ČlánkyCreepypastyExtrémní

Your Secret Admirer

Your Secret Admirer – Tvůj tajný ctitel

Píšu, abych ti pověděl… jak se skutečně cítím. Nejspíš sis ani nevšimla, ale už tak dlouho jsem tu jen pro tebe. Chci, abys věděla, co jsem udělal, a doufám, že když se ti takhle… otevírám, budeš cítit to samé ke mně.

A budeme moct být spolu šťastni… už napořád.

Vzpomínám na den, kdy nám bylo oběma třináct a ty jsi přestoupila na mou školu. Sotva jsi vstoupila do třídy, věděl jsem, že jsi ta nejkrásnější dívka na celém světě. Když se tvé modré oči střetly s těmi mými, i přes to, že to bylo jen na krátký moment, zatímco jsi pohledem přejížděla neznámé tváře, věděl jsem, že chci být s tebou…

Navždy.

Avšak hned jsi mi zlomila srdce, když jsi šla za jiným chlapcem, aby tě provedl po škole. Moc jsi si mě nevšímala, vždycky jsi byla se svou partičkou přátel, kteří byli tak moc odlišní od těch mých.

Na co si to tu hraju? Nikdy jsem žádné přátele neměl. Jediné, co mě drželo nad vodou celé ty osamělé roky bylo sledování tebe a obdivování všeho, co jsi dělala. Způsob, jakým jsi elegantně procházela každým dnem bez jediné chybičky, mně zanechával v úžasu.

Jak roky ubíhaly, zdála ses být oblíbená jak mezi kluky, tak mezi dívkami. Všichni kluci tě chtěli, dokonce i ti starší, ale tys je všechny odmítala. Holky milovaly to, jak vypadáš, vždy jsi měla perfektní vlasy a make-up. Což tě dělalo obdivovanou… ale taky nesnášenou.

Je to smutné, ale je v lidské povaze žárlit. Všichni jsme vinni z tohoto zločinu. Ale to co ti dělali, bylo daleko přes čáru. Vídal jsem, jak tě neustále strkali, když se učitelé nedívali. Sžíralo mě denně vídat tvé mučení jen proto, že jsi byla lepší než oni. Bolelo mě to sledovat.

Doufal jsem, že s tím brzy přestanou, ale jen se to zhoršovalo.

Viděl jsem je vylít ti pití jen proto, že tě nejoblíbenější kluk pozval na rande. Byl jsem u toho, když ti zapálili batoh při dílnách, protože si mysleli, že jsi až moc laskavá, když jsi všem pomáhala s jejich pracemi. Dokonce jsem i zahlédl, když tě tehdy shodili na zem před branou školy tehdy, kdy ses pokusila říct učitelce o tom, co ti dělají.

A po tom tě ještě sledovali cestou domů.

Většinou na tebe jen křičeli a nadávali ti. Nejhorší na tom ale bylo, že jsi nikdy nevěděla, kdy na tebe zaútočí.

Trhalo mě na kusy vidět dívku, kterou jsem miloval, tak bezbrannou, tak zranitelnou.

Chtěl jsem to napravit.

Věděl jsem, že mezi těmi všemi jsou tři hlavní tyrani. Věděl jsem i o víc lidech, ale zdálo se, že to dělali spíš z nátlaku přátel. Hlavním viníkem byla ta narcistická děvka, Bathany.

Beth… Jen na tebe prostě žárlila. Všechny ty úžasné věci, jež jsem zmínil, ji sžíraly. Před tvým příchodem to bývala ona, kdo byl středem pozornosti.

A Bože, jak ona to milovala. Všichni kluci chtěli být s ní. Všechny holky chtěly být jí.

Jediný rozdíl byl ten, že to všechno využívala pro osobní zisk.

Spala s většinou kluků, kteří ji zasypávali dárky nebo měli maminky a tatínky, jež za všechno zaplatí. Bavila se jen s holkami, které považovala za níž postavené, aby neohrožovaly její „Božský komplex“. Ale po nějaké době tvé přítomnosti ztratila své postavení. Všechna pozornost byla věnována tobě.

Další, kdo k tobě choval zášť, byl ten kretén Chris. Před přáteli svými i tvými tě pozval na ples a ty jsi ho jen tak odmítla, stejně jako spoustu dalších. Ale co pro něj bylo ještě horší, byl fakt, že v slzách utekl kvůli veřejnému ponížení.

Ve škole to znamenalo hodně. Odmítal tě mít rád, ztratil dost přátel i svou reputaci. Frustrovaný si potřeboval najít obětního beránka. Někoho, kdo to podle něj všechno zavinil: tebe.

Posledním z nich byla Julie. Nesnášela tě už od doby, co kluk, který se jí líbil, mluvil o tom, jak úžasná jsi, zatímco jí si vůbec nevšímal.

Dokonce ani po tom, co s ním… řekněme po tom, co za „zoufalé skutky“ pro něj udělala.

Věděl jsem, že si pro tebe na poslední týden školy připravili něco mimořádného. Tak jsem to vzal do vlastních rukou, protože tě miluji a nechtěl jsem, aby ti zkazili poslední dny školy.

První, koho jsem přesvědčil, aby si s tebou nezahrával, byl Chris.

Byl mnohem silnější než já. Vždyť to byl nejlepší sportovec školy.

A navíc ještě ty steroidy. Neměl bych sebemenší šanci ho přeprat.

Ale nakonec právě ty se mu staly osudnými.

Věděl jsem, kde svoje steroidy uchovává. Kombinaci k jeho zámku jsem dostal jednoduše – učiteli jsem řekl, že jsem zapomněl svou, a on mi dal seznam kombinací všech zámků. Ano, správně. Ani špetka bezpečnostních opatření.

Jeho skříňku jsem tedy otevřel bez potíží, takže ani nic nenasvědčovalo tomu, že by ji kdo kdy otevřel. Vzal jsem injekci s dávkou, kterou měl připravenou k použití, trochu jsem z ní vystříkl a natáhl pístní tyč zpět tam, kde byla. Zanechal jsem tak v ní malou vzduchovou bublinku.

Bylo mi jasné, že Chris není žadný doktor, a že neví, jak co funguje. Jen si píchne své steroidy a jde do tělocvičny. Zaplatil jsem si do ní vstup a předstíral, že cvičím. Netrvalo dlouho a Chris vešel se svými novými „přáteli“.

Užij si to, dokud můžeš, pomyslel jsem si.

Odešel ke své skříňce a po chvíli se vrátil zpět ve svém cvičebním oblečení s odhodlaným výrazem ve tváři. Byl připraven začít.

Nejdřív byl v pořádku, pak ale začal zpomalovat. Ve tváři měl zmatený výraz, zatímco to jeho tělo pomalu vzdávalo. Nakonec přišla srdeční zástava a on skončil na zemi. Lidé se ho pokoušeli resuscitovat, ale bohužel pro něj nebyl nikde kolem defibrilátor.

Kdo by na takovém místě čekal infarkt?

Usmál jsem se a odešel dřív, než přišli záchranáři.

Už pro něj bylo dávno pozdě.

Další na seznamu byla Julie.

Vždycky ti záviděla, jak jsi sklízela všechnu pozornost kluků.

Potichu jsem se k ní vplížil jejím oknem, aniž by si mě všimla. Její rodiče byli venku, takže pokud by křičela, nikdo by ji neslyšel. Skočil jsem na ni ještě když spala a udržel ji tak na místě. Ruce a nohy jsem jí přivázal k roštu postele. Z batohu jsem začal vyndavat sklenice, z nichž každá byla téměř černá. Po bližším prozkoumání bys mohla vidět drobný pohyb.

Byly plné všemožných odporných brouků, které bys našla na zahradě. S jejich plněním jsem si dal dost práce, aby pochopila všechnu tu bolest, kterou sis musela projít, když na tebe křičeli, ubližovali ti, shazovali tě…

Otevřel jsem jí ústa jedním z těch plastových kroužků, které zubaři používají na delší zákroky.

Pomalu jsem jí vylil obsah všech těch sklenic do krku.

Slzy jí po obličeji stékaly pokaždé, když jsem jí řekl, že to všechno dělám pro tebe.

Po pár sklenicích jsem brouky cítil i v jejím žaludku, na kterém jsem celou tu dobu seděl. Tou dobou už pomalu ani nevnímala bolest.

Když se tak stalo, polil jsem jí obličej vodou a fackoval jsem jí, dokud nezareagovala. Za trest jsem jí z pusy vyndal kroužek, do krku jí lil vodu a nutil ji tak polykat všechny ty brouky, kteří šíleli strachem.

Nakonec někdy během páté sklenice zemřela kvůli všemu tomu hmyzu v jejích orgánech a vnitřnímu krvácení.

Ale ne nezemřela pokojně, samozřejmě.

To nejhorší jsem si však nechal nakonec.

Pro Bethany jsem si připravil něco mimořádného.

Byla z nich nejhorší. Ze života ti dělala peklo.

A to bylo nepřípustné.

Nikdo tak úžasný jako ty by se nikdy neměl s takovým odpadem setkat.

Jednou jsem si udělal náskok. Vynechal jsem poslední hodinu. Nikdo si toho nevšiml, dokonce ani učitel. Tady je aspoň vidět, jak moc si mě lidé ve škole všímají.

Pamatoval jsem si její cestu domů nazpaměť. Počkal jsem si na ní v průchodu. Vždycky tudy chodila. Čekal jsem a myslel na to, co budu dělat, a jak je to všechno jen pro tebe. Ale ani jsem moc přemýšlet nemusel, všechno jsem měl připravené.

Když procházela kolem, popadl jsem ji a srazil ji k zemi. Křičela a kopala, ale tady nikdo nikdy nebýval. Cesta vedla kolem starého opuštěného kostela. Odtáhl jsem ji z cesty a rovnou do budovy, aby nás nikdo nevyrušil a aby ani nikdo v blízké době nenašel její tělo.

Přivázal jsem jí ruce a nohy, abych se s ní nemusel tolik prát. Po tom jsem jí dal do úst roubík, protože mi bylo jasné, že při tomhle bude hodně řvát…

Vytáhl jsem svůj nůž tak, aby si všimla záblesku odrážejícího se od jeho čepele. Přiložil jsem jí hrot k lýtku a pomalu na nůž začal tlačit. Chvíli to trvalo, ale nakonec se jeho rukojeť dotýkala její kůže. Při vytahování nože jsem si dal na čas, aby se rána nezaplnila tak lehko rozpoznatelnou rudou kapalinou a řez tak zůstal čistý.

Jinak by jen vykrvácela a to by bylo příliš jednoduché. Jakmile hrot nože opustil její tělo, omotal jsem jí nohu bandáží, abych snížil krvácení na minimum. Potom jsem nůž posunul o kousek výš a všechno to zopakoval.

Díval jsem se jí do očí, zatímco mě bezmocně sledovala opakovat tento proces znovu a znovu. Po každém bodnutí jsem jí připomněl, že sis nezasloužila nic z toho, co ti dělala. Nakonec z jejího těla nebylo nic než rudé obvazy. Sotva se držela při vědomí, když jsem jí vrážel poslední ránu do srdce.

Je mi jasné, že budeš touhle dobou křičet. A já budu dostatečně blízko na to, abych to slyšel.

A jelikož přestaneš, budu vědět, že ses dostala až k téhle části, a tak se začnu dostávat dovnitř.

Po prvních pár pokusech je pro mne snadné se k vám dostat.

Pravděpodobně sis nejdřív myslela, že ti tu ten dopis nechali rodiče.

Ne… To já.

Nenech se děsit tím hlukem zezdola. To jsem jen já.

Polož ten telefon. Je mi jasné, že už ho držíš v ruce, ale ostřihl jsem telefonní linku.

Neobtěžuj se s voláním svých rodičů, pokud jsi tak ještě neudělala. Ty už jsem umlčel.

Můžeš přestat křičet. Jsem přímo za dveřmi.

Odemkni je, brzy už budeme jen ty a já.

Společně… Navždy.

S láskou,

Tvůj tajný ctitel

Další Creepypasta: The Last Step

2 Comments

  1. Náhodou, chlapec je mi velmi sympatický, slušný a romantický. Nevidim v tom žádný problém. Jenom vražedný sklony no….a až mu dá friendzone, tak to bude teprve něco.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button
Don`t copy text!