Proč jsme přestali sekat trávník

Proč jsme přestali sekat trávník

Tráva na naší zahradě byla vysoká, moc vysoká na to, aby se na ní dalo něco pěstovat, takže jsme já a moje babička v Mountfieldu koupili sekačku, která nám nadosmrti změnila pohled na nezranitelnost. Žádný strach, ta sekačka neobživla, ani se k nám neobrátila zády nebo tak něco, ale něco zvláštního na ní přece jen bylo. Možná si o mně budete říkat, co to tady plácám do větru, ale naše sekačka se namísto všeho, alespoň trochu živá zdála. Výkonově byla na úplně jiném levelu, než jsme byli vždy zvyklí. Moje babička stále měla, na svůj věk, docela sílu a zvládla ji povětšinou zkrotit. Jednoho dne jí to však úplně nevyšlo.

Bylo slunné poledne a v sousedství náš soused zrovna trhal jablka ze své velmi opečovávané jabloně. Sice nás štvalo to listí naházené na naší straně, ale jinak ta jabloň byla vážně skvělá.

A pak přišla první rána.

Já jsem tam jen přihlížel,, když měla přijít první drobná nehoda s tímto novým strojem. I přestože byla sekačka uživatelsky přívětivá a výkonná, měla problém z objížděním některých překážek, zejména drobných objektů, kamenů a tak dále. Soused se s babičkou pozdravil, stáli k sobě čelem a právě v tu chvíli nepozorná babička přejela asi 50 milimetrový kamínek, který trefil souseda do hlavy. V tu chvíli jsem měl chuť se z plných plic řechtat, avšak babička byla zděšená, protože se soused vytratil z jejich dohledu. Šla se podívat blíže k plotu a viděla ho, jak si na čele přidržuje ruku. Naštěstí se mu nestalo nic víc, než že schytal malou modřinu. Ale naneštěstí, to byla jen ochutnávka toho, co náš nový stroj dokáže.

Další taková náhoda se stala několik měsíců poté když babička opět sekala svůj trávník, tentokrát na té půlce zahrady, která byla blíže k našemu domu. Bylo možné že babička vnímala opět jen své okolí, namísto těžkého stroje, kterým sekala svůj zelený trávník. Můj bratr vyšel ven, aby se podíval, kam postaví náš bazén, až se trochu oteplí. Následně se jí sekačka vymkla z rukou a vyjela přímo na mého bratra. Ten včas stačil uskočit a sekačka narazila do domu.

Babička se však ohlédla rychleji než on a křičela na něj :

,,PRYČ !!!! PRYČ!!!!l“

Protože náraz sekačku otočil o 90 stupňů a znovu jela naproti mému bratrovi. Byla tak blízko a babička, která stála mnohem dále než my, to zjistila dříve. Sekačka porazila mého bratra na zem, pak následoval další náraz do zdi garáže a to ji tentokrát obrátilo na bok. Motor ji nemohl pohánět stále rovným směrem….vlastně už ji nemohl pohánět vůbec.

Možná jste nyní v domnění, že právě tyhle nehody nás donutily ,,nesekat trávník“ ale není to tak. Sekačku, která nás málem zabila, jsme prodali a zprovoznili prozatím naší starou. Babička v jeden podvečer ten trávník sekala, už ji tolik nerozptylovalo okolí, ani já, ale když ten trávník sekala, slyšela takové kvílení. Myslela si prostě, že ten zvuk vydával už 12 let starý a nerozpohybovaný motor. Neviděla v tom nic víc a já se jí nedivil…

Dokud ovšem jeden z kabelů nezapraskal a sekačka kompletně nevypla. Chtěla ji znovu zapnout, ale odhalená měď je sevřela a ona si neuvědomila, že sahá do zapnutého zdroje.

Málem ji to dostalo,… málem.

Avšak štěstí v ten den bylo na její straně.

Ještě před tím než na to sáhla, se vypnul elektrický proud.

Tráva přestala křičet bolestí.

Nestalo se naštěstí nic vážného, ale rozhodně jsme byli ,,něčím“ uvědomění, po těch všech letech sekání, že bychom to dělat neměli.

Další Creepypasta: Zákony měst