CreepypastyČlánky

Tajemství domu

Tajemství domu

Mohl bych se vám tu rozpovídat, jak to začalo obyčejným přistěhováním do nového domu, zabydlením se a až pak že přišly problémy. Ale takhle tomu nebylo. Začalo to hned o našem příjezdu. Realitní makléř nás provázel po domě, když nám kamsi zaběhl náš pes. Omluvil jsem se, že pro něj rychle zaběhnu, a tak jsem se ho vydal hledat.

Musel jsem za ním běžet do dalšího poschodí. Uklouzl jsem po jednom ze schodů a málem spadl dozadu, kdybych se nechytil zábradlí. Vytáhl jsem se zpět na nohy, když jsem zaslechl hlasité zaskučení. Co nejrychleji jsem vyběhl schody a běžel k balkónu, odkud se zvuk ozval.

Můj krok se ale zastavil. Kdosi tam stál. Byl oděný do černého pláště, otočený zády, ale mohl jsem dobře vidět kopí, které ta osoba vytahovala z něčeho před sebou. Švihem, kterým ta osoba vytáhla kopí, dopadlo na parkety pár kapek krve. Zkamenělý hrůzou jsem se zajíkl. Už to o mně vědělo. Zaslechl jsem dusot nohou na schodech. Ta bytost hbitě přeskočila zábradlí a zmizela.

„Co to bylo?!“

přispěchal ke mně otec. Vzal mě do náruče a odnášel dolů, abych neviděl to, co donutilo moji matku vyjeknout. Náš pes tam ležel s roztrženým břichem. Makléř ihned volal policii, aby se přišlo na to, co se stalo. Žádné informace ale z vyšetřování nevzešly. Rodiče se rozhodli dům nekoupit a makléř proti tomu nic neměl.

Naštěstí měl otec asi dvacet minut odtamtud svého bratra, a tak jsme měli ubytování alespoň na pár dní. Šel jsem brzy spát, ale pořád dokola se mi ve snu opakovala jedna ze vzpomínek. A to byla chvíle kdy ona osoba skočila přes zábradlí. Kolem očí jí vlály obvazy. A jedno zcela rudé, bez zornice i duhovky, na mě hledělo.

Nemohl jsem spát, nemohl jsem zavřít oči. Vždycky tam na mě hleděl ten vražedný zrak. Vstal jsem, že se dojdu napít. Když jsem otevřel dveře, viděl jsem otce, jak se kvapně obléká. Vyšel z domu a pěšky se vydal směrem k tomu domu. Navlékl jsem na sebe nějaké teplé oblečení a vydal se za ním.

Co skrýváš?

U dveří toho domu, které zůstaly otevřené otec na chvíli zaváhal. Rozhlédl se, jen tak tak jsem se stihl ukrýt, a vešel dovnitř. Byl jsem mu ihned v patách. V domě šel otec do onoho druhého patra a zahnul ke zdobeným dveřím. Z květináče vedle nich vytáhl klíč a odemkl je. On se tu…vyzná? V pracovně, která se za dveřmi nacházela, přešel ke knihovně, zatáhl za jednu z knih a otevřel tak tajný průchod ve vedlejší zdi.

Chodby za průchodem se točila a vedla hluboko pod dům. Ocitl jsem se v kamenné místnosti s deskou uprostřed, na níž bylo vyryto spoustu zvláštních symbolů. Otec rukou přejížděl po této kamenné desce. Náhle mě cosi zvedlo do vzduchu a hodilo směrem k otci. Všiml si mě a s pohledem „Co tu děláš?“ mě chytil.

„Měl by sis své dítě lépe hlídat.“ pravil hluboký nesourodý hlas. Na schodech, kde jsem předtím stál já, se teď tyčila ta bytost. Bílé dlouhé vlasy jí padaly do obličeje a skrývaly obvazy, které byly pevně uvázány kolem očí. „Co sis myslel? Že po třiceti letech jen tak zmizím?“ zasmálo se to stvoření. „Už tu není nikdo, kdo by si přál tvé služby, zapudil jsem tě!“ řekl klidně můj otec, svíraje mě ve svém objetí.

„Tam kde je smrt, budu vždycky.“

odplivl si ten muž a zvedl ruku k obvazům na očích, „Navíc máš něco co mi patří!“ Strhl si obvazy a odhalil to jedno rudé oko a oční důlek, kde mu druhé oko chybělo. „Nikomu jsi neřekl, že si vyvolal démona, kvůli kterému zmizela celá tvá rodina, že?“ vydal se pomalu k nám. „Kdo by věřil v existenci démona Sog’thola, že? Pokud bys tedy neměl důkaz.“

„Sklapni!“ pustil mě otec a vyběhl proti onu démonovi. Pokusil se mu vrazit pár ran, ale Sog’thol všechny odvrátil, nebo se jim vyhnul. Pevně uchopil své kopí a rychlým otočením jej vrazil otci skrze krk. Zavřeštěl jsem. Démon držel kopí co nejvýš, aby tak mého otce dusil. Sáhl mu do kapsy od bundy a vytáhl rudou kouli, kterou si ihned vsadil do očního důlku.

Pak švihl s kopím a odtrhl otcovu hlavu od těla. Z krku se valily proudy krve. Bělovlasý se zasmál a přišel blíž ke mně, malému klukovi klepajícímu se strachy. Namířil mi kopí přímo na obličej. Bylo jen pár centimetrů od mých očí. „Tvůj otec byl hlupák, nenávidící svou rodinu. Teď splatil svůj dluh. A já jsem volný…

Další Creepypasta: Oči lesa
Více záhad: Paraweb

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Podívej se
Close
Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close