ČlánkyCreepypasty

Jeff the Killer vs. Jane the Killer

Jeff vs Jane je creepypasta o dvou nejznámějších zabijácích. Kdo vyhraje? A kdo prohraje?

Pohled Jane

Tu noc bylo chladno. Velmi chladno. Běžela jsem ulicemi chytře a rychle. Vylezla jsem se na vrchol vysoké budovy a vykoukla, abych se podívala na město. Sundala jsem si masku a podívala se dolů na frekventované vozovky. Nejsem si jistá, proč jsem pořád nosila masku, i když se můj obličej uzdravil. Maska se stal mou součástí. Součástí mého příběhu. Posadila jsem se na střeše a ladila mou vysílačku na místní policejní frekvenci. Seděla jsem hodiny, snažíc se najít hlášení vražd, které mohou být spojeny s Jeffem. Po 9 letech od noci, co mě Jeff zapálil, jsem byla stále na svém hledání ho ulovit a zabít.

Nakonec jsem slyšela očekávaný hovor. Žena a její manžel byl nalezeni mrtvý ve svém domě s otvory v hrudi a ranami na tvářích, tvořící úsměv. Vypnula jsem vysílačku, nasadila si masku, a rozběhl se na místo. Policie ještě nedorazila, a tak jsem vyšetřovala. Jeff má ve zvyku volat úřady těsně před tím, než dokončení své oběti, a tak může být ještě tady. Po příjezdu je dům zcela neporušený, což je u Jeffa zvláštní. Jeff za normálních okolností spálí dům i s oběťmi. Vlezla jsem dovnitř ale nic jsem neslyšela. Bylo stále ticho.

V zadní části domu jsem slyšela slabé klepání. Zamířila jsem do zadní části domu. Chytila jsem za kliku od zadních dveří a pomalu ji otočila stresem zpocenou dlaní. Přimhouřila jsem oči, když jsem je otevřela a čekala, že se na mě něco, nebo někdo vrhne. Dveře se otevřely dokořán, ale moje oči byly z nějakého důvodu zavřené. Pak jsem to slyšela. Ten hlas. Ten stejný hlas, který jsem slyšela tu noc, co mě spálil, jen hlubší a mužnější. „Vypadá to, že jsi to udělala. Jsem rád, že jsi to udělala.“ Otevřela jsem oči a popadla můj nůž.

Pohled Jeffa

Zabíjení je tak snadné. Zvláště pro mě s obličejem, který omračuje lidi svou krásou. Otevřu okno, skočím dovnitř a obyvatelé se jen zastaví v chůzi, když mě uvidí. Vždycky jsem mumlal to své „Jdi spát“ když jsem útočil. Zabíjení je o mnoho jednodušší, když člověk spí. Proč zabíjím? Jednoduché. Chci, aby byl každý tak krásný jako já. Každý v moderní společnosti je ošklivý a neatraktivní, ve srovnání se mnou. Bylo mi jich líto, tak jim dám kus mé krásy. Nicméně, krása přichází s cenou. Jediná cesta, jak udělat lidi kráse, aniž by jim to způsobovalo bolest, je zabít je.

Zabíjení bylo v té době příliš snadné. Potřeboval jsem více výzvy. Takže na jednu noc jsem se rozhodl ukončit poslední snadný cíl a pak náročnějšího nepřítel. Jane… Seděl jsem ve stokách v průběhu dne a sledoval lidi procházející kolem. Naprosto zapomněli na mou přítomnost pod mříží kanalizace. Vždycky jsem číhal tam dole. Je tam tma, zima a vlhko. Plus, mi to dává perfektní možnost výběru mého cíle. Pak jsem ji našel. Mary J. Allan. Byla krásná.

Dokonalá pleť, tmavě rudé vlasy a oblečená v černém taláru s černými podpatky. Později tu noc jsem ji sledoval domů. Bydlela hluboko v lesích, takže…, myslela, že byla chráněna před zloději. Nechala dveře odemčené. Kolem půlnoci, jsem se vplížil do domu do zadní místnosti, a přidusil Marii dokud neodpadla.
Jedna věc, která upoutala mou pozornost, byly její oči. Když se otočila, než jsem ji chytil za krk, její oči se rozšířily strachem. Její zorničky se roztáhly a její duhovky potemněly.

Nedlouho poté, co její manžel přišel domů.

Dal jsem nůž do ruky a schoval se za vstupními dveřmi do ložnice. Jakmile vešel do dveří, zabouchl jsem mu dveře do tváře s dostatečnou silou, že ho knokautovaly. Pár hodin poté se oba probudili. „Kdo jsi? Proč nám to děláš? Nemáme peníze a nic cenného.“ Řekla Mary. „Nedělám to pro peníze. Dělám to pro krásu.“ Řekl jsem. „Co? Z jakého důvodu?“ Zeptal se manžel. Dal jsem mu nůž na krk a on nadskočil s náhlým strachem. Jeho oči… Udělali přesně to, co oči Mary. Rozšířily se, zorničky se zvětšily a duhovky potemněly. „Dobrého důvodu,“ řekl jsem smějíc se, „A teď vám pojďme dát úsměv.“

Bodl jsem muže do jeho levé tváře a celou ji prořízl. Jeho výkřiky bolesti přinesly jen radost mým uším. Rozřezal jsem druhou tvář a postavil se před Marii. „Jsi na řadě.“ Řekl jsem, probodávajíce její pravou tvář a táhl nůž až do její druhé tváře. „Tak, první krok z vašeho make-upu je kompletní. Teď pro vaši pleť. Ale nejprve, pojďme zavolat policii, můžeme?“ Řekl jsem, zvedajíc telefon a vytočil 9-1-1. Nahlásil jsem zločin a zavěsil.

Pak jsem vzal láhev bělidla z jejich koupelny a nalil celou láhev na ně. Pak jsem zapálil zápalku, ale rozhodl se je nezapálit. Proč? Protože budu potřebovat toto místo pro můj boj s Jane, samozřejmě. Místo spálení jsem se rozhodl vyříznout jim srdce. Začal jsem s Mary a zabořil svůj nůž hluboko do její hrudi. Použil jsem všechny své síly, abych do ní udělal díru a vyrval srdce. Krev byla všude po podlaze a Mary byla mrtvá, ale muž byl stále naživu. Jeho výkřiky a pláč mě jen motivovaly, abych ho zabil víc bolestivěji, než jeho ženu.

„Počkej, prosím, udělám, co budeš chtít. Jen prosím, nezabíjej mě.“ Řekl.

,,Není nic, co můžeš udělat.“ Řekl jsem, vrážejíc nůž do jeho hrudi, ale pomaleji, než u Mary a ujistil jsem se, že jsem při průchodu hrudí otočil čepel.Před tím, než jsem mohl začít s vyřezáváním otvoru, tělo pokleslo.
,,Ale tohle není zábava. Nemůžeš jen tak umřít dřív, než tě zabiju. Oh, dobře, jen mi to dá víc času připravit se na boj s Jane.“ Řekl jsem. Očistil jsem krev z mého nože a psychicky se připravil na boj s Jane, protože jsem věděl, že by mohla poslouchat policejní vysílačky.

Asi 3 minuty poté jsem zaslechl otevírání předních dveří domu. ‘To je ono.’ Pomyslel jsem si. Vybavený svým nožem, upoutal jsem pozornost Jane slabým klepáním na okno. Pár vteřin později se klika otočila a dveře se otevřely. Jane, o moc krásnější než kdy před tím stála ve dveřích. Sevřel jsem můj nůž a připravil se na bitvu o život.

Pohled Jane

Běžela jsem proti Jeffovi nejvyšší rychlostí a vyhnula se jeho prvnímu útoku. Stojící za ním, vyrazila jsem k němu a pokusila se ho bodnout do páteře, ale jeho reflexi byly lepší než moje, a tak se otočil a zkroutil mi ruku. Pustila jsem můj nůž a Jeff mě několikrát bodl do boku . “Bude to chtít víc, abys mě sejmul, Jeffe.” Řekla jsem.Šlápla jsem na rukojeť mého nože tak, že mi přistál přímo do ruky. Bodla jsem Jeffa do krku, ale on to ignoroval a pokračoval v bodání do mě.

Podařilo se mi ho od sebe odstrčit a začala jsem ho kopat tak silně, jak jsem jenom mohla. Když vypadal, jakoby už měl dost, poklekla jsem a běžela špičkou nože podél jeho vyřízlého úsměvu. “To je hodně zlé. Myslela jsem, že to bude více vzrušující a mnohem těžší, než tohle. No, alespoň teď mohu dokončit svůj životní cíl.” Řekla jsem. “Jane. Nedělej to. Můžeme být parťáci. Dva nejlepší zabijáci v historii. Přidej se, můžeme udělat všechny krásné, jako my.” Řekl Jeff. “Nikdy. Ne potom, co jsi udělal.” Řekla jsem. Jeff otočil nohu a kopl mě do obličeje. Letěla jsem přes místnost a zasáhla zeď. Jeff se napřímil a kráčel ke mně.

“Nejsi nic ve srovnání se mnou, Jane. Já jsem Bůh. Já jsem nesmrtelný.” Řekl. “Ne, Jeffe. Nejsi Bůh. Bohové jsou krásní. A ty? Jsi odporný” řekla jsem, bojující abych vstala. Jeff je ochromen hněvem po tomto prohlášení. “Neměl jsem tě nechat žít. Měl jsem tolik příležitostí tě dorazit. A teď to tady všechno skončí. Nechť lepší vrah vyhraje.” Řekl.

Pohled Jeffa

Podíval jsem se na Jane a na její krásný obličej. Moje hlava byla plná obrazů jejích ran a vyschlé krve všude kolem. Já se pouze široce usmál, jak udělala perfektní máchnutí na můj krk. Mohl jsem cítit mou teplou krev, valící se na mou hruď. “Vytrhla jsi mě ze stráže.” řekl jsem, sotva schopný mluvit. Vyprázdnil jsem zranění a popadl Jane za krk a začal ji dusit. Ona položila obě své nohy na mou hruď a vší silou do mě strčila. Moje ruce sklouzly a nechaly ji jít. “Měla jsem čas trénovat, Jeffe. Je to 9 let. Bojující policisté, a patetičtí muži se pokoušejí ochránit své rodiny. Byla to dobrá praxe.” Řekla.

“Ne dost.“ Řekl jsem, vyrážejíce na ni ze strany. Zasunul jsem čepel do jejího břicha a otočil s ní Nezdála se, že by reagovala na bolest. Všechno co udělala, byl upřený pohled do temnoty místnost, která byla osvícena měsíčním svitem. Každá vteřina se zdála být jako hodina, viděl jsem červená a modrá blikající světla. Vyndal jsem nůž a uviděl Jane kulhá na zem, mrtvá. “Hádám, že jsem vyhrál, Jane.”

Pohled Jane

Čekala jsem, než se Jeff otočil, pak jsem es rychle zvedla a sevřela můj nůž. Hodila jsem ho na Jeffovy záda, přímo do míchy. Padl k zemi, paralyzovaný. Vytáhla jsem svůj nůž a převalila jeho tělo na záda . Zamulal slova, ale nemohla jsem je slyšet. Podívala jsem se do jeho nečitelných očí a neviděla nic, ale temnotu za nimi. Pozvedla jsem můj nůž jednou naposled. Z nějakého důvodu se mi na tváři vytvořila slza. “Jane.” Slyšela jsem ho mumlat.

Předtím, než jsem ho mohla dodělat, něco zaplálo v jeho oku. Něco co jsem nikdy před tím neviděla. Celý čas se zastavil. Policejní světla venku zamrzla a hodiny v místnosti se zastavily. Jeff vstal ze země. “Říkal jsem ti, Jane. Já jsem Bůh.” Řekl. “Ne, ty jsi démon.” Řekla jsem. Rychle jsem se rozběhla na Jeff, ale on popadl moji ruku a zlomil ji. Vykřikla jsem v agónii. “V čem je rozdíl?” zeptal se.

Couvala jsem od něj, neschopná použít pravou ruku. Obloha venku se změnila v jasně rudou. Mraky byly oranžové stcionární blesky. Tohle byl obyčejný boj. Tohle byl boj mezi dobrem a zlem. Konečný střed o nadvládu. Najednou mi to došlo; Jeff to plánoval. Je to a démon. Budoval armádu duší. “Živíš se jimi. Bereš jejich bolest, zármutek a hněv a změníš to v palivo. Jsi nemocný, zkroucený tvor.” řekla jsem.

“Jsi tak chytrá.” řekl sarkasticky.

“Trvalo ti dost dlouho abys na to přišla. Myslel jsem že jsi lepší, Jane.”

“Máš duše tisíců obětí, ale já mám duše našich rodin.” řekla jsem. Duše mojí rodiny a Jeffovy rodiny se objevily za mnou, zářící modrým světlem. Za Jeffem se objevily řady a řady dětí, mužů a žen, žhnoucí temně rudě. Moje máma mi dala dost z jejího štěstí na vyléčení mé ruky. Jeffův bratr mi dal udatnost postavit se Jeffovi jednou naposled. Můj otec mi dal jeho naději na palivo a léčení mých bodných ran. “Nejsi zápas pro mě, Jeffe. Jedna dobrá duše může stát proti milionu zlých duší.” řekla jsem.

“V tom se právě mýlíš.” řekl Jeff. Začal absorbovat duše svých obětí. “Ano. Víc.”
Rozběhla jsem se k němu a otočila na něj svůj nůž, ale on ho zablokoval a když se naše nože dotkly, vyhodily fialovou jiskru. Jeffovo koleno bylo ohnuté, tak jsem využila výhody a stoupla na o jednu nohu, pak jsem se posunula nahoru a otočila dozadu, nechala jsem nohy roztažené a kopla Jeffa do brady. Když jsem přistála, Jeff okamžitě sekl po mém obličeji, ale Jeffova matka ji pro mě vyléčila.

Rychle jsem se otočil na Jeffa, ale on popadl můj nůž a hodil ho přes celou místnost. Stiskl mé hrdlo a přitlačil mě ke zdi, zvedajíc mě nahoru. Nemohla jsem nic dělat, ale pokusila jsem se ho co nejtvrději kopnout. Mé tělo se zachvělo, zoufale snažící uniknout. Místnost se začala točit a nabírat temný odstín. “Jdi spát.” řekl Jeff.Držela jsem se svého posledního uchopení vědomí, jen abych to nechala jít. Před tím, než jsem mohla odejít do hlubokého spánku, dostala jsem náhlé zesílení energie, a podařilo se mi kopnout Jeffa dostatečně silně, aby mě pustil a spadl na zem. Sjela jsem po zdi dolů a šla k Jeffovi. “Skončila jsem s tebou. Je čas zemřít.” řekla jsem.

“Ne.” řekl Jeff, chytajíc mou ruku.

“Dobro vždycky zvítězilo. Teď je čas pro převahu zla.” Znovu jsem Jeff kopla a zvedla svůj nůž. “Byl jsi poražen, Jeffe. Příjmi to.” řekla jsem. “Jeffe the Killere. Jsi Satanův nejhledanější v pekle. Teď tě musíme vykázat z tohoto království na místo, kam patříš.” všechny Jeffovy oběti a naše rodiny řekly jednohlasně. Duše se shromáždily kolem něj a zvedly ruce. Zem kolem Jeffa začala praskat a spadl do ohně. Nakonec, jen malá plošina držela Jeffa.

“Prosím, ne.” řekl Jeff. “Jeffe. Běž spát.” řekla jsem, těsně před tím, než se plošina zlomila, a poslala Jeffa do pekla. Při sestupu Jeff křičel stejně, jako když hořel zaživa na párty před 9 lety. Slíbila jsem, že donutím Jeffa aby takhle křičel znovu. A donutila… Parkety se přestavěly, a duše se otočily ke mně. Všichni jednohlasně řekli, “Děkujeme ti, Jane. Osvobodila jsi nás z kletby Jeffa the Killera. Jako odměnu, připoutáme tvou masku k tvé tváři, takže to už nebudeš muset nikdy řešit.” Maska se přitavila k mému obličeji a oči zčernaly. “Děkuji vám.” řekla jsem. Duše vybledly a obloha se změnila k normálu. Vyskočila jsem oknem, ujišťujíc se že jsem se vyhnula policii před tím, než se čas opět spustil, protože jsem měla stále trestný záznam.

O 4 roky později…

Jeff the Killer je mrtvý. Všechny jeho případy byly uzavřeny, police zastavila pátrání po něm, a také po mně. Boj mezi dobrem a zlem stále zuří, ale moje a Jeffova část ve válce skončila. Naše legendární bitva byla Boží převaha. Mám manžela a 2 děti, a jsme šťastná rodina. Budu zase někdy zabíjet? Možná. Pokud někdo ublíží mé nové rodině, nebudu váhat zase lovit.

Zdroj (EN): crappypasta.com
Další Creepypasta: Tajemství lesů

5/5 (1)

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Mike-K

Zdravím vás přátelé. Má přezdívku Mike K. A píšu gore horory. Jsem ročník 02. Baví mě kreslení/malování a hraní na klavír. Zajímá mě historie 20. století a záhady. Píšu příběhy o zabíjení, protože mi to jde a dávám do toho své myšlenky a úvahy.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close