CreepypastyČlánky

Přání

Přání

Přání občas potřebuje každý. Určitě jste zažili situace, kdy jste si něco přáli. Změnit minulost, ocitnout se na určitém místě, lusknutím prstů nechat zmizet své nepřátele, mít tolik peněz že už do smrti nebudete muset pracovat, nebo mít schopnosti udělat to co vás právě napadne.

Ale… Co kdyby to bylo možné? Co kdyby jste mohli uskutečnit co vás napadne? Co kdyby k vám někdo přišel s touto nabídkou? Přijali by jste ji? No…. mnoho z vás by jistě řeklo ano. A přiznám se, že i já bych ji bez váhání přijal. A také že přijal…

Nikdo se nezamýšlí nad následky toho co udělá. Ani já to nedělal. Proto vás chci varovat, před tím, než si začnete hrát na boha. A začnete třeba porušovat fyzikální nebo přírodní zákony. Věřte mi…. Že to nemusí vždycky skončit dobře.

Žil jsem si svůj poklidný život

v malém městě na jihu České republiky. Pracoval jsem v jedné nejmenované firmě. Nebyla to špatná práce. Byl jsem šťastný. Měl jsem ženu jménem Lucie, malou dceru Zuzanku, auto, dům a spoustu dalšího. Taková idylka šťastně žijící rodiny. Ale žádný život by nebyl život, kdyby se neobjevily bolest, zármutek a žal.

Začal jsem se topit v dluzích, přišli jsme o naši malou Zuzanku, přišel jsem o práci, začal jsem pít a nakonec mě opustila i má žena. Zhroutil se mi celý svět, přišel jsem o všechno a život najednou ztrácel smysl. Kdyby se neobjevil sen záhadný muž.

Seděl jsem u baru a popíjel, když se za mnou otevřely dveře. Dovnitř vešel muž v tmavém obleku s kravatou a zamířil přímo k baru. Sedl si vedle mě a poručil si sklenku vína. Nakonec se se mnou dal do řeči.
,,Vy nevypadáte jako někdo, kdo má zrovna štěstí v životě.“
,,Jó, to mi povídej.“ Zamumlal jsem.
,,Myslím že pití vám moc nepomůže.“
,,Hele, o co vám jde?“
,,Chtěl bych vám nějak pomoci.“

,,Vy mi nemůžete pomoct.“

dopil jsem sklenku a zvedl se k odchodu. ,,Měl jste někdy přání? Přání změnit špatné v dobré? Přání změnit naprosto cokoliv? Co kdybych vám řekl, že je to možné?“ usmál se na mě ten muž.
,,Poslal bych vás s těmi kecy do háje.“
,,Měl bych pro vás nabídku, pane Shillere.“

Když vyslovil mé jméno, zastavil jsem a podíval se mu do očí. ,,Kdo jste? A jakto že mě znáte?“ Ten muž se usmál a vydal se za mnou. ,,Jsem někdo kdo by vám chtěl pomoci. Tak co vy na to?“ Chvíli jsem váhal s odpovědí. ,,Jak mi chcete pomoct?“ ,,Přesně tak, jak by jste nejvíc chtěl.“

Znělo mi to spíš jako nějaká reklama v televizi která skrývá lež. ,,Zní to jako reklama na nový život. Zní to až příliš dobře. Nemám zájem.“ Ten muž sáhl do kapsy od saka a vytáhl vizitku. ,,Kdyby jste si to rozmyslel, tady máte mé telefonní číslo.“

Tu vizitku jsem vzal a strčil do kapsy.

S tím jsem nasedl na motorku a odjel. Zbytek toho večera mám v mlze. Jediné co si pamatuji jsou záblesky světel. Pak už jen vím, že jsem se probral v cele s bolestí hlavy. Když jsem se snažil posadit, ucítil jsem bolest v rameni a na pravém boku. Vyhrnul jsem si tričko a uviděl modřinu. Jak se zdálo, zadržela mě policie.

Jako bych neměl už dost podělaný život. Kéž by se dal život restartovat jako videohra. A v tu chvíli jsem si vzpomněl na toho muže z předešlého dne, a na to co říkal. Napadlo mě že bych toho teď mohl využít. Začal jsem tedy bušit na dveře a chtěl uplatnit své právo na telefonát a taky požádal o tu vizitku. Vyhověli mi. Začal vyťukávat čísla do mobilu a spustil vytáčení. Chvíli se nic nedělo. Pak to někdo zvedl.

,,Haló? Tady je pan Shiller. Rozmyslel jsem si to. Tu vaši nabídku přijímám.“
,,Dobře, pane Shillere.“ Hovor najednou skončil. Nestačil jsem ani říct že potřebuji dostat z basy. Odevzdal jsem mobil a pak čekal. Po nějaké době se otevřely dveře a za nimi stál strážný a ten muž. Překvapilo mě, že věděl kde jsem. Podepsal jsem nějaké papíry, vrátili mi mé osobní věci a šli jsme.
Venku jsme pak nasedli do černé audi a jeli ke mně domů, kde ten muž přede mě položil smlouvu.

,,Vysvětlím vám povahu  pomoci,

kterou vám nabízím. Když budete cokoliv chtít, nebo si přát, splní se to. Nehledě na to co si přesně budete přát.“ Zarazil jsem se, když zmínil:  „splní se to“. ,,To jako vážně? Vytáhl jste mě z basy jenom proto, aby jste si ze mě dělal srandu?“ ,,Nikoliv, pane Shillere. Jsem tu abych vám pomohl. A také protože jste mi sám zavolal.“

,,To mám jako vážně věřit tomu, že se nějakým zázrakem splní přesně co si přeji?“ ,,Řekněme, že mám jisto prostředky, které mi to umožňují. Bližší informace jsou uvedeny ve smlouvě. Ale mohu vás ujistit, že se nejedná o žádný žert. Pomoc, kterou vám nabízím, je skutečná.“

Dlouho jsem nevěděl co říct. Pak jsem se zeptal: ,,Co za to chcete? Mou duši?“ Muž se ušklíbl a pak odpověděl: ,,Považujte to jako dar. Jako půjčku s nulovým úrokem.“ Velmi podivná nabídka, nemyslíte? Napadlo mě, že je z nějaké dobročinné nadace, co pomáhá lidem, ale nakonec… mi to bylo jedno. Jestli je pravda to co říkal, tak to chci!

Bez přemýšlení jsem to dole podepsal.  Odložil jsem propisku a s úsměvem zeptal se: ,,Tak co teď? Vezmete mě do země nezemě?“ Ale smích mě hned přešel. Když jsme si potřásali rukou, začalo to. Najednou jsem se ocitl v tunelu barevných světel, co se míhala kolem. Hlava mi třeštila a srdce bušilo. Mozek nezvládl takový tlak a já ztratil vědomí.

Když jsem zas přišel k sobě,

ten muž byl pryč. Rychle jsem vstal a prohledal dům, jestli něco nechybí. Musel mi dát nějaké drogy a zatím co jsem byl mimo, mohl vzít všechno co se mu líbilo a utéct. Všechno však bylo na svém místě, nic nechybělo, ani peníze, které jsem schoval do jedné z knih a knihovně.  Oddechl jsem si. Šel jsem do kuchyně a napustil si sklenici vody. 

Když jsem dopil, začal jsem přemýšlet o té smlouvě a o tom co říkal. „Když budete cokoliv chtít, nebo si přát, splní se to.“ Chtěl jsem to hned vyzkoušet, abych si ověřil, že kouzelný džin drží slovo. Nejdřív mě nic nenapadlo. Pak jsem si vzpomněl na mou  motorku, kterou mi policie zabavila. Vyšel jsem ven, ale motorka nikde.

To se dalo čekat. Příliš slibná nabídka na to, aby byla skutečná. Potom mě napadlo, že motorku běžně parkuji v garáži a že by mohla být tam. „Má ještě druhou šanci.“ zasmál jsem se. Otevřel jsem dveře do garáže a zamrazilo mě. Motorka stála na svém místě.

Začal jsem o tom uvažovat.

„Třeba ho napadlo, že ji budu chtít zpátky, tak mi ji přivezl.“ Potřeboval jsem lepší důkaz. Něco co by nedokázal. Něco co je fyzicky nemožné. Nevím proč, ale v tu chvíli jsem si vzpomněl na film Ghost Rider, kde Nicolas Cage otevře dlaň a na ní se objeví plamen. Když jsem se podíval na svou ruku, najednou se objevil jasně žlutý plamen.

Zpanikařil jsem. Začal jsem plácat dlaní o stehno, abych ho uhasil, ale sám najednou zmizel. Když jsem se uklidnil, došlo mi, že nelhal. Dokážu všechno, na co pomyslím.  Ale pak mi došlo ještě něco. Mám moc hrát si na boha. Můžu přetvářet cokoliv na něco jiného, nebo vytvořit diamant naprosto z ničeho.

Můžu měnit vodu ve víno. Můžu se přemístit kamkoliv budu chtít, aniž bych použil letadlo. Můžu manipulovat s časem, můžu ho zastavit, zrychlit, nechat někoho zestárnout nebo omládnout, nebo cestovat časem. Jinými slovy… Už pro mě neplatí fyzikální ani přírodní zákony. Protože můžu naprosto cokoliv…

Zní to sice zajímavě

a myslím že by jste takovou schopnost hned použili, ale já takový nebyl. Šlo to postupně. Přivedl jsem svou dceru k životu, má žena se zase vrátila, měl jsem zase, hodně peněz a ještě dalších pár věcí. A taky jsem změnil naši realitu. Teď jednoduše žijeme v realitě, kdy je všechno možné. Udělal jsem hodně věcí co má představivost vyprodukovala. Ale jen to, co bylo přijatelné.

Také jsem vyřešil pár globálních problémů. Vím, teď si budete myslet, že jsem vyvraždil půlku naší planety. Ne! Tedy…ne tak docela. Ano, zredukoval jsem naši populaci o pár čísel, ale ne tolik aby to zásadně změnilo chod společnosti, o to jsem se postaral. Uvědomil jsem si, že hrát si na boha vyžaduje zodpovědnost. Teď by jste si asi řekli, jak by se tohle mohlo pokazit? Můžu cokoliv tak proč?

Není to zase tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Když jste všemocní, všechno je snadné, nic nemusíte dělat. Jaký smysl potom má takový život? Po krátké době jsem začal propadat depresím. Začal jsem chodit k terapeutovi, aby mi pomohl. Po pár sezeních jsem mu řekl všechno. On mi ale nevěřil, a tak jsem mu to dokázal. Vzal jsem polštář a přetvořil ho na zlato a pomalu ho poslal vzduchem k němu. Nejdřív myslel že jsem ho nějak zdrogoval ale pak se mi ho povedlo přesvědčit. 

Žádal jsem ho o pomoc,

ale jediné co mi řekl bylo že je sezení u konce a že už nejsem jeho klient. I když jsem mu podal sportovní tašku plnou peněz a nové auto, přesto mě odmítl. Jenom dodal že bych si neměl zahrávat s takovou mocí. Ten den jsem se vrátil domů a Lucie se mě ptala co se děje a kde jsem byl.

Současně přišla Zuzanka a ukazovala mi obrázek, který nakreslila ve škole. Chtěl jsem být sám, tak jsem šel do ložnice ale holky chtěly být se mnou. Prosil jsem je, aby mě nechaly chvíli o samotě, ale ony nechtěly odejít. V návalu stresu jsem to už nevydržel a zašeptal:

,,Jděte pryč!“ Když jsem pak otevřel oči, byl jsem v pokoji sám. Pak jsem si uvědomil, co jsem udělal. Rukou jsem si zakryl tvář a začal brečet.

Uvědomil jsem si, že takhle se žít nedá.

A tak jsem se chtěl zabít. Vytvořil jsem pistoli a chtěl se zabít, ale nešlo to, nedokázal jsem stisknout spoušť. Přemítal jsem nad minulostí a vzpomněl si na tu smlouvu. A najednou tam byl. Stál tam přede mnou a zíral na mě. Podíval jsem se na něj se slzami v očích. ,,Já už nemůžu, já nechci žít takový život! Prosím, vezměte si váš dar zpět.“ Ten muž se usmál a sklonil se ke mně.

,,Ne…“ Nechápavě jsem se na něj podíval a on se široce usmál, čímž odhalil špičaté zuby. ,,Co jste zač?“ Nakonec se hlasitě rozesmál. ,,Co jsme si myslel, pane Shillere? Že jsem Bůh? Nebo Ježíš Kristus? Jsem ďábel, pane Shillere!“ Celé mé tělo ztuhlo. „Ď-Ď-Ďábe-“ „No Ďábel, jen to řekněte nahlas. Zkrátka jste naletěl.“ začal se smát. „Přeju si, abych s tebou nepodepsal tu smlouvu!“ upustil jsem pár slz. „Promiň, ale tohle ti neschválím. Ani nevíš, jak těžké bylo tě najít. Všechna tvá přání jdou přeze mě. Takže ti nedovolím nic, co by tě zase schovalo.

„Ty hajzle!“ vyskočil jsem proti němu a chtěl mu vrazit pěstí, ale jakmile jsem se ho dotkl, změnil se v kouř a já prošel skrz.

„Pošetilé.“

řekl a přistoupil ke mně. Chtěl jsem ho udeřit, ale nešlo to. Cosi neviditelného mi bránilo v pohybu. On tam jen stál a rukou zajel rovnou do mé hrudi. Pohltila mě neuvěřitelná bolest. Mé plíce se roztékaly žárem. Pumpování srdce mi po těle rozesílalo hřebíky. Ďábel ve mně cosi svíral. Bezeslov začal pomalu vytahovat ruku z mé hrudi. Každý milimetr mi tisíckrát násobil bolest. Chytil jsem jeho ruku, ale veškerá síla přání mě opustila. Neměl jsem žádnou sílu.

Z mé hrudi byl vyškubnut kus blankytně světélkující látky. Ďábel poodstoupil, já se svalil na zem. Mé tělo hořelo. Nemohljsem se hnout. ,,Tohle je část tvé duše, která tě činí smrtelným. Nyní budeš plnit mou vůli!“ Na místě odkud tu látku vyrval se vytvořilo podivné znamení. Přestože jsem obrazec neznal, věděl jsem moc dobře co symbolizuje. Už jsem se nemohl Ďáblu vzepřít…

Varuji vás. Jestli někdy potkáte přívětivého muže v obleku, neobchodujte s ním. Nedělejte tu stejnou chybu co já. Ehm, omlouvám se, chci říct ať s ním určitě obchodujete. Je to skutečně výhodné!

Další Creepypasta: Našeptáváč
Více záhad: Paraweb

4.5/5 (2)

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Mike-K

Zdravím vás přátelé. Má přezdívku Mike K. A píšu gore horory. Jsem ročník 02. Baví mě kreslení/malování a hraní na klavír. Zajímá mě historie 20. století a záhady. Píšu příběhy o zabíjení, protože mi to jde a dávám do toho své myšlenky a úvahy.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close