Projekt: Creepypasta 2
Předchozí část: Projekt: Creepypasta
Dvě tváře
Byla teplá letní noc. Kluci měli mít dnes přespat u sebe, přesněji Vojta u Michala. Michal pracoval opět dole v laboratoři, když mu zazvonil telefon. ,,Co je?“ zvedl ho. Volal mu Vojta. ,,Nemůžu se tě dozvonit kámo, tak otevreš mi prosím?“ Michal nečekal že by se Vojta odvážil po tom všem přijít, ale byl rád. Opustil laboratoř, vyjel do přízemí a otevřel Vojtovi dveře.
Když doma připojili jeho počítal k wifi, zapnul Michal ten svůj a společně začali pařit Roblox. Bohužel bylo už pozdě a navíc je to přestalo rychle bavit, tudíž se odebrali do postele. Ráno když se Michal probudil, vstal a připravil Vojtovi snídani, než se Vojta probudil, zasedl opět k počítači a zajel na darkweb. Chvíli hledal a když našel, pousmál se. Vytvořil si novou Emailovou adresu a napsal účtu na stránce s nabídkou obchodu. Opustil internet a podíval se na hodiny. 8:56.
Přistoupil k Vojtovi a začal s nim třást, dokud se nevzbudil. Jakmile Vojta otevřel oči a poslal Michala do prdele, zatřásl jím Michal znovu, čímž ho již kompletně probudil. Dali si snídani a rozloučili se, jelikož si Vojta musel zabalit. Jakmile Vojta odešel, zasedl Michal opět k počítači a podíval se na svůj druhý Email. Odpověď dorazila…
Za zády…
Postava, krčící se pod mostem se zachumlala víc do bundy. Chladná noc zabodávala do těla malé nože zimy. Když si osoba stáhla kšiltovku víc do čela a brýle posunula z nosu do očí, přišla k mostu další postava, podobně oblečená, s obřím kufrem za sebou. Kufr postavila k mostu a třikrát hlasitě zapískala.
Pak odešla. První postava vyšla z temnot popadla kufr a odtáhla ho na nejbližší zastávku kde pod rouškou noci strhla kšilt z hlavy, odhalujíc tak kštici téměř hnědých vlasů, které již dávno ztratili svou blonďatou barvu. Michal tak s kufrem nastoupil do autobusu a odjel zpět domů.
Po asi dvou týdnech se rozdalo vysvědčení a nastal čas volna. ,,Tak kam pojedeš?“ zeptal se Michal Vojty, když šli z oběda. ,,No nejdřív pojedu jako instruktor na dva týdny na jih a pak jedeme na Kapverdy pokud si vzpomínám?“ pravil Vojta, načež Michal zuřivě přikyvoval.
,,Hej buzno!“ ozvalo se skrz chodbu, když stáli kluci u skříněk. Proti nim se vyřítil jeden postarší chlap jak hora a udeřil pěstí vedle Michalovy hlavy, odstrčiv Vojtu stranou. ,,Tak ty budeš helfovat tady kamarádíčkovi s testy a mě práskneš, jó?“ odplivl si a dal Michalovi facku. ,,Co? Nemáš rád když tě biju, co?“ vrazil mu druhou. ,,Tak si to užij, zmrde!“ viděl Vojta jak pěst toho obra míří k Michalovu obličeji. Odvrátil zrak a čekal ránu, jak Michal narazí do skříněk. Nic.
Živá noční můra
Otočil se Vojta zpět a spatřil jak Michal, s jednou rukou elegantně za zády, drtí klukovu obří pěst ve svém stisku. Ten kluk, škoda že jste ho neviděli, se tvářil jako právě narozený. Avšak to, že se Michal takto ubránil nejsilnějšímu žákovi školy, nebylo to největší překvapení. Michalovy očí celé zrudly a žíly na rukou se opět změnily v šedé.
Jedním trhnutím zlomil klukovi ruku a pěstí do břicha ho odhodil na druhý konec chodby. Kůže na jeho cukajících se rukou začala odpadávat, čímž odhalila ocelovou konstrukci místo lidských končetin. Tomuto soustrojí nyní narostly tenké dlouhé kovové drápy, jenž servaly falešné rty, aby mohly odhalit mechanickou čelist s dvěma řadami zubů, připomínajících hřebíky.
Tato hrozivá kreatura se začala šíleně smát, než vběhla do davu vyděšených studentů, které pak trhala na kusy. Vojta věděl, že je čas zmizet, ale než stihl vyběhnout, zrůda už stála u něj a povalila ho na zem. ,,Nikam!“ zavrčela ta věc a zabodla drápy hluboko do Vojtovy ruky.
Mechanická příšera se začala šíleně smát a vytáhla drápy aby jimi mohla zasadit smrtící úder. Už už se napřahovala, když ji náhle odhodil výstřel. Zrůda dopadla na všechny čtyři a zavrčela na útočníka. Ten v ledovém klidu napřáhl ruku před sebe a řekl: ,,Stůj!“ načež se příšera začala mohutně klepat.
Michal stál na chodbě v jedné ruce brokovnici a druhou nataženou před sebe. ,,Jsi nedokonalý,“ špitl, ,,musíš být odstraněn.“ ,,Ne!“ zaječela zrůda a vrhla se na něj. Michal elegantně ustoupil a nechal příšeru letět kolem něj zatímco jí zasadil smrtící ránu do hlavy. Bezvládné tělo se skácelo k zemi, zatímco z hlavy vystříkla černá tekutina.
Klon
Vojta se, s obtížemi, zvedl ze země a šel za svým pravým kamarádem. ,,Co to kurva bylo?!“ vyjel na něj hned, jak se k němu dostal. ,,Zkusil jsem udělat člověka, bohužel jsem zjistil, že zaříkadlo je neúplné, než jsem to však zjistil už bylo tohle na světě.“ kopl do těla. ,,Už je to ale spravené.“ ,,Já si myslel, že jsi experimentoval sám na sobě, vypadalo to úplně jako ty.“ zamračil se Vojta. ,,Ne to bych si neudělal, vždyť víš jak moc se miluji.“ řekl Michal a kluci propukli v smích.
Když přestali vzpomněl si Michal, že tu zrůdu zabil ve škole a ta zranila pár žáků. Podal Vojtovi z kapsy brýle a sám si ponechal malý přístroj. Zablesklo se a žáci popadali ve spánku k zemi. Společně pak kluci odtáhli tělo do jedné z tříd a smyli černou krev ze zdi. Michal pak ještě nastříkal zranění ostatních žáků zvláštní tekutinou, která ihned zacelila rány.
Netrvalo však dlouho a do školy vnikl ozbrojený SWAT tým, sebral oba kluky a odvezli je na stanici, kde na ně už čekal vzteky rudý šerif. ,,Takže, parchanti, chci vysvětlení. Každý druhý den mi chodí telefonáty, emaily a esemesky, ve kterých lidi popisujou zrůdy, jako tu kterou jste dnes předvedli ve škole.
Takže proč zabíjíte všechny ty lidi co?!“ praštil pěstmi do stolu. Jeho béžová košile a hnědé kalhoty dávali jeho lehce tlusté postavě auru důstojnosti. Oba kluci se na sebe vyděšeně podívali. ,,Pane,“ začal opatrně Michal, ,,snad si nemyslíte, že bychom byli schopni nekoho zabít.“ ,,Jo, myslim!“ zařval šerif a naklonil se k Michalovu obličeji, ,,Vyklopte to, parchanti!“
AW Corporation
,,Bobe, nech je být. Vždyť je děsíš.“ vstoupil do místnosti další člověk. Byl to postarší pán s bílými vlasy uhlazenými na stranu. Jeho temně modrý oblek zdobily zlatem vyšívané vzory. ,,A kdo vy kurva jako jste?“ zeptal se naštvaně šerif. Ten muž vytáhl z kapsy saka jakési doklady a podal je šerifovi. Ten si odfrkl a pravil: ,,AW korporace? Co to je za sračku? A proč o ní nic nevím?“
,,Proč to musí být vždy po zlém?“ posmutněl ten muž a ubalil šerifovi ránu pěstí, že se skácel v mdlobách k zemi. ,,Jdeme kluci, odvezu vás domů.“ zavelel a kluci ho ochotně následovali. Hlavně aby byli pryč od toho tlustého magora. Muž je zavedl k limuzíně otevřel jim dveře a když kluci nastoupili, vlezl si za nimi.
Dveře se zavřely a auto se rozjelo. Uvnitř černého vozu se nacházeli bílé kožené sedačky, malá televize a lednička s občerstvením. Ten muž seděl naproti nim a mnul si ruku. ,,Chcete něco k pití?“ zeptal se po chvíli. Oba kluci ale seděli nehnutě.
,,Chápu,“ pokračoval ten muž, ,,asi bych vám měl vysvětlit co se stalo.“ Vytáhl z kapsy ovladač a zapnul televizi. Na obrazovce se objevilo podivné logo kamery a nápis: AW Corporation. ,,Jsme vládní organizace, která byla pověřena odchytem a následným studiem těch tvorů, které řádí ve vašem městě. A jelikož víme co se stalo u vás ve škole, chci vědět veškeré informace.“
Nikomu nevěř
Michal se podíval na Vojtu, který rázně zavrtěl hlavou. ,,Jak můžeme vědět, že nejste stejného kalibru jako támhle šerif?“ začal Michal, ,,Řekl jste navíc, že nás odvezete domů a nezeptal se na adresy, takže mám blízko k tomu, abych odtud vyskočil.“ Ten muž seděl bez sebemenší známky zneklidnění.
,,Jo, jinak já jsem Jacob, Michale.“ natáhl k němu ruku a Michal mu ji ihned začal drtit. ,,Ano, já vás strašně rád poznávám, jak vidím, víte o mně všechno. Tak si vyliž prdel.“ Michal praštil Jacoba do obličeje, pak se natáhl přes Vojtu k otevírání dveří. Vykopl je a vystrčil Vojtu ven.
Vojta dopadl na tvrdou silnici, ale nezastavoval se. Co nejrychleji se zvedl a běžel. Utíkal pryč docela dlouho než se otočil a zjistil, že Michal za ním neběží. Ať se podíval kam se podíval Michal nikde nebyl. Vytáhl proto telefon a vytočil jeho číslo, nikdo ho však nebral. Michal byl s cizím člověkem v limuzíně, směřující bůh ví kam. Vojta co nejrychleji doběhl domů a sjel do laboratoře.
Od jeho poslední návštěvy se to tu dost změnilo, všude bylo spousta nových přístrojů, regály s knihami zaříkadel, recepty a manuály k těm přístrojům. Vzadu bylo spousta polic s malými, velkými, lehkými i těžkými zbraněmi všeho, opravdu všeho druhu. Jak střelné tak bodné, sečné a jiné. Vojta ale neměl čas na zkoumání vybavení, přiběhl k telefonu, o kterém Michal tvrdil, že není napíchnut žádnou policejní či vládní službou, a vytočil číslo. ,,Nikolo, Michal je v prdeli…“
V nesnázích
,,To je ale píčovina.“ prohlásila Vojtova přítelkyně, ,,nejhorší vtip, který jsem kdy slyšela.“ ,,Do háje, Týno, tohle není vtip, Michal je fakt v prdeli!“ snažil se jí Vojta vysvětlit celou situaci. ,,Tak nám teda ukaž tu vaši “laborku“ zasmála se Nikola, Michalova přítelkyně. Vojta ale věděl, že když jim to ukáže, může Jacob jít i po nich. Bohužel, to musel udělat pro jejich důvěru.
,,Fajn,“ hlesl, ,,tak pojďte.“ Mávl rukou a vydali se k výtahu. Když všichni nastoupili a dveře se zavřely, odklopil Vojta panel a zmáčkl mezi dráty schované tlačítko. Výtah se ponořil do tmy. Holky zaječely, Vojta se pousmál a přiložil jim ruce na ústa. ,,Držte huby!“ sykl, ,,Nesmí o nás nikdo vědět!“
Když výtah dojel, naskytl se děvčatům pohled na moderní laborku. Nikole se podlomila kolena, sesula se na podlahu a začala brečet. ,,Takže Michal je opravdu pryč.“ vzlykala. Vojta k ní opatrně poklekl a řekl: ,,A proto potřebuju vaši pomoc.“ ,,Vojto, Michal je z nás nejchytřejší, jestli se ještě neozval, my mu nedokážeme pomoct!“ rozkřikla se Nikola.
Je to opravdu on?
Měla pravdu. Michal byl mozkem skupiny. Bez něj nebylo plánu jak ho zachránit. ,,Přece není možné, že bychom se mu společně nevyrovnali.“ trval Vojta na svém. ,,Michal je zběhlý v technice a všech těch magických a taktických věcech. Nikdo z nás nemá takové studium.“ položila Týna Vojtovi ruku na rameno.
,,Vždyť tě učí ne?“ vzpomněla si náhle Nikola. ,,To ano, ale umím jen základy. Neumím ani pařit, natož ho vystopovat přes GPS.“ vrhla se Týna okolo Vojtova krku. Jeho tričko zvlhlo pod náporem jejích slz.
Náhle Vojtův telefon zazvonil. Rychle ho vytáhl a koukl se kdo to volá. Michal. ,,Michale, Michale, jsi v pohodě?“ ptal se roztřeseným hlasem Vojta. ,,Jo, pohoda. Kde teď seš?“ ozval se Michal z druhé strany. ,,Ty víš kde.“ ,,Ok hned tam budu.“ zavěsil Michal telefon. Nikola byla v tu ránu na nohou.
Už nebrečela smutkem, ale štěstím. ,,Počkejte holky. To je nějaký podezřelý.“ přemýšlel nahlas Vojta. ,,A není snad dobrý, že je to v pohodě?“ zeptala se Týna. ,,Pojďte sem, vemte si zbraně.“ zavelel náhle rázně Vojta. Holky byly vyděšeny jeho náhlou změnou v povaze, ale udělaly co chtěl. Vojta popadl kulomet a stoupl si za stůl, míříc na dveře výtahu. Ozvaly se zvuky, jak si někdo výtah přivolal. Ten někdo sjel dolů a když se otevřely dveře…
Další část: Projekt: Creepypasta 3
Všechny části příběhu najdete na Projekt Creepypasta
