Důrazně žádáme mladší čtenáře, či slabší povahy, aby tento článek raději vynechali. Pokud se vám při pomyšlení na krev, bolest, či mučení dělá špatně, přečtěte si radši něco jiného. Nikdo z autorů na Darktownu po vás nechce, abyste ze sebe dělali machry.
Děkujeme a přejeme děsuplné čtení!
1. Krysa
První písemné zmínky o této metodě pocházejí ze 17. století v Holandsku během bojů za nezávislost proti španělské nadvládě. Tuto metodu používal holandský vůdce Diedrik Sonoy vůči zajatým vojákům. Umisťoval jim na tělo klec s volnou spodní stranou, ve které byla krysa. Klec pomalu nahříval, takže se zvíře brzy začalo cítit velmi nepohodlně. Jediná cesta ven vedla přes měkké tkáně, které byla krysa schopná bez problémů prokousat, na rozdíl od mříží klece. Dlouhotrvající bolest, než se zvíře prokousalo ven, se nedá popsat.
Ve 20. století stejnou formu mučení používal generál, později prezident Augusto Pinochet proti svým politickým oponentům. Ten celý proces zdokonalil. Jediná cesta ven z klece směřovala tubusem, který vedl přímo do vězňova konečníku, nebo v případě žen do vaginy. Krysa se tak dostala bez problémů do lidského těla a teprve tam započala své děsivé dílo.
Každopádně mučení pomocí krys je jednou z nejzrůdnějších věcí, jaké si vůbec lidé dokázali vymyslet.
2. Devítiocasá kočka
Devítiocasá kočka je druh biče, který byl původně sestrojen pro těžší tělesné trestání, konkrétně u britského námořnictva a v armádě Spojeného království. Tento bič se používal také pro soudně ukládané tělesné tresty v Británii a některých dalších zemích.
Tradičních „devět ocasů“ vyplývá ze způsobu, jakým jsou provazce spleteny. Tenčí provazce jsou spleteny ze tří lanek, hlavní tlustý provazec zase ze tří tenkých provazců. Devět ocasů pak vznikne rozuzlením tlustého provazce na tři tenké a jejich následným rozuzlením vždy na tři jednotlivá lanka.
Existují různé variace devítiocasé kočky, ať už se nazývají (x-ocasá) kočka či nikoli. Lze se setkat s variací kde je namísto kožených proutků použit ostnatý drát a například pro bičování egyptských vězňů se používaly od starověku až do konce 20. století důtky se sedmi ocasy připevněnými na klacku. Na každém provázku bylo šest uzlů. Nástroj se používal jen na dospělé muže, chlapci byli trestáni prutem. V roce 2001 bylo používání tohoto nástroje v Egyptě zakázáno.
3. Waterboarding
Waterboarding je forma vodního mučení ve kterém se voda nalije přes látku, která pokrývá obličej a dýchací cesty zajatce, což způsobuje, že se člověk topí. Normálně se voda přerušovaně nalije, aby se zabránilo smrti. Nicméně, jestliže je voda lita nepřetržitě, hrozí smrt udušením. Waterboarding může způsobit extrémní bolest, poškození plic a mozku z nedostatku kyslíku, jiné fyzické zranění, včetně zlomenin a trvalou psychickou újmu. Nepříznivé fyzické účinky mohou trvat měsíce a psychologické účinky po celá léta. Tato metoda se v historii objevila už ve 12. století za dob španělské inkvizice a je dodnes využívána CIA k výslechu.
4. Sicilský býk
Zařízení sestrojené údajně athénským sochařem Perillem v 6. století př. n. l. bylo vykováno z mosazi do podoby skutečného býka. Do duté sochy byli uzavíráni odsouzenci na smrt, jimž byl napřed vyříznut jazyk. Kati potom pod sochou zažehli oheň. Výkřiky agónie, které se ozývaly z nitra rozžhaveného mučicího nástroje, byly zesilovány důmyslně vytvořeným vnitřkem sochy a vytvářely dojem skutečného bučícího býka. Fakt, že přihlížející nemohli vidět utrpení odsouzeného, činil popravu méně hrůzyplnou.
Podle legendy byl býk vytvořen pro sicilského tyrana Falarise z Akragantu. Za svůj výtvor očekával tučnou odměnu, ale namísto ní se stal prvním člověkem, na němž bylo zařízení vyzkoušeno. Podle některých zdrojů se obětí ďábelského vynálezu stal později i sám Falaris. V býkovi skončil poté, co byl po 16 letech své vlády svržen z trůnu.
5. Skafismus
Nahý člověk byl umístěn mezi dvě lodě tak, aby mu koukaly ven pouze končetiny a hlava. Někdy se místo lodí používaly i vydlabané kmeny stromů, ale ani tato alternativa stála za to.
Takováto “loď ” pak byla spuštěna na vodu. A ještě předtím, než se odsouzenec ocitl ve vlnách, byl donucen sníst obrovské množství medu a mléka. Oběti po konzumaci medu a mléka trpěly trýznivým průjmem. Cílem bylo, aby výpary z průjmů přilákaly hmyz, který pak dělal člověku „přátelskou“ společnost. Přídavkem bylo ještě lidské tělo pomazáno medem, aby se k trpícímu dostalo těch miláčků co nejvíc… Tady to byl ale daleko větší extrém, než když nás v létě štípou komáři, nemyslíte? V tomto případě byl člověk hmyzem sněden zaživa. Celý proces někdy trval i několik dní. Když člověk přežil první den neskutečných bolestí, byl vytažen zpět na pevninu a celý proces se opakoval, dokud vše nevyšlo “podle plánu”.
Zní to jako zábava na víkend, ne?
Co si myslíte vy? Která metoda vám přišla nejhorší a která nejslabší?
Sdělte mi své dojmy do komentářů.
Jinak menší inspirace pro budoucí sériové vrahy.
Další Článek: Jeff the killer vs. Jane the killer
