Co se může o Vánocích pokazit?
Zdravím, čtenáři. Jsem to já, Michtoranus, a přináším ti zajímavé téma nad nímž se teď společně hluboce zamyslíme. Budu tedy doufat, že se mnou tuto cestu podstoupíš rád a že jsi se už radši nevrátil zpět na hlavní stránku Darktownu. Nuže, začněme.
Co všechno se může během Vánočních svátků pokazit?
No, začal bych už začátkem prosince. Oba moc dobře víme, že se nám občas velice nedaří, co se hledání dárků týče. A je úplně jedno zdali se jedná pro dárky pro rodinu, nebo přátele, nebo kolegy z práce. Občas prostě nemůžeme najít nic co by se tomu člověku hodilo nebo líbilo.
Může to být kvůli tomu, že už všechny věci dotyčný/á má, nebo že se obáváme abychom se trefili do vkusu té osoby. Sám to tak sám mívám, to nebudu lhát.
Ale nejhorší je pro nás samotné. když dostaneme něco otřesného. Něco co se nám nelíbí, nebo o čem víme, že to nikdy za život nevyužijeme, ba se toho dokonce štítíme.
Pokud opustíme téma dárků,
dorazíme ihned k dalšímu hlavnímu tématu a to je všemi milovaná a dlouho očekávaná Vánoční večeře. Co tě asi může napadnout, když se řekne, pokažená Vánoční večeře. Ano, můžeme okamžitě pomyslet na to jak si otec pocintal košili, nebo jak se babička zamazala šaty bramborovým salátem.
Ale pomysleli jsme vůbec na to, že mohla hospodyňka spálit slavnostního kapra? Nebo že do bramborového salátu přidala lehce zkažená vajíčka? Vůbec připravit takovou večeři je skutečně náročné zvláště fyzicky.
Věřte mi, sám moc dobře vím o čem mluvím, ale dnes to není o mně, nemýlím-li se. Doporučuji ti tedy, drahý čtenáři, abys poděkoval komukoliv kdo tu večeři chystá. Manželce, sestře, babičce, či matce. Ale poděkuj jim!
U jídla ještě chvíli zůstaneme.
Troufale hodlám tvrdit, že jsi určitě pekl cukroví. Neboj, nehodlám ti vynadat jak jsi pět let zpátky snědl téměř všechno těsto na vanilkové rohlíčky. O̵ ̸t̷o̴m̸ ̶s̷i̵ ̸p̶r̸o̵m̶l̷u̸v̶í̴m̸e̷ ̷j̴i̵n̸d̷y̶…̴
Ať už jsi ujídal porce, nebo skutečně pomáhal (za což jsem na tebe hrdý), cukroví jsi pekl. Takže si jistě živě dokážeš představit jaká pohroma to je když se taková pracná záležitost spálí. No to je přímo zkáza světa!
A i když se ti povede obstát ve doslovné zkoušce ohněm, uložíš cukroví do krabice a uložíš ho, stejně se ti může povést tu krabici upustit na zem a rozbít cukroví na tisíc malých kousků. Tolik prolitých slz, takový srdceryvný křik a jekot. Bylo to někdy k něčemu? Ne, nebylo. Brekot byl vždycky na nic.
Přesuneme se samozřejmě i na chování.
Věř nebo ne, ale chování je jedno z těch věcí které mohou už jen málem zničit celou vánoční atmosféru. Představ si, že by někdo nedokázala u stolu dodržet základní etiketu slušnosti a vyprávěl by nemravné vtipy, mlaskal by a neustále odcházel. No neříkej mi, že by to nebylo iritující.
Nebo ještě hůř, představ si, že by byl někdo natolik drzý, že by si troufal říci, že dárek který jsi mu pořídil/a, se mu zkrátka nelíbí (nebo rovnou že je přímo otřesný, hnusný) a že by sis měl/a zlepšit vkus.
Co bys dělal v takové chvíli?
Jistě se toho dá ještě spousta najít, ale to zde už rozepisovat nebudu. Děkuji že jsi všechny ty moje bláboly přečetl. Doufám, že se pokusíš všemu z toho vyvarovat.
Nashle u dalšího článku!
Další Článek: Inca Ice Maiden
