NES Godzilla Creepypasta
Chapter 4: Dementia
Když jsem se vrátil do hry, byl jsem zmatený a znepokojený.
Přemýšlel jsem nad tou chvílí, kdy se na mě TO dívalo. Hra nemohla slyšet, co jsem řekl, třeba byla jen náhoda, že jsem to v tu chvíli řekl, ale i tak, proč se to stalo ve chvíli, kdy jsem tu příšeru urazil? Nic z téhle hry nedávalo smysl. Nová monstra, divně vykreslená místa (Green Temple), kvízové levely a to červené stvoření. Nebylo to smysluplné.
Pokud to měl být vtip, tak dost trapný a ani ne vtipný
Je na to vynaloženo až moc úsilí. Pokud se pokoušeli udělat nějakou novou verzi s novýma Godzilla příšerama, proč to… takhle celé předělali? Možná to je nějaký umělecký experiment, někdo chtěl svoje nadání pustit do téhle hry? Skupinový projekt tvořený talentovanými, ale bláznivými lidmi? Někde pak ztratili kazetu?
Jenom hádám, prostě jen hádám, nevím. A je asi jediná možnost, jak to všechno zjistit, pochopit smysl hry – dohrát ji. Do konce. Možná, možná by mohlo být něco v titulcích. Něco, co by o tom nějak alespoň trochu vypovědělo. Anebo tam může být ještě něco… víc znepokojivějšího.
Než jsem se dostal na mapu Dementie
Napadlo mě znova si zahrát Trance, jestli se to na mě podívá znova, ale nakonec jsem se rozhodl jen jít dopředu. Taky by se při re-playingu levelu mohlo stát ještě něco divnějšího. Hudba v Dementii působila jako poupravená hudba ze Saturnu, byla pomalejší a hrána něčím, co znělo jako piano. Měl jsem z toho divný pocit.
Při poslouchání hudby jsem se podíval na mapu, byly tam čtyři BossMonsters: SpaceGodzilla, Manda, Gigan a Baragon. Překvapilo mě, že tam jsou dokonce dva noví. Ale největší překvápko teprve čeká.
Začal jsem s Quiz Levelem, je to ve formátu, jako posledně
Quiz 2
1) Umíš plavat?
Odpověď: Ano, Reakce: Veselý
2) Máš rád ryby?
Odpověď: Ano, Reakce: Nemocný
3) Umí tučňáci létat?
Odpověď: Ne, Reakce: Smutný
4) Může se to točit všemi směry?
(Vůbec nechápu, co tím bylo myšleno, tak jsem jen random kliknul)
Odpověď: Ne, Reakce: Překvapený.
5) Dýcháš kyslík?
Odpověď: Ano, Reakce: Divný výraz #8
6) Chutná to dobře, když kousneš ženu?
(Netuším, kdo s touhle otázkou přišel, ale myslím, že by potřeboval mentální pomoc)
Odpověď: Ne, Reakce: Mrzutý
7) Je noc tam, kde jsi?
Odpověď: Ano, Reakce: Divný výraz #6
8) Máš rád kočky?
Odpověď: Ano, reakce: Zmatený
9) Je voda mokrá?
Odpověď: Ano, Reakce: Naštvaný
10) Zlomil sis někdy kost?
Odpověď: Ne, Reakce: Veselý
11) Máš rád svoji práci?
Odpověď: Ano, Reakce: Ublížený
12) Chtěl bys nové monstrum?
Odpověď: Ano, Reakce: Divný výraz #11
Co tím „novým monstrem“ Face myslel, pro mě bylo záhadou, ale nemohl jsem neodpovědět Ano. Prostě jsem chtěl vidět, co se stane.
Výsledek byl ohromující
Hra mě vzala zpátky na mapu, a najednou jsem měl možnost hrát za další příšeru, jejíž postava připomínala Anguiruse! Když jsem byl mladší, chtěl jsem za něj vždycky hrát. Navíc, nikdy jsem Mothru neměl rád. Pohnul jsem Anguirusem na level vedle něj, jen abych ho mohl otestovat.
Než se dostanu k levelu, trochu o Anguirusovi budu mluvit
Kliknutím na tlačítka nahoru a dolů můžu vybrat, jestli bude stát na dvou nebo čtyřech nohách. Není to nějak důležitá změna, ale když je na dvou, je to při Boss zápasech lepší, zatímco na čtyřech se lépe vyhne útokům v obyčejných levelech.
Může škrábat a kopat jako Godzilla, ale místo švihnutí ocasem je schopný ještě něčeho jiného – schoulit se do kuličky a je z něj ostnatá smrtící koule. Ano, sice se může zranit, ale mnohem méně. Naneštěstí tohle značně snižuje jeho sílu.
Stejně, tohle není speciální útok
Po stisknutí tlačítka Start totiž střílí z tlamy ohnivé střely. Připomíná to Titanosaurův Sonar Attack, nebo Roar Attack z Atari’s Godzilla fighting games. Mohl bych zmínit, že měřič levelu nebyl k přečtení. Ale soudě podle jeho síly a HP bych tipl, že je na levelu 10.
Teď k levelu:
Jak je podle ikonek vidět, levely jsou zelené a podobné těm Modrým Horám. Co mě ale překvapilo nejvíc, byla voda. Voda, s průhledným efektem. Bylo tohle pro hru na NES možné? Jo, hry na Super Nintendo by mohly mít tyhle průhledné efekty, ale na NES? Alespoň jsem to nikdy neviděl.
Hudba Zelených Hor byla na stejný nástroj, jako v Modrých Horách, ale celkově byla zcela jiná. Jednoduchá hudba s mnohočetnými pauzami a hlasitými tóny. Tak nebo jinak, pokračoval jsem a hrál level. Nebyli tu nepřátelé, nic. A netrvalo dlouho a došel jsem na okraj útesu.
Kde nebylo kam jinam jít, kromě vody, tak jsem se tam rozhodl skočit. Normálně jsem mohl pokračovat v hraní, i když pod vodou bylo spoustu věcí hůř vidět. Až tady byli nepřátelé, velká piraňa a jakási ostnatá věc na dně. Víc jsem tam měl radši piraňu, protože jsem ji dokázal popsat.
Nebylo potřeba je hodněkrát udeřit
abych je zabil, i když byli docela silní – stačilo se k nim přiblížit a ubírali HP. Také se hodně objevovali v hejnech. Ohledně těch na dně… Byli jednoduší na porážení. Celou dobu byli při zemi a snadno jsem je dostal s útokem, kdy byl Angurus jako ta ostnatá koule.
Když jsem tenhle level dohrál, tak jsem zpátky na mapě pohnul Godzillou na ikonku s modrým zámkem. Než level začal, na mé obrazovce se objevil text „Unforgiving Cold“. Nemilosrdný chlad.
Level vypadal sám o sobě jako žalář zámku, nebo jak bych to popsal, z modrých cihel, a s obličeji soch na stěnách. Ty obličeje nevypadaly… vesele. Na pozadí taky problikávaly šedé pixely, které ne že by vadily, ale dělaly level nepříjemně děsivý.
Hudba byla jen dvanáctisekundová smyčka, hudba, která mi zněla povědomě. Při hraní mě najednou chytil takový divný pocit… pocit, že jsem se blížil nevyslovitelnému zlu. Přestože tu nebyli nepřátelé. Ale tohle byl nejdelší level, který jsem kdy hrál. Trval mi sedm minut.
Při hraní jsem si něčeho všiml
V tu chvíli jsem si to nechtěl přiznat, ale je to tak, ta hra nutí hráče cítit určité věci. Nemyslím to, že tě začne nějaká podělaná hra štvát, nebo že se ve hře totálně bojíš. Ta hra prostě donutí hráče cítit to, co ta hra chce.
Vím, že to zní šíleně, nemusíte tomu věřit, ale já to tam vidím. S touhle hrou je něco hodně, hodně špatně, a já stále nevím, jak to mám vysvětlit. No co, takže… teď jsem měl jít bojovat s Baragonem. Spíš s něčím, co si neslo jeho jméno.
Ačkoliv byl v originální hře vcelku malý, tady byl asi tak dvojnásobný. Svojí „hlavou“ se skoro dotýkal nahoře ukazatelů života. A byl asi tak bizardní, jak byl vysoký.
Otázkou může být, jak bez nohou útočil. Jo. Měl ve výkopu takřka největší sílu. A jeho další útok byl ještě divnější. Nedřív vydechne takový obrovský oblak bílomodrého kouře, který tě zmrazí, a pak odejde do pravého konce obrazovky a… Z jeho těla vyrostlo takové velké dělo.
Zní to trochu divně, ano, ale já to během hraní neviděl trapně. Spíš pro mě bylo mrzuté to, že jsem se nemohl hýbat, takhle byl Ne-Baragon neporazitelný.
Naštěstí to během souboje použil jen dvakrát
Když ale Godzilla odmrznul, mohl jsem s ním zaútočit na jeho dělo a to mu ubíralo docela dost HP. A tak jsem ho nakonec porazil a s Anguirusem pak bojoval proti Mandě a Giganovi, a pak zase s Godzillou proti SpaceGodzillovi. Než se dostanu k soubojům, popíšu třetí typ levelu.
Arktický level, už podle názvu, připomíná ledovou tundru, a sem tam s vodou.
Hudba tam mi připomínala něco z „Northern Hemispheres“, akorát v osmibitové verzi, a přemýšlel jsem nad uvězněním v ledu a umrznutím.
Nepřátelé tu byli dva noví. První byla kreatura zmrzlá v kvádru ledu, který blokoval cestu. Musel jsem na odblokování cesty použít Heat Beam, speciální útok, abych je odtamtud dostal a mohl je zlikvidovat. Připomínali zmenšenou verzi Ne-Gezory, jen bez oka.
Po osvobození začali dělat zvláštní pohyby, odstrčili Godzillu dozadu.
Neubralo to HP, ale bylo to otravné
Po porážení Icemanů jsem šel dál a narazil na vodu, hlubokou kaluž, kterou jsem přeskočit nemohl, a tak jsem prostě skočil dovnitř. Ještě jsem udělal screencap, jak voda vystříkla, když jsem tam skočil. Netuším, jak to naprogramovali, ale bylo to docela zajímavé. Stejně jako obrazovka, která se změnila po skoku do vody.
Tam byl další nepřítel, kterého jsem nazval „Spike Walker“. Prostě jde, a pak náhodně exploduje. Pokud ne, tak vybouchne po zaútočení na něj. A tím do okolí rozptýlí svoje ostny, které naštěstí moc HP neubírají. Přesto moje HP nakonec už několikrát dostali nebezpečně nízko.
Oh, a ještě něco: pod vodou byly občas i bezedné díry. V originálu nikdy nebyly, ale ano, bylo to tu tak zajímavější.
Poté, co jsem se vyhrabal zpátky na souš, jsem se potkal s docela neočekávaným minibossem: Magumou. Je to něco jako mrož. Jo, v týhle hře byli nepřátelé nejasní, ale i tak wow.
Útoky Magumy byly dost jednoduché
Měl Freeze Beam a mohl mě zmrazit, ale nic obtížného. Tak či tak to ale bylo zábavnější, než Matango v originále.
Jedna docela zajímavá věc byla ta, že když jsem Magumu porazil, tak nezemřel, ale otočil se a ustoupil. Tohle bylo poprvé, co jsem příšeru viděl změnit směr, a samovolně odejít. Pokusil jsem se ho dostihnout, ale on pak ve vodě prostě zmizel. Srab.
Takhle nějak vypadal Arctic
Teďka budu mluvit o boss soubojích. Nejdřív Manda. Ještě bych mohl zmínit, jaká hudba kdy vlastně hrála. Themes byly nahrazeny themes od jiných monster, nějak takhle:
Titanosaurus: Hudba od Gezory
Biollante: Hudba od Hedoraha
Orga: Hudba od Baragona/Moguery
Manda: Hudba od Varana
SpaceGodzilla: Hudba MechaGodzilly
Manda byl docela prohnaný protivník. Když mu došlo, že jedna taktika nefungovala, okamžitě použil další.
Použil hodněkrát třeba šlehání ohně, kousání, a co mě nejvíc štvalo, sevření.
Nebralo to tolik života, jako Gigantův útok „Cutter“, ale byl to jeho nejsilnější útok.
Po poražení Mandy jsem zamířil do Arctic levelu a získal tam pár HP bodů. Poté následoval souboj s Giganem. Ale když jsem do levelu s ním vstoupil, byl jsem dost překvapený. Nic tam nebylo. Dlouho se tam nic neobjevilo a já bych se měl v tu chvíli zase vrátit na mapu, když se na obrazovce zjevila…
Piraňa. Jo, obyčejná piraňa, která si ale své místo na obrazovce moc neužila. Ozval se uši trhající výkřik a za piraňou se objevil Ne-Gigan, který ji svými drápy rozsekal na kusy.
Fajn, tohle je cesta, jak hráče vyděsit.
Tenhle náhlý příchod Ne-Gigana mě vyděsil. Mými žílamk koloval adrenalin, což bylo ale na jednu stranu fajn, protože byl Ne-Gigan asi nejrychlejší potvora, proti které jsem bojoval.
Byl silný, ale schopnost mého Anguiruse tu docela pomohla ho porazit. Řeknu, že tenhle souboj byl úžasný. Z pusy vystřelil krvavě červený laserový paprsek, a pro mého Anguiruse bylo dobré, že se dokázal skrčit a tak se většině vyhýbal.
Po krátké době jsem ho porazil. Mohl jsem udělat těch screencapů víc, ale potřeboval jsem se soustředit. Další na řadě byl SpaceGodzilla. Proti němu jsem si teda vzal Godzillu.
Útoky SpaceGodzilly mě štvaly, ale musím uznat, že byly skutečně chytré.
SpaceGodzilla využil energii, aby vytvořil dva krystaly; vyhodil je do vzduchu a nechal je spadnout, takže se pak z nich vytvořily dva obrovské krystaly, které blokovaly cestu Godzillovi za SpaceGodzillou. Snažil jsem se krystaly zničit, a naštěstí úspěšně.
Když jsem se ke SpaceGodzillovu konečně dostal dostatečně blízko a zaútočil, útok mi byl vrácen s mnohem větší sílou. Tak jsem zjistil, že jsem pomalu neměl šanci vyhrát. Nejspíš určitě ne.
Čas vypršel a já se vrátil na mapu
Zbývalo mi u Godzilly asi jen pět HP políček. Ale to mi bylo jedno, nepotřeboval jsem bojovat. Ale utíkat. Tak to tu zase máme. Ta maska. A mě fakt zajímalo, jak bude konec hry vypadat. Ačkoliv jsou ty levely s maskou šílené a ano, děsivé, chtěl jsem se jimi probojovat.
Nezáleží na tom, co se stane, co mi hra ukáže, chci vidět konec. A taky se pokusím nějak neurážet to červené cosi během levelu. Vybral jsem místo obvyklé Godzilly nového Anguiruse, jeho „roll attack“ umožňoval pohybovat se rychleji, než Godzilla nebo Mothra.
A byl jsem tam, kde předtím, akorát tu byla něco jako krvavá řeka. Díky tomu kutálejícímu se útoku jsem zdrhal před červeným monstrem, a jelikož tu nebyl power limit, Anguirus se kutálel bez přestání. Což bylo sakra výhodné. Stejně jako u předchozích levelů s vodou, i tady jsem dosáhl břehu. Skočil jsem dovnitř, a k mému úžasu mě ta potvora nenásledovala, ale zůstala stát na útesu.
„Myslím, že to neumí plavat,“
pomyslel jsem si. Tak jsem plaval v tom červeném čemsi, kde okolo mě nic nebylo. Přesto jsem měl divný pocit. A taky oprávněně. Nemohlo to jen tak skončit, nebo snad ano? Zaslechl jsem z reproduktorů řev, který zněl víceméně odlišně…
…A ta zrůda se mě rozhodla následovat v novém, vodním těle…! Netušil jsem, že to umí měnit tvar. Navíc, tam, kde jsem byl, mě tekutina okolo Anguiruse zpomalovala, takže se má rychlost asi tak rovnala rychlosti té potvory.
Setkal jsem se s několika bezednýma dírama, ze kterých vyplavávalo cosi ostnaté, kulaté, a uvažoval jsem, co to udělá, když se toho dotknu, ale riskovat to nehodlám. Prostě jsem je obeplul.
Tohle ale nebylo tolik závažné. Tohle rudé monstrum mi ukázalo další překvápko: Otevřelo to hubu, ze které vyšlehlo chapadlo zakončené… zuby? Snažilo se mě to dostat.
Po minutě jsem si všiml něčeho, co se zdálo jako východ. Kus země. Snažil jsem se tam skákat, jak to jenom šlo (aniž bych rozbil ovladač). Příšera zařvala a taky vyskočila, s pokusem mě stáhnout dolů. Já naštěstí utekl. Tentokrát.
Spadl jsem zpátky na postel a vydechl s úlevou. Zase jsem úspěšně utekl. A mířil jsem do pátého světa: Entropy.
Rozcestník překladu: NES Godzilla Creepypasta.
Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.
Překladatel: Nautileen
Autor všech dílů: CosbyDaf
Originál (EN): Nes Godzilla
