh?“
,,Jo,“ zněla moje odpověď. ,,Jsem Bůh.“
,,Moje žena… Moje děti,“ řekl jsi.
,,Co s nimi?“
,,Budou v pořádku?“
,,To bych rád věděl,“ řekl jsem. ,,Prostě jsi zemřel a tvůj hlavní zájem je tvá rodina. To je na tomhle místě dobrá věc.“
Podíval jsi se na mě s fascinací. Pro tebe jsem nevypadal jako Bůh. Vypadal jsem prostě jako nějaký muž.
Vágní postava. Více jako učitel gymnázia než všemocný.
,,Neboj se,“ řekl jsem ti. ,,Budou v pořádku. Tvé děti si tě budou pamatovat jako někoho perfektního každý den.
Neměli čas, aby si vůči tobě vybudovali opovržení. Tvá žena bude navenek plakat, ale uvnitř se jí uleví. Abych byl upřímný, vaše manželství se rozpadalo.
Pokud tě mám utišit, tak ti řeknu, že se bude cítit opravdu zle za pocit úlevy.“
,,Oh,“ odpověděl jsi. ,,A co se stane teď? Půjdu do nebe, do pekel, nebo tak něco?“
,,Ne. Budeš reinkarnován.“
,,Ah, takže… Hinduisté měli pravdu.“
,,Každé náboženství je ve svém smyslu správné,“ odpověděl jsem. ,,Pojď se mnou.“
Následoval jsi mne, když jsme šli nicotou. ,,Kam to jdeme?“
,,Jednoduše nikam. Jen je milé chodit, když si povídáme.“
,,Ale jaký to má poté význam?“ zeptal jsi se. ,,Když se znovuzrodím, budu jen nepopsaný list, ne?
Mimino. Takže na všech mých zážitcích a na všem z tohoto života už nebude záležet.“
,,Tak to není!“ odpověděl jsem. ,,Máš v sobě všechny znalosti a zkušenosti všech svých minulých životů. Jen si je právě teď nepamatuješ.“
Zastavil jsem se a vzal tě za ramena. ,,Tvá duše je mnohem více velkolepá, nádherná a obrovská, než si dokáže tvá mysl představit. Lidská mysl může obsahovat pouze malý zlomek toho, kým opravdu jsi.
Je to jako dávání prstu do džbánu s vodou, aby jsi zjistil, jestli je tekutina horká nebo studená. Dáváš jen malý kousek sebe do nádoby, a když jej vytáhneš, získáváš všechny vědomosti, na které jsi přišel.“
,,Byl jsi člověkem po třicet čtyři let, takže jsi se pořádně nenatáhl a ještě nepocítil zbytek svého nesmírného vědění. Pokud bychom tu byli delší dobu, začal by jsi si pamatovat vše. Ale nemá smysl to dělat mezi jednotlivými životy.“
,,Kolikrát jsem byl tedy znovuzrozen?“
,,Oh, mnohokrát. Mnoho a mnohokrát. A pokaždé do o mnoho jiného života,“ odpověděl jsem.
,,Kolem tohoto času budeš venkovská dívka z Číny v roce 540.“
,,Počkat, co?“ koktal jsi. ,,Posíláš mě zpět v čase?“
,,No, technicky vzato. Čas, jak již víš, existuje jen ve tvém vesmíru. V místě, odkud pocházím, jsou věci jiné.“
,,Odkud pocházíš?“ zvažoval jsi.
,,Oh, jistě!“ začal jsem vysvětlovat.
,,Pocházím odněkud. Odněkud jinud. A jsou tam ostatní jako já.
Vím, že budeš chtít vědět, jaké to tam je, ale upřímně nebudeš rozumět.“
,,Ah,“ odpověděl jsi trochu zklamaně.
,,Ale počkat. Pokud budu reinkarnován do jiných míst v čase, mohu se setkat sám se sebou na nějakém místě?“
,,Jistě. To se děje pořád. A s oběma životy, vědomi si jedině vlastního časového rozpětí, nemusíš ani vědět, že se to děje.“
,,Tak jaký je význam toho všeho?“
,,Opravdu?“ zeptal jsem se.
,,Opravdu? Ptáš se mě na význam života? Není to trochu stereotypní?“
,,No, je to rozumná otázka,“ trval jsi na svém.
Podíval jsem se ti do očí. ,,Smysl života, důvod, proč jsem stvořil tento svět, je proto, aby jsi dospěl.“
,,Myslíš lidstvo? Chceš, abychom dospěli?“
,,Ne, jen tebe. Vytvořil jsem celý tento vesmír jen pro tebe. S každým novým životem rosteš a dospíváš, stáváš se větším a lepším intelektem.“
,,Jen já? A co jiní?“
,,Nikdo jiný tu není,“ řekl jsem. ,,V tomto vesmíru jsem jen já a ty.“
Prázdně jsi na mě zíral. ,,Ale všichni lidé na planetě…“
,,Jsou ty. Jiné inkarnace tebe.“
,,Počkat. Já jsem všichni?!“
,,Začínáš to chápat,“ odpověděl jsem s blahopřejným poplácáním po zádech.
,,Jsem každý člověk, co kdy žil?“
,,A kdo teprv bude žít, ano.“
,,Jsem Abraham Lincoln?“
,,A také jsi John Wilkes Booth.“
,,Jsem Hitler?“ zeptal jsi se zděšeně.
,,A milióny, které zabil.“
,,Jsem Ježíš?“
,,A všichni, kteří jej následovali.“
Ztichl jsi.
,,Pokaždé, když jsi někoho obětoval,“ řekl jsem, ,,Jsi obětoval sám sebe. Každý akt milosti, který jsi udělal, jsi udělal pro sebe. Každý šťastný i smutný moment, který kdokoli z lidí prožil nebo prožije, jsi prožil jen ty.“
,,Proč?“ zeptal jsi se mě. ,,Proč tohle všechno?“
,,Protože jednoho dne se staneš někým, jako jsem já. Protože to je to, co jsi. Jsi jedním z mého druhu.
Jsi mé dítě.“
,,Whoa,“ řekl jsi. ,,Myslíš tím, že jsem jedním z bohů?“
,,Ne. Ještě ne. Jsi fetus.
Stále se vyvíjíš. Poté, co si prožiješ život každého člověka po celý jeho čas, se rozrosteš natolik, že se budeš moci narodit.“
,,Takže celý vesmír je… Je jen…“
,,Vejce druhů,“ odpověděl jsem. ,,A teď je čas, aby jsi se přesunul do dalšího života.“
A s tím jsem tě poslal na tvou další cestu.
Original: An Egg
Další Creepypasta: Needles
