ČlánkyCreepypasty

Nástup Temnoty 2

Nástup Temnoty 2

Předchozí část: Nástup Temnoty

První noční můra

Probudil mě poplašný systém. Vyskočil jsem z dolní palandy a sebral vysílačku z nočního stolku. Systém probudil jen mě a Matěj nade mnou spal. Takže mě volají David a Vojta. Vyndal jsem z batohu baterku a vydal se tajnou chodbou do věže. Kdyby bylo něco přede dveřmi, nemohli bychom se dostat ven. K tomu slouží Chodba, můžete se z ní dostat do všech budov. Ale protože ještě nemáme elektriku, musím jít s baterkou.

Vyšel jsem na pozorovatelnu a spatřil Vojtu hledícího do kamer a Davida, který něco komentoval. ,,Čusák, tak co se tu děje?“ zeptal jsem se. ,,Pojď se na něco juknout.“ odpověděl mi David. Přistoupil jsem k dvěma obrazovkám. Na jedné byl vidět záběr z kamery. Vojta si mohl vybrat jestli chce kamery uvnitř nebo venku, pomocí čísel je pak přepínal a šipkami s nimi pohyboval.

,,Pípnutí mě upozornilo na pohyb, a tak jsem zkontroloval detektory pohybu.“ ukázal na druhou obrazovku. Na ní byly čáry, představující budovy. V jedné byly tři zelené tečky. To jsme byli my. V druhé byla jen jedna. To byl Mates. Venku u bunkru pak byla červená tečka. Kouknul jsem se pak na kameru ale nic moc jsme tam neviděl. ,,A nechce se mi to přehodit na noční vidění.“ opět se ozval Vojta. ,,Vidět je proto jen něco. Něco dva metry vysokýho.“

,,Hm, zavolejte Matěje, ať sem přijde.“

řekl jsem jim. Za pár minut přišel. Vysvětlili jsme mu co jsme viděli a on začal pochybovat o našem rozumu. Řekl: ,,Hlavně se uklidněte, bude to určitě jen vlk.“ ,,Chceš snad říct, že jsem slepej? Vlk nemá dva metry!“ vyjel na něj David. ,,Ne, ne, ne, ja tam klidně půjdu a kouknu se co to je.“ odpověděl mu naštvanej Mates, vzal si vysílačku a odešel.

Čekali jsme dlouhou dobu, než se Matěj ozval. ,,Lidi, měli jste pravdu, není to vlk. Je to…kurva…ví to o mě, pomoc!“ Nato jsme viděli, jak Mates vyběhl z lesa následován zrůdou. Nemohl jsem tomu uvěřit. Byl to Biter.

Povalil Matěje a zavrčel. Okamžitě jsem vytáhl kapesní nožík, který jsem si pro jistotu vzal s sebou. Seskočil jsem z věže a zavolal na Bitera. ,,Hej, ty slepej idiote, jeho jméno taky začíná na EM, ale nejmenuje se Michal. Biter se otočil. Z jeho úst vytékaly černé sliny.

,,Nazdárek Michale, co si dát druhé kolo?“

Okamžitě jsem poznal narážku na sen. Chtěl mě zabít stejně jako v něm. Chytl jsem nůž čepelí dolů. Mám jen jeden pokus. Biter vyskočil a já se rozmáchl, jako kdybych mu chtěl dát pěstí. Povedlo se. Rozsekl jsem Biterovi levou čast čelisti. Vypadal jako poloviční Jeff the killer. Bohužel ho to vůbec nezranilo, spíš jen vyprovokovalo.

Biter se nehodlal vzdát. Chytl mě a hodil k ohništi. Málem jsem spadl do trochu rozpálených klacků. Nejhorší ale bylo, že můj nůž byl daleko za mnou. Biter se na mě otočil. Postavil se na nohy a ruce dal podél boku. Rozeběhl se. Na poslední chvíli jsem chytl jeden z klacků z ohniště a nastavil ho před sebe.

Musíme pryč !

Čekání na smrt bylo delší než jsem čekal. Měl jsem zavřené oči a bál jsem se jak prase. Najednou jsem ucítil nějakou tekutinu na čele. Pomalu a nejistě jsem otevřel oči. Spatřil jsem černajícího Bitera, probodnutého klackem který jsem držel. Biter, který sebou škubal v posmrtné křeči, nakonec úplně zčernal a rozplynul se v černý oblak. ,,Au!“ zaslechl jsem Matěje. Ležel kousek ode mě a krvácel z ramene. Biter ho bodnul drápem.

S klukama jsme ho přenesli do klubovny a ošetřili jsme mu ránu. Sám jsem mu ji potom obvázal. ,,Co to kurva bylo?!“ zeptal se Vojta. ,,No asi mi nebudete věřit, ale byla to má noční můra.“ sdělil jsem mu nejistě. ,,Děláš si prdel? Jestli je tohleto sen, tak bych ti teď nemohl vrazit.“ řekl David a napřáhl se.

,,Hele, Davide, nezapomeň, že nás Michal zachránil. Na tvém místě bych se mu klaněl.“ chytil ho Vojta za rameno. ,,Navíc mluví pravdu.“ přitakal Matěj. Všichni jsme se na něj otočili. Okamžitě nám vysvětlil, že se Biterovi nějak dostal do hlavy a tam že všechno zjistil. ,,Sám ale nevím jak je možné že se dostal ze snu sem.“ dokončil svůj proslov.

Celou noc jsme potom byli vzhůru

Kdyby něco znova přišlo, museli jsme být ve střehu. Další dny ale byly v pořádku. Nastal čas abychom tábor opustili, protože zítra začíná škola. Hold prázdniny nejsou navěky.

Přišel jsem domů a vyklidil batoh. Pak jsem šel dolů a pustil si telku. Najel jsem na německé zprávy a pustil titulky.

Hlavní zpráva dne:
Ztrácející se mrtvoly.
Po celém světě se záhadně ztrácejí mrtvoly přímo z hrobů.
Policie si neví rady. Kamery se v časech kdy se mrtvoly ztrácí záhadně vypnou. Vyšetřování stále probíhá.

Vypnul jsem televizi. Beztak je to zase jen laciný tryk jak vyděsit lidi. Zalezl jsem do pokoje a začal si dělat domácí úkoly. Nevím proč ale měl jsem pocit, že mě neustále něco pozoruje. Zkusil jsem všechno. Zamknul jsem dveře, zahrnul závěsy a přikryl zrcadlo. Chytla mě panika. Věděl jsem, že musím být silný, ale panika mě chytla a nechtěla pustit.

Náhle zaklepal táta

Panila ustoupila a já měl zase jasnou mysl. Odemkl jsem a do pokoje vešel táta s podnosem. ,,Slyšel jsem jak jsi se zamknul, tak jsem si myslel, že chceš být sám. Tady máš večeři.“ řekl a postavil na stůl podnos. Byl na něm chleba s marmeládou a hrnek kakaa. ,,Ou, díky tati, ale ty dveře byl jen malej experiment, jak lidé reagujou na uzavřený prostor.“ řekl jsem mu. Táta pokrčil rameny a odešel.

Zasedl jsem za komp a zahrál si LOLko. Přikusoval jsem si při tom chleba. Po chvíli jsem Lolko vystřídal CSkem. Sice mi to moc nešlo, ale byla to švanda. Dojedl jsem, dopil, vzal si pyžamo a šel se osprchovat. Nejlepší je nechat všechny starosti odtéct z vašeho těla. Poté jsem se odebral spát.

Apokalypsa

Byl jsem ve škole. Viděl jsem spolužáky a ji. Tu nádhernou dívku jménem Lucka. Její blonďaté vlasy byly sepnuté do culíku a zelené oči zářily radostí. Bylo zrovna 13:20, čas kdy se jde na oběd. Lucka ale šla do klubovny. Zazvonila na zvonek a dveře se rozletěly. Lucku odhodily a ona proletěla oknem. V hlavě jí zůstalo spousta střepů. Krvácela. O vteřinu později byla mrtvá.

Ze dveří se vypotácely zombie. Byly rychlé, hbité a silné. Jediným kousnutím či škrábnutím proměňovaly ostatní v chodící mrtvoly. Odhodil jsem bágl a rozeběhl se pryč. Dvě zombie mě následovaly. Už mě skoro měly. Před sebou jsem spatřil kámoše. Vojtu, Matěje a Davida. Také utíkali. Zakřičel jsem na ně: ,,Rudý kód!“ Pak mě zombie chytly.

Probudil jsem se. Na budíku bylo 5:12. ,,No kurva.“ zašeptal jsem. To byl sakra živej sen. Seděl jsem na posteli až do svítání. Pak jsem se oblékl, najedl, udělal si svačinu a vypravil se do školy.

Na autobusové zastávce jsem potkal Matěje

,,Čau,“ pozdravil jsem ho ,,co rameno?“ ,,No, trošku bolí, ale jinak je v poho.“ odpověděl. Rozmlouvali jsme potom o mém snu a Mates začal povídat o snech předpovídajících budoucnost. Já jsem mu to ihned vymluvil těmi televizními novinami.

Autobus zastavil a my se rozloučili. Škola potom probíhala jako obvykle, nudně. Konečne hodina skončila a já šel ke skříňce. Dal jsem do ní tašku, nechtěl jsem dělat stejnou chybu jako ve snu. Zavřel jsem skříň a otočil se. Bylo 13:20 a Lucka šla ke klubovně. Vše bylo jako ve snu. Věděl jsem co se stane, bylo to jasné, cítil jsem to!

Rozběhl jsem se. Lucka zazvonila a dveře ji odhodily. Z klubovny se vypotácely zombie. Lucka padala, já běžel. Na poslední chvíli jsem ji chytil do náruče. Chytla se mě a odmítala se pustit. Zombie mě pronásledovaly.Viděl jsem dveře. A kámoši taky zdrhali.

Vzpoměl jsem si na Rudý kód

Znamenalo to, že se něco děje a že se sejdem v táboře. Zařval jsem to na kluky. Ti pak vyběhli ze dveří. Já měl s Luckou v náručí ke dveřím ještě daleko. Nejhorší bylo to, že někdo spustil Karanténu. Celá škola se měla hermeticky uzavřít. U dveří a oken se spouštěly tlusté ocelové pásy.

Padl jsem na záda a nechal pracovat setrvačnost. Projel jsem po zádech poslední škvírou dveří a nechal zombie uvnitř. Alespoň jsem si to myslel. Vyjel jsem na beton a sedřel si záda. Lucka vstala a pomohla mi na nohy. Všude kolem byl jekot a pohroma. Zombie nebyly jen ve škole, ale i venku.

Otočil jsem se na Lucku a lehce zakřičel aby mě bylo slyšet: Musíme se dostat domů a sebrat potřebné věci na přežití. Vezmu tě k nám do tábora nikdo o něm neví.“ ,,Dobře, půjdem nejdřív ke mně nebo k tobě?“ zeptala se Lucka. ,,K tobě protože u mýho domu je ten tábor, tam můžeme jít pak.“ řekl jsem. Pokývala hlavou, vzala mě za ruku a vedla k ní domů.

Další část: Nástup Temnoty 3

4.13/5 (8)

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Don`t copy text!
Close
Close