ČlánkyCreepypasty

Scarlet Harvest | pt. 16/16 | MLP Creepypasta

„Ugh…“

Applejack unaveně pootevřela své oči, když jí najednou došlo, že je v úplně jiné části tvrze. Světla tu bylo o dost míň, než kdy tady viděla předtím, a trvalo jí pár chvil, než se pořádně rozkoukala a než se její zorničky tmě přizpůsobily. Pokusila se posadit, ale rychle zjistila, že nemá sebemenší možnost. Dva kovové půlkruhy držely její zadní nohy přivázané ke stolu, a přední nohy měla za hlavou svázané pouty, jejichž řetěz, který je spojoval, byl ukryt v dírách stolní desky.

Přímo za její hlavou se vyjímala velká páka, a stůl sám o sobě se zdál, jako kdyby byl vytvořen z vyvýšenější a spodnější části. Mezi těmi jednotlivými kusy bylo něco jako… držadlo. A když se porozhlédla po místnosti, zahlédla hned několik všemožných pomůcek, které vypadaly i tak nějak docela nenápadně.

„Ahoj, Applejack,“ řekla Cheerilee, když vystoupila ze stínů, „jak tak koukám, preferovala bys víc pohodlí.“

„Cheerilee? Ty… co-„

zakoktala Applejack. „Takže ty jseš ta, kdo-„

„Zabila Apple Bloom a Fluttershy? Ano,“ řekla tím stejným tónem, jako kdyby mluvila o počasí. „I když, za smrt Fluttershy mohou spíš brouci, hmmm…“

„Ty… ty monstrum!“ vykřikla Applejack a pokusila se dostat z pout. „Až se mi dostaneš pod kopyta…“

„Ale ale, Applejack,“ pohlédla na ni Cheerilee a zírala jí do očí. „Nesluší se, aby Element Čestnosti tvořil sliby, které není schopen splnit.“

Applejack frustrovaně zaskřípala zuby. Její situace byla dost špatná, ale přeci jenom by se jí možná mohlo povést uvolnit jedno kopyto…

„Nechci být neférová, neboj,“ odhalila Cheerilee zrezivělý nůž, „takže co bys řekla na malou hru?“

„Jak jako hru?“ řekla váhavě Applejack, upírající pohled na onu dýku. Napnula všechny svaly, když nad její hlavou nůž přejel, jenže ho Cheerilee prostě položila na stůl vedle Applejackiného kopyta.

„Hru o přežití,“

řekla Cheerilee s těžko skrytelným nadšením. „Pokud přežiješ… nechám tě jít.“

Přešla okolo její hlavy a uchopila rukojeť té velké páky. Stáhla ji dolů a pouta, držící Applejackina přední kopyta, se trošku uvolnila, dávajíc tak klisně možnost hýbat s polovinou jejího těla. Teda spíš se jenom řetězy trochu víc natáhly. A ve stejnou chvíli se obrovská kotoučová pila na druhé straně místnosti hlučně probrala k životu a dala se do pohybu, blíž a blíž k ní.

„Počkej! To nemůžeš udělat! Tohle ti nikdy neprojde!“ křičela Applejack a pokoušela se uvolnit svoje zadní nohy.

„Nikdy mi to neprojde?“ zasmála se Cheerilee. „Ale to se pleteš!“

Applejack se pokoušela sundat si pouta na kotnících, ale rychle jí došlo, že to tak lehce nepůjde, a navíc, tahle pouta nebyla tak důležitá. Její zadní nohy byly větším problémem. Pokusila se dosáhnout na kovová pouta jejích zadních nohou, ale řetězy, které jí držely přední nohy, byly až moc krátké. Nejdál, kam mohla dosáhnout, byly její stehna a nůž, který Cheerilee položila na stůl. Nůž…

Její oči se rozevřely zcela dokořán, když jí došlo, kterou možnost jí tam Cheerilee nechala jako jedinou.

„Ty monstrum…“

zopakovala, než zdvihla rezavý nůž ze stolu.

Cheerilee neodpověděla, pouze sledovala, jak si její oběť poradí se svým osudem. Byla neskutečně zvráceně potěšená ze skoro perfektních, ve spěchu připravených plánů.

Applejack na chvíli zaváhala, zvažujíc její další pohyb. Chtěla dokonce hodit nůž po Cheerilee, ale to by jí asi moc nepomohlo, navíc ani dobře házet nože neumí. Plus byl nůž jediná cesta, a její touha po životě byla dost silná.

Pokusila se spolknout veškerý svůj strach, avšak třes v jejích nohou nepřestal. Pomaličku a roztřeseně přibližovala nůž ke svému pravému stehnu, zatlačila proti němu ostřím. Ledový pot polil celé její tělo, těžce dýchala. Zvedla oči ke kotoučové pile, která se k ní lačně blížila, už byla o půl metru blíž. Zavřela oči. A konečně zatlačila na ostří.

Zalapala po dechu, když jí nůž rozevřel kůži a její nohou projela bolest. Otevřela jedno oko a zahleděla se na krev, která se hromadila u nože a odtud skapávala dolů. Zatlačila o něco víc a ostrý nůž se ponořil do jejího masa ještě o něco víc, ale když znovu vydechla, došlo jí, že takhle to neodřízne, čepel byla až moc tupá.

Zaskuhrala a začala pohybovat nožem dopředu a dozadu, nerovné zoubkované hrany jí trhaly maso. S každým dalším říznutím zaječela a škubla sebou, ale nebyla tu žádná cesta zpět. Chtěla žít. Začala řezat zběsileji a zběsileji, její zranění se rozšiřovalo víc a víc. Na místě, kde byla před chvílí jen rýha, teď zela krvavá díra s kusy potrhaného masa, jak se nedokázala zaměřit na jediný směr.

Applejack zatlačovala slzy,

které jí i přes to skapávaly z očí, ale když nožem narazila na kost, její žaludek se málem převrátil. Jejím tělem projížděla bolest, dech začal být hodně přerývavý a namáhavý, v jejím krku se usadil strach.

Cheerilee to všechno nadšeně sledovala, a aby to viděla ještě líp, přibližovala se ke stolu. V tom, jak dělala ze svých obětí ty zčásti ‚odpovědné‘ za události z dávnější doby, viděla radost a potěšení. A ono často to byla i pravda. A vidět poníka dotlačeného k sebepoškozování bylo něco úžasného, a fakt, že jej do téhle situace dotáhla ona, byl ještě víc vzrušující.

Applejack ze sebe vypustila zlomený vzlyk, když zjistila, že nůž nebude schopný proříznout její kost tak rychle, a tak roztřeseně snížila kopyto dolů, aby odřezala maso vespod a na stranách. Pohled na její rozdrásanou nohu jí zvedl žaludek, ale byla donucená pokračovat za každou cenu, aby měla šanci na úspěch.

V tuhle chvíli byl celý spodní kus stolu podmáčený v krvi a plný rudé hromady kusů její nohy.

Konečně se dostala skrz veškeré svoje maso, a její stehenní kost byla jedinou věcí, co stále držela nohu se zbytkem těla. Vypískla bolestí, když si na kost položila špičku nože a zvedla jednu svou přední nohu nad hlavu. Zhluboka se na uklidnění nadechla, její vidění se slzama rozostřovalo.

„YAAAAAGGGGHHHH!“

vykřikla, když zavřela oči a udeřila svou pravou přední nohou na rukojeť nože, snažila se ho nechat projet kostí, jako kdyby to bylo dláto. Jenže čepel sklouzla po kosti a Applejackiným tělem projel šok, když si to uvědomila. Její veškerý odpor se teď zcela zlomil, a právě včas se nahnula přes stůl, aby obsah jejího žaludku nevyletěl na její tělo. Bolestí fňukla, ale došlo jí, že toho má stále ještě hodně před sebou.

Vrátila nůž na místo a kopytem praštila do nohy, pak znova a znova, každý úder byl ještě bolestivější. V kosti se začala formovat malá puklinka, do které pak Applejack vložila špičku nože, což bylo doprovázeno nepěkným zvukem pomalu se rozdělující kosti. Potom uchopila nůž kopyty a hýbala s ním ze strany na stranu ve snaze ji rozdělit úplně.

„Gnnngh!“

Zavrčela, když se pod její námahou stehenní kost konečně rozštípla a nechala z jejího stehna vyčuhovat jen polámaný kus kosti. Nechala svou hlavu spadnout dozadu a zvedla jednu přední nohu, kterou si položila na uplakaný obličej. Brečela bolestí a ve stejnou chvíli se smála. Nikdy by netušila, že bude mít z toho, že si amputovala nohu, takovouhle radost. Jenže teď tu byla a smála se jako maniak.

Pak jí ale došlo, že nemá jednu, ale dvě zadní nohy, a smích ji rychle přešel. Slabě hlavu zvedla – ztráta krve začínala vykazovat své následky – a viděla, jak už ušla cirkulárka většinu cesty ke stolu. Za chvíli, za kterou pila ujede polovinu metru, to nikdy nezvládne… Rozechvěl se jí ret a položila zkrvavený nůž na svou druhou zadní nohu, její kopyta se třásla víc, než kdy dřív. Ani nebyla schopná do svého druhého stehna říznout, jako kdyby veškerá její síla opustila její tělo. Začala jen a jen plakat ze strachu a bolesti.

„Ne… Ne… C-Cel… Celestio… Já nechci… Nechci umřít…“ pískla, s kotoučovou pilou jen několik palců od stolu.

„A proč jsi to neřekla dřív?“ ozvala se Cheerilee a narovnala páku do předchozího směru, čímž zastavila cirkulárku v cestě a přitáhla Applejackiny přední nohy zase zpátky ke stolu. Už se zas nemohla pohnout ani o píď.

Cheerilee přešla ke straně stolu, Applejack ji přitom s výrazem bolesti a rozpaků sledovala.

„Ale… řeklas’…“

Cheerilee se od srdce zasmála. „Oh, Applejack, ty jsi tak důvěřivá, žes zapoměla, že i poníci umí lhát? Ale neboj, tvoje obětování nebude pro nic za nic,“ řekla a ohnula se, aby z pahýlu její nohy olízla krev. „Mmmm, nejlepší, když to je ještě teplé.“

Applejack pískla bolestí a znepokojením, když ucítila Cheerileein jazyk, jak si pomalu cestuje po otevřeném zranění. „Jsi… jsi šílená…“ řekla skrz zatnuté zuby. „Oni… tě chytnou… A skoncujou s tebou…“

Cheerilee se na druhou klisnu naštvaně zadívala. Ona nebyla tou, která potřebovala konec. To spíš Applejack. A to tímpádem znamenalo, že Applejack lhala, což Cheerilee bodlo jako žihadlo. Element of Honesty by se něčemu, jako je lež, obloukem vyhýbal. Sáhla pod stůl a vyndala jednu z mnoha věcí, které tam schovávala.

„Mluvíš až příliš, Applejack,“ zasyčela Cheerilee.

„T…táhni. Budu mluvit ještě…víc, až s-„

Cheerilee vyskočila jako had a rychle uchopila Applejackin jazyk v kovových kleštičkách, které byly připojeny k dlouhému provazu. Applejack se pokusila svůj jazyk zastrčit zpátky a vyprostit ho z kovového sevření, bohužel už bylo až moc pozdě. Cheerilee obmotala provaz okolo své levé nohy a vytáhla jazyk, jak nejdál to šlo.

„D’awww, varovala jsem tě…“ řekla Cheerilee s hraným soucitem.

„Heh… uuh… hahyh!“ křikla po ní s docela značnými obtížemi Applejack.

Cheerilee se sehla na kolena a pokusila se zvednout zuby nůž, který Applejack upustila. Kleště silně zatáhly za její jazyk, bolest se rychle zvýšila.

Když Cheerilee konečně uchopila nůž a zvedla se, Applejack si úlevou skoro oddechla, když už nebyla za jazyk táhnuta takovou silou. Ale i tak byl stále docela vytažen z její pusy.

Bez jakéhokoliv varování zabořila Cheerilee rezavý nůž do Applejackina ramene, co žlutou klisnu přinutilo cvaknout zuby náhlým šokem z další bolesti. Z jejích úst se roztekla krev, když se její zuby pokusily prorazit si cestu jazykem a zajížděly do tohohle měkkého, masitého orgánu, ale očividně se nechystaly jej prokousnout úplně. I když jsou zuby poníků dost tupé, v čelistech se i tak ukrývá celkem síla.

Applejack zařvala bolestí

a vypustila ze sebe řadu mělkých nádechů, sténání a zakňučení, zatímco jí krev stékala po bradě. Cheerilee znovu zatáhla za provaz a povytáhla teď už poničený jazyk zas o trochu ven, Applejackiny výkřiky byly omnoho intenzivnější. Cheerilee ho mohla prostě vytrhnout z její pusy, ale kde by v tomhle byla zábava?

Začala pomalu otáčet nožem v Applejackině rameni, a ta se musela alespoň pokoušet ovládnout nutkání secvaknout zuby svůj jazyk. K tomu sebou ještě celé její tělo v rámci možností škubalo, a bylo nad slunce jasné, že tohle je souboj, který ona prohraje. Pomalu zavřela ústa a zahryzávala se hlouběji do jazyka. V koutcích jejích úst se začalo hromadit mnohem více krve a ona tak ochutnávala sladkou chuť kovu. Jazyk byl poškozenější víc a víc, a křiky, které z ní vycházely, se přeměnily na bublání. Bojovala proti poutům, bolest otupovala její mysl.

Cheerilee se konečně pořádně opřela a nůž projel skrz celé Applejackino rameno, ta se mimo jiné už neudržela a zuby jí secvakly jazyk až tak, že překousla poslední kusy masa, které spojovaly její jazyk se zbytkem těla.

S triumfálním výkřikem

odhodila Cheerilee jazyk na stranu a přiblížila svou hlavu blízko k té Applejackině, aby si vychutnala každičký detail její bolestí zkroucené tváře. Poník naproti její tváři bojoval s nutkáním vyplivnout anebo snad spolknout krev, která zaplavovala její ústa.

„Vidíš, Applejack, vidíš?!? Pomohla jsem! Udělala jsem ti líp! Zakládáš si na upřímnosti? Pak jsem ujistila sebe, tebe i všechny okolo, že nebudeš moct lhát! Nikdy! No nemáš radost?“ řekla Cheerilee s maniackým pohledem, dokud se neskutečně nerozesmála. „Hahahah… No… škoda, že tě nemůžu nechat si to užívat tak dlouho…“

Cheerilee přešla k otáčivé páce na druhé straně stolu, ignorujíc mokré zvuky, které Applejack při pokusech zůstat při vědomí dělala. Fuchsiová klisna položila kopyta na páku a začala jí otáčet, jak nejrychleji mohla. K Applejackiné hrůze se polovina stolu, kde měla ona hlavu, začala zvedat. Applejack byla veprostřed. Za ne tak dlouhou chvilku bylo její tělo ohnuto do zatraceně nemožné polohy, a kliková hřídel skřípala, kladlo jí odpor Applejackino tělo.

„Jsi plevel, Applejack, plevel!

Jako tvá sestra, jako tví přátelé. Ale neboj, Applejack, neboj, mám za tebe obstaranou náhradu.“

„Nghw, nghhlfo!“ zaječela Applejack a vyplivla kusy masa a krve na zem.

Cheerilee ji neposlouchala a opřela se do páky celou svou vahou, a Applejack zakřičela, její páteř právě hlasitě křupla. Najednou prostě přestala cítit cokoliv v zadní noze, která zůstala neuříznutá. Obě strany stolu byly aktuálně skoro ve vertikální poloze, a řetězy, které Applejack držely, poněkud uvolněné. Applejack se pokusila odstrčit jednu stranu od druhé. Což prakticky vůbec nepomohlo, navíc mohla hýbat jen jedním kusem nohy, a i kdyby mohla používat obě, neměla dostatek síly. Cheerilee pokračovala v otáčení páčkou a fascinovaně pozorovala, jak se prostředek jejího těla smáčel v krvi, která skapávala na zem za doprovodu zvuku podobného, jako když se snažíš vytáhnout nohu z bláta.

Odpor kobylky rychle zmizel, vyplivla na sebe krev a hlava jí padla na stranu. Tlak na jejím hrudníku způsobil, že pro ni bylo dýchání skoro nesnesitelné, a její zadní nohy – i ta, která už nebyla připojená ke zbytku jejího těla – ji tlačily na tvář. Prosebně pohlédla na Cheerilee polootevřenýma očima, a hledala, zda se někde nemohl objevit záblesk štěstí, který by ji zachránil.

„Zeptala bych se tě na poslední slova, ale…“

Cheerilee naposledy pustila veškerou svou váhu na páku a stůl se zcela zavřel. Applejack se těžko zmohla na výkřik, když se její hrudník polámal a lebka roztříštila, vypouštějíc kusy jejího mozku s krví po stole na zem. Jedno její oko nevydrželo tlak a vypadlo ještě před tím, než byla rozmačkána. Cheerilee rychle otočila páku druhým směrem, aby stůl znovu otevřela a pohlédla na kusy Applejackiné krve, kůže, kostí a vnitřních orgánů.

„A tohle,“ zašeptala bez dechu, „je umění.“

Všimla si Applejackiného jazyka, jak leží na zemi v hromadě krve nedaleko od ní, a najednou dostala nápad. Zvedla jazyk a vložila ho do skleničky, ve které sem přinesla brouky.

Zvedla ji a ve slabém světle ji prohlížela.

„Ostuda, vážně,“ zauvažovala. „Vsadím se, že musela nádherně líbat…“

————————–

Předchozí: Cheerilee’s Garden

Seznam dílů:

1. díl
2. díl
3. díl
4. díl
5. díl
6. díl
7. díl
8. díl
9. díl
10. díl
11. díl
12. díl
13. díl
14. díl
15. díl
16. díl

Následující: Scarlet Harvest: Part Two

Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.

Překladatel: Nautileen

Autor: Unahim

Originál: Scarlet Harvest

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Nauti

Možná ode mě neuslyšíte hru na píšťalku, kterou byste snad od DarkTownského krysaře mohli čekat, ale místo toho vám povím spoustu příběhů a prohledám spoustu faktů, abych prokázala některé teorie. V Creepypasta komunitě se uvádím jako NautiFears, ale říkám si Nautileen. Lidi mi obvykle říkají Nauti ^^ Mohli jste mě však znát i jako Stiak nebo Akkaris. Překládání Creepypast se věnuji od roku 2015 a psaní samotnému od svého dětství, a obojím se zde hodlám prezentovat, akorát výhradně s děsivým kontextem. Kromě překladů Creepypast, zvrácených dětských pohádek a vlastních psaných příběhů tu však najdete i mé researche a myšlenkové pochody, například ve vyhledávání zajímavostí o Slender Manovi či satanismu anebo sepsání článku Save the Creepypasta Fandom. Aby toho nebylo málo, vypomáhám s instagramem DarkTownu a uspořádávám art soutěže, do kterých se můžete zapojit i vy. Také velmi aktivně spolupracuji s Migdosem, pyromanem DarkTownu, který předčítá Creepypasty na Youtube. Snad se v našem městě budete cítit příjemně... a případně mi promiňte nějakou tu krysu, která mi uteče...

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!