ČlánkyCreepypastyZáhady

Barbie.avi – Dokonči Creepypastu

Tahle věc se mi stala před několika měsíci

Všechno to začalo na party mého kamaráda. Je to umělec, který si pronajal pozemek v průmyslové části města. Představte si místo, které vypadá jako Detroit v 20 letech minulého století. Přesně tak to místo vypadalo. Na přelomu století zde byla spousta starých továren nacpána do 10 bloků.

Většina z nich je opuštěná

Takže jsem v tu noc popíjel trochu víc a rozhodl jsem se prásknout sebou na gauč v podkroví. Probudil jsem se okolo 4 ráno. Slunce ještě nevyšlo. Šel jsem do koupelny, opatrně po špičkách okolo lidí, kteří leželi na podlaze.

Když jsem se šel vyčůrat, byl jsem na špičkách, abych viděl přes okno v koupelně výhled na opuštěné město. Pamatuju si, jak moc se mi líbila taková místa. Byla tak tmavě zbarvená životem a podivně klidná. Pak jsem se vrátil na gauč a snažil jsem se znovu usnout.

Po 45 minutách zírání do stropu, jsem se rozhodl, že už tam nechci být, tak jsem přemohl svou pýchu a rozhodl jsem se vzbudit mou přítelkyni, a požádat jí, aby mě odvezla, protože procházet se prázdnými ulicemi nebyl zrovna ten nejlepší nápad. Byla to úžasná přítelkyně, byla s tím naprosto v pohodě a řekla mi, že tam bude asi za půl hodiny a že mi zavolá, až bude před domem.

Můj mobil se o 10 minut později vybil a tak jsem se rozhodl, že si sednu k oknu a budu jí vyhlížet. Chvilku jsem seděl a moje oči začaly být těžké, až jsem znova usnul. Probudil mě rámus z venku. Nebylo to tak hlasité, ale bylo dost silné na to, aby mě to vrátilo do reality. Podíval jsem se z okna a rozhlížel se po okolí, ale nic jsem neviděl.

Přes ulici od podkroví blízko od hromady pytlů s odpadky a jednoho z těch obrovských kontejnerů, jsem viděl počítač a monitor, který byl rozbitý na zemi a který jsem tam předtím neviděl.

Když moje přítelkyně dorazila, šel jsem dolů

Když jsem se chystal nasednout do auta, vzpomněl jsem na svého kámoše, kterému vyhořelo napájení u počítače. Tak jsem se rozhodl jít ke kontejneru a mrknul jsem se, co by šlo ještě zachránit. Monitor byl k ničemu, ale počítač vypadal, že neutrpěl žádné poškození, tak jsem ho naložil do kufru a odjeli jsme.

Uběhl týden a já jsem úplně zapomněl na ten počítač až mi zavolala moje přítelkyně, aby mi dala vědět, že ho mám ještě u ní stále v kufru a ráda by se toho zbavila. Tu noc jsem ho přinesl domů. Rozhodl jsem se ji připojit k mému monitoru, abych zjistil, jestli ještě funguje, a k mému překvapení ano.

Byl tam Windows XP a vypadal, že byl prázdný

Rozhodl jsem se hledat slova jako kozy a porno v naději, že najdu nějakou tajnou skrýš plnou divného deviantního porna, na které minulý majitel zapomněl. Morbidní zvědavost, hádám. Nenašel jsem nic. Hledal jsem obrázkové soubory a nic. Pak jsem hledal filmy a objevil jsem jeden.

Našel jsem video Barbie.avi skrytý v adresáři WINDOWS/system32

Tak jsem to pustil. Teď přijde to místo, kde to začalo být znepokojivé. Film byl dlouhý asi hodinu. V záběru byla žena, která seděla na židli a mluvila před bílým pozadím. Přeskočil jsem většinu filmu a pořád tam byl stejný záběr. Pak jsem se rozhodl, že si sednu a skrze záběry zjistím, o čem to mluví.

Padesát vteřin byl v záběru zvuk, který šel úplně špatně a její hlas byl přehlušený hlukem v pozadí. Nemohl jsem s tím udělat nic. Tak jsem to posunul až do finálního záběru a snažil jsem se vyladit zvuk tak, abych slyšel pouze její hlas. Trochu to pomohlo, ale stále jsem neslyšel, co říká.

Teď mě to zaujalo, začal jsem věnovat pozornost jejímu obličeji a řeči jejího těla. Vypadalo to, že jí jsou pokládány nějaké otázky, protože občas na okamžik přestala, aby poslouchala a pak mluvila dál. Asi 15 minut se v záběru začala červenat a křivit tvář, jako by ji otázky otravovaly ale stále na ně odpovídala.

Krátce poté začala plakat

Hystericky vzlykala po dobu trvání filmu. Jedno z mála slov, co jsem dokázal vyčíst z jejich rtů, bylo “kůže“. Opakovala toto slovo několikrát v celém záznamu a v jednom okamžiku dokonce tahala za kůži ruky, ústy a říkala to slovo. Vypadala nespokojená se svou kůží.

Zvláštní na celém tom vidu také bylo, že žena nemá jednu ruku. To bylo vidět až na pozdějších záběrech. Stále o něčem mluvila a záběr byl z většiny prázdný. Až později se kamera zaměřila více na její tělo a v tu chvíli jsem přemýšlel jenom nad tím, jak žena z videa přišla o ruku.

Asi 40 minut plakala tak tvrdě, že se stěží dívala na kameru. V tomto bodě přestala mluvit a zbytek záznamu jen plakala s hlavou dole. Bylo divné, že ani nevstala nebo se nehýbala, obraz prostě najednou zčernal.

Byl jsem zaražený

Přehrával jsem si tu věc hodněkrát za noc, ve snaze najít v jejím pohybu změnu tonu nebo jemný rozdíl, co by odhalilo něco jiného o tom, co se stalo. Chtěl jsem vědět víc. Pak jsem si všiml, že zbývalo ještě 10 minut na časové ose poté, co obrazovka zčernala a asi 2 minuty tam byly další záběry. Záběr byl extrémně roztřesený, téměř nesledovatelný.

Zobrazil se pár nohou procházejících po železniční trati

Můj odhad byl, že tam kamera byla náhodně položená. Osoba v této scéně procházela asi 6 minut podél železničních tratí a pak se otočila k lesu a prošla něčím, co vypadalo jako listí, které bylo přitisknuté ke kusu překližky. Ta osoba pokračovala dál po té překližkové cestě, až film skončil.

barbie.avi house creepypasta dokonči creepypastu kreativit psaný darktown.cz záhady děsivé příběhy video online youtube

Srdce mi začalo bít nadšením, protože par kilometrů odtud byla železniční trat, která byla podobná té z filmu. Musel jsem se jít přesvědčit. Zavolal jsem svému příteli Ezrovi, byl to svalovec. Přesvědčoval jsem ho, aby se mnou šel prožit malé dobrodružství.

Nechtěl jsem jít sám, měl jsem pocit, že bych mohl při hledání v lese zabloudit, bůhví co by se stalo, takže další horda svalů nebyla k zahození. Celá ta věc s tím vyšetřováním toho videa mě na tolik vzrušila, že jsem nemohl spát.

Další ráno jsem vzal baterku, foťák a nůž

Šel jsem vyzvednout Ezru. Když jsem přišel k němu domů, nebyl ještě vzhůru. Když jsem ho probudil, tak mi řekl, abych šel do prdele! Byl jsem už nabalený a psychicky připravený na to, co chci udělat, tak jsem se rozhodl jít bez něj. Zaparkoval jsem před vlakovým nádražím, vzal si své věci a šel směrem ke kolejím.

Po dvou hodinách chůze jsem viděl zlomený kus překližky a moje kolena se téměř podlamovaly vzrušením. Prohledával jsem okolní listy a bylo to tam. Překližková cesta, která vedla do lesa. Pomalu jsem kráčel podél stezky a pozorně jsem vše pozoroval.

Občas jsem se zastavil, klekl dolů a naslouchal. Ale bylo ticho. Tohle byla jedna z nejvíc nervy drásajících věcí, kterou jsem kdy udělal.

Nevěděl jsem, co mám očekávat na konci té cesty

Hustá řada stromů vedla na malý ostrov travnaté oblasti, a pak jsem viděl dům, který byl pohlcený lesem. Od pohledu to vypadalo, že zde nikdo nežil přes 20, možná 30 let. Vzal jsem svůj foťák a udělal pár snímků. Několik metrů od domu se nacházel přístřešek z rezavých plechů.

barbie.avi house creepypasta dokonči creepypastu kreativit psaný darktown.cz záhady děsivé příběhy video online youtube

Nechtěl jsem jít dovnitř, měl jsem špatný pocit, že mě někdo uvidí

Trvalo mi chvilku, než jsem získal odvahu jít do toho domu. Dveře byly částečně otevřené. Šel jsem dovnitř s baterkou, ale ulevilo se mi, protože uvnitř bylo dost světla. Dal jsem tedy pryč baterku, vzal svůj foťák a udělal par dalších snímku. Nebyl tam žádný nábytek.

Podlaha byla plná cihel, dřeva a sutin a některé stěny měly velké díry. Když jsem zkoumal dál, viděl jsem některé věci, kterým jsem v té chvíli nevěnoval moc pozornosti, ale teď, když o nich zpětně přemýšlím, tak mě zneklidňují.

První věc, která mi připadala trochu divná, bylo, že jedny dveře v první místnosti, u kterých jsem předpokládal, že vedou do suterénu, vypadaly příliš nově oproti domu. Byly to také jediné dveře v domě, které byly zamčené. Také, když jsem se vydal do druhého patra, viděl jsem několik židlí a skládací stůl, které se zdály být příliš nové na to, aby tam patřily.

Ale to, co mě nejvíce znepokojilo, byla koupelna. Prach na zrcadle byl utřený a ve vaně jsem viděl čistou plastovou plachtu, ze které ještě padaly kapky vody, předpokládal jsem, že byla čistě umytá. Pak jsem uslyšel něco jako velmi hlasité sténání……….

Creepypastu přeložila: Kirushina

Dokonči creepypastu

Tato creepypasta má konec, který mě hodně zklamal. Ve zkratce hlavní postava utekla z té budovy a už se nikdy nevrátil. Věřím, že takový konec je v tomto případě hodně špatný a zklamal i vás vzhledem k průběhu celého příběhu. Nic zde nebylo vysvětlené.

Kdo vyhodil počítač u popelnic a proč se ho zbavil když fungoval?
Kdo je postava z videa, Proč pláče a proč nemá ruku? Jak o ní přišla?
Čí je dům v lese, proč jsou některé části domu, tak nové když samotný je starý?
Co se v celém příběhu vlastně stalo?

Tohle je hromada otázek, na kterou jsem nedostal odpověď. Proto mě konec tohoto příběhu tak zklamal.

Přišel tvůj čas

Pokud máš fantazii, rád píšeš nebo vymýšlíš různé příběhy, tak se můžeš pustit do kreativního psaní a dokončit creepypastu. Svůj konec nám můžeš napsat do komentářů pod tento článek. Poté vybereme nejlepší konce a přidáme je do článku. Vše je čistě na tvé fantazii a schopnostech. Neboj se ukázat svůj talent. Hodně štěstí. Těšíme se na tvůj konec příběhu.

Další záhada: Záhadné stvoření u silnice

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Vizor

Vítej. Jsem Vizor, starosta DarkTownu. Baví mě záhady, zajímavosti a Creepypasty. Mám na svědomí založení DarkTownu a mnoho dalších projektů jako jsou Youtuberi.tv, Hustor.cz, YTZ.cz. Dále se zajímám o marketing a nejvíce mě baví sociální sítě, tvorba webů a grafika.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close