Jenom Trochu

Jenom Trochu – Creepypasta

Každé ráno jsem se probouzel se škrábanci na obličeji. Šel jsem k lékaři, ale řekl mi, že jsem se poškrábal sám ve spánku. Omotal jsem si prsty bandáží, abych se nemohl poškrábat, ale stejně jsem se druhé ráno probudil od škrábanci. Tuto noc to vyřeším. Tuto noc zůstanu vzhůru. Se zavřenýma očima budu poslouchat, co se děje.

Bylo to těžké zůstat vzhůru a předstírat, že spím tak dlouho. Pořád se nic nestalo. Už budou 3 hodiny ráno a přemýšlím, že to prostě vzdát počkat… Co to bylo? Myslím, že slyším, jak se otevírají moje dveře. Slyším ještě něco. Je to na hranici slyšitelnosti, ale někdo něco šeptá. Co to je? „Jenom trochu?“  Přibližuje se to.

A slyším to čím dál tím lépe.  Prostě to pořád říká do kola „jenom trochu“. Do pekla. Jsem strachem bez sebe. Nepohnul bych svalem, ani kdybych chtěl. Myslím, že to stojí přímo nade mnou. Ale ne.. nene! Co mám dělat? Něco se začalo dotýkat mého obličeje.  Bylo to studené a tvrdé jako nůž.

„Jenom trochu, jenom trochu.“

Pomalu se mi to pohybuje po tváři. Věděl jsem, že kdybych se pohnul nebo otevřel oči. Zabilo by mě to hned na místě v mé posteli. „Jenom trochu.“ Nůž byl pryč. Měl bych pootevřít oči, abych viděl, co to bylo? Trochu jsem otevřel svoje oči, jen tak, aby si mě to nevšimlo. A viděl jsem siluetu. Sakra to nemůže být člověk.

Proč jsem to dělal? Olizuje nůž ne to není nůž. Je to špička jeho ruky. Co je to za věc? Díky bože. Konečně se obrací. To je ocas? Hýbe se tak strašně pomalu. Pospěš si ty parchante a přestaň to říkat! Konečně je na chodbě. Otočil se, aby zavřel dveře. Ale ještě před tím jsem slyšel, jak říká. „Jenom trochu, jenom trochu… pro teď“

Originál (EN): Just a Taste
Další creepypasta: Skinwalkers