ČlánkyCreepypasty

Girl next door

(Podle skutečného příběhu)

Ahoj, jmenuji se Jessie a tohle je můj příběh.

Všechno začalo, když mi bylo 13 let. Byla jsem jen holka od vedle. A jako všechny holky v mém věku jsem chodila do školy, dělala jsem úkoly, sporty a chodila jsem ven s kamarády a kamarádkami. Byla jsem šťastná a bezstarostná, nic na světě mě netížilo. Byla jsem prostě obyčejná holka.

Dům vedle nás byl pár měsíců volný a na jaře, se přistěhoval nový soused. Přišel za mojí mámou a vypadal jako hodný chlap. Jmenoval se Nick. Bylo mu okolo 30 let, ale nebyl ženatý ani neměl děti.

Byl takový ten tichý typ, který toho moc nenapovídal, ale byl opravdu hodný. Dokonce nám nabízel nějaké opravy v domácnosti a ruční práce. Táta s námi už dlouho nebyl a v baráku bylo hodně věcí, které potřebovaly opravu, takže máma přijala jeho nabídku.

 Nick nám hodně pomohl

Čas od času přišel udělat nějakou práci na náš dvorek a vždycky se snažil se mnou navázat konverzaci. Připadalo mi to vtipné, protože byl vždycky nervózní, koktal a potil se. Jednoho rána, před tím, než jsem šla do školy, za mnou přišla máma a řekla:

„Nechci, aby si už s Nickem někdy mluvila. Jestli ho uvidíš venku a já nebudu doma, zajdi do domu a zamkni dveře.“

Když jsem se mámy zeptala proč, neodpověděla mi. Vše, co řekla, bylo:

„Mám ohledně něho špatný pocit.“

Myslela jsem si, že se jen přehnaně starala, ale já ji vždy poslechla, takže jsem se od něj držela co nejdál. Toho léta jsem já a mí kamarádi postavili v lese za domem bunkr. Byla to jen zchátralá chatka, kterou jsme dali dohromady z nějakých desek a kusů dřeva, které byly okolo.

Jednoho dne jsem přišla ze školy

Zjistila jsem, že bunkr někdo opravil a všechno dal dohromady tak, že to vypadalo jako opravdová chatka. Mělo to okna, dveře a všechno. Dokonce tu byla poštovní schránka s mým jménem zvenku. Uvnitř byl dopis, který jak jsem zjistila, když jsem ho otevřela, byl od Nicka.

„Drahá Jessie, tvůj bunkr vypadal, jako že byl rozpadlý, tak mě napadlo ho opravit. Doufám, že se ti líbí. Myslím si, že je super, že bydlíme vedle sebe. Tvůj Nick.“

Měla jsem za to, že to bylo fakt cool, tak jsem mu hned napsala dopis jako poděkování a dala jsem mu ho do poštovní schránky.

Další den jsem dostala odpověď

Bylo to fakt dlouhé a plné divných věcí. Řekl, že se mnou chce být navždy můj nejlepší kamarád a že se nemůže dočkat, až mi bude 18 a budu se moct k němu přestěhovat, abychom byli spolu. Taky tam poznamenal, že moje máma jen šílela a že se nás snaží držet dál od sebe.

Nejdivnější na tom bylo, že tam napsal, že by mi nikdy neublížil, ale že mě nenechá, aby se mě někdo dotkl. Nemám ani páru o tom, co tím myslel. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem to dočetla, ale když už jsem byla na konci, přišla domů máma. Musela jsem jí nechat si to přečíst, a řekla mi, že se jí z toho udělala husí kůže.

„Proč 34 letý dospělý chlap píše dopis 13ti leté holčičce?“

Ihned zavolala policii, a když poldové přišli do našeho baráku a přečetli si dopis, svěřili se nám, že Nicka před nedávnem propustili z vězení. Hned další den byl zadržen a poslán do vězení. Máma mi řekla, že ho tam nechají na dva roky.

Zanedlouho poté začala máma dostávat dopisy od Nicka

Byl v nich naštvaný a používal hodně sprostých slov. Pořád se ptal, proč lhala policii, a že moc dobře ví, že ho miluji. Když máma ukázala dopis na policii, rozhodli se mu prodloužit trest o další rok. A dopisy přestaly chodit.

Jak plynul čas, už jsem na celou věc ohledně Nicka zapomněla. A pak, jednoho dne, když jsem se vracela ze školy a šla jsem po příjezdové cestě, spatřila jsem ho na dvorku, jak na mě zírá. Vyděsilo mě to tak, že jsem ihned vběhla do domu a zabouchla jsem za sebou dveře. Mé srdce bušilo jako o život a třásla jsem se jako osika.

Byl to začátek noční můry

Sledoval mě každý den. Kdykoliv jsem vyšla ven, viděla jsem, jak na mě zírá s tím zvláštním úsměvem na tváři. Byl to příšerný pocit. Přes den i noc, vypadalo to, že ode mne nedokáže odtrhnout oči. Strach z toho, že nevím, co je schopen udělat, byl příšerný. Bylo to jako žít v hororovém filmu.

Jednoho rána máma našla před dveřmi našeho domu ležet plyšového medvídka. Který na sobě měl mé jméno. Policii řekla, že nebylo nic, co s tím mohou udělat, jelikož není žádný důkaz, že to má spojitosti s Nickem. Připadala jsem si jako vězeň ve svém vlastním domě. Plazila jsem se po zemi, když jsem šla okolo oken, aby mě náhodou Nick nespatřil.

O pár dní později jsem jela do školy. Jakmile jsem nasedla do auta, spatřila jsem ho o pár aut dál, jak na mě kouká. Když jsem nastartovala a vyjela z parkoviště, začal mě sledovat. Nevěděla jsem, co má v plánu. Ale věděla jsem, že musím okamžitě pryč.

Ještě nikdy v životě jsem nebyla tak vyděšená

Pořád byl nalepený na mém autě a já toužila jen po tom, abych se odtud dostala. Přidala jsem plyn a jela jsem k babičce. Když jsem přijela na místo, následoval mě i tam, ale když spatřil moji babičku, zmizel.

Moje máma to nahlásila na policii a oni řekli, že on sám porušuje svůj zákaz vycházení. Takže ho poslali zpět do vězení. Ale stejně jsem věděla, že tohle není konec. Byla jsem objektem jeho obsese a on nepřestane, dokud nedostane to, co chce.

Očekávala jsem to nejhorší, ale to co se stalo, mě zasáhlo mnohem více. Máma obdržela telefonát od policie, která jí sdělila, že Nick byl puštěn. Okamžitě mi zavolala do školy, aby mě na to upozornila. Nemohla jsme tomu uvěřit.

Byla jsem vyděšená k smrti

Přece jenom jsem to byla já, kdo ho dostal do vězení. Teď bude naštvaný a já se bojím, že po mě půjde. S mámou jsme ještě ten den opustily dům a nikdy jsme se nevrátily. Na nějakou dobu jsme bydlely v hotelu, dokud jsme se nerozhodly najít si nějaký nový dům.

Ale stále jsme byli na útěku. Vážně jsem si myslela, že mě zabije. Byla jsem vystrašená, prostě mrtvá děsem. Pokud mě nenajde, nemůže mě zabít. Tak jsem se schovávala dál.

Soudce dal Nickovi další 2 a půl roku ve vězení. Ale oproti tomu, jak vyděsil mě a mou mámu, to bylo nic. Když se dostane ven, bude mi 18 a já se bojím, že po mě půjde dál. Věděla jsem, že nikdy nepřestane.

Tato zkušenost mě hodně změnila. Už nejsem ta šťastná holčička, která jsem kdysi byla. Už nikomu nevěřím. Prostě si myslím, že budu muset dospět rychleji než ostatní. Byla jsem holka od vedle, která žila vedle přestrojeného ďábla. A stále budu mít ten sžírající pocit, že mě někdo sleduje.

eyeless jackie girl next door creepypasta podle skutecne udalosti darktown.cz desive zahady strach zajimavostieyeless jackie girl next door creepypasta podle skutecne udalosti darktown.cz desive zahady strach zajimavostieyeless jackie girl next door creepypasta podle skutecne udalosti darktown.cz desive zahady strach zajimavosti

Další článek: Begotten – POZOR EXTRÉMNÍ

4/5 (2)

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Eyeless Jackie

Má přezdívka je Eyeless Jackie, ale říkejte mi jen Jackie. Psaní a překladu se věnuji už něco přes 4-5 let a veřejně své „práce“ publikuji už tři roky. Spolupracovala jsem na knize 13 děsivých těstovin od Marka Veverky, kterého čeští milovníci hororu znají spíše jako Prézu z kanálu Bamuel Seckett, také se hromady mých překladů a originálních prací objevila na Youtubu, kupříkladu Irina u Stay Steaka. Má vášeň je horor a všechno okolo monster pod naší postelí, které díky bohu nemůžeme vidět, ale můžeme o nich číst. A od toho jsem tady.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Podívej se

Close
Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close