ČlánkyCreepypasty

Scarlet Harvest | pt. 15/16 | MLP Creepypasta

Cheerilee se s trhnutím probudila,

když se napříč tvrzí rozlehl zvuk výbuchu. Ve zmatku se na několik okamžiků rozhlédla, pak se k ní všechno vrátilo. Je v opuštěné pevnosti, a soudě dle zvuku exploze ji Twilight Sparkle skutečně našla.

Cheerilee vstala, protáhla si kopyta a hodila pohled do místnosti dole, aby zjistila, jak je na tom Twist. Kobylka tam zplihle visela ve svých poutech, a Cheerilee pořádně neviděla, zda se její hrudník zvedá a padá, alespoň ne tam z místa, kde teď Cheer stála. Zklamaně vydechla; Twist to neunesla.

Pokrčila rameny, míříc ke vstupní hale skrz tajné chodby. Nemohla vůbec tušit, zda Twilight přišla sama, nebo s přáteli, a tak musela být opatrná. Nechtěla se dostat do souboje s Applejack nebo Rainbow Dash – vlastně do žádného férového souboje. Ale držela se v domácí půdě, to pro ni byla výhoda. Nebyla si jistá, jak předvede tyhle vetřelce před svůj soud, ale byla si jistá, že to udělá. Byla to pouze otázka času; najde je a dovede do jedné z pastí. Cheerilee se téměř zachechtala vzrušením, když se snažila přijít na rozličné způsoby, jak s těmito šesti poníky skoncovat.

Skoro se dostala do cíle, když najednou zaslechla pár hlasů nedaleko ní. Zastavila se a pohlédla dolů, do haly, ze stropní skryté chodby, ve které právě byla. Tady nahoře bylo omnoho míň světla, než ve spodní chodbě, takže když by někdo zvedl hlavu, viděl by za kovovými mřížemi na stropě jen tmu. Nemusela se tak bát, že ji někdo objeví.

„Fakt… fakt to m-musíme dělat?“

zakňučela Fluttershy, když se trhavě rozhlížela po okolí.

Applejack se zastavila a položila na rameno své kamarádky kopyto. „Heh, já vím, že máš strach, zlato, ale přišli jsme sem, abychom tohle udělali, ne? Tady na nás spoléhá malá kobylka, a hele, jsem tu s tebou, abych tě ochránila, ne?“

Fluttershy se nejistě usmála. „Do… Dobrá, pokusím se… p-pro Twist.“

„Pro Twist,“ souhlasila Applejack.

Pokračovaly ve své cestě, netušíc, že je potají následuje Cheerilee. Očividně si Twilight přivedla své přátele, což byla velmi šťastná náhoda. Smáznout je z mapy bude jako jeden tah perem, ale musí to udělat jemně. Nesmí se odhalit příliš brzy; jediná chyba by mohla zhatit celý plán, a Cheer by neměla šanci vrátit Ponyville do toho klidného stavu.

„Mám… pocit, že nás někdo sleduje…“ pípla Fluttershy, když šly dál a zahnuly za roh. Cheerilee s leknutím odskočila od mříží.

„Starý budovy vyvolávaj tenhle pocit,“ řekla Applejack.

Cheerilee si oddechla; z tohohle málem dostala infarkt. Bude muset začít, a to co nejdřív, ale jak…

V její hlavě se vyvíjel plán, zatímco se Applejack a Fluttershy blížily k místnosti, kde byla Twist.

Twilight a její přátelé byli silní protivníci, a pověsti o jejich hrdinských činech se rozšířily po celé zemi. Nicméně to je zároveň dělalo zranitelnými. Každý v Ponyville znal jejich silné stránky, a i to, z čeho by pak mohla být i jejich slabina. Jediné, co je třeba udělat, je přivést je do situace, kde budou jejich reakce předvídatelné a kde by mohla všechno řídit…

Předeběhla nahoře párek klisen a klusala do místnosti, kde strávila noc, cestou vypnula několik vypínačů. Bludiště se tiše změnilo do podoby, jakou chtěla ona, až Fluttershy a Applejack zbývala jediná možnost, kam jít. Stáhla páčku a do sálu s Twist se otevřely těžké dveře. Všechno bylo na svých místech. Nemohla si být jistá, zda to bude fungovat, ale pokud ne, nebude to zas až tak velký problém. Stále měla nespočet dalších možností.

Znova zaslechla Applejack a Fluttershy, jak se přibližují, jejich kopyta, klapající na kámen, se rozeznívaly všude okolo. Cheerilee se usmála; ony se moc tiché nenažily být – ne že by to pro ni bylo nějak špatně.

Zahnuly za poslední roh a rázem mohly plně vidět Twist, upoutanou ke zdi naproti otevřeným dveřím. Nemohly rozeznat její přesný stav, ne z téhle vzdálenosti, ale i odtamtud poznaly, že tu něco není v pořádku.

„Twist!“

zařvala Fluttershy a její mateřské instinkty – roky péče o malá zvířata pilované k dokonalosti – se rozeběhla kobylce na pomoc.

Applejack stála jako opařená, když sledovala to, co právě objevily. Jakmile se vzpamatovala, rozeběhla se k ní, ale nebyl žádný způsob, jak by mohla Fluttershy dohonit. „Ne! Počkej! Tohle jí někdo musel udělat, já tomu tady nedůvěřuju!“

Bylo ale příliš pozdě. Cheerilee triumfálně zatlačila za páku, když Fluttershy proběhla dveřmi do místnosti několik metrů před Applejack, a ty dveře se hned zavřely. Applejack se nestačila zastavit a narazila do dveří. Okamžitě začala na dveře bouchat svými kopyty.

„Fluttershy! Fluttershy! Jsi v pořádku?“ ptala se okamžitě.

„Jsem… v pohodě, postarám se o Twist. Pokus se otevřít dveře, alespoň nějak, prosím…“ odpověděla Fluttershy klidně. Twist ji teďka potřebovala, nemohla mít strach, jinak by jí nepomohla.

Applejack zabručela.

Pořád se jí tahle situace nelíbila, a i to, jak se dveře samovolně zavřely, ale nemohla nic dělat. Jen hledala možnost, jak dveře otevřít, mačkala každý kus zdi, pokoušela se otočit každým kamenem v podlaze. Cheerilee to sledovala, ale neměla důvod k obavám, jediná možnost, jak dveře otevřít, je napůl cesty chodbou dál, a bude trvat, než se začne Applejack rozhlížet i tam. Přešla do místnosti, kde strávila noc, aby si užila to, co se bude dít.

Fluttershy běžela kobylce na pomoc, a když viděla, v jakém je Twist stavu, do jejích očí se nahrnuly slzy. Její kožíšek byl rudohnědý od krve, nasáklý onou červenou tekutinou, a visela jen tak ze zdi, jako kdyby veškerá síla už opustila její tělo. Na chvíli si Fluttershy myslela, že je Twist vážně mrtvá, pak si ale všimla lehoučkého zvedání se a padání jejího hrudníku. Byla naživu. Ale měla na mále.

Fluttershy jemně pohladila kobylku po tváři, a ta otevřela oči. Alespoň se o to pokusila, nevypadalo to, že by měla dostatek síly je otevřít úplně. Pohled na ni opět vehnal Fluttershy slzy do očí.

„F… Flu… ttershy… jsi… to… t-ty?“ řekla Twist slabě.

Byl to jenom slabý, chraplavý hlásek, malé zašeptání, ale když dolehl k Cheerileeiným uším, byla fuchsiová klisna víc než překvapená. Ten skrček to přežil. Doufala v to, ale tak něja to neočekávala… Cheerileein výraz se změnil do nebezpečného úsměvu. Twistina vůle žít dělala všechno ještě zábavnější. A zajímavější.

„Shhh… To je v poho, to je v poho… Jsem tady, a dostanu tě ven. Slibuju. Šetři si síly,“ řekla Fluttershy, zatímco se snažila dostat kobylku z pout.

Twist vykašlala trochu krve. „N… ne… u… tíkej… o… ni se… vzbudí… aa… cheee… reee…“

„Shh, teďka to není důležité, Twist… To může počkat,“ řekla Fluttershy, snažící se rozevřít pouta. Co to chtěla říct? Něco o… cherries, třešně, ne?

Hluboko uvnitř Twistiného břicha se probudila řada nově zrozených brouků, jejich spánek byl narušen dalším žijícím tvorem. Měli takovou tu nezdravě zelenou barvu, a vypadali mnohem zlověstněji, než jakýkoliv hmyz jejich velikosti. K tomu všemu měli pod kusadly ještě jedovaté žihadlo, a jejich nožky byly zakončené ostrými háčky, díky kterým mohli snadno chodit po kluzkém povrchu, jako je krvavý vnitřek ubohých poníků.

Na jejich krovkách se vyjímají ostny, které už jen od pohledu dávají najevo, že na tohle zvíře by se nemělo šlapat, ba jej sníst. Je docela obtížné si představit, že by takovéhohle brouka někdo vzal do úst, ale… Everfree Forest je sám o sobě divné místo plné divných věcí. Podle Cheerilee byl jediný jejich nedostatek neschopnost létat. Sice tohle není ohledně brouků neslýchané, ale zklamalo ji to. Jenže taky to byl důvod, proč se odvážila dojít až k nim.

Twist ze sebe vypustila hrdelní zasténání, když ucítila, jak začali chodit sem a tam, snažíc se dostat se ven ze svého hostitele. Ostrými kusadly prokousávali maso a pokoušeli se tak dostat ven, na svobodu. Kobylka vykřikla a Fluttershy zalapala po dechu, když viděla, jak se břicho kobylky na několika místech vyboulilo.

„Twist! Co se děje? Vydrž! Twist!“

vykřikla v záchvatu paniky a snažila se malou kobylku osvobodit, jako kdyby to mohlo vyřešit tyhle problémy.

Twist se pokusila zopakovat své předchozí varování, i přes mysl otupující bolest, ale zmohla se jen na přidušené chrchlání. Některé z brouků napadlo, že jediná cesta ven nevede skrz břicho, a tak se vydali přímo nahoru. Ucítila několik z nich ve svém hrdle, jak jí drtí ostny na zádech jícen i průdušnici. Když první z nich vylezl z jejích úst, zvrátila Twist své oči dovnitř do lebky, vykašlávajíc krev a zbytky svého jazyka.

Fluttershy odskočila překvapením, když se před ní rozprskla krev a brouk spadl na zem. Tělo Twist se křečovitě stáhlo, a pak se její břicho rozlétlo a z něj se vylila vlna brouků společně s hromadou krve a kusů masa, a zanedlouho se připojili ti, kteří si vybrali cestu vrchem.

Cheerilee si skvěle libovala. Těšila se na to, ale ani v nejdivočejším snu si nedokázala představit, že to bude takhle krásná podívaná. A to, v jakých záškubech se Twistiné tělo hýbalo, tomu ještě přidávalo. Cheerilee měla pocit, jako by se jí břicho slastí roztávalo, když sledovala, jak malá kobylka začíná být nehybná.

Fluttershy byla na několik chvil paralyzovaná, nedokázala pochopit, co se děje. Zírala na krvavou kaši, která ještě před chvílí představovala Twist, a její mysl málem utekla pryč z reality. Zacouvala co nejdřív, co se vymotala ze zmatení, a málem by si při volání o pomoc vykřičela hlasivky. V porovnání s jejím křikem byl Canterlotský rozhlas jen šeptání. Everfreeští brouci několikrát cvakli kusadly a v klidu šli k ní.

„Fluttershy!“ zakřičela Applejack. „Fluttershy!“

Začala kopyty bušit do dveří, pokusila se je zadníma nohama prokopnout, rozevřít je jen svou silou. Nikam se ale tak nedostávala – tyhle dveře byly vystavěny, aby vydržely útoku armády. Nebyla jediná možnost, jak by je mohl zdolat jediný pony.

Brouci se přibližovali ke své nové pochoutce a pomalu, ale jistě ji tlačili do rohu. Fluttershy stále křičela a pokoušela se zamávat křídly, která byla však díky naprostému strachu přímo přilepena k jejím zádům.

„Applejack! Zachraň mě! APPLEJACK!“ hystericky křičela.

„Vždyť já jdu!“ zakřičela Applejack zpátky s větším přesvědčením, než co v ní ve skutečnosti bylo, a pokračovala v marných pokusech rozrazit dveře.

Fluttershy vykvíkla, když se jí první z brouků pokusil dostat na nohu, ale rychle ho rozdrtila svým kopytem. Další z nich se ale rychle blížili, připraveni si z ní udělat svou další pochoutku. Fluttershy je mačkala a drtila, jak jenom mohla, divoce dupala na vlně brouků, ale stále jich bylo dostatek, aby nahradili místo umrtvených. Nakonec se jednonu podařilo chytit ji za přední nohu, a ona s ní začala divoce třást, ve snaze shodit ho. Povedlo se, avšak na nohy, kterými nehýbala, hned vylezli další z nich. Začala skákat a vykopávat, a podařilo se jí některé shodit. Celkově však byly odolnější, než očekávala. A když se jí jeden do nohy zakousl, vyjekla, a shodila ho druhým kopytem.

Cheerilee se nadšeně usmála,

když viděla, jak kůže okolo hmyzího bodnutí zbarvila do naštvané červené. Přesně na tohle čekala.

Fluttershy zasténala bolestí, když se noha nad levým předním kopytem hodně rychle nafoukla, a rozšiřovala se, až měla v obvodu jeden a půl své obvyklé délky. Bolest z nohy vystřelovala pokaždé, když nohu položila na zem, žlutá klisna ostře dýchala a v očích se jí objevily slzy.

Bez varování se nateklá kůže rozlétla, a sražená krev se s masem rozprskla po podlaze, opouštějíc velkou díru v její noze. Jako kdyby část jejího masa už odletěla, a druhá část se pomalu roztékala. Vyjekla bolestí, a několik brouků toho hned využilo, bodajíc ji do nohou znova a znova.

Applejack slyšela, jak se tón výkřiků její kamarádky měnil z paniky na nevysvětlitelnou bolest, a znásobila své snahy. Její kopyta začínala praskat a jejich kusy odletovaly pryč, to jí ale bylo jedno. Pokračovala, bez přestání kopala do kamenných dveří, až jí z kopyt začala vytékat krev.

Mezitím byly Fluttershyiné nohy zcela nateklé, a s každým pohybem srdceryvně zavzlykla. Vybouleniny po sobě vybuchovaly, rozprostírajíc obsah do okolí, na podlahu i zdi, až vytvořily z Fluttershyiných nohou morbidní podobu měsíčních kráterů. Udržování brouků na uzdě bylo i teď nesmírně bolestivé, a hromady z nich jí už šplhalo po nohou, zabořujíc svá žihadla do čistého masa. Na mnoha místech byly i její kosti úplně obnažené, a žlutá barva její pleti už pomalu byla díky veškeré té krvi vzácností. Začala cítit závrať, začala se houpat ze strany na stranu.

Cheerilee si začala dávat sázky sama se sebou o tom, jak dlouho se Fluttershy podaří zůstat stát, avšak ani nejoptimističtější možnost nenesla dříve žluté klisně žádné světlé vyhlídky.

Najednou Fluttershy ucítila,

že se na krvavé podlaze pomalu klouže, že už skoro nedrží rovnováhu, a tak zvedla pravé kopyto a postavila jej jinam, což se za chvíli ukázalo jako velká chyba. Její noha nebyla dostatečně silná, aby unesla její váhu, přeci jenom obnažená kost zas až takovou sílu nemá. Takže se jí kopyto, na kterém se pokusila postavit, ulomilo, a místo nohy měla od kolene dolů jen krví nasáklý ulomený pahýl. Zaúpěla při pádu na zem. Otočila se na záda, a její zorné pole se jí před očima rozostřovalo, když vnímala veškerou tu bolest.

Pod její vahou bylo rozdrceno nespočetné množství brouků, jejich malé ostny na zádech se jí zabodly do boků a zad, a přidávaly její krev do už tak slušné krvavé louže, ve které Fluttershy ležela. Avšak mnohem víc brouků se chytilo příležitosti a začalo jí lézt po těle.

„NEEEEEEEEEEEE!“

zapištěla a pokoušela se je ze sebe setřást, zatímco hlasitě plakala, až nakonec bylo neskutečně těžké snést tu bolest a vůbec hýbat nohama. Ty jí nakonec zkolabovaly vedle těla, a jed brouků zničil poslední kusy svalů na nich.

Applejack vypískla, z těla jí odkapával pot. Kopání do dveří jí zcela zničilo kopyta, místo toho do nich začala tlačit. Její výkopy zanechaly na dveřích nějaké stopy, a teď si dala novou naději, že by mohla dveře prorazit pouhým pokračováním v boucháním do dveří. Věděla, že ve skutečnosti s tím jen horko těžko pohne, ale nechtěla věřit něčemu takovému, v tuhle chvíli zrovna ne. Její kamarádka ji potřebovala, a ona sama netušila, co jiného by mohla udělat.

„Vydrž, Flutter… shy! Už… jdu!“ zaječela mezi vrážením do dveří.

Fluttershy cítila, jak se brouci rozlezli po celém jejím těle, bodali ji a rozšiřovali agónii. Kůže okolo jejího pupíku natekla jako první, a za chvíli se vyboulenina rozprskla, po klisně začala stékat krev. A ještě víc, když začalo několik brouků hryzat svými kusadly do masa v nové díře, dostávající se do jejích vnitřností.

Jeden brouk jí vylezl na tvář, na pravou část tváře, přímo pod okem.

„Prosím… ne… p-prosím…“

zašeptala v slzách, její hrdlo ze všech těch výkřiků už krvácelo.

Agónie svírala její tělo, a ona se ani neopovažovala pohnout, aby brouka na její hlavě nerozdráždila. Ale její pokus o zachování nehybnosti byl zbytečný, brouk jí bodnul tak či tak. V několika sekundách se její část tváře groteskně nafoukla, jako kdyby měla místo hlavy balón. Díky nateklé bouli se jí pravé oko zavřelo, a každý nádech byl bolestnější a bolestnější. Přála si, aby místo toho raději zemřela.

Brouci na jejím břiše konečně našli svou truhlu s pokladem, a nahrnuli se do nově vytvořené díry, procházející skrz střeva kobylky a rvoucí se nad nimi jako vlci nad kusem masa. Pojídali je stejně, jako si pochutnávali na Twistiných střevech předchozí večer, avšak tentokrát byly jejich hodovací zvyky o něco odlišnější. Místo zavrtávání se do střev ve formě larvy je rozhryzávali svými kusadly, a Fluttershy měla takový pocit, jako kdyby jí tisíce nůžtiček stříhaly tělo na kousky, a k tomu ještě musela připočítat ostny, které se jí zabodávaly do zad. Bez přestání fňukala, ale na pláč nebo křik už neměla dost síly.

Najednou její boule na tváři praskla,

a ona se pokusila o ještě hlasitější výkřik, než kdy předtím; nejhorší bolest, kterou kdy zažila, se právě znásobila. Krev se jí rozprskla po tváři a dostávala se jí do očí a nosu, k tomu ještě spolu s kusy její vlastní kůže a masa. Pokusila se své pravé oko otevřít, ale hned ho zase zavřela, kusy její vlastní tváře v něm byly nesnesitelné.

Jeden brouk, pravděpodobně ten stejný, jako brouk předtím, uviděl zející díru v její tváři a přišlo mu to jako skvělá příležitost. Vlezl Fluttershy do pusy. Ta posléze ucítila jeho kusadla, trhající její jazyk, a když už ucítila, jak jí krev stéká do krku, chystala se ho vyplivnout. Ale ještě předtím, než se k tomu odhodlala, ji brouk stihl do jazyku bodnout oným jedovatým žihadlem. Ten se rychle nafoukl a zamezoval většině vzduchu průchod do plic. Navíc každý nádech stěžovala i ztráta krve a neskutečná bolest, takže ztrácela Fluttershy sem a tam vědomí.

Její nateklý jazyk se prudce rozletěl na kusy,

a přesně tohle bylo to nejkrvavější zranění, které kdy měla. A jak brouci začali rozkousávat její střeva a plíce, horká krev plnila její ústa a vytékala z tváře nebo stékala krkem dolů, navíc spolu s malými kusy jazyka. Pokusila se to všechno vyplivnout, ale už ani neměla na něco takového sílu. Slepá panika už naprosto vyhladila její racionální myšlení a ona se pokusila o alespoň nějaký ten výkřik.

Kdyby v ústech neměla krev, ozvalo by se místo zakřičení jen takové šeptání, ale teď to znělo jako klokotavé bublání. Její tělo sebou začalo třást z toho, jak se snažila dostat to ještě jednou všechno pod kontrolu, ale prostě to nebylo možné. Fluttershy cítila, jak jí přímo hoří plíce z potřeby kyslíku, který její roztrhané tělo naléhavě potřebovalo. Místo toho se jí ale do špatné dírky dostala krev. Její poslední tělesné funkce jedna po druhé odumíraly, a temnota ledově obejmula její tělo i mysl po její poslední snaze něco říct.

Cheerilee stála přímo přilepená za mřížemi, její jazyk jí visel z úst. Přerývavě dýchala a vychutnávala si neštěstí její poslední oběti. Zavřela oči, aby si připoměla Fluttershyin výraz, tu bezmoc v jejích očích. Už jenom z přemýšlení nad tím jí projel po zádech mráz.

Applejack stále kopala do dveří, avšak každý z kopů se ozýval s delším časovým intervalem. Po její tváři se začaly kutálet slzy. Už nějakou chvíli Fluttershy neslyšela, a tušila, co to znamená.

„No tak, Shy…“ vypískla mezi vzlyky. „Nevzdávej to, prosím… Pro mě… Slyšíš?“

Ještě jeden její výkop přistál na dveřích, pak se o ně čelem opřela a podepírala si hlavu předníma nohama. Ramena se jí třásla.

„Ne-neumírej… ne… nemůžeš… nemůžeš mě tady nechat… Shy…“ šeptala.

Nechala své tělo, aby se pomalu sesulo na zem, po tváři jí tryskaly slzy, padajíc na studenou podlahu. Byla zlomená.

„Nemůžeš mě tady takhle nechat!“ zaječela a bouchla kopytem do podlahy, pak se skoulila do klubíčka a brečela.

„Ne, Fluttershy… proč ty taky…“

————————–

Předchozí: Cheerilee’s Garden

Seznam dílů:

1. díl
2. díl
3. díl
4. díl
5. díl
6. díl
7. díl
8. díl
9. díl
10. díl
11. díl
12. díl
13. díl
14. díl
15. díl
16. díl

Následující: Scarlet Harvest: Part Two

Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.

Překladatel: Nautileen

Autor: Unahim

Originál: Scarlet Harvest

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Nauti

Možná ode mě neuslyšíte hru na píšťalku, kterou byste snad od DarkTownského krysaře mohli čekat, ale místo toho vám povím spoustu příběhů a prohledám spoustu faktů, abych prokázala některé teorie. V Creepypasta komunitě se uvádím jako NautiFears, ale říkám si Nautileen. Lidi mi obvykle říkají Nauti ^^ Mohli jste mě však znát i jako Stiak nebo Akkaris. Překládání Creepypast se věnuji od roku 2015 a psaní samotnému od svého dětství, a obojím se zde hodlám prezentovat, akorát výhradně s děsivým kontextem. Kromě překladů Creepypast, zvrácených dětských pohádek a vlastních psaných příběhů tu však najdete i mé researche a myšlenkové pochody, například ve vyhledávání zajímavostí o Slender Manovi či satanismu anebo sepsání článku Save the Creepypasta Fandom. Aby toho nebylo málo, vypomáhám s instagramem DarkTownu a uspořádávám art soutěže, do kterých se můžete zapojit i vy. Také velmi aktivně spolupracuji s Migdosem, pyromanem DarkTownu, který předčítá Creepypasty na Youtube. Snad se v našem městě budete cítit příjemně... a případně mi promiňte nějakou tu krysu, která mi uteče...

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!