Zloděj Kostí – The Bone Thief
Addison mladá, blond, a ignorantní. Byla tehdy na univerzitě, a nejlépe na tom byla v byznysu. Jejím snem bylo otevřít si v Kalifornii malý obchůdek s oblečením. Měla malý sen, dost idealizovaný, uskutečnitelný až tehdy, kdy dokončí školu. Ale jestli tam dávala pozor?
Ne. I když by si někdo mohl myslet, že ji ten sen k tomu přinutí, smůla, prostě ne. Většinou přes den trávila čas flirtováním s profesory a vlastně s kýmkoli, koho zahlédla, a v noci chodila na párty s hlasitou hudbou, aby tam odtamtud vycházela nalitá a skoro padající.
Jednou večer si Addison udělala procházku po městě s novou dívkou na škole, s Avery. Avery byla velmi nadaná v kreslení a zaslechla o jednom novém nočním klubu, tak se zeptala Addison, netušíc o jejím chování na párty, jestli by nešla s ní.
Addison souhlasila
Byla to pro ni jen další výmluva toho, že je zaneprázdněná a nemůže se učit, dávajíc stranou její mizerné školní výsledky. Když přijely, Addison automaticky prošla klubovými dveřmi, její podpatky jí dělaly vysokou, protože ona sama byla malá a štíhlounká, avšak na ní nepůsobilo nic křehce, slabě, ani tiše.
Jako vždycky, i teď po ní ostatní pískli, mrkli, nebo se jen pro ni usmáli. Ta je ale samozřejmě ignorovala s pocitem, že je královna ve svém živlu. Tichá Avery šla pomalu za ní a začínala zcela jistě litovat, že sem vůbec šla. Addison si v pohodě užívala noc a čím dál více do sebe lila alkohol, zatímco Avery si to tu těžko užívala a snažila se být alespoň někdo, kdo bude Addison chránit, kdyby něco.
Seděla tam na místě, které prostě hraničilo s hromadou párty příznivců, sledující blonďatou dívku a snažící se získat její pozornost. Addisonina krátká zábava, jestli se to tak dá nazývat, pomalu, ale jistě končila. Dívka opile seděla v podniku, její hlava z hudby a alkoholu přímo třeštila.
Světla tam okolo jí zavřela oči a její hlava spadla na stůl
Byl to divný pocit, vidět takovou energickou dívku, jak se umí takhle zničit. Byla vyčerpaná, překrásná a bezstarostná jako chcíplý páv. Avery si všimla, že už je čas jít, tak podepřela Addison a dost namáhavě se s ní pokusila vyjít ven. Byla tma, okolo jedné hodiny ráno, a měsíc na obloze slabě zářil.
Netrvalo dlouho a přijel tam autobus, do kterého obě dívky nasedly. Teda spíš Avery dotlačila Addison dovnitř. Autobus se zavřel, vevnitř zářilo slabé světlo. Postarší autobusák ani nebyl překvapený z toho, jak Addison aktuálně vypadala. Autobus byl skoro prázdný, až na několik bezdomovců a další opilé dvacítky.
Addisoniny vlasy, které byly předtím dokonale navlněné, jí splihle lemovaly opilý obličej. Vypadala jako poničená barbie, skoro až děsivá. Autobus zastavil tam, kde dívky měly vystoupit a pak jít domů. Addison se zvedla a díky zdem se udržela na nohou, poté si malátně vykráčela z autobusu, zatímco se Avery zastavila a poděkovala autobusákovi. Ten vypadal, že chtěl něco říct, ale pak si všiml něčeho.
Něčeho, co bylo tím směrem, kam dívky šly
A tak co nejrychleji ujel. Addison byla tak opilá, že jí to bylo fuk, ale Avery začínala mít obavy. Chůze po ulici na podpatcích bylo pro dívky peklo, navíc po cestě nebyla lavička, ani nic, na čem by mohla odpočívat. Staré pouliční lampy dodávaly ulici matné, nažloutlé světlo, díky kterému se sice dalo vidět na zem, ale všechno okolo bylo takové až příliš děsivé.
Avery znovu podepřela Addison a cestou jí pomáhala jít. I když přemýšlela o tom, že tu Addison nechá, jenže z toho by nakonec mohl být akorát problém. Oběma dívkám se dostával štěrk do bot, a koho by to neštvalo. Svoje lodičky si radši sundaly a nesly je v rukou, protože opilá Addison by se asi dřív nebo pozdějc přizabila. Addison k tomu bolela hlava a teplota tady byla mnohem nižší.
Pro noční procházku nic příjemného. K tomu šli v něčem, co asi vypadalo jako voda, teplejší, a jako kdyby se lepila na nohy. Teď měly ale něco důležitějšího na práci, než zkoumat, v čem šlapou, a to dostat se domů. Prošli asi okolo dalších deseti lamp, když Avery zastavila a Addison udělala to samé. Pod další lampou, před nimi, klečela osoba, zády k nim.
Dívky tam k tomu komusi pomalu šly
Z jejich pohledu se ta neznámá osoba podobala spíše chlapci, asi tak stejně starému, jako jsou ony samy. Pohnul svýma rukama před sebe, zaujatý něčím tak, že si nevšiml, že za ním někdo jde. Možná. Výkřik od Addison prostřelil ticho jako kámen tabuli skla. Chlapcova pozornost se upoutala na ty dvě dívky a ne na… rozervané lidské tělo, celé od krve.
Zaměřil své oči na ty dvě dívky, jeho kůže byla světloulince šedá, až bílá, jeho nehty dlouhé jako drápy a oči měl zaplněné krví, kromě něčeho bílého uprostřed nich, což vypadalo jako svislé zorničky probodávající jejich vyděšené duše. A pak jeho zuby… ostré jako břitva, potřísněné rudou krví, měl dokola a dokola do kruhu v ústech, která když zavřel, ozval se podivný křupavý zvuk.
Addison začala couvat, zatímco hlasitě křičela. Avery tam jenom šokovaně stála, až moc blízko té věci, neschopná pohybu. Její nohy pokrývala krev… celou dobu chodily v rudé, nechutné, lepkavé zasychající krvi. Stála tam několik sekund, příšerně vyděšená tím, co viděla před sebou.
On tam vyndaval z těla kost po kosti a skládal je vedle sebe
Okolo na zemi ležely všemožné kusy masa. Když se Avery dostala ze svého omráčení, neplýtvala víc časem a zdrhala, aby si zachránila holý život. Viděla, jak Addison upadla, jak ji to monstrum s hlasitým křupnutím zlomilo ruku, prodráplo se jí do břicha… Slyšela, jak Addison křičela, ale nehodlala se vracet.
Její nohy byly víc od krve, než kdy dřív. Ale běžela stále dál, dokud nenarazila na první budovu, do které by mohla jít. Budova, ze které by mohla zavolat policii… Stačilo se dostat přes ty dveře… Jeden úder. Nic. Nikdo tam nebyl, vždyť byly tři hodiny… Další úder.
Nic, nic, nic. Až poněkolikáté konečně dopadla na podlahu místnosti, kde se nacházel i telefon. Rychle se zvedla a vytočila policii, kde vyděšeně vypověděla, co se všechno stalo, co viděla. Policie jí odpověděla, že to bude v pořádku a ať odejde zpátky na svou kolej. Že prý se o to postarají.
Avery potichu šla ke svému pokoji
zanechávajíc za sebou krvavé stopy a objímajíc rukama své tělo. Cítila se sama, cítila chlad… Několik jejích spolužáků ji vidělo, ale neřekli nic. Zastavila u svých dveří a pomalu položila ruku na kliku, vydechla a vešla dovnitř.
Celou chodbou se ozval její výkřik, když ucítila vůni železa a smrti – Addisonino rozervané tělo, bez kostí, leželo na podlaze v kaluži krve. Avery se pokusila dveře zabouchnout a couvla, narazila tak do protilehlé zdi.
Dvě černé, krví pokryté lodičky na podpatcích ležely přede dveřmi jako výstraha…
Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.
Překladatel: Nautileen
Autor: Lovelymeows
Originál (EN): The Bone Thief
Další Creepypasta: Vidím tě, drahoušku… / I see you, darling…
