Jeff the Killer (2015) 1/3

Jeff the Killer/Jeff zabiják 1/3

Jedna z nejznámějších Creepypast, jehož příběh byl považován za špatný až tak moc, že jej smazali po dlouhých letech z Creepypasty Wiki a vytvořili soutěž, kde měli lidé napsat o něco lepší a logičtější příběh o této postavě.

Vítězný příběh z roku 2015 visí počínaje oním rokem na Creepypastě Wiki a dnes si můžete přečíst i samotný soutěžní příběh. Zajímá-li vás, jak zněl původní příběh, jistě není obtížné ho vyhledat.

Slova autora: Toto je moje verze minulosti Jeffa the Killera, která byla hlasováním komunity vybrána, aby se stala novým příběhem Jeffa the Killera na této stránce (na Creepypasta Wiki). Verze, která vyšla jako druhá, je ZDE, a byla napsána uživatelem SiriusNightshade, a třetí verze, psaná uživatelem JZoidberg, je k nalezení TADY. Tohle není originální příběh, spíš takové převyprávění. Užijte si ho!

Jeff The Killer

Den, kdy přijel Jeffery Woods se svou rodinou k novému domu, byl dusný a obloha zatažená, jako kdyby chtěla zdůrazňovat jeho náladu. Jeff nebyl nadšený z toho, že jsou tady. Jo, jejich nový dům byl nádherný, představoval to, že má jeho otec novou práci… ale nebylo to prostě něco, na co byl zvyklý.

Týden poté, co se nastěhovali, vstali Jeff i Liu docela časně

Obloha zářila nádhernou modří, teplo Louisiany je přímo vyhánělo ven. Oba se shodli na tom, že ranní projížďka na kole pro prozkoumání okolí bude výborný nápad, a taky skvělá možnost se vyhrabat z útrob baráku, ve kterém byli minulý týden stále zavření.

❝Chybí mi domov,❞ vyhrkl Liu, zatímco si Jeff připravoval svoji snídani❞

❝Mě taky, Liu, ale… Tohle je teďka náš domov, takže si přinejmenším budeme muset zvyknout.❞

❝Já vím, jenže… Všichni naši přátelé, všechno tamto z New Orleans… Pamatuješ si na tu budovu, kde jsme vždycky vyšplhali až nahoru a sledovali, jak se rozsvěcí lampy ve městě? Chybí mi to,❞ odpověděl Liu, pomalu utichal.

❝Jo, a nebo taky ZM Video, ten vlastník jak nás znal a dovolil nám si půjčit filmy pro dospělé bez rodičů, nebo nás napojoval na půjčovnu her zadarmo… Taky mi to chybí, ale Liu, měli bychom…❞

Liu ho vyrušil. ❝Ano, věnovat se tomu spíš tady, ale přesto, tady mi to přijde takové moc falešné, a máma s tátou dělají, jako kdybychom tu vůbec nebyli.❞

❝No, to jo. Doufal jsem, že nový dům je dostane nějak do nálady, no… Ale co můžem dělat?❞

Liu neodpověděl

Jeff dojedl svou snídani, a poté se dvojice chlapců vydala ven z domu, ke svým kolům, chystající se prozkoumat okolí o něco víc. A jak zahli za několik zatáček, dostali se někam dost blízko seskupení několika obchůdků.

Tady tomuhle malému byznysu se říkalo ❝Vesnické obchodní centrum❞, a dala se tu najít i pizzerie, čínská restaurace, trafika, obchod Sprint, a, co Jeffa a Liua zaujalo nejvíc, videoobchod.

❝Asi bychom měli jít za mamkou a taťkou, aby nám tady založili účet…❞ zmínil Liu, když si Jeff otočil kazetu, aby přečetl název jednoho hororu.

❝Zatraceně, máš pravdu,❞ zamračil se Jeff a při té myšlence pocítil menší vlnu frustrace. Moc dobře věděl, že než sem rodiče přijdou a naváží se zdejšími kontakt, tak to zabere věčnost, navíc byla jejich obvyklá rutina po práci jen to, že si odkráčeli každý do jiné místnosti a vyšli, až když jim v břiše začal šimrat pocit hladu.

Pak se s nimi dalo bez problémů mluvit

Jeff se ohlédl na dívku pracující za počítačem. ❝Možná by se ji dalo ukecat nějakým sladkým slovem k tomu, aby nám účty založila,❞ mrknul a pak se rozesmál.

❝Jo, Jeffe, jasně. Jeden pohled na tebe a určitě nás zablokuje,❞ odpověděl mu Liu s úsměvem na tváři.

❝Pochybuješ o mě, jo?❞

❝Pochybovat o tobě? O někom, kdo jen s obtížemi políbil dvě dívky a skoro ani nesáhnul na prso? Hele, tak klidně jdi a ukaž veškerej svůj šarm.❞

❝Vůbec by mi nedělalo problém tamtu holku sbalit úplně, jenže pak jí domů přišli rodiče…❞

❝Naposledy, cos mi tohle vyprávěl, jsi říkal, že její rodiče byli mimo město a domů přišla sestra….❞

Jeff se zamračil a přemýšlel nad tím, jak by z tohohle vyvázl, jenže v tu chvíli k nim ta dívka, sedící za počítačem, promluvila.

❝Hej, nejsou támhleto vaše kola?❞ zeptala se, ukazujíc skrz okno na kola

Jeff a Liu otočili tím směrem hlavy a uviděli venku tři chlapce, dva z nich jezdili dokola na jejich kolech. Otočili se na nich, seskočili, nechali je, aby narazila do chodníku, a pak na ně zase nasedli. Dva kluci na kolech byli takové hubenější postavy, a ten třetí, o něco těžší, stál vedle a při pití Red Bullu je pozoroval.

Jeff se svým bratrem zamířil dveřmi videoobchodu ven. Ten tlustý kluk je viděl a zahalekal něco na své dva kamarády. Jeff neslyšel, co říkal, ale viděl, jak odhodili kola, nechali je tam ležet, a zamířili přímo naproti dvěma bratrům.

❝To jsou vaše kola?❞ zeptal se jeden z nich, když Jeff a Liu prošli ven, rovnou do přímého letního vedra.

❝Jo, proč na nich jezdíte?❞ řekl Liu zostra.

❝Jenom jsme je tady viděli, klídek, mysleli jsme, že je nám tu někdo nechal,❞ odpověděl ten samý a ostatní dva si stoupli po jeho boky.

Jeff, rozhodnutý k vytvoření dobrých vztahů k okolí, se pokusil situaci nějak usměrnit.

❝No, jsou naše. Asi před týdnem jsme se sem přistěhovali, bydlíme támhle, na Fairmont Avenue, několik bloků odsud. Zrovna jsme si obhlíželi sousedství.❞ Jeff doufal, že by příjemný tón hlasu to vylepší, ale když pohlédl na tváře chlapců, uviděl jen a pouze drzost, a také to, že na tohle oni nehrají.

❝Super, někam ses přestěhoval,❞ podotkl ten tlustý.

❝Ah, jasně, Troyi,❞ řekl ten první. ❝Přestěhovali se do tý barabizny, jak má tu štěrkovou příjezdovku. Docela mě zajímalo, kdo by se TAM mohl přestěhovat.❞

❝No, Randy, tak teď to víme,❞ odpověděl ten silnější kluk, očividně jménem Troy.

Jeff se stále pokoušel situaci zachránit a dokola nahazoval příjemmý tón. ❝Okay, takže ty jsi Troy a ty Randy. Já jsem Jeff a tady je můj brácha Liu, přistěhovali jsme se z New Orleans.❞

❝Ale tady v New Orleans nejsi,❞ poznamenal třetí chlapec, který se očividně rozhodl mluvit.

❝A kdo ti kurva dovolil nám říkat jmény?❞

ozval se Randy, a jeho drzý, povrchní úsměv neopouštěl jeho tvář.

Jeff se usmál. ❝Fajn, mohl jsem tě taky nazvat zasraným kreténem, ale napadlo mě, že by bylo fajn chovat se k tobě trochu na úrovni.❞

V tu chvíli si vlna hněvu vyměnila místo s úsměvem, který se doposud držel na Randyho tváři. Další dva chlapci, Troy, a ten třetí kluk týhle bandy, najednou utichli. Na něco takovýho nejspíš nebyli zvyklí.

❝Ah, promiň, byla moje slova na vás až moc dospělácká?❞ zeptal se Jeff. ❝A ty, tichej, my víme, že nejsme v New Orleans,❞ pohlédl Jeff na toho vychrtlého, ❝protože kdyby tohle bylo New Orleans, vy tři byste měli za to, že jste se dotkli něčeho cizího, ihned nakopaný prdele.❞

Ten nejvyšší se podíval na své dva kamarády, a Randy, nejspíš vůdce party, na tohle očividně měl co říct. ❝Keithe, fakt necháš tohohle spratka, aby k tobě takhle mluvil?❞

Jeff přemýšlel

Mezitím, co se pokoušel setřít Randyho a jeho partu, se tu rozpoutalo něco trochu odlišného. Pokud se on a Liu dostanou do bitky hned první týden v novém sousedství, jejich rodiče budou zuřit. Už to slyšel. A i když byly věci trochu daleko od perfektnosti, i po přestěhování, nad jeho rodinou stále visel závoj míru a klidu. Jeff bojoval s nutkáním a pokoušel se ten klid udržet.

Pohlédl na trojici dobře oblečených a přednostně vypadajících předměstských dětí před sebou, a zakroutil hlavou. ❝Jste nudní. Jdem, Liu, necháme je, ať si dělaj hovadiny bez nás.❞

Liu se zasmál a následoval svého bratra, který mířil ke kolům. Ale Randy a jeho rádoby namachrovaný gang nějak nesouhlasil, a přešel před Jeffa a bratra ještě jednou.

❝Kam si myslíte, že jdete, zmrdi?❞ zeptal se Randy a strčil do Jeffa, což mu ale nevadilo. Tak se ho Randy pokusil strčit ještě tvrdějc, ale Jeff spolknul hněv, který v něm narůstal.

Liu zareagoval na žďuchnutí jinak.

❝Jdeme za tvojí mámou domů, s bráchou jsme si našetřili pár dolarů a slyšeli jsme, že tvoje máma nežádá moc.❞

Vypadalo to, že Randy pochytil jen málo z toho, co Liu řekl, a přesto toho měl dost. Randy Hayden vyrostl v Mandeville, jeho otec pracoval v místní firmě, která vydělávala nespočet peněz, což je asi něco, co Jeff tak úplně nezná. Randy a jeho kamarádi vyrostli v úplně jiných podmínkách. Byli zvyklí na to, že jsou posloucháni. Že jsou obáváni.

Ale Randy, cíl urážky, tam jenom stál, nehnul ani brvou

Byl to Troy, ten tlustý, který vykročil dopředu, se zatnutými pěstmi a očima přivřenýma hněvem.

❝S kým si myslíš, že mluvíš?❞ obořil se na Liua a pokusil se ho udeřit.

Ale Liu, který byl v lepší kondici a díky takovým těm ❝bratrským rvačkám❞ a boxu byl schopný se ráně ihned vyhnout. Troy byl docela překvapen Liuovou rychlostí, a ani se o další úder nepokoušel. Jenže tím to nehaslo, tihle kluci byli zvyklí na to, že mohli šikanovat, a ve skupince byli důvodně. Ten štíhlý, vytáhlý, Keith, udělal pár kroků dopředu a rychle mu vyletěla pěst, trefujíc cíl, Liuovu levou stranu tváře.

Jeffovi to stačilo

Až ho šokovalo, jak rychle se z tohohle stává rvačka, i když to čekal od samotného začátku. Když poprvé potkal Randyho a jeho partu, byl zvědavý. Po prohození několika slov se zvědavost změnila v odpor a po téhle situaci i ve vztek. A když uviděl, jak se na Liuově rtu začíná objevovat krev, když spatřil spokojený výraz Keithova obličeje, tak vztek, který Jeff cítil, náhle explodoval v takovou zuřivost, jakou ještě nikdy v životě necítil.

Jeff Woods neváhal. Vykročil dopředu a postavil se do pozice, kterou se naučil od svého otce, když dostával lekce boxu, a silnou pravou rukou doručil ránu do Keithovy tváře. Štíhloun ani neměl čas na reakci, ba ani na zaregistrování šoku či bolesti. Úder byl tak nečekaný, že se mu podlomila kolena a svezl se na zem. Začalo ho zaplňovat nejen zmatení, ale i strach.

Randy, ten takzvaný ❝vůdce❞ v téhle bandě, byl na jakýkoliv pohyb až příliš překvapený. Měl hodně, hodně svých zážitků o začínání bitek, ale ještě nikdy nijakou neprohrál. Nikdy nepocítil to, jak se situace vymyká z rukou. Vždycky byl v přesile. Ale teď, jak sledoval, že se jeden jeho kamarád svezl dolů tak rychle a snadno, zůstal v šoku, který ani nedokázal popsat.

Troy naopak vypadal, že má plán

Vytasit další ránu. Dostal se k Jeffovi kupodivu rychleji, než by to jeho váha normálně povolila, a rozmáchnul se pěstmi. Jeff však neměl s vyhnutím se úderům sebemenší problém. Což Troye udivilo, a tak svěsil ruce, jako kdyby říkal něco ve stylu ❝Duuh, co mám dělat teď?❞

Na to měl Jeff odpověď. Došel k němu blíž a třikrát mu vrazil zaťatými pěstmi do břicha. Oči těžkého kluka se rozšířily, když zavrávoral dozadu, držíc si svůj tepající žaludek. Jeff neplýtval časem a došel k němu ještě blíž, vzápětí mu vpálil do čelisti ránu tak silnou, že Troy spadl na zadek. Jeffovi to připomělo Krále Hippoa ze hry Punch Out, kterou dřívávějc hrával, a nemohl si zabránit v úsměvu.

Pak se otočil a zaměřil se na Randyho

Udělal k němu několik kroků, a přímo v sobě něco cítil, jako kdyby se v něm tvořilo něco nového. Stále cítil hořkost, zlost a zášť a nesympatie vůči těmhle třem hajzlům.

Hajzlům, kteří si bez dovolení vzali jejich kola, kteří se začali srát do dvou kluků, který ani neznaj, a k tomu všemu sáhli na jeho bratra. A spolu se vztekem v sobě cítil i něco jiného; sladké, zábavné potěšení.

Nejen kvůli tomu, že jim právě nakopával prdel, prostě si zatraceně užíval každou chvíli tohohle setkání. Radost z ukazování, že je on a jeho bratr nad nimi, se skvěle rozmazávala se vztekem, který k nim cítil. Dohromady z toho byla sadistická, ale ovládatelná síla.

Byla, dokud si před něj nestoupl Liu. ❝Jeffe, stačí, už toho bylo dost!❞

❝Proč by mělo stačit, Liu? Tohleto chtěli,❞ odpověděl Jeff dutým hlasem, který u něj Liu nikdy předtím neslyšel.

❝Hej, ona volá poldy!❞ zvýšil Liu znovu hlas, a tentokrát to Jeffa vrátilo do reality tak dalece, aby byl schopný poslouchat. Hodil pohled po zaměstnankyni videoobchodu, která právě mluvila do telefonu a ukazovala na dění, které přes výlohu viděla.

V tu chvíli Jeffovo sadistické poblouznění opadlo, a zase se choval jako předtím

❝Kurva, jdeme,❞ prohlásil a s Liuem nasedl na kolo, na nichž oba vzápětí odjížděli pryč.

❝Jasně, radši kurva zdrhejte!❞ zavolal za nimi Randy. Jeffovi a Liovi to bylo ale jedno, ti už byli pryč.

Několik bloků dál slezli bratři z kol a začali je prostě jen vést. Nejdřív šli oba dva mlčky, až po chvíli prolomil Liu houstnoucí ticho.

❝Jeffe, díky, že ses mě tam zastal. Děkuju.❞

❝Jo, tihle zmrdi si o to vyloženě prosili…❞ odpověděl Jeff, hledíc do země.

❝Co… Co se stalo? Nikdy jsem tě takhle neviděl…❞

❝Jen jsem nás hájil, co jsem měl dělat? Nechat je ti ublížit?❞

❝Vsadím se, že chodí na naši školu, určitě je tam uvidíme a oni tohle nezapomenou…❞

❝Koho to zajímá? Vždyť jsme se ani nechtěli sem přestěhovat, o nic z tohohle jsme nežádali. Máma a táta prostě chtěli větší dům a milejší sousedství, a my měli jet s nima, ať se nám to líbí, nebo ne. Upřímě seru na to, co si tihle zbohatlí smradi o nás myslej,❞ prohlásil Jeff a pak zase pohlédl na své boty.

❝Myslíš, že budeme mít problém?❞ zeptal se Liu.

❝Za co, za to, že jsme se bránili?❞

❝Jo, myslím, že máš pravdu, oni to začali,❞ přikývl Liu, a následně o tom ani jeden z bratrů už nemluvil.

Bohužel, věci byly dost daleko od konce.

Zjistili, že problém, od kterého si mysleli, že utekli, stál přímo před jejich dveřmi. Oba zahlédli policejní auta ještě předtím, než byli nějak blízko domu. Dvě policejní auta, stojící u jejich baráku. Oběma chlapcům se v krku vytvořil knedlík.

Bratři vešli do obývacího pokoje a našli tam své rodiče, sedící na gauči, a dva policisty, stojící a zapisující si něco do sešitků.

❝Co jste to vy dva vyváděli?❞ vyjekla Sheila hned, co vešli.

Liu, mladší, a také méně soustředěný, se začal okamžitě bránit

❝Nějací kluci nás začli shazovat tam u videoobchodu, hráli si tam s NAŠEMA kolama a když jsme vyšli, ještě začli nadávat!❞

❝Takhle jsme to neslyšeli,❞ přerušil ho jeho otec, Matt Woods. Jeho hlas byl neústupný a dala se z něj rozpoznat dávka znepokojení.

❝Tati, ale tak to bylo,❞ začal Jeff vysvětlovat. ❝Šli jsme se podívat do Friendly Video, a když jsme odtamtud vylezli, uviděli jsme, jak nám tam jezděj nějací kluci na kolech. Všechno, co jsme udělali, bylo to, že jsme vyšli ven, oni nám hnedka začali nadávat a jak jsme chtěli odejít, tak jeden z nich udeřil Lia.❞

Konečně jeden z poldů promluvil

Na cedulce měl napsáno jméno Williamson.

❝Chlapci, myslím, že bychom si s vámi přeci jen potřebovali pohovořit. Máme na vás stížnost; svědek, ta paní za pultem v obchodu, řekla, že viděla, jak jste vy vyprovokovali hádku s Randym a jeho kamarády.❞

Jeff si všiml toho, jakým tónem vyslovil policista Randyho jméno. Tak či tak, tohle není velké město, je docela možnost, že si je s Randym trochu bližší. Třeba chodí na pivo s jeho tátou nebo tak, kdo ví, jestli to třeba není strejda jednoho z nich.

❝Ne, pane,❞ odpověděl Jeff, ❝my to nezačali. To oni. Chtěli jsme jen svý kola, chtěli jsme domů. Bránili nám v tom.❞

Williamson pokračoval, jako kdyby neslyšel, co Jeff řekl.

Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.

Překladatel: Stiak
Autor: K. Banning Kellum
Originál: Jeff the Killer 2015

Další část: Jeff the Killer (2015) 2/3