Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy’s. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.
Zajímáte-li se o hru samotnou, prosím, nechte se odkázat na štítek Five Nights at Freddy’s články.
Chcete-li si přečíst více článků o Five Nights at Freddy’s, společně s dalšími fanfikcemi, přejděte na štítek Five Nights at Freddy’s.
Pro všechny díly této fanfikce otevřete štítek Forever With Us.
« Předchozí díl || Další díl »
15. Kapitola – Forever With Us
❝Jeremy…?❞ špitla May, když byli oba dva ukryti v masce. ❝Co teď?❞
❝Teď nám nezbývá nic než jen čekat a doufat, že to všechno nějak přežijeme,❞ odpověděl jí mělce dýchající Jeremy. ❝Je tam pořád?❞
❝Jo,❞ přinesla mu May špatnou zprávu.
❝Skvělý,❞ odpověděl sarkasticky. ❝Ještě něco dalšího?❞
❝Mám pocit, že jsem v chodbě viděla pohyb… vypadalo to jako Toy Chica, ale nemůžu si bejt jistá. Myslíš, že když počkáme, tak nakonec odejde?❞
❝Měli bychom být v bezpečí,❞ odpověděl Jeremy.
❝A…❞ začala May šeptem. ❝Co jsem to měla říkat o těch vrazích?❞
❝Prý že vrazi bývají naoko přátelští, ale ve skutečnosti to jsou potvory s ledovým srdcem a odhodláním zabít, nebo tak něco,❞ odpověděl jí na to Jeremy stejně tiše.
❝To nechápu… nemohla jsem na pár minutek prostě vypadnout a… hele, znělo to jako já? Nemohl to říkat někdo za mě?❞
❝Na tohle ti fakt neodpovím… ale můžeme se zeptat,❞ navrhl Jeremy. A následně se v nejistotě a strachu opět ponořili do ubíjejícího ticha.
Chvíli trvalo, než jeden z nich znovu zareagoval; v tichosti čekali, až Mangle odejde, avšak ten sebou ani nehnul. ❝May…❞ zaskučel Jeremy.
❝Co se děje?❞ pískla May vylekaně.
❝Music Box…❞ Naléhavost a bolest v jeho hlase vypovídaly za vše.
May hluboko v jejím nitru zamrazilo.
❝Chceš říct, že… Co uděláme?❞ zeptala se May. Oba dva už byli šeredně unavení a z celé noci neskutečně vystrašení, že byl div, že v daný moment, kdy jim ze stropu visel Mangle, neskončili oba paralyzováni strachem.
❝Já musím…❞ sykl Jeremy a chystal se sundat masku, alespoň se z ní na chvilku dostat, zatímco by nechal May v bezpečí, a natáhl by Music Box, následně by se zase vrátil.
❝Jeremy, to je šílenej risk,❞ odmítla May jeho plán.
❝Co jinýho mám dělat?❞ zeptal se jí.
❝Ještě chvilku vydrž…❞
❝To dělám celou dobu. A pomohlo to snad nějak?!❞
❝Jeremy, to nemáš šanci přežít,❞ varovala ho May.
❝Pokud nechám Marionetta utéct, nemáme šanci ani jeden,❞ odfrkl si.
❝Jeremy, ne!❞
Ale Jeremy ji už neposlouchal. Nezáleželo na tom, jak moc se ho May snažila přitlačit svými zády na židli a znehybnit ho, jak moc do jeho těla zarývala nehty, aby jej bolest přinutila vrátit se na své místo; Jeremy vystrčil hlavu zpod masky a první, co udělal, bylo, že pohlédl na Mangleho, který se zubil ze stropu jeho kanceláře, a jeho bílorůžový kostým na mnoha a mnoha místech prostě scházel.
Následně Jeremy přesunul svou pozornost ke kamerám a otevřel tu, kde mohl navíjet Music Box. Začal se snažit zachraňovat situaci, která se už nyní zdála strašně mizivá – Marionette byl téměř venku z boxu. Ignoroval Mayino hubování a nářek, jen střídavě pozoroval, zda se Mangle nehýbal, a hlídal Music Box.
❝Tak už se vrať,❞ špitla May a její obočí se zoufale krabatilo v naději, že Jeremy vyvázne živý.
❝Jo, jenom-❞ začal větu Jeremy, ale už ji nedokončil. Pohyb na stropě jej přiměl nevydat ze sebe už ani hlásku. Společně s blikáním světla pozoroval, jak se Mangle přesouvá, ale nepůsobil, jako kdyby se chystal vzdát a odejít. Neměl k tomu přeci ani důvod.
Ale dřív, než stihl Mangle zaútočit, se ozval ještě jiný zvuk.
***
Sammy trvalo značnou chvíli, než se v novém městě vyznala. S sebou neměla příliš zavazadel, jen nějaké potřebné oblečení, potřebné notýsky a zápisníky, potřebný záznamník a potřebný fotoaparát, a jinak toho moc nebylo. Prostě typické vybavení takové běžné novinářky.
Jako první ji přivítala červená, jednopatrová nádražní budova, na které visela velká cedule Eugene.
Tak tohle je prosím pěkně Oregon. Přímořský stát na západě USA, na rozlohu devátý největší v celých Státech. A tohle město je Eugene, třetí nejlidnatější ze státu, avšak nic významného na něm ani tolik není, dalo by se říci.
Kromě toho, že zde bydlí Sammyina sestra a že se zde nachází populární pizzerie Freddy Fazbear’s.
Sammy zapnula navigaci na svém mobilu a nechala se nasměrovávat na souřadnice, které jí May zadala – souřadnice jejího bytu. Bylo logické, že teď, v šest ráno, mít čas nebude, ale dříve, než její sestra vyrazí do školy, by se s ní ráda alespoň přivítala a trochu se v jejím bytě zabydlela.
Cesta sice trvala dlouho, ale s otravným hláskem hlásícím každou zatáčku se nemohla nijak ztratit. Brzy došla k cíli.
Urovnala si své volné oblečení, rozpuštěné, jemně vlnité vlasy hnědé barvy, jejichž dekorací byla jen květinová čelenka, a následně zazvonila na byt.
Nic.
Zkusila to znovu a modlila se, aby její sestra nebyla protivná z toho, že ji zrovna probudila.
Bez reakce.
Sammy už začala přemýšlet, zda své sestře raději nezavolá. Kde by teď jen mohla být? Doufala, že se jí něco nestalo; mohla by bývala skončit někde v příkopě po nějaké párty, anebo si vyjít ven s někým nebezpečným… Nebo… Mohla zůstat v pizzerii přes noc.
Na tuhle možnost nechtěla Sammy ani pomyslet, ale veškeré teorie, které její mozek vytvářel, nasvědčovaly tomu, že by to mohla být nakonec pravda.
« Předchozí díl || Další díl »
