ČlánkyCreepypasty

Oči lesa

Oči lesa

,,Stany jsou postaveny, oheň hoří, pivo je ready a barbecue se smaží!“ zavolal Joshua na Grahama s Jeromem. Graham stále ještě nosil dříví na oheň a Jerome hledal v batohu videokameru. Oliver mezitím smažil maso na elektrickém barbecue grilu. Tito čtyři přátelé se rozhodli jen na víkend do hlubokých kanadských lesů. Zkrátka pobyt v přírodě. Z lesa se v tu ránu vydral chlap jak hora. Svalnatý plešatý s černým plnovousem, na kterém se tu a tam vyskytovala šedina.

Zrzavý muž o něco menší s nakrátko ostříhanými vousy a patkou na pravou stranu mu zamával na pozdrav a palcem pokynul za sebe, směrem k ohništi. Graham položil kupu dřeva vedle ohniště a s Joshuou se k němu posadil. Začali si povídat o nějakých potížích při balení na tento výlet. ,,Hoši, úsměv!“ ozval se za nimi náhle Jerome, načež když se kluci otočili, koukali do objektivu videokamery. ,,Moc vtipný, Jerome.“ usmál se Oliver, další sportovec, od grilu, ,,Technik se v tobě vážně nezapře.“

Hnědovlasý kudrnáč vypnul kameru a uložil ji do brašny přes rameno. Posunul si své brýle víc k očím a posadil se k ohni také. Jakmile Oliver dosmažil maso, začal ho servírovat a všichni čtyři se tak nacpali k prasknutí. ,,Takže, jaký že je plán?“ zeptal se Joshua po jídle. ,,To jsi to už zase zapomněl?“ zamračil se Oliver a Joshua pokrčil rameny. ,,Kolem jedenácté bude už dobrá tma, takže vyrazíme k jednomu jezeru. Je to dálka, ale stojí to za to!“ připomněl mu Graham.

Naše životy

„Tak to máme ještě dost času.“ pousmál se Jerome, „Tak povídejte hoši, co je u vás nového? Tak dlouho jsme se neviděli!“ Parta mužů se hlasitě zasmála. Graham si otevřel sklenku piva, napil se a zamručel: „Makám ve skladu ve fabrice. Plus mám brígádničení jako stavitel domů na vesnici.“ „Tys byl vždycky na tvrdou čistou práci.“ zasmál se Joshua a ukousl si další sousto kořeněného masa. Graham ho lehce šťouchl do ramene. „Tak nám řekni ty co děláš!“ vtíral se Oliver.

„Pánové,“ nasadil Joshua vážný herecký tón, „Já jsem doktor práv!“ Zbylí tři muži si vyměnili zmatené pohledy. Joshua jim to totiž dlouho tajil. Bylo to jeho eso v rukávu. „Tak schválně, Olivere, co děláš ty?“ vstal a ukázal na Olivera prstem. Oliver mohl jen pokrčit rameny a přiznat se, že dělá trenéra v posilovně. Joshua se posadil a s Grahamem a Oliverem se podíval na Jeroma. „Tak co děláš ty?“ zabručel Graham, „Furt píšeš příběhy?“ Joshua rychle přikývl. „Jsem asistent ředitele jedné počítačové firmy. Příběhy ale píšu dál. To je přeci život.“

„Nikdy jsem nevěřil, že by tě to mohlo živit.“ odfrkl jsi Graham, „Ale rád jsem ty storky četl. Máš um chlape.“ Pozvedl sklenku piva a zahulákal: „Připíjím!“ Joshua se k němu ochotně přidal. Jerome se pousmál. Byl rád, že jejich parta opět po několika letech pouhé počítačové komunikace někam vyrazila. „No, tak díky za barbecue, Olivere, ale teď si budu muset odskočit.“ zvedl se Joshua a vydal se k ústí lesa. Přátelé parkovali maximálně půl kilometru od silnice. A asi patnáct minut jízdy k nejbližšímu městu.

Slečinka

Zatímco byli Oliver, Graham a Jerome uprostřed debaty o počítačových hrách a možnosti společného hraní CS:GO, prořízl noc Joshuův výkřik. Tři muži vstali ze svých míst, aby spatřili Joshuu, jak utíká z lesa pryč. „Co se děje?“ „Cos tam dělal?“ „Co se stalo?“ překřikovali se Graham s Oliverem. „Kluci musíme vypadnout! Tam v lese! Nahý lidi bez obličejů!“ vykoktal ze sebe Joshua. Zbytek se na sebe podíval a vyprskla ve smích. „Dobrej vtip, Joshuo,“ poplácal ho Jerome po zádech, „takovej fór bych nevymyslel ani já.“

„Ne, kluci, vy to nechápete! Já si nevymýšlím!“ trval Joshua na svém. Graham se dál smál, ale Oliver se smíchem přestal. „Jo, jo, jasně!“ přitakal rychle, ,,Snažíš se nás vyděsit, protože se bojíš jít v noci do lesa, ze je to tak?“ Opatrně položil ruku na Joshuovo rameno. Joshua mu ruku ale ihned odstrčil a začal se rozčilovat. ,,Nevěříte mi?! Tak se tam běžte podívat!“ ,,Fajn otočil se Graham na patě a zamířil do auta pro baterku. ,,Jerome! Jdeš se mnou! Máš z nás nejmíň nasráno v gatích.“ prohodil když se vrátil.

Dva muži sami sobě vzájemnými opaky se vydali k lesu. ,,Sakra!“ odplivl si Graham když byli u ústí, ,,Měli jsme s sebou vzít tu hysterku.“ ,,Myslíš že by šel?“ pronesl Jerome otráveně a Graham pokrčil rameny. ,,Spíš mi řekni,“ otočil baterku na menší postavu, ,,ty jsi dobrej na analýzu a všechny tyhle děsivý věci, co?“ ,,Jo jsem, proč se ptáš?“ naklonil kudrnáč hlavu na stranu a upravil si brýle. ,,Řekls, žes něco četl o tomhle lese.“ pousmál se Graham, ,,Co jsi zjistil?“

Tajemství

Jerome se na svalnatce podíval. ,,Klasika, nějaký keltský rituály.“ prohodil rychle a věnoval se zkoumání okolí. Brzy to ale vzdal vzdali a vrátili se. Joshuovi bylo mizerně. Nikdo mu nevěřil. Většina se proto rozhodla, že do jedenácti půjdou spát, aby byli plní energie. Hlupáci. Kdyby se jen Graham podíval hlouběji do lesa, určitě by spatřil ty rýhy v kůře stromu a stopy bosých nohou. Bohužel se tak nestalo. Všichni čtyři muži zalezli do svých stanů, Oliver si nařídil budík. Zbývaly jim tři hodiny a dvacet sedm minut.

,,Mmm…mmm…mmm“ vibroval Oliverův telefon pod polštářem. Oliver byl hned na nohou, a začal se oblékat do teplejšího oblečení. Popadl baterku a vylezl do chladné a tmavé noci. ,,Hoši vstávat!“ zaklepal na jednotlivé stany, jen aby dostal odpověď v podobě nesouhlasného mručení.

Nakonec se ale celá parta vyhrabala ze spacáků. ,,Tak vyrazíme?“ zaklepal se Jerome zimou a zapnul na kameře noční vidění. ,,Jo, natoč jak vyrážíme, ale pak to vypni, ať se ti to nevybije.“ usmál se Joshua do kamery. ,,To nebude nutný, mám s sebou baterky.“ odvětil Jerome narychlo a parta se vydala do lesa. Šli, vyšlapaná cesta nevydávala pod jejich botami jediný zvuk. Svítili baterkami před sebe a povídali si o tom co podniknou, až se dostanou k jezeru. Budou se jen koupat? Budou skákat? Nemohli se domluvit.

Cesta

Cesta ubíhala poměrně rychle. Občas si někdo z nich odskočil, ale stále udržovali rychlé tempo. Šli po vyznačené cestě, co by se mohlo stát? Ztratili by se? Šli stále po vyznačené trase, dokud k onu jezeru nedošli. Nebylo nikterak velké. Bylo to zkrátka menší jezero, schované mezi stromy. Poslední čtvrt měsíce svítila nad jezerem a běhaly přes ní mráčky. Parta našich přátel se vysvlékla z oblečení a rozhodli se, že do jezera skočí. Vylezli proto na nejvyšší možné místo.

,,Moment!“ zastavil je náhle Graham, ,,Jerome, ty natáčej, prosím a ty, Olivere, běž zkontrolovat, zda je tam voda dostatečně hluboká.“ Jak řekl, tak kluci udělali. Oliver se vydal do vody a doplaval pod jejich provizorní skokánek. ,,Jak je to teda hluboký?“ zavolal na něj zeshora Joshua. ,,Zkusím dosáhnout na dno!“ odpověděl mu Oliver, nadechl se a potopil. Jerome vše zabíral na svou kameru. Oliver byl známý tím, ze dokázal zadržet dech až tři minuty i během pohybu. Ale teď byl pod vodou až moc dlouho. A ne a ne se vynořit.

,,Grahame, do vody!“ odložil Jerome kameru a vběhl do vody za Olivierem. Graham a Joshua skočili do vody hned vzápětí. Společnými silami vytáhl Joshua s Grahamem Olivera nad hladinu. Jerome byl hned u nich a kontroloval životní funkce. Oliver nedýchal. ,,Na břeh!“ zavelel Jerome a táhl hned Olivera ven z vody. Na souši ho položili a začali s resuscitací. ,,1..2..3..4..5…“ prováděl Graham nepřímou masáž srdce. ,,Jerome pořád kontroloval tep na Oliverově krku.

Konfrontace

,,Hoši?“ špitl Joshua a ukázal k lesu, ,,támhle to stojí!“ Graham a Jerome se podívali směrem kam Joshua ukazoval prstem a vytřeštili oči. Mezi stromy tam stálo cosi. To cosi bylo kompletně nahé bez ochlupení a obličeje. Pouze mužské genitálie se komíhaly sem a tam ve větru. ,,Co to dopíči…?“ vrtěl Graham hlavou. Tu začal Oliver prskat a vykašlávat vodu. Zbylí tři muži ho začali zvedat na nohy.

Jakmile si všiml té postavy, vyjekl, klopýtl a dopadl na zem. ,,Hoši musíme vypadnout!“ pomáhal mu Joshua ze země. Parta se vydala k oblečení. Chtěli odejít tou samou cestou, ale zarazili se. V cestě, asi dvanáct metrů od nich, stála další postava. Tentokráte ženská. Jerome popadl kameru a zapnul ji. ,,Kluci, nezdá se mi to, že ne?“ zašeptal. Přátelé mu neodvětili. Couvali zpět k vodě a Jeroma táhli za sebou.

,,Lidi co se děje?!“ panikařil Joshua. Ale to nikdo nevěděl. A postav přibývalo. Vycházely z lesa. Další muži a ženy bez obličejů. Čtyři muži stáli už téměř u vody. Zástupy tichých pozorovatel stály u ústí lesa. Bez pohybu, bez jediného zvuku. Nic. Jen tam stály, což přivádělo naše přátele k šílenství. A tu náhle se postavy rozešly. Opustili svá místa u ústí lesa a pomalu se těžkopádnými kroky blížily ke čtyřem mužům.

Temná minulost

,,Hoši zpátky!“ vyštěkl Graham a tlačil všechny za sebe. ,,Ale hovno zpátky!“ couval Oliver, ,,Musíme to proběhnout skrz ně!“ Měsíc na obloze ohlašoval půlnoc. Vznášel se přímo nad jezerem. A právě to odhalilo to, co by normálně zůstalo očím skryto. Jakmile měsíční paprsky pronikly černým suknem hlubiny, vynikly rysy znetvořených těl na dně. Bylo jich tam tolik. Tak šílený počet mrtvol. Jerome vše zabíral na kameru, ale neodvážil se tam dolů pohlédnout. Oliver rovnou vyzvrátil barbecue.

,,Musíme to proběhnout, Grahame! Já k nim dolů nejdu!“ třásl Grahamem Joshua. Graham jakmile spatřil to peklo na dně, zbledl. On měl pro strach uděláno, avšak toto bylo i na něj moc. Hordy nahých těl se stále pomalu, kolébavě blížily a tlačily tak přátele dál do jezera. ,,Za mnou!!“ vykřikl náhle Jerome a rozběhl se do řad těch monster. Kličkoval mezi nimi, ale ty obludy ho nakonec obestoupily. Naštěstí byl hned za ním Graham a z kleští rukou ho dostal několika ranami pěstí.

Joshua sprintoval ještě za Grahamem, ale Oliver byl v úzkých. Musel kličkovat mezi těly, které se kolem něj kupily. Ti lidé po něm začali skákat a strhli ho k zemi. Graham mu chtěl jít na pomoc, ale Jerome mu bránil. Věděl totiž, že proti takové přesile nemá sebemenší šanci. Horda těl odvlekla Olivera pod hladinu vody a zbytek tvorů přesměroval svou pozornost na zbylé tři může.

Nohy na ramena!

Neměli na vybranou, museli utéct! Rozžhnuli světla svých baterek a běželi cestou kterou přišli zpět ke stanům a autu. Nazí lidé chvíli otáleli, ale nakonec se za muži taktéž rozběhli. Kužely světla se míhaly lesem. Dusot tisíců těl se nesl jako hrom. Přestože již uběhly bezmála dvě míle, těla bez obličejů nevypadala vyčerpaně. Ba naopak, zrychlovala doháněla trojici mužů.

Graham s největší energií běžel vzadu a popoháněl Jeroma a Joshuu před sebou. Vida, že nemají moc šancí na útěk, zahulákal: ,,Promiňte hoši!“ a prudce zabrzdil. Otočil se a vyrazil do davu těl, který se po něm sápal. Bil kolem sebe hlava nehlava. Ale nakonec ho těla, valící se jedno přes druhé, povalila a odtáhla. Jakmile si toho Jerome všiml, přestal dávat pozor na cestu a zakopl. Joshua se zastavil a viděl jak těsně za Jeromem už jsou ty bytosti. ,,Uteč!!!“ ječel Jerome, když ho ta monstra táhla pryč, rozdrásávajíc si kůži na prstech, jak se snažil chytit prašné cesty.

Joshua byl skoro u kempu. Opět vyběhl, utíraje si slzy z tváří. Běžel rychleji než před tím. Poháněn smutkem a agresí vyběhl z lesa, přeběhl plán a vskočil do auta. Našel klíčky a začal startovat. ,,Pojď, dělej, dělej, dělej!“ prosil, ale motor ne a ne naskočit. Ohlédl se. Z lesa pomalu vycházely ty bytosti. Klidně a tiše. Nový proud slz se spustil z Joshuových očí. Motor nestartoval. Praštil do volantu a v breku opřel hlavu o sedadlo. A tam, ve zpětném zrcátku je spatřil. Tři nahá těla svých přátel, dívající se na něj neexistujícíma očima.

Další Creepypasta: SOS MVS
Více záhad: Paraweb

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

Podívej se

Close
Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close