Balík s označením “Vrátit odesílateli”

Balík s označením “Vrátit odesilateli”

A Package Marked “Return to sender”

Můj soused je jeden z těch otravných týpků, co chtějí být youtubery. Přes ty roky, co ho znám, vyzkoušel snad všechny možné youtube trendy; polykal skořici, dělal planking na střeše svého auta, nechal se topit, a u všeho nezapomněl křičet EPIC WIN!. EPIC FAIL!, FUCK!.

Po nějaké době vás už začne nudit to, jak dělá tyhle voloviny jen ve jménu youtube slávy, proto když jednoho dne zaklepal na dveře mého domu a poprosil mě, abych se mu postaral o poštu, protože na nějakou dobu odjíždí, pocítil jsem nesmírnou úlevu. Ani nedokážu popsat ten pokoj v duši, který nastal, když jsem si uvědomil, že se nebudu muset bát jeho nebetyčné stupidity. Vždycky jsem se obával toho, že jeho výstřelky skončí tím, že mi to zničí život.

Prvních pár dnů probíhalo normálně

Obdržel pár účtů, trochu spamu a něco, co se jen vzdáleně blížilo narozeninovému přání. A pak jednoho dne na dvorku přistál velký kartonový box, na kterém bylo červeným písmem napsáno “Vrátit odesílateli”.

Nejsem žádné tintítko, ale musím se přiznat, že mi dalo zabrat ten box vůbec zvednout. Bylo to děsně těžký. Přenášení boxu přes silnici až k mému domu bylo ještě těžší, a rychle jsem si uvědomil, že nebude možné ho vytáhnout do schodů, natož ho prorvat vstupními dveřmi. A proto jsem se rozhodl nechat balík u sebe v garáži.

Měl jsem tam dostatek místa, neparkuji tam totiž auto kvůli mým debilním dveřím, do kterých musíte pořádně uhodit, aby sebou alespoň pohnuly. Už dávno jsem se rozhodl vykašlat se na boj, který jsem proti nim sváděl každé ráno a večer, a parkoval jsem auto venku před garáží

Když nad tím zpětně přemýšlím, mohl jsem mezitím, co jsem s dveřmi zápasil, balík položit, ale když jsem si je už tak hezky podchytil, přišlo mi to zbytečné. Ale když jsem do dveří kopl už asi potřetí, ztratil jsem kontrolu nad balíkem, který mi vyklouzl z rukou a padl na zem, načež se ozvalo hlasité křupnutí.

„Kurva,“ zaklel jsem

Doufal jsem, že se mi to jen zdálo a já neponičil nic důležitého. Ale i kdyby na to můj soused přišel, prostě bych mu o tom neřekl a nechal ho si myslet, že se to rozbilo během cesty sem.

Když jsem teď měl konečně prázdné ruce, podařilo se mi dveře od garáže s notnou dávku skřípění uvolnit. Popadl jsem box a odtáhl ho do rohu garáže, aby si počkal na svého právoplatného majitele. Poté jsem na něj zapomněl.

Nejsem si ani jistý, kdy přesně jsem zaregistroval ten puch, který se valil zpod garážových dveří. Byl to takový ten nasládlý, ale ohavný odér, podobný tomu, co ucítíte ze skunka, a tak jsem si prvních pár dní myslel, že je to doopravdy jen nějaká mršina zvířete. Ale když ten zápach neodcházel, ale naopak zesiloval, rozhodl jsem se jít podívat, co je jeho příčinou.

Když jsem vstoupil do garáže, musel jsem si zacpat nos, aby mě puch neskolil. Viníka za touhle hrůzou nebylo těžké identifikovat, seděl vzadu v rohu, přesně tam, kde jsem ho před několika dny nechal. Napadlo mě, že to mohla být jedna z těch dodávek „Maso měsíce“, kdy vám pošlou výběr toho nejlepšího z řeznictví poštou.

Maso už muselo být pořádně zatuchlé z toho, jak bylo dlouho mimo ledničku. Ale kolik masa museli do toho boxu nastrčit, aby byl tak velký a těžký? Nacpali tam snad celou krávu? Pořádně jsem si zacpal nos, zatímco jsem přistoupil k boxu s nůžkami v ruce. Když jsem se na něj ale podíval, zjistil jsem, že je potřebovat nebudu, jelikož karton začal prosakovat na spodku a dal se promáčknout pouhými prsty.

Já ale nehodlal strkat prsty do šťáv ze shnilého masa, to je snad jasné

Kdybych se pokusil vzít celou krabici naráz, všechen její obsah by se vysypal na podlahu. Proto jsem musel zvolit zdlouhavou cestu vyndávání masa kus po kusu, což byl proces, kterému bych se nejradši obloukem vyhnul.

Nůžkami jsem se prorval přes lepící pásku, která byla na vrchu krabice. Myslel jsem si, že ten puch už nemohl být horší, ale když jsem box otevřel, objevil jsem naprosto nový stupeň smradu. Bylo to jako otevřít horkou pec, ale místo vlny horka na mě padly vlny moči, potu, výkalů a hniloby. Bylo to tak strašné, že jsem musel poodstoupit od krabice a dlouho se překonávat, abych se na místě nepozvracel.

Nestydím se přiznat, že jsem okamžitě běžel ven na čerstvý vzduch, ale i přes ten krátký moment, co jsem strávil v garáži, mi oblečení jako houba nasáklo ten příšerný zápach, který nechtěl pustit a všude mě pronásledoval jako stín. Ať už jsem udělal cokoliv, nic mi nepomohlo se ho zbavit. Žádné osvěžovače vzduchu, žádné pleťové masky, tři koupele, ani změna oblečení. Musel jsem se překonat a jít se té hrůzy zbavit.

Vrátil jsem se do garáže, ale tentokrát jsem byl připravený

Kolíkem jsem si zacpal nosní dírky, v jedné ruce jsem měl pytel na odpadky, v druhé nejsilnější čistící prostředek, který jsem v domě našel, a na obou rukách jsem měl gumové rukavice pro případ, že bych se musel dotýkat toho, co mě v tom boxu čeká. Ale jak jsem později zjistil, nic z toho jsem nepotřeboval.

Nemusel jsem se ničeho dotýkat, ani nic čistit. V boxu doopravdy bylo maso, ale nebylo vepřové, ani hovězí. Byl to můj soused. Mrtvý. Stále v jednom kuse, ale mrtvý.

Zavolal jsem policii, a ta mě samozřejmě zavedla hned k výslechu. Přece jenom je těžké nepodezírat muže, který má v garáži mrtvolu. Díkybohu ale brzy zjistili, že jsem do toho nebyl zapojený. Moje DNA byla všude okolo boxu, zápach zanechal v mém domě nazaměnitelnou stopu, ale byl tady kus evidence, který mě zachránil od vězení:

Kamera v rukou mého souseda

Ani nevím, jestli na to měli detektivové oprávnění, ale asi se jim mě zželelo a ukázali mi celou nahrávku.

Můj soused seděl v boxu venku před budovou přepravní společnosti, smál se a vysvětloval, že se nechá poslat balíkem přes celou zemi. Vzal si s sebou lahve na „malou“, jídlo, polštář a pár baterek. Jeho kamarád – chlap, kterého jsem viděl mu několikrát pomáhat s jeho volovinami na internet – zavřel víko a nechal ho vyklopit na poště. A během několika hodin.. nebo dní, nejsem si popravdě jistý, můj soused natočil několik krátkých klipů, zachycující jeho cestu.

‘Myslím si, že jsem teď v autě, cítím, jak se pohybuje’

‘Asi jsem teď ve skladu. Je tu celkem teplo. A furt mám spoustu jídla!“

Na posledním záznamu se krabice převalila. Zlomil si u toho krk, a to bylo vše. Kamera dál natáčela, dokud nebyla paměťová karta plná, nebo dokud se nevybila.

Je tu ale jedna věc, kterou jsem policii po shlédnutí videa neřekl. Jedna věc v na tomhle záznamu mě bude až do konce života psychicky mučit.

Hned poté, co si u převrácení krabice soused zlomil krk, jsem uslyšel povědomé zaskučení mých garážových dveří.

Originál EN: A Package Marked “Return to sender”
Další Creepypasta: Safe Place