ČlánkyCreepypastyExtrémní

Blažené žalozpěvy

Blažené žalozpěvy

„Vellere corpus, rigidum animae.“ rozléhal se halas katedrálou. Ve dvou řadách tvaru kruhu stály zahalené osoby kolem oltáře. Rudé hábity skrývaly celá těla účastníků seance, z pod kapucí se linuly pouze latinské ódy mnoha ženských hlasů. Na oltáři, na kamenném stole pokrytém rytinami, se snažil nahý muž svíjením osvobodit z pout provazů, které mu pomalu rozdíraly kotníky a zápěstí do krve.

Kolem oltáře kráčela žena v zelených, téměř průsvitných šatech, ale na rozdíl od ostatních nezpívala. Pouze pozorovala zmítajícího se vězně. Pozorovala jej zálibně, s chutí, s chtíčem v očích. Její cíl byl jasný. Nechat se oplodnit. Ten muž byl úspěšný, pocházel z rodu jistého hraběte, což mu zaručovalo vznešený původ, a k tomu všemu to byl stále panic. Byla to ta nejčistší forma muže, která mohla existovat. Právě proto si jej kult Obnovy vybral jako svého obětního beránka.

Mladá žena v zeleném ze sebe shodila svůj oděv a klekla si nad muže na oltáři. Uchopila jeho úd a nasedla na něj. Přestože on nechtěl, neměl kam uniknout. Rituál zasetí započal. Žena jej bude obšťastňovat dokud on nedosáhne vrcholu extáze. Z jejich styku bude zplozeno dítě. A protože bude toto dítě čisté krve, bude jeho tělo možné využít jako schránku pro bohy kultu Obnovy.

Muž se snažil držet zpátky.

Znásilňován žadonil ženu na jeho klíně o slitování se slzami v očích. Snažil se ji ze sebe shodit, ale pouta jej držena dostatečně znehybněného. Nějakou dobu to tak trvalo, ale nakonec se muž extázi podvolil. „Peperit autem mors et vita!“ začal ženský chór jásat. Žena na mužově klíně popadla dýku, která byla na oltáři odložena a bodla muže do středu hrudníku.

On se začal znovu zmítat, tentokráte v agónii z bodnutí. Jeho ryk se odrážel od kopule a sloupů chrámu. Krev mu stříkala mezerami mezi masem a dýkou. Ta samá krev pomalu zaplňovala rýhy v kamenném oltáři a v kapkách dopadala na chladnou podlahu. Z řad zpívajících žen vystoupila čtveřice a oplodněnou ženu krví pomalovala neznámými symboly.

„Další z našich sester ponese dítě hodno bohů!“ začala hlásat nejstarší členka kultu.
„Náš řád bude brzy vychovávat děti, které změní svět!“
Katedrálou se rozezněl bouřlivý aplaus. Dny speciálních dětí se blížily. Právě dnes byla oplodněna poslední z mladých kultistek.

Jásot zástupu žen stále pokračoval. Duše muže na oltáři, oběti jež si dámy zvolily, byla nyní přijímána bohy, které na oplátku darují mladé matce zdravého potomka. Potomka který bude jejich hostitelem, až se rozhodnout sestoupit mezi nás smrtelníky.

Rituál zasetí byl u konce

a kult by se mohl rozejít, kdyby se právě oplozená žena neskácela k zemi držaje se za podbřišek, který se jí náhle začal abnormální rychlostí nafukovat. Její rychlý dech se mísil se zvuky postupně přicházející hysterie. Nejstarší kultistka k ženě pohotově přistoupila, položila si její hlavu do náruče a svou ruku přitiskla na její stále narůstající břicho.

,,Dámy pohleďte! Naše sestra byla požehnaná bohy právě v tento moment!“ snažila se nejstarší kultistka přehlušit jekot mladé ženy a praskání rapidně se natahující kůže. Břicho mladé matky už se napnulo do podoby 6. měsíce těhotenství.

Mladá matka ječela bolestí, zmítala se až tak, že ji musely další kultistky držet, aby nezranila sebe ani nikoho dalšího. Mnoho kultistek ale s touto podívanou nebyly spokojeny. Ten pohled byl hrůzný, nechutný. Všechny oplodněné mladé ženy se obávaly, že se jim zanedlouho stane to samé.

V břiše mladé ženy se cosi zmítalo.

Dítě bohů se mělo narodit každou chvílí! Nová matka sebou chaoticky zmítala kvůli čisté agónii, kterou jí její rostoucí břicho přinášelo. Cítila jak jí cosi přesouvá vnitřní orgány, jak to kope, jak se to snaží drát ven. Cítila, jako kdyby měla být roztržena vejpůl. Z jejího lůna se v tu ránu vydral zešedlý hnát. Ostré nehty té bytosti se jak zvenčí tak zevnitř zadraly do kůže břicha a silně zatáhly. Většina kultistek se dala na útěk, zbylé kvůli hrůze strnuly. Břicho mladé matky bylo roztrženo a ven vypadl šedý zakrvácený humanoid omotaný střevy své již mrtvé matky. Nemotorně se postavil na své nohy a narovnal svá záda.

Vysoký byl něco přes dva metry. Pod našedlou průsvitnou kůží a masem mu byly vidět protáhlé kosti. Nejstarší kultistka s obdivem přistoupila k narozené bytosti. Monstrum se na ni podívalo a hbitým švihem ruky jí zaseklo své ostré nehty do krku, oddělujíc její hlavu od zbytku těla. Popadlo odhalený chřtán a začalo chlemtat z tepen stříkající krev.

Teď už prchal i zbytek kultistek, ale to bylo marné. Toto byl jejich bůh, znovuzrozen s novým tělem. Ony všechny jej vyvolaly a tak si je všechny najde, pozře jejich krev a tím bude jeho hlad uspokojen. Když z těla nejstarší kultistky přestala téct krev, zahodilo monstrum její tělo a belhavým krokem vyšlo ven z katedrály, nechávaje za sebou krvavou louži a tři mrtvoly.

Další Creepypasta: Školní hon

4.5/5 (2)

Jak se ti líbil příspěvek?

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

2 Comments

  1. Na začátek dobrý a teď by to chtělo pokračování, předpokládám, že tohle byl první díl, přece jen ten humanoid nemůže chodit jen tak po světě 🙂 Když se to tak vezme, byl zrozen ďábel do hmotného těla, v dalších dílech by to chtělo několik vysvětlení, např. proč všechny přítomné humanoid zabil a nenechal si jimi sloužit a proč ženy nic takového nečekaly a naopak co čekaly a co a proč se zvrtlo a nakonec rozuzlení, jak byl humanoid poražen

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Podívej se
Close
Back to top button
Don`t copy text!