ČlánkyCreepypasty

Bloodeyed – Epizoda 08

Bloodeyed – epizoda 08 je pokračováním rozsáhlé série. Doporučujeme začít od první části!
Předchozí část zde

Epizoda 08

Stál jsem opřený o vchodové dveře. Seděla na gauči. Promoklá na kost, zabalená v dece. Založil jsem si ruce na prsou. „Takže…,“ začal jsem a ona se na mě upřeně podívala. „S ‚takže‘ bych měla začít já. Jak jsi mohl takhle zmizet!?“ vyštěkla na mě. Pousmál jsem se: „Promiň? Naposledy co si pamatuju, jsi na mě byla nakrknutá. Nechtěla jsi se mnou mluvit. Nevtíral jsem se.“

Nadechla se na odpověď, ale nakonec jen sklopila zrak a jen se choulila do deky. „Co jako chceš? Omluvu?“ vyštěkla na mě. Neodpověděl jsem. „Je mi zima…,“ dodala po chvíli. Došel jsem ke krbu a roztopil ho. „Myslím, že si budeme muset vážně promluvit, co?“ řekl jsem jí při rozdělávání ohně, čímž jsem způsobil další, neuvěřitelně dlouhou chvíli nepříjemného ticha.

***

Ren vystoupila z auta a naklonila se do otevřených dveří: „Vezmu ti ty věci nahoru a naházím je do pračky, jo?“ Jen jsem pokýval. Klepal jsem nervózně o volant. „Nemůžu jet s tebou?“ zeptala se mě. Podíval jsem se na ní. „Tentokrát ne. Tohle je důležitý a nechci, aby se ti třeba něco stalo.“ Koukala na mě chvíli. „Ty víš, co to bylo, že?“ zeptala se mě trošku ustaraně. Díval jsem se na ni a ona na mě.

Povzdechl jsem si: „Tak nějak to tuším.  Asi.“ Poklepala na střechu auta a pak se usmála. „Tak já ti vezmu vyprat ty věci,“ řekla a zavřela dveře. Otevřela ty zadní a vytáhla odtamtud hromadu špinavého prádla. Zašla bez ohlížení dovnitř a já ještě chvíli stál před jejím domem. Zapálil jsem si cigaretu.

Zvonil mi telefon. Sledoval jsem displej a na něm to proklaté číslo. Vycenil jsem zuby, odjistil ruční brzdu a sešlápl plyn až k podlaze. Vyjel jsem rychle ze Scars Creeku po silnici 24 a uháněl směrem k Observatoři.

Rozkopl jsem dveře a vešel do hlavní haly.

Jako bych tenhle obraz měl už vpálený v paměti. „Tohle si už přehnal ne?“ vyštěkl jsem po chlapovi středního věku s upraveným krátkým plnovousem a oříškově hnědými vlasy, který byl oblečený v černém obleku s bílou košilí. Pouze se na mě otočil a pousmál se. To cuknutí jeho koutku mě vytáčelo. „Uklidni se prosím,“ řekl s mírnou arogancí v hlase. „Neporoučej mi, jak se mám chovat! Nemáš na to nejmenší právo.“

Byl jsem rozpálený do běla vzteky. „Tak my si tykáme? Nevzpomínám si, že bych to někdy nabídl,“ řekl poněkud podrážděně. „Po tom, co se mě někdo pokusí poněkolikáté zabít, si myslím, že je dost načase abych mu začal tykat,“ vyšlo ze mě asi zatím nejklidnějším tónem. „Co to mělo znamenat!?“ vyjel jsem znovu. „Nevím, o čem to mluvíš.“

„Třeba o tom požáru?!“ Díval se na mě a pak se uchechtnul. Otočil se a zašel k podlouhlému oknu, ze kterého bylo vidět na malou rybářskou vesničku, ne nepodobnou Scars Creeku. Chatsworth se jmenovala. „Co mi k tomu řekneš?“ Bylo chvíli ticho. „Jak můžeš tak s jistotou vědět, že jsem to byl já?“ usmál se. „Já nevím? Třeba proto, že mi nějakej doslova přihřátej vidlák roztavil kliku ode dveří a vypadal docela podobně jako ten, skrz kterýho jsi vedl ten náš přátelskej chat v lese?“

Nesnášel jsem ty chvíle ticha, když hledal argumenty.

„Chtěl jsem tě jen varovat. A trošku popostrčit k lepším výkonům.“ „Tím že mě necháš upálit ve spánku!?“ neudržel jsem se a zakřičel na něj. Podíval se na mě. „To byla nehoda, jasný!? Jak jsem mohl vědět, že ten posranej motel chytne?“ „Možná kdybys začal tím, že na mě nebudeš posílat ty svoje přímotopy, tak bychom nemuseli teď řešit takovýhle sračky!“

Další chvíli ticha narušila jeho otázka: „Mimo téma. Našel jsi už Daniela?“

Vycenil jsem zuby: „Ne nenašel. Kdyby jo, už jsem ti dal vědět.“

„Přestaň mi tykat! Ani nevíš, jak se jmenuju. Nemáš k tomu oprávnění. Navíc, bys mi měl bejt vděčnej,“ řekl klidně a založil si ruce v rozkroku. Naklonil hlavu a čekal na odpověď. „Za co jako? Za posranej život? Za schopnosti, který jsem ani nechtěl? O který jsem se neprosil?“ „Ale kolikrát ti už pomohli?“ usmál se.

„Kolikrát mě málem stáli život?“ Otočil jsem se a dal jsem se k odchodu. „Pozdravuj Ren. Doufám, že bude pořádku. Že se jí nic nestane. Je roztomilá.“ Zastavil jsem se na místě a otočil se na něj: „Opovaž se na ní sáhnout.“ Usmál se na mě. Bastard se mi smál přímo do ksichtu. Vařilo mi to krev v těle. „Udělej, co máš, a nebudu muset,“ otočil se zase k oknu a díval se ven na Chatsworth.

„Jestli jí zkřivíš jedinej vlásek, tak tě zabiju. Zapiš si to někam,“ řekl jsem klidnějším hlasem a vzal za kliku. „Shoříš dřív, než vytáhneš pistoli,“ zasmál se. Já taky. „Lepší shořet, než vyhasnout,“ otevřel jsem dveře. „Cože?“ zeptal se mě. „Kurt Cobain. Zkus si od něj někdy něco poslechnout.“ Odešel jsem ze dveří a zabouchl je za sebou.

***

„Co chceš jako dělat?!“ vyštěkl jsem na Danicu, která zrovna otevírala dveře od chaty. „Nevím. Půjdu k silnici a pojedu zpátky do Sleepy Falls, když tady nejsem vítána.“ „V tomhle slejváku? Přemejšlíš vůbec?!“ štěkl jsem za ní, když vyšla ven. Následoval jsem jí. „Okamžitě padej dovnitř!“ křikl jsem na ní. „Ani mě nehne!“ odpovídala mi, jak kráčela dolů do lesa směrem k silnici. „Co po mě chceš!?“ otočila se na mě. Přišel jsem trochu blíž. „Přestaň se chovat, jako hysterická kráva a běž zpátky dovnitř. Prosím.“ „Jo, tak já jsem hysterická kráva? Promiňte, pane, ale to vy jste se ze dne na den sebral a šel někam do prdele do lesů, bez toho abyste vůbec řekl aspoň ‚bů‘!“

Rozhodil jsem rukama. „Tohle je absurdní! Chováš se jak malý dítě! Co takhle třeba dospět!?“ „Ty mi tvrdíš, že se měníš na příšeru, Danieli. Jestli se tu někdo chová jako dítě, jsi to ty! Přestaň mít hlavu v oblacích a bejt ponořenej v pohádkách. Třeba by to pomohlo tvojí psychice, víš?“ „Danico, já ti říkám pravdu! Čemu na tom nerozumíš?“ Nastala další chvíle ticha. „Jseš marnej Danieli. Nechápu, proč jsem tě sem jezdila hledat. Hlavně že seš v pořádku. Fakt mě to dělá šťastnou.“ Otočila se a odcházela. „Jo vypadni! Tak to stejně umíš nejlíp co? Utéct, kdykoli se mi život sere pod rukama, co?“

Otočila se a podívala se na mě: „Víš co? Je mi tě líto. Sbohem, Danieli. Ráda jsem tě poznala.“ Stiskl jsem k sobě zuby a odešel zpět do chalupy. Sedl jsem si do křesla a promnul si rukama unavené oči. „Doufám, že dostane aspoň zápal plic kráva blbá,“ prohodil jsem si pro sebe do prázdného domu.

***

Přijel jsem k Ren domů. Zaklepal jsem na bílé dveře. Otevřela mi v kalhotkách, volném bílém tričku s růžovým plyšovým králíčkem a lžičkou v puse. „Ahoj,“ řekla stále s tou lžičkou v puse. Pousmál jsem se. Voda mi stékala z vlasů. Stále hustě pršelo a nevypadalo to, že by to mělo kamkoli ustoupit.

Vstoupil jsem dovnitř. Zavřela za mnou dveře. „Občas jsi opravdu sentimentální, víš to?“ usmál jsem se na ní a sundal si promočené boty. „Prádlo se ti suší. Vyprala jsem ho všechno.“ Podíval jsem se na ní: „Děkuju. Tos nemusela.“ Chvíli mlčela. Opřela se o dveře. „Třeba bys tu se mnou mohl chvíli bydlet, když ti vyhořel pokoj?“ „To nevím. Pravděpodobně si najdu jinej,“ řekl jsem jí klidně. Zadívala se do země.

„Možná mám něco, co by tě mohlo přesvědčit.“

podíval jsem se jí do očí a přistoupil blíž. „A co to je?“ Byl jsem docela zvědavý, s čím přijde. Byla pořád taková plná kreativních nápadů. „Vím, nebo spíš tuším, kde by mohl bejt Daniel.“

Zaskočila mě. „Cože?“ „No, víš… Nechtěla jsem se ti nijak šťourat ve věcech, jo… ale vzala jsem s sebou i tu složku, jak jsi chtěl a tak jsem si jí prošla. Je tam zmínka o jednom místě. Asi jsi ji přehlídl.“ Zavrtěl jsem hlavou.

Došlo mi, že jsem vlastně doteď ignoroval fakt, že nemám jeho složku s sebou a že neleží na sedadle spolujezdce v mém autě. „Zlobíš se?“ zeptala se. Podíval jsem se jí do očí. „Vůbec ne. Hlavně mi co nejdřív řekni, kde to je.“ Usmála se a olízla lžičku: „A zůstaneš tu?“ „Budu o tom minimálně uvažovat.“

Další Creepypasta: Astrální Ochránce
Více záhad: Paraweb

5/5 (1)

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Omega

Moje jméno je Omega, ale to není podstatné. Podstatné je to, jak říkají vám. Já vám ukážu, že žijete ve lži, a že je vše jen iluze, se kterou se dá snadno manipulovat. Máte čas a jste zvědaví? Tak se usaďte na lavici, a během jízdy prosím nevystrkujte ruce, ani nohy z vozidla. Vidíte? A to jsme ještě ani nezačali.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close