ČlánkyCreepypasty

Výslech

Raid na Oblast 51

Výslech

„Pane, budeme tu sedět, dokud mi něco neřeknete.“ znovu mě můj Vyslýchající obeznámil se situací. Mlčel jsem. Nemohl jsem nic říct. Tak či tak mě zabijí, tak jim nic neřeknu. Musím se jen držet plánu. Chlap v obleku naproti mě se upřeně díval do mých očí. Ten hadí pohled se nedal snést. Ta nenávist mě pálila. Tak jsem pohledem uhýbal. Muž naklonil hlavu na stranu a dobře si mě prohlédl. Pak z kapsy vytáhl vysílačku a položil ji na stůl.

„Jestli nic neřeknete, tak vás zabijí!“ řekl Vyslýchající po chvíli, „Takhle můžeš jít jen do vězení.“ Tak vězení mi nabídl. Taky výhra. Ale neměl jsem zájem. Musel jsem zůstat věrný Plánu. Měl to být jen vtip, ale nakonec i ta realita byla zábavná. Vyslýchající se na mě ještě jednou podíval, zvedl vysílačku a pravil: „Tak už můžu?“ Chvíli bylo ticho. Čekání bylo neúprosné. „Můžeš.“ odpověděl hlas z vysílačky. A náš výslech tak nabral na otáčkách.

Byl jsem přimáčknut obličejem ke stolu! Dost to bolelo. Vyslýchající se svými ústy přiblížil k mému uchu. „Mluv zmrde, tenhle výslech už mě sere!“ pravil, „Jak jste se kurva dostali s jedním milionem lidí dovnitř oblasti 51?!!“ Řval jako pominutý. Jak jednoduše se karta obrátila. Vlasy, za které mě tahal, aby mě udržel na stole, bolely. Tahal za ně takovým způsobem, že mi málem všechny vyškubal.

Záložní plán

Tu se zem začala otřásat. Omítka na zdi se začala drolit. „Jsem tu už dva dny a stejně se vám nepovedlo mě přinutit mluvit.“ zasmál jsem se. Škubl jsem hlavou a zasáhl Vyslýchajícího rovnou do obličeje. Zařval bolestí a chytil se za nos. Zjevně jsem mu ho zlomil. Těsně před tím než dopadl na zem se budova otřásla znovu. „Možná jsme zaútočili a přišli o dost lidí,“ pokračoval jsem, „Ale to vy jste tento boj prohráli!“

„Co se tam děje?“ zeptal se mě pan Vyslýchající. „Druhá vlna.“ pravil jsem, „Předevčírem jsme jen zjišťovali nejlepší cestu dovnitř. Teprve dnes si odneseme pravdu.“ Tu vytáhl pán pistoli a rovnou mě střelil. Kulka mi proletěla stehnem a já se krvácející skácel na zem. „Tak si tu klidně shnijte!“ odplivl si a utekl. Zůstal jsem v místnosti sám. Plán vyšel dokonale. Možná že dnes zemřu, ale pochod do Oblasti 51 jsem si užil. Budu hrdina? Budou si mě lidé pamatovat? Nevím.

Kaluž krve se přes mé značné úsilí zaškrtit ránu stále zvětšovala. Krvácel jsem rychle. Byl to velmi zajímavý výslech. Škoda že s tak brutálním koncem. Tu byly dveře vyraženy a dovnitř vtrhli muži, které jsem nepoznával. Měli kulomety a neprůstřelné vesty. „Joshuo, teď už půjdeš s námi.“ usmíval se jeden, „Ty stará vojno, tys to fakt zvládl!“ přitakával druhý. Zaškrtili mi ránu a táhli mě z té místnosti pryč. Útok na Oblast 51 se zdařil!

Vtrhněme do Oblasti 51, všechny nás zastavit nemůžou!

Další Creepypasta: Držitelka Ničeho

4.5/5 (2)

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close