ČlánkyCreepypasty

Camera 23

Camera 23

Učil jsem na místní vysoké škole filmová studia po dobu asi šesti měsíců, protože jsem dostal svůj titul. Stejně jako učební třídy, součástí mé práce je pronajímat kamery studentům a sledovat, které kamery jsou k dispozici a které jsou pronajaty. Tento konkrétní příběh je několik týdnů starý, ale stále s nemyslím, že je bezpečné mluvit o té osudné noci.

Vzhledem k tomu… Teoretickou část kurzu je nutné probrat v květnu, doporučujeme našim studentům dokončit jejich praktické práce do poloviny února. Od Vánoc byly kamery rezervovány ze všech možných směrů. V třetím lednovém týdnu byla každá kamera na víkend vypůjčena.

No, v podstatě ne každá. Víte, měli jsme dvacet kamer značky Kodak, které jsme očíslovali čísly 1-20. Všechny byly vypůjčeny, ale my jsme koupili další čtyři kamery stejného typu, které přišly ve středu a nebyly pronajaty.

Dali jsme jim čísta 21, 22, 23 a 24.

Všechny byly na mém stole, když jsem v pátek večer zamykal svou kancelář.

Po návratu do práce následující pondělí bylo vše tak, jak mělo být, až na jednu věc; Kamera 23 nevysvětlitelně zmizela. Věděl jsem, že nikdo jiný přes víkend do mé kanceláře nevstoupil. Všechno bylo tak, jak jsem to nechal, až na chybějící kameru a zakoupení z mého vlastního rozpočtu, byl jsem totiž jediný, kdo o nich věděl.

Chystal jsem se je předložit hned to ráno, ale vše, co jsem mohl udělat, bylo vysvětlit zdánlivou krádež kamery číslo 23. Všichni jsme očekávali, že se dopátráme čistého konce. Koneckonců, jediní podezřelí byli naši žáci filmových oborů, nikoli lupiči mezinárodních šperků.

Po promluvení s každým žákem z mých tříd o důležitosti vrácení zařízení se ještě ten den do mé kanceláře vrátilo všech dvacet kamer. Následující víkend bylo všech dvacet dva kamer zpět v mém vlastnictví, včetně dvou nových, které byly vypůjčeny a vrátily se v pondělí.

Kamera 23 byla celý týden pryč. Takže jsme se jako oddělení dohodli, že je v našich právech, abychom zkontrolovali bezpečnostní kamerový záznam systému toho víkendu, co kamera zmizela. Uvedl jsem moje závěry; budu ten, co zkontroluje záběry.

A se všemi mými třídami to proberu v jeden daný den. Dal jsem svým studentům konečné ultimátum a každý žák popřel krádež kamery 23.

Na konci dne jsem dostal příslušný bezpečnostní disk kamery od správce; od 16:00, v pátek, než jsem odešel, až do 10:00 hodin v pondělí poté, co začaly vyučovací hodiny; s přímím záběrem na dveře od mé kanceláře.

Když jsem se vrátil do svého bytu a právě se stmívalo, otevřel jsem si plechovku Fanty, otevřel můj laptop a vložil do něj kamerový disk. Nahrávka ukázala normální, tichou a klidnou páteční noc. Žádné známky života ani v sobotu, s výjimkou mládežnického klubu, který jednoduše jen procházel a scházel se v rámci vysoké školy.

Nic divného se nestalo, dokud jsem to nepřetočil na půlnoc mezi sobotou a nedělí.

Najednou vizi kamery vyplnila statika, jako kdyby se jednalo o starou VHS kameru. Statika pohltila obrazovku zhruba minutu předtím, než se objevil poněkud… Zvláštní obraz. Nyní do kamery zíral muž.

Byl černý, zjevně v jeho třicátých letech a byl plešatý. Měl hodně vrásčitou a nafouklou tvář, ale nemůžu říci, jestli byl obézní nebo něco tak, protože jsem neviděl jeho tělo. Měl démonicky žluté oči a tučný, dolů obrácený nos, který vypadal jako citron.

Ale nejvíce znepokojující věc nebyl jeho mrazivý pohled, ale fakt, že neměl ústa. Nebylo to jako by je měl vyříznuté, doslova je neměl, jako kdyby se tak už narodil. Bylo dost děsivé, že někdo manipuloval s kamerovým záznamem, aby ukázal toho znepokojujícího mutanta a to ticho.

Ale to, co jsem slyšel dále, byl ten nejhorší zvuk, který jsem kdy slyšel.

CRASH!!

Ta kakofonie tříštění skla mě nutila křičet jako nějaké dementní dítě. Polil jsem se od hlavy až k patě Fantou. Byl jsem vyděšen jako nikdy předtím.

Pomalu jsem se otočil a viděl, že moje okno bylo rozbito tupým předmětem, který jsem okamžitě našel na zemi. Byla to těžká brašna na Kodak kameru, která měla na vlastním štítku vyrytou číslici 23.

Kamera 23!

Ulevilo se mi tak moc, jako jsem byl vyděšený k smrti. Ověřil jsem si, jestli uvnitř brašny nejsou známky poškození. S podivem byla kamera ve stejném stavu, jako když jsem ji koupil, až na jednu anomálii.

Vysoká škola studentům neposkytuje SD karty, ani jedna kamera s ní nepřišla k nám, takže jsem se otřásl, když jsem ji otevřel a viděl, že SD slot byl plný. Byla to pravidelná desetiotáčková SD karta. Mohl by to být způsob, jak dopadnout útočníka.

Stále vyděšený tříštivým zvukem a celý lepkavý od perlivé limonády s pomerančovou příchutí jsem vzal SD kartu a dal ji do počítače.

Otevřel jsem složku DCIM a našel tři soubory ve formátu QuickTime. S obavami jsem otevřel první soubor. Video začalo obrazem v bytovém domu.

Asi po dvou minutách se začala kamera přibližovat k jednomu z oken a já si začal uvědomovat, že vedou do koupelny. Ve sprše byla mladá dívka, nemohla být starší deseti let, byla sotva vyspělá. Přestal jsem to sledovat z čistého znechucení, když jsem slyšel dech, který zněl jako od zvířete.

Samozřejmě patřil tomu, kdo video natáčel. Nebylo mi stokrát nejlépe, když jsem si uvědomil, že kamera 23 byla nejspíše ukradena nějakým nechutným pedofilem. Chystal jsem se upozornit ostatní.

Ale proti svému vlastnímu přesvědčení jsem si uvědomil, že je morální povinnost zobrazit ještě další dvě videa. Naštěstí, to druhé video bylo více nevinnější.

Nepatrně

Byla to stejná dívka jako předtím, tentokrát oblečená a seděla na pohovce, měla na sobě tričko s Minnie Mouse a džínovou sukni. Na kameru mluvila o jejím životě. Byla tázána na různé otázky povrchně znějícím mužem za kamerou.

Znepokojující věc byla ta, že zatímco obsah jejich rozhovoru byl nevinný, video bylo stanoveno jako jeden z těch rozhovorových segmentů na začátku on-line pornofilmů. Trochu jsem o tom přemýšlel, když video skončilo.

Otevřel jsem třetí video a to, co jsem viděl, mě zneklidnilo a šokovalo

Dívka nyní byla přivázána, nahá a s jedním hořícím světlem nad ní. Křičela z plných plic a většina z jejích noh byla odsekána nějakým ostrým předmětem. Končetiny byly nahrazeny louží krve, když se děvče dál svíjelo v agónii.

Pak se otevřely dveře na druhé straně místnosti a dovnitř vešel obézní muž tmavé pleti. Na okamžik jsem pocítil ostrou bolest v krku, když jsem si uvědomil, že je to muž, který se na mě díval předtím. Ten stejný s démonicky žlutýma očima a chybějícími ústy.

Zdálo se, že na uších nosil usekané nohy jako nějaké paroží. Ztuhnul jsem, když jsem si dal dvě a dvě dohromady. Jaký zvrhlý šílenec tohle mohl být?

Všiml jsem si, že byl také nahý. Další věc mě vyděsila jako nikdy nic předtím. Pokračoval a opakovaně energicky rval jeho přirození do dívčina levého ucha.

Zvracel jsem, vytrhl SD kartu ven z mého počítače a jel se vší rychlostí na policejní oddělení. O několik dní později jsem obdržel telefonát od místního náčelníka policie. Řekl, že dívka, kterou nebudu jmenovat, byla nezvěstná již několik týdnů dříve.

Bylo mi řečeno, že později ve videu byla zavražděna. Její rodina byla rozrušena, ale děkovala mi, že jsem jim pomohl odhalit tajemství ztracení jejich dcery. Navštívil jsem její pohřeb na principu setkání s její rodinou.

Nebyl to pro ně šťastný konec

Ale já byl pokořen, že jsem jim pomohl dosáhnout míru.

Ovšem… Několik tajemství stále přetrvává. Dívčino tělo nebylo nikdy nalezeno a úřady nebyly schopny identifikovat dům, kde se vše odehrálo. Tajemství, které mě ale trápí, je, že policie stále nemá žádný záznam o obézním muži tmavé pleti, který nemá ústa a má žluté oči.

Obávám se, že tento ,,muž“, nejsem si jist, zda jej tak mohu nazývat, je stále tam někde venku.

Original: Camera 23

Další Creepypasta: The Feeling

Camera 23
4.8 (96%) 5 votes
Štítky

Unnamed

Jsem malý nenápadný človíček se zatraceně nízkým sebevědomím, co miluje literaturu, anime a umění, věčně nevylézám ze svého pokoje a jen málokdy projevím nějaký zájem. Nesmím zapomenout na zmínku o až chorobné lenosti~ Překládání se věnuji kolem dvou až tří let, pokud píšu něco ze své hlavy, většinou to (podle mě) dopadá katastrofálně, proto se mnohem raději plně věnuji překladům.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Don`t copy text!
Close
Close