ČlánkyCreepypasty

Speciální vánoční večeře

Speciální vánoční večeře

Když poprvé večeříte s rodinou vaší přítelkyně, je to velice důležitým momentem. Mohou se totiž stát i vaší rodinou. Musíte být vtipní a okouzlující, ale ne zas moc vtipní a okouzlující aby to nevypadalo přehnaně. Nechcete být lhářem nebo vlezdoprdelem.

Když jsem měl poznat Mabelinu rodinu, nemohl jsem se přestat cítit úzkostně. Bylo mi 25, takže jsem chodil už se spoustou žen, abych věděl, že Mabel je pro mě ta pravá. Byla krásná, úspěšná a sladká, ta nejvíc štědrá a podporující osoba, kterou jsem kdy potkal. Byli jsme spolu něco přes dva roky a cítil jsem se s ní tak pohodově. Celou tu dobu to bylo, jako kdybychom si byli souzeni.

Její rodiče, mladší sestra a starší bratr všichni žili v jiném státě, takže jsme neměli šanci se potkat. Párkrát jsme spolu mluvili přes Skype a FaceTime, takže jsem si byl že mě alespoň snáší, ale jeden nikdy neví…

Všichni už byli v Mabelině prostorném moderním domě na předměstí, když jsem na Štědrý den přijel. Proklínal jsem se, že jsem to nebyl já, kdo přijel první, ale nikoho to zjevně netrápilo.

„Jonahu!“

otevřel mi dveře její otec Richard a nadšeně mi potřásl rukou. Asi se mu to zdálo málo, protože mě na to ještě objal, plácaje mě po zádech. „Takový byznysmen! Neboj se, Mabel nám vysvětlila, proč jsi měl dnes tolik práce.“

Jeho klid mě zároveň šokoval ale i uklidňoval. Na muže kolem padesáti let (pouze hádám) byl opravdu pohledný. Richard měl světle hnědé vlasy jako Mabel, k tomu byl vysoký a urostlý. Doprovodil mě za ostatními členy rodiny v obyváku.

„Martho, Bernie, Frede, tohle je ten slavný Jonah. Vypadá ještě lépe taky osobně, nemám pravdu?“ znovu mě silně plácl do zad.

„V tom obleku ti to moc sluší!“ řekla Martha, Mabelina matka. Byla celá vyjevená, že mě konečně vidí, dokonce mě políbila na tvář. Nevypadala na víc než na 35 let a stejně jako její dcera, příjemně voněla. Po tom co mě objala, zvolala směrem ke kuchyni: „Tohodle si necháš Mab!“

Další byla Mabelina sestra.

Bernie měla kolem 15 let, byla blonďatá a s tváří jako z bílého mramoru. Zcela jako její matka. Zakoulela očima jako reakci na chování svých rodičů, ale nězným způsobem. Poté ke mě natáhla ruku. „Ráda tě poznávám Jonahu, doufám, že si to tu s námi dnes užiješ.“

A poslední byl Fred. Byl to ten nejlépe vypadající chlap, kterého jsem kdy viděl. Richard a Martha mě pochválili, to jo, ale oproti němu jsem si připadal být spíše pytlem smetí.

Byl vysoký a vypracovaný, jak ruce tak nohy. Jeho kalhoty a prostá košile na něj padly, jako kdyby dělal modela pro Armani. Vlasy se mu lehce leskly a zuby měl perfektně rovné. Nestydím se, že to říkám, kdybych nebyl na holky, natuty bych po něm jel.

Nikdo z nich ve videohovoru nevypadal takhle dobře, ale hodil jsem to za vinu kvalitě kamery. Proto asi chválili můj vzhled, na videu jsem musel vypadat strašně hnusně.

„Prosím, posaď se, synku.“ pokynul Richard směrem ke křeslu. „Mabel tu bude brzy, jen se převlékne.“

Nás pět se zatím zabavilo tlacháním.

Probírali jsme jedno téma za druhým a víc a víc jeden druhého poznávali. Každý jeden z nich byl něčím speciální, zajímavý. Nemohl jsem se dočkat až se stanou i mojí rodinou. Takhle, mám své rodiče rád, ale ti jsou hrozně…normální.

Asi po dvaceti minutách živé debaty, sešla Mabel ze schodů. Vypadala opravdu překrásně. nemusím zmiňovat minimum make-upu. Její vlasy zářily jako rubíny, měla na sobě šaty tenké jako sám vánek. Zkrátka vypadala sladčeji a nádherněji než kdy jindy. Byl jsem ohromen do němoty a styděl se, že jsem si po setkání s její rodinou jen mohl myslet, že je míň krásná jako oni.

Nemohl jsem se nijak držet zpátky. Důstojně jsem poklekl a požádal Mabel o ruku.

Nosil jsem u sebe prsten už nějakou tu chvíli, čekaje na perfektní okamžik. Chtěl jsem jí požádat právě po tom, co bych poznal její rodiče. Zbytek se seběhl opravdu rychle.

Všichni v pokoji vybuchli v jásot.

Mabel se slzami v očích několikrát zopakovala „ano“ a objala mě. Po nějaké chvíli se k objetí přidali i ostatní. Byly to perfektní Vánoce s perfektní rodinou.

„Jsem tak šťastný, že je naše rodina konečně kompletní.“ utřel si Richard slzy z očí. Sevřel mi obličej do svých velkých dlaní a políbil mě na levou tvář.

„Tak se dáme do jídla, ne?“ zeptala se Bernie tím typickým netrpělivým tónem teenegera, ale s lehkou veselou notou. „Ty jednohubky, co jsme měli před chvílí, mi opravdu nestačily!“

„Jistě drahoušku. Jonahu, posaďme se, kluci přinesou hlavní chod.“ odvedla mě Martha do vedlejší místnosti. Byl tam dlouhý stůl. Jakože opravdu dlouhý stůl s připraveným servisem.

Richard a Fred brzy přinesli do jídelny velký tác, na němž se vyjímal pečený…člověk.

Na chvíli jsem si myslel, že mě klamou moje vlastní oči. ALe nic jiného nemohli mít takovou specifickou velikost a tvar.

„Vypadá to delikátně jako obvykle, ségra!“ rozzářil se Bernie na tváři úsměv, jaký jsem u ní viděl prvně.

„To j-je…“

zamumlal jsem.
„Člověk.“ odpověděla Mabel prostě, jako kdyby to byla ta nejjasnější věc na světě. Jako kdyby to byl obyčejný krocan.
„Opečený chutná fakt dobře, když víš jakou teplotu nastavit v troubě.“

“Is this…” I babbled.

„A to ona rozhodně ví!“ ušklíbl se Fred zatímco začal krájet maso. „A nezapomeňme na koření. To je taky skvělé!“

Když jsem si tělo pozorněji prohlédl, poznal jsem, že patří mladému muži. Bernie bleskurychle zhltla své první sousto, načež se její krása stala instantně nesnesitelnou. Jako kdyby sama zářila světlem z jiného světa.

„Ale notak, synku,“ pohlédl na mě Richard vážným pohledem, „Jsme krásní, bohatí, chytří a úspěšní. Kdo by toho jednoduše docílil bez nějakého toho rituálu tu a tam?“

Stačí ho provést pouze jednou za rok.

A přesto to má spoustu výhod!“ podotkla Martha, zatímco si nabrala brambory a jedno z chodidel. Když si všimla že zírám na její porci, usmála se a řekla: „Já prostě miluju ohryzávat ty kůstky…“

„A ani to nemusí být mladá panna. To by bylo starý a nudný. Dokud je člověk mladý a hezký, tak postačí. Tohle je člen studentské rady co se snažil sbalit mojí kamarádku.“ vysvětlila Bernie, „Ale to se během mé služby nestane!“
Děsilo mě, že všechna jejich vysvětlení mi připadala naprosto rozumná.

„Copak mě nemiluješ?“

zeptala se Mabel, přestože věděla že ji miluji víc než cokoliv na světě. „Copak nechceš být perfektní jako my?“

„Máme i ozkoušené, že pár který tento rituál provede, spolu zůstane.“ mrkl na mě Richard. „Já a Martha jsme spolu už 40 let. Je to garantované!“

Chvíli jsem přemýšlel, ale nic jsem neřekl. Na to jsem si ukrojil kus nohy a přidal se k této speciální vánoční večeři. K této velkolepé hostině…

Autor: Thamires Luppi (aka Polonium Poisoning)
Originál: Creepypasta.com
Další creepypasta: Problémy spolubydlících

5/5 (2)

Jak se ti líbil příspěvek?

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Podívej se
Close
Back to top button
Don`t copy text!