ČlánkyCreepypasty

Druhý břeh

Druhý břeh

Oheň v lese. Požár, který ještě nikdo nehasil, demoval les, jako když hlasová bestie požírá kus masa. Byl jsem tam první. Zase se tam někdo zachoval jako idiot. Buď neuhašený nedopalek, nebo táborák opilých nezletilých. Kdo ví co ten požár způsobilo. Procházel jsem kolem plamenů. Kdybyste jen viděli ty hordy zvířat, které prchaly před plameny. Ale bylo tam jedno zvíře, které neutíkalo. Jeden kolouch. Byl uvězněn v kruhu ohně, který se kolem něj pomalu uzavíral. Zbývalo tak málo času. Musel jsem se tam dostat co nejrychleji.

A že já byl rychlý. Zanedlouho jsem byl za ním. ,,Maličký! Pojď sem.“ zavolal jsem na něj. Lekl se, když mě spatřil. Třásl se, vrtěl sebou. Potřeboval pomoc, ale ta na něj zanevřela. Byl jsem jediný, kdo mu zbyl. Nastal jeho čas, z tohoto lesa se už živý nedostane. Pomalu jsem nakračoval k němu. Natáhl jsem ruce.

Nechtěl se ke mně za žádnou cenu přiblížit. Chtěl aby pro něj došel někdo jiný. Kruh ohně se ale rychle stahoval. A tak jsem k němu natahoval své ruce a čekal. Koukal se kolem. Pomalu začínal chápat. Nikdo pro něj už nepřijde. Přistoupil ke mně. Pohladil jsem ho a sledoval jak se jeho tělo svezlo k zemi. Namísto něj tam byla uz jen jeho blankytná obdoba. Jeho duše.

,,Pojď, musíme jít.“

vyšli jsme skrze plamenný kruh ven. V dáli v již spáleném lese se otevřela bělavá brána. V životě asi neuvidíte takovou záři. Jen duchové zvládnou hledět dál, kéž bych věděl, kam všechny vlastně odvádím. Došli jsme společně až k bráně a já nechal kolouška projít.

Uchopil jsem svou kosu a bránu rozsekl. I to byla jedna z mých povinností. Druhý břeh měl ohromné množství energie. Kdyby nějaká brána zůstala otevřená, mohla by tato energie narušit pravidla reality a všechno co známe by se zhroutilo.


Nesl jsem se tichým domem. Vedl mě k sobě. Starý umírající muž. Slyšel jsem ho, jak o mně mluvil se svojí rodinou. Věděl, že nastal jeho čas, a přesto vtipkoval na svůj účet. Vyšel jsem schody a prošel dveřmi přímo k němu do místnosti. Byli tam s ním jen dva lidé.

Stoupl jsem si k němu na druhý konec postele a nechal ho, aby dopovídal vše důležité své rodině. Pak naposledy vydechl. Mužova žena a syn plakali a z nehybného těla vystoupila mužova duše. „Ty jsi-“ ztratil muž dech. Přikývl jsem. Kdo jiný to mohl být než smrt. Bylo poznat že se mě bojí. Kdo by se také nebál, když k vám přijde kostlivec v plášti s obří kosou v rukách.

Za mnou se otevřela bílá brána. Starcova duše se rázem uklidnila. „To je nádher…“ vydechl. „Co je to za místo?“ otočil se ke mně se zářícím úsměvem. „Ráj.“ odpověděl jsem mu a rukou pokynul k bráně. Stařec se nadále kochal tím co měl před sebou. Jak rád bych jej tam nechal, ale čas utíkal. Ještě jednou jsem mu tedy pokynul rukou do brány a on jí prošel.


Tentokráte jsem zamířil k mostu.

Stoupl jsem si od něj a počkal než kdosi dopadl na vodní hladinu. Most byl vysoko, takže ten pád musel skončit tvrdě. Silný otřes mozku, zlámané kosti. Kdo ví? Já vím jen to, že zemřel. Z vody se nakonec doplazila skokanova duše. Podíval se na mě, polkl. Byl připravený se se mnou setkat.

„Nazdar.“ kývl a vylezl z vody. Byl to mladý kluk. Co ho mohlo přimět se zabít? „Asi se divíš proč jsem tady, co?“ zasmál se blankytný kluk. Mohlo mu být tak 24 let. „Život je na hovno.“ mluvil dál. Neposlouchal jsem ho. Čekal jsem dokud se neotevře brána. Ale ta nebyla nikde k nalezení. Očekávatelně. Sebevrazi si ráj nezaslouží.

Uchopil jsem kosu vzhůru nohama a vrazil ji skrze jeho hruď. Čepel jím projela jako máslem. Chytl jí. Bolelo ho to. Ječel jako šílený. Skokanova barva se vytrácela, z blankytné se stávala šedá. Kosu jsem z něj vyškubl a ustoupil jsem. Obstoupily jej plameny a on se propadl pod zem.


To byly ukázky z mé práce. Neptám se. Nezajímám se. Já jen konám. Buď vás odvedu do ráje, nebo pošlu do pekel. Vyberte si kam chcete a chovejte se podle toho!

Další Creepypasta: Pokahalos

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Podívej se

Close
Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close