Bowelich
Rozespale jsem se protáhl a zamžoural do tmy. Podíval jsem se na hodiny a zamrkal abych si přivykl tmě. Na hodinách zářilo zeleným světlem pár čísel. 0:38. Moment! Proč jsem vzhůru tak brzo? Vylezl jsem z postele a vytáhl župan. Posadil jsem se k počítači, že si zhlédnu nějaké anime. K tomu jsem se ale nedostal. Zarazilo mě hluboké zavrčení zpoza dveří. Někdo tam byl. Cosi velkého dopadlo tlumeně na podlahu. Něco chlupatého? Zvedl jsem se od počítače a přešel ke dveřím. Položil jsem na ně ucho a poslouchal.
Cosi se o ně otíralo. Něco velkého se sunulo pomalu podél nich. Zpoza dveří se ozývalo pomalé dýchání a čmuchání. Že by náš pes? Proč byl vzhůru tak pozdě v noci? ,,Maxi, co se děje?“ otevřel jsem dveře. Nebyl to náš pes. Zírala na mě jedna ze dvou hlav obřího křížence mezi psem a vlkem. Sliny stékaly z pusy plné zažloutlých zubů, šest tlap bylo skrčených, jak se ta obluda nevešla, pro velikost, do chodby.
Jak jsem couval zpět do pokoje, zdemolovalo to dveře a pomalu vlezlo za mnou. Petr ocasů švihaly kolem a rozbily čehokoliv se dotkly. Monstrum bylo tak obří! I v mém pokoji nemohlo stát v plné výši, ale už tak zabíralo valnou většinu mého pokoje. Neměl jsem kam jít. Monstrozita mě jednou z tlap rychle přimáčkla ke zdi a každá z hlav se zakousla do jedné z rukou. Ucítil jsem pichlavou bolest, jak mi pár zlomených žeber propíchlo plíce. Jako párátka oddtrhl ten dvojhlavý pes mé ruce a pak mi sežral hlavu. Nestačil jsem ani zařvat.
V kuchyni se za barem krčila mužská postava.
Otec dítěte které bylo tou bytostí roztrháno. Musel se dostat ven. Pomalu se plížil k hlavním dveřím. Už sáhl na studenou kouli na dveřích. Ale nemohl jí otevřít. ,,Cože?!“ zhrozil se a zalomcoval koulí znovu. Nebylo pochyb. Někdo dveře zamkl. „Ne! Ne! Ne!“ panikařil. Tu se ozvalo zavrzání podlahy a vrčení. Monstrum lezlo ven z dětského pokoje. Muž, bývalý otec, urychleně přiskočil ke dveřím napravo od něj, zavřel je za sebou a šel hlouběji do sklepa.
Neodvážil se rozsvítit. Obával se, že by ho to odhalilo. Držel si ruce před pusou a klidnil sám sebe. Nezůstal sám na dlouho. Dveře z chodby se otevřely a monstrózní hlava začala uvnitř čenichat. Obluda muže ještě neviděla, ale tušila, že je tam. Masa končetin a chlupů se protáhla úzkou chodbou a začala procházet sklep. Muž se přitiskl ke zdi a vyčkal než obluda prošla kolem něj. Byl ve sklepě dlouho, jeho pach musel být všude. A díky tmě ho zrůda neviděla.
Pomaličku se šoural ke schodům a šel dál nahoru. Už zbývalo jen pár schodů, ale osud mu nestál po boku. Schody zavrzaly a monstrum po nich začalo vybíhat nahoru. Jednu z tlap vymrštilo proti muži a proskočilo s ním zdí. Na ulici mezi troskami někdejších dveří ho přimáčklo tvrdě k zemi a jedna z hlavy zavyla do noci.
A tu hle, prorazily mraky první paprsky slunce. Monstrum jakoby se rozpadlo v prach a zanechalo po sobě na zemi jen ženu. Muž vyděšeně hleděl na svou manželku, která měla na zádech vypálenou vlčí hlavu…
Další Creepypasta: Bitva na Bílé hoře
